Do Žirče

To byla hezoučká sobotěnka. Měla jsem v plánu dvě věci. Podpořit Domov sv. Josefa v Žirči. Lidem s roztroušenou sklerózou posílám několikrát za rok domovenky. Platba na hodinovou rehabilitaci pro dva tři lidi. A druhý plán – od patnácti školení v cukrárně u Gábinky o živém člověku. Dopoledne uteklo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-29-rano

 Kočičky berou čas. Věnovat jim péči, aby byly spokojené. Mourkovi projevovat lásku, aby se necítil odstrčen. Vrací mi to. Kluk jeden macatá. Malá kočičí holka si občas dovolí, sleduji ji. Nehraj si se záclonou. Ne, na stůl ne! Ano, židle jsou tvoje. Ale výš ani o kousek! Vopovaž se. Necháš to křeslo?! Běž si drápky brousit na rohožku. Nebo ven. Cože? Ven se ti nechce? Aha, už to není pro tebe ten pocit – tráva, tady někde bude maminka. Už jsi asi zapomněla. Za to Mourka při každé příležitosti obtěžuješ; hledáš mu na kožíšku cecíky. A to on je má. Opravdu. To láskyplné mužské stvoření se snad rozkojí. Miluje tě, raketo! Kde seš? Pocem. Kde jsi? Aha, u mě v pracovně. Tam můžeš. Ale na gauč s bílou dekou si nedovoluj. Vyklízím ložnici. Pouštím tam rumbu. Ještě program rohy. Nabít. Vyklízím koupelnu. Dnes k obědu lečíčko. Z mých rajčátek.

- Petroušku, pojedu podpořit Domov sv. Josefa, pak bych chtěla jet do HK.

- Jak to chceš stihnout?

- Nevím. Je mi to jedno. Jak to vyjde, tak to bude. Až rumba dopracuje, prosím tě, dej tam ještě "rohy".

Odjíždím. Krásnou českou krajinou. Nespěchám. Mám ráda před sebou volno. Jede přede mnou červené něco. U každého cyklisty se zastaví, hodí blinkr… Ne. Na to nemám nervy. Dobrá. Už je to jen kousek cesty. Už nebudu riskovat. Ale je to vůl. Nebo začátečník. 

Parkuji. Loni jsme jeli ze Špindlu. Zaparkovali jsme poctivě. Hasiči po nás chtěli nějakou ukrutnou neslušnou cenu. Vjel do mě tehdy ďáblík. Tak já budu posílat domovenky. Jedna stojí 290 Kč, zaplatím většinou jednorázově tři. Za čas znovu. A za čas zas. A ještě holovaté parkovné? Stát má hasičům dávat. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-29-svatoanenske-slavnosti-v-zirci

Krásný den. Hezké prostředí. Slunečné počasí.

- Dobrý den! Důchodcovský.

- Vám už je šedesát?

- Už dávno. Za tři roky sedmdesát.

Platím dvě stovky. Před dvěma lety bylo vstupné padesát korun.

Procházím stánky. Tolik zbožíčka. Šikovné ruce ho vyrobily. Ital se svým červeným ohňovým autem. Peče pizzu. Fotíme se. Už ho znám z pevnosti a z dalších trhů. Slyším vítat na podiu Roberta Křesťana a Druhou trávu. Vím, kdo to je, ale neznám ho. Neposlouchám. Jdu si ho poslechnout. Krásná hudba. Připomíná mi místy Jethro Tull. Kapela mého muže. Naučil mě poslouchat Police, Pink Floyd, Jethro Tull. Překládal si texty.

Začíná se tmět. Ó, to bude pěkná průtrž. Kapela dohrála. Doma si je ještě najdu. Vedle mě si kýchnul pán v obleku.

- Pozdrav pánbu!
- Hezky se na mě usmál. Poděkoval. Dochází mi. To je pan ředitel. Před dvěma lety se mě ujal. Přijela jsem o den dřív. Tak druhý den znovu. A ono roušky do parku. Asi jsem vypadala moc smutně. Couvala jsem.

- Tak to já musím domů.

Nemusela jsem. Ujal se mě. Však to vracím na domovenkách. A ráda.

Lije. Čekám ve skleníku. Ujímá se mě bývala pečovatelka z DD. Taková hodná. Nabídla se, že se mnou doběhne k autu pro deštník. Cestou jsem vyslechla, jak se věnovali jen mé mamince. To mě dohřálo.

