Docela obyčejný krásný šťastný hravý

Dnes jen krátce. Den profičel. Hezký. Krásný výroční. Ke kadeřnici na jedenáctou. To je výzva. Plány - v devět klient;. ještě stihnu zajet do Polska pro borůvky; ještě stihnu udělat objednávku pro sebe; ještě stihnu udělat objednávku s paní. Plány se plánují, blázni se radují :-) Nic z toho se neuskutečnilo. V jedenáct ještě hledám náušničky... Teleportace se mi zas nezdařila. Už ani nevolám; moje milovaná trpělivá kadeřnice se jen usmívá. Před půl dvanáctou jsem u ní.

- Eri, chtěla jsem stihnout zajet...

- Já už jsem dnes stihla být v Náchodě nakoupit zboží.

Divím se :-)  Jak to mohla stihnout? Už bych nemohla jezdit do práce. Autobus jsem v mládí dobíhala; těhotná jsem si stopla lokomotivu. Strojvůdci se zželelo ženy s břichem. Vyškrábala jsem se do parního vlaku. Kouřilo se ze mě jak z té lokomotivy. Přisedla jsem ke známému. Povídal mi:

- Prosím tě, už jsme se rozjížděli a nějaký blbec zastavil vlak.

Budu mu přiznávat, že ten blbec jsem já?

Čas mě svazuje. Do patnácti se musím navrátit. Přijde kouzelník na internet. Domů to beru přes Polsko. Borůvky, okurky, cibule, nakládačky, meruňky...

Maminka. Můj dárek k Vánocům je navždycky ztracen. Halenka chybí jen mně. Vedení je to fuk. Nikdo se nestará. Ťukám z terasy na vedoucí.

- Mám teď hodnocení.

- Mě vaše hodnocení nezajímá. Upozorňuji vás, že budu žádat náhradu za zničenou osušku a za ztracenou halenku.

Ona neví, že už se stahují mračna. Kupuji, kupuji, krade se, ničí se, k soukromému majetku tady není žádný vztah. Nafoceno. 

Maminka se vždycky diví, že jsem ji našla.

Mami, vždycky tě najdu.

Hoduje. Jahody, tvarohový pribináček. Meruňky. Štrůdl.

- Už nemůžu. Za chvilku.

Borůvky.

- Mám ráda s cukrem.

- Mami, mám třtinový.

- Už nechci.

Užíváme si chvíle spolu. Neluštíme. Pozorujeme vlaštovky - rorýsky. Maminku jsem obstarala, zajistila do chládečku, pití... Holčenky pečovatelky dole vyvezly klienty... Kdyby mohly svůj čas věnovat jen svým svěřencům...

Loučím se. Před domem už čeká montážní auto. Mladý montér vyměňuje technologii na půdě. Obědvám. Nesu si ntb, práci ven.

Rozdělávám cinzano. Připíjíme si. Děkujeme, vyznáváme :-) Petroušek odjíždí na ping pong. Slyším za rohem domu jeho hlas:

- Jé, no běžte, běžte, doleva...

Vzácná návštěva. Vnučka se snachou. A je po práci. A to nevadí. :-) Házíme míčkem do terče. Hrajeme Pan čáp ztratil.

- Máš papír? 

Nesu papír. Píše vnučce:

- VEJ CE

Čte:

Vejce.

Snacha píše slabiky. V. čte plynule. Váže do slov. Sama se naučila.

- Pojďme si zahrát Honzo, vstávej!

Vyzývám první. Očividně se hra zalíbila. Se snachou vzpomínáme na další hry. Ona nezná na sochy. Já neznám její krásnou hru Vařilo se s prstem na míči... Na třetího. Cukr, káva, limonáda, čaj rum bum. Hrajeme. To se zas líbí mně a snaše :-)  

Volá Linda:

- Mami, vidělas čápíka?

- Viděla, teď si ho tu prohlížíme, jak nacvičuje let:-)

 Vykynutý kvásek na chleba. Kváskové lívance... Hodujeme. Radujeme se. Bezinková šťáva mrňavé  nechutná. Chce jen vodu. Somavediková jí chutná

Přijíždí Petroušek. Zapojujeme ho do hry. Střídáme se v Honzo, vstávej! Petroušek má udělat tři opičí. Řehtáme se. Vymýšlíme si zaječí, muší, bleší, slepičí, račí...

Vedu vnučku do malin. Učím ji obracet větvičku. Vybírat zralé. Nešlape po rostlinách. Zalévat.  Komárům už troubí nástup na kousání... Krásný den končí krásným večerem a loučením. 

Chtěla jsem se ještě prohrábnout deníkem před třiceti lety... Zítra.

Padám do postele... Zítra... Zít...

Dobrou noc!