Dobrodružství z Medvědína dolů do Špindlu

Bude půlnoc. Předposlední den za námi. Zprávy z domova o Mourkovi nepříznivé.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-16-mourek

Mourek prošel asi soubojem. Bolí ho kostrč. Asi mu přibyla kraječka na jeho už tak perforovaném oušku. Zítra dostane ještě jednu petardu nebo pohlazení? Přivezeme mu sebe a kočičí kamarádku Žofku. Jméno vymyslel Petroušek. Myslím, že se k šedce hodí.

Z hotelu sem zaznívají zvuky z párty. Každý den jsme tu podávali na nás nadstandardní výkony. Stará těla dostala zabrat. Řádně zabrat. Leckteří mladí sportovci, cvičitelé, konzultanti ve výživě se nenamáhali tolik co my.

Na dnešek vyšlo sjetí Medvědína. Ono se řekne semenec, ale zobej ho z láhve. Chceme vyběhnout v devět od hotelu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-16-prsi-snidane

Půl osmé ráno. Vzbudilo mě chrutí na vedlejší posteli. Místo abych hezky pozdravila, vrčím:

- Musíš mě budit o půl hodiny dřív!??

Péťa se cítí dotčeně. Co jako mám?

- Co mám? Chci se dospat.

Vylézám. Mixuji Herbalife koktejly.

Za hodinku předposlední snídaně.

- Dobré ráno!

Lucka mi nese léčivý gel. Půjčila jsem jí ho na nateklé lýtko od kousnutí.

- Pěkně mně to splasklo.

- Dám si to jako chladivý gelový polštářek pod oči.

- Nemusíš to mít z chlóru. Můžeš to mít i ze sacharidů. Jak je jíš večer, zaliješ se vodou.

Pravda, pravda. Doma se nadměrné konzumaci sacharidů vyhýbám.

- Chceš říct, že se mi oči vrátí na svá místa až doma?

Řehtáme se. Miluji Lucku. Blázníme.

Lije. Její manžel optimista. Tak jak já, ani on nepoužívá vůbec slovo problém. Oba mladí řeší pouze výzvy. Před dvěma lety se rozešli. Lucku jsem se smutkem přehlížela jak širé rodné lány. Jsou s Michalem znovu od jara. Tím pádem jsou i s námi – zase.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-16-na-medvedin

- Radar říká, že v jedenáct se vyčasí.

Karlovi to ukazuje jinak. Míša mudruje:

- Péťa má přesný. Jdeme s malým na půl hodinky do bazénu. Sraz před hotelem.

Jejich Dominiček nemá ani čtyři roky. Potvrzuje to, že děti mají také své radary. Postavil přede mě můj gel. Kartou si otevřel dveře u jejich pokoje. My zíráme, vy zíráte. Jdeme se připravit na cestu po lijáku. Lucka se diví:

- Hele, on přinesl všechny naše plavky…

No jo. umí zaměřit radary na mluvu dospělých.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-16-z-medvedina

Sbíháme po sjezdovce k lanovce na Medvědín. Sluníčko střídá mrak. Nahoře si dáváme kávu, občerstvení. Využíváme skákadla, houpačky, odpočívadla a taky go kartu a deseti procentní slevu a dvě kafe za cenu jednoho. Jdeme si s Luckou odskočit.

- Nemám peníze máš peníze?

- Nemám.

- Co budeme dělat?

- Uvidíme.

Dvě holky z našeho hotelu se snaží zapracovat minci do zábrany. Napadlo mě, jestli by neudělaly dobrý skutek.

- Holky, my nemáme peníze. Můžeme se svézt?

- Už jde za mnou – víte co, zkuste, jestli se vejdeme všechny čtyři.

Jasná věc, že jsme prošly turniketem na jednu minci. Když nevážíš sto padesát, směstnáš i čtyři prdelky do jedněch odbavovacích vidlí.

Jdeme na houpací stroj ve tvaru zednářského kružítka. Nejprve já s Míšou. Péťa má za úkol točit. Točí několikasekundová videa. Když fotí, plácne prackou do telefonu, že si ani ze sta fotek nevybereš. Všechny máznuté. Halekám na něj z houpačky:

- Točíš?

- Točím!

Výměna. 

- Prosím tě, dvě desetiny sekundy – to je fakt výkon!

- Peťuš, to jako s tím jedním videem myslíš vážně?

On se to snad nikdy nenaučí. Chce to vůbec umět?!

Míša ho na kolotoči točí nad zemí. Houpe nahoru dolů. Péťa nemá šanci se dotknout země. Míša ho vždycky včas odlepí nahoru. Na tohle jsme se těšila. Směju se na celé kolo. Nebe se zase chmuří. Zima. Původně jsme měli v plánu vzít Dominika na koloběžku. Kluk z obsluhy o tom nechce ani slyšet. Vrací platbu za jednoho člověka. Lucka s malým odjíždí dolů na lanovce. Právě ji spustili.