- To jsem neslyšela, ano? To jak na újmu druhých? Já jsem četla v tom vašem inspekčním sešitě – nedávat informace paní Hrobské. Psala jsem na vás pochvaly. Pořád jsem se vás zastávala.

- To já nečtu na FB. No, ale jednou jsem spěchala domů k mamince. Umírala. A zdrželas´ mě.

Nechápu. Nerozumím.

- Prosím? A proč jsi mi to neřekla?

Zas něco cancá.

- Ty vaše testy, to byla drzost.

- No to byla.

- Šikanovali jste mě. Omezovali. Prý se nedá prolomit přepážka pod okem.

- Jo, dá. Mě to píchli až pomalu do mozku.

- A byl tam škodič. Kolik krabiček s kapesníčky mamince někdo prorval. Tři sklenice medu rozbité. Přestřižený kabel stromečku. Jsem vás štvala, že jsem vám je edukovala, co?

- No, nebylas´  vždycky příjemná. Ředitel se tě bál. 

- Cože? Ten se nebál ani pekla. Nebyla jsem příjemná, když jste mi maminku předali zapáchající.

- Pokakala se?

- Nikdy! Ale nekoupali jste je. Upocené vlasy, pod paždím, zapaření... 

- Já jsem slyšela, že ses zastala Ivety. Byla hodná.

- Jo, v tomhle týdnu to byl rok, co jsem jela do HK za ni orodovat. Mohla jsem se válet u bazénu. Bylo sto nad nulou.

- Sto? To nemůže být.

Ježišku!

- Já jsem to slyšela, že ses jí zastala.

- A kdepak byl pan ředitel, aby ji hájil u soudu? Bylo moc vedro a nebyly z toho prachy.

Dozvídám se, že pán Bůh si to zapisuje. Když nejsem hodná...  Děkuji za doprovod. Loučím se.

Co to bylo? Co to znamenalo? Černo v duši.

Jdu okolo stánků s výrobky klientů s roztroušenou sklerozou. Paní mi ukazuje, co si všechno mohu koupit. Chci je podpořit. Ale v myšlenkách jsem zas u šikany…

- Vezmu si tady ty magnetky s kočičkou.

Paní usilovně hledá, jestli ještě nenajde další.

- Máme se žabičkou.

- Zrovna v téhle době žabkám neholduji.

- Ne?

- Ne. Jsou na potravinách.

Paní pochopila.

- A levandulový polštářek.

- Mám levandule, že bych vám ji mohla dát.

A paní to myslí vážně. Má zájem.

- Tak já to sem přivezu. Nebo jestli jedete přes naše město.

Ráda jim levandulku doručím. Platím. Odcházím. Je po dešti. Už to není tak veselé jako před. Najednou je u mě paní z ROS. Bere si ode mě telefon, jméno, adresu. Prý se staví. OK.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-29-mezi-poli-u-bozich-muk

Jedu domů. Stále mám v mysli kecy té hodné. Zastavuji se v poli u božích muk. Rozhlížím se krajem. Nakukuji do Krkonošek. Páří se z nich. Volá Linda. Je tu krásně. Nemám si prý nic dělat… Jsem tak nesnesitelná? Tak hnusná? Tak protivná, když řeknu, co si přeju? Když si nenechám líbit bezpráví? Když se na nástěnku napíše šikovné ručičky a pak se od mladé pečovatelky dozvím, že to je jen pro forma? Kde je pravda? Kam se poděly maminčiny věci? Kam zmizely její krásné ručníky! Bylo to tak těžké, že jsem si chtěla právě ručníky prát sama? A některé její hezké halenky, než se ztratily? Nebo než je stihly ihned po prvním praní zničit? Mamince jsem je máchala, aby se nedrbala. Jak to, že se rozbily tři sklenice medu? Tři! Před tím tolik let nic. A její hrnečky… Jeden, puntíkatý, ten mi vrátili. Hadry jsem jim tam nechala. Ani jeden ručník z té hromady dvaceti nádherných nových. Mami, to jsem dnes dostala sprchu. Jj, neřvu. Asi jsem si zasloužila. Jinak to není možné.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-29-vitali-me

Doma mě mimo Petrouška vítají kočky. Žofka spala celou dobu u mě na křesílku. Mourek u Petrouška. Doma. Bezpečí. Láska. Milé přijetí. Pochopení. Konejšení. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-29-levandule-pro-ros

Jdu rychle ostříhat zbytek levandule. Připravit krabici s loňskou. Odrolí ji do polštářků. Telefon. Už jsou tady. Jé, jak se radují. Přinesli mi jako poděkování krásnou levandulovou panenku.

