Dočkala jsem se!

Tak už to máme tady. Dočkala jsem se. První neděle adventní. Každý advent peču jednu, dvě vánočky. Obdarovávám mladé. V normálních časech jsem v loutkovém divadle předala... Do loutkového nechodíme. Vlastně vůbec v organizovaném chaosu nevím, jestli se hraje nebo ne. Jestli mají přístup jen vyvolení... Chaos je pro vládu to nejcennější. Lidé nevědí, co se smí, co už ne, co už zase ano... Ani jsem netušila, že policista nemusí sdělit své číslo. Taková prapodivná doba, že?! Já zas nemusím dodržovat nařízení. Kde by nás někdy napadlo hrdlit se o normu zákonnou a podzákonnou. Zkrátka časy se mění. Kdejaký hejhola by vás chtěl umlčovat. Brát do rukou, co mu nepatří! Z Československa mi zbyla krásná špulka nití; vyrobili ji v Bratislavě v závodech MDŽ. Naše rozdělení neproběhlo zákonně. Už nejsme ani ČR. Firma? Budu stát řídit jako firmu!! A když ne firma, tedy určitě Československo! Nevím, ale mamka mě nenahlásila do sedmi let od narození jako živého člověka, ztratila jsem se na moři, jsem gojim hovado, souzené dle lodního práva. Ó, jak se mi žilo ve sladké nevědomosti! Věřím, že spravedlnost už vzali do rukou lidé, kteří trestají provinění proti lidskosti. Škoda, že se někteří nevinní ještě na poslední chvíli nechávají lapit. Jejich volba.

Půlnoc bude ve chvilce. Prve jsem zaznamenala na počítači 22.22. Příznak transformace. Mourek přišel očichat z terasy misky. Nastražila jsem mu zbyteček kapsičky, pár granulek. Už toho hovádko sežralo nad míru. Když jde, klepou se mu okolo břicha pneumatiky. Výživová poradkyně má obézního kocoura. Skvělé! Vyskočil si na podnožník. Tulí se k mým nohám a hýká blahem. Druhá liščí potvůrka leží na gauči. Zasunula jsem první vánoční CD. První úkoly před příchodem splněny. :-) Světla v bílé zahradě.  Dům vyvoněn purpurou. Jak dlouho čekám na její legalitu. Ano, teď je ten správný čas. Teď má na plotně vonět purpura. A má sněžit. Tak to vždycky bylo.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-28_Krmeni_ptaku/

Ráno.

- Mourek dostal?

- Dostal.

Na Zrzku se neptám. To je lasička, řekne si o všechno sama. Ačkoli Mourek si taky řekne - vtrhne k miskám a stále a stále k nim chodí, až je vymydlí do běla. Teda do prázdna.

Běžím nakrmit ptáky. Zaplnit krmítka. Pověsit vyzobané koule. Všimla jsem si, že co odešla Micinka za duhový most, nelétají každý den. Tvrdím, že ona ptáka chytla jen příležitostně. Když nějaký narazil do terasy. Petroušek by mě doplnil, že si je tahala pod pergolu. Tam měla lednici. A klid. Co máme Zrzku, jsou jen vlny, dny, kdy jsou obsypaná. Zdá se, jako by vymřeli. Stehlíci sem lítali celou zimu. Teď nic. Na druhou stranu - mají asi své hodiny. Možná jim někdo řídí čas stravování. Nějaké ptačí vládní nařízení. Protože krmné válce jsou vyprázdněny. Asi létají, zrovna když se nedívám.