Nahoře se valí dým mlhy, jak kdyby tu točili anglickou detektivku se psem baskervilským. Vydáváme se na cestu. ¨Vede nejprve po asfaltu. Víme, tady si máme dát pozor na autobusy. Za chvíli se cesta stáčí do lesa. Vjíždíme do Horních Míseček. Tady míjíme několikerou sjezdovku.

- Míšo, natočím tě.

- Dobrá, ,napočítám do šedesáti. Tam za zatáčkou zastav.

Točím. Blbne. Pak zas točí on nás.

Někde u bistra nebo hospody pojedeme vlevo po modré. Mezi poli křižujeme pod lyžařskými vleky. Á, tady místo, kde půjdeme asi padesát metrů pěšky.

- Kluci, změnili trasu.

Jsme na hodně nebezpečném úseku s kameny. Nesmíš zastavit. Dáváš pozor na kameny. Vpravo ohrada s krávami a koníky. Zastavuji. Fotím. Jenže pak je těžké naskočit. Vyhýbám se velkému kamenu. Odskočil mi zadek koloběžky.

- Tohle nesmíš dělat. To je nebezpečné!

- Prosím tě, neraď.

Docela se bojím. Jak tohle zvládnu!

- Jedeš dobře! Drž se vlevo.

- Ty vorle, on mě hodnotí jak vnučku.

Jedovatý úsek s kameny končí. Otepluje. I tak kameny pod koly po lesní cestě. Vytahuji si tajně mobil. Řidítka jdou těžko udržet. Vypínám si natáčení. Ještě jednou.

- Je to možné? To je nemoc. Podívej, ona točí! Vypni to! Drž se řidítek!!!

Asi desetikilometrový sjezd nás vede okolo našeho hotelu. Zavěsili se nás od horní stanice dva jezdci. Prý aby nezabloudili.

- Peťuš, divej! Tady je vojenská léčebna Bedřichov. Vidíš? A vlevo hospoda, o níž mluvil Karel.

Pro příště poslední úsek stočíme tak, abychom se dostali na prudkou sjezdovku k dolní stanic lanovky. Takhle jdeme hodně úseků pěšky. Nebo se odpichujeme nohou. Hodně fyzicky náročné.

- Jo, už vím, přijíždíme k dolní stanici lanovky, odkud jsme před polednem vyjížděli nahoru.

- Vy jste změnili cestu!

Kluk kýve. Ale nevím, jestli ví, co mu říkáme.

Peťuš, jdi s Míšou za Luckou. Najezte se. Klušu na sportovní F1. A do bazénu. Abych to do půl páté stihla. Takhle plavu, vířím, saunuji. Dokonce chvíli i s Peťulkou.

- Peťuš, večer se ještě mrkneme do bunkru. Nechci tam jít sama.

- Tak to máš co dělat. V půl ti začíná školení.

- Zvládnu!

Jdu se připravit.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-16-v-papalasskem-bunkru

- Peťuš, tady jak zazní to zvukové ječení, tam mě natočíš. To je strašidelné.

Fotíme. Klušu si pro sešit nahoru do pokoje. Kolikrát za den vyběhnu schody? To je posilovačka!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-16-skoleni

Školí nás členka milionářského týmu paní Šimková. S ničím se nepáře. Kdo nechce pracovat, vymete ho z týmu. Neprodává produkty. Jen registruje.

Společná fotka.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-16-vecere-vecer

Konečně osmnáct hodin. Večeře. Jdu zabrat stůl na terasu. Scházíme se k hodování zas všichni čtyři plus mrňous.

Jdeme si na hodinku schrupnout. Sejdeme se na párty. Během hodinky máme tři telefony.

- Hergot, není dám dáno!

- Peťuš, tohle dřív nebylo. Ani pevná linka. Lidi byli klidní. My jakmile zabíráme, už nás někdo potřebuje v telefonu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-16-party

Kousek před devátou se jdeme mrknout na párty v havajském stylu. Jsme ušlí. Uvelebujeme se na dolní terase. Na horní se nesmí kouřit. Jde kolem nás Radka Rous. Ráno klusala na lanovku na sv. Petra. Jenže cestou k lanovce na Medvědín.

 - Ne, ne. Jděte tímhle směrem. Hledejte cestičku dolů.

Za dopolední dobrý skutek nám s Luckou ukazuje, jak tvoří na telegramu kanál, skupiny. Jde tam i živě vysílat. Asi hodinku si zkoušíme tvořit. Lucka má iPhon. Já ten druhý. Pohraju si doma.

- Peťuš, děkuji ti, že jsi se mnou zvládnul všechny skopičiny, výkony, výstupy, všechnu tu fyzickou námahu, kterou jsem připravila.

Jsme dva důchodci 65+. Každý den jsem naplánovala program, aby se skloubil s programem Herbalife.

První den – Prameny Labe. Přijeli jsme o den dřív.

Druhý den – sjezd od Špindlerovky na koloběžkách.

Třetí den – sv. Petr dlouhý pochod v tropickém počasí ke Klínovce.

Dnes fyzicky hodně náročný sjezd z Medvědína na koloběžkách.

Děkuji všem vesmírným silám, které nás chránily.

Děkujeme. 

Dobrou noc!