- Vy to máte v kytičkách. S pentličkami.

- Pentličky nezahodíte? Použijete je?

- Chcete je nechat?

- Vůbec ne. Jsem ráda, jestli se vám budou hodit. My tu máme Stuhu Dobrušku, já tam dvakrát ročně jedu utratit tisíc korun na podporu.

- To my je využijeme. Děkujeme.

Petroušek právě přijíždí s mlékem z kravína.

- Kdopak mi to stojí před vraty? Vy jste nechodili do autoškoly?

- Vaše skvělá manželka. Máte bezva ženu. Ta nám dovolila.

Smějeme se. Neurazili se. Pan manžel řídí druhé auto. Radím, aby jeli na dálnici. Chtěla jsem je hnát na Vysoké Mýto, jenže hned tady za pevností navigace ukazuje práce na silnici. Tak ne. Dálnice do Hradce a pak dál.

- Máte můj obdiv. Pečujete o bezmocné.

- A já si budu dávat pozor na slovo... 

(Drahuško, na které? :-) Paní věděla, že se nemá používat... Ale dralo se jí pořád do pusy.)

Pán se od volantu ptá.

- A co za rok?

- Za rok zase vykvete. Schovám vám. Budu ráda, že se jí zbavím.

Oj! To bylo nádherné srdečné krásné milé láskyplné setkání. To bylo kouzelné.

Jdu zalít skleník. Zahrada dostala prý řádně napít.

Lehám na gauč k FB. Ó, zprávy od Drahušky. Krásná paní. Nikdy se nefotí na FB. Má nádherného manžela. A syna. Padesátníka. Zdatného. Pěkňoučkou snašku. Hezká rodinka. 

Poslouchám dotazy Poslů budoucnosti. Miluji paní Janu Tomajko. Jadernou inženýrku, která informuje o zprávách, které v televizi neříkají.

https://www.youtube.com/watch?v=d4qi6CQSiT4&t=6396s

V hodina 42 minut. Hovoří se o volné energii. Společnost, která už před jedenácti lety začala kopírovat generátor Nikoly Tesly – umějí získávat energii ze vzduchu. Je to pojištěno patenty, výrobou na třech místech, aby se to zase neztratilo… Jako celé století se ztrácely patenty do trezorů.

Dávám na FB obrázky stroje na volnou energii do auta.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-29-tesim-se

Január 24 volná energie - svět bez drancování přírody a zisků pro majitele Země. Ekonomická energie. Přístroj prý zadarmo. Za jeho výrobu a financování krabiček do domácností, podniků, automobilů - cesta tzv. financování zdola. Obejdou se korporace a systému. Tolken - asi 19 - 20 dolarů. Koupíš tolken - máš přístup zadarmo. Patentová přihláška na jednu část vynálezu podána - druhá část bude dokončena - kvůli zamezení ukradení. 5 kW - na provoz venkovského domu. Model 2023 s kapacitou 10 kilowattů. 2024 - vstup do sériové výroby. Spouští se v několika manufakturách ve Švýcarsku. Nemontuje se na jednom místě, ale ze tří komponentů na třech místech, aby to nemohli ukrást. 2026 nastane integrace projektu do elektrických vozidel. A Gréta bude šoupat nohama. A gryndýl si mohou nacvakat naši němečtí přátelé z EU za klobouk. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-29-podvecer-a-vecer

Večer. Kočičáci večeří. Maso. Kapsičky. A teplé mléko. Žofka hltala. Copak jí to připomínalo? Mourek jde ven. Jenže za chvíli přichází. Usínající Žofka se probírá. Tlumím ji já. Tlumí ji packou Mourek. Chvíli vedle mě spí oba. Žofka ho stejně vystrnadila.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-29-nepochopitelne

Pár obrázků – každý si doplň. Tak my si dovolujeme, jestli tu smí zpívat ruská Rakušanka.

Katarína Sedláčková

A věděli jste, plantážníci, že Anna Netrebko je od roku 2006 RAKOUSKOU občankou?

Tedy občankou EU?

Untergruppenfüher RopuSSchan tudíž zakázal vstup do země Rakušance jen proto, že se narodila v Rusku.

Asi ty evropské hodnoty.

SÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝG !!!

A dobjou :-)