Dnes poprvé bosa ve sněhu. Hezky řeže. Snažím se stále šlapkat. Nestát na místě. Naše nové krmítko ještě nevisí. Sypu do staré boudičky. Vpředu před domem do zeleného krmítka. Tuhle se tam vecpaly hrdličky. Nepochopím, jak se tam udržely, kozy velké. Když mi umřel tatínek, listopad 1959, mamka - krásná mladičká vdova se dvěma dětmi, hledala útěchu v kostele. Jak mě to tam nebavilo! Pan farář Sýkora, děkan, nesmírně hodný člověk, velmi laskavý. Stále usměvavý. Mám pocit, že se vyučil mlynářem; až asi ve třiceti šel dělat faráře. V 97. jsem v Sanusu ležela po operaci kamínku s paní z jeho vesnice. Už si nepamatuji vesnici. Paní už je určitě v Pánu. V době mého dětství se kázalo z kazatelny. Mše vedli latinsky zády k lidem. Kostel jsem nějak přetrpěla. Ale pak hřbitov. To byla další tortura. Mamka brečela u hrobu. Já poletovala okolo ní. Co mi z toho zbylo - nad hlavou vrkaly hrdličky. Šílené. To jejich nekonečné cukrú cuk, cukrú cuk. Brr! To nemám vůbec ráda. A teď je nechtěně krmím na krmítku. Určitě to jsou boží tvorové. To jo. Ale na krmítko ať létají jinam. V korunách našich smrků sídlí množství opeřenců. Mimo hrdliček taky obrovští holubi. Pravděpodobně hřivnáči. To by mi určil skvěle malý přírodovědec Jakub Zima. V Kuksu teď kvetly nádherné růžové květy. Pod fotky mi napsal myslím brslen. Náramně jedovatý. Krásná sytá růžová vábí...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-28_Kocicaci_-_Mourek,_navsteva_Kitty,_Zrzka,_prazsti_synove

Ptáci obstaráni. Kočičák taky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-28_Tvoreni_na_1._adventni_nedelicku/

Dnes se vycajchnuji s obědem. Jednak bude pokud možno včas. Dvojak - najde na talíři mašo.

Obědvat budeme, až uvinu adventní věnec.

- Lindo, vyciď andělské zvonění.

Koupila mi ho před dvěma lety k svátku. Český výrobce přivedl z mrtvých do života tuhle naši specialitku. A víte, co mu dalo nejvíc zabrat? Naladění zvonků.

Vybírám ubrus, prostírání.

- Zrzko, ty potvoro, tys´ mi na deku vysypala z pacek hrudky hlíny!

Vyklepat deku. Kdy to stihla? Nastal čas mytí pacek. Vždycky se vzteká. Když jí je utírám papírovým ubrouskem, rve ho a kouše mě.

Věnec hotov. Andělské zvonění ztratilo patinu. Září. Nově prostřeno. Zvoním k obědu. Noste na stůl! :-) Od svého kuchaříčka Jirky, doufám, že stále odolává, mám radu - předpéct kuře nebo jeho části na nižší teplotu dlouho, dlouho. Uvařila jsem rýži pro nás dvě. Nakonec jsme si všichni dali bramborovou kaši. Vůbec ji nedělám. Proto přišla k chuti. Petroušek dostal stehno domácího kuřete. To je taková malá slepice. Uvařila jsem kotel jablečného lahodného kompotu. Zase jsem ho osladila šťávou z černého bezu. Hodovali jsme u první adventní svíce. Naděje. 

Po obědě pauzička na odpočinek. Znak stáří. Linda se sbírá s Kitty. Jedou domů. Já šiju vánoční stromek. Co slizových červených jedovatých koulí je letos na větvičkách. To nikdy nebylo. Že by znak kruté zimy?

Stromek ušit, ustrojen. Stromečičínek, který nějaká mrcha mamince v DD zničila, přestřihla krásná světýlka, nesu Petrouškovi.

- Peťuš, prosím tě, baterie.

- Tady ho máš.

- Ne, ne, ten budeš mít v pracovně na stole.

Postavil si ho na ntb.

- Peťuš, to bys měl nepraktické.

Stavím ho na okno.

- Tam mi bude hezky svítit.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-28_Svetlo/

Mourek oddychuje na rohožce na broušení drápů. Možná ho tu dnes poprvé nechám nocovat. Chrupe nahlas. Zkoušel zas misky.

- Moure, nic nedostaneš. 

Totálně je vymydlil. To bude nevýhoda pro Zrzku. Je zvyklá mít plný rautový stůl stále k dispozici.

Okna za chvíli zhasnou. Stromy v zahradě taky. Zítra uvinu věnec na dveře. A vrkoč. A okna. A možná vánočku, na kterou jsem dnes zapomněla. Mami, hádej, co bys řekla?

- Stárnu.

Bylo to tu povzbudivé. Lidé na Letné... A policie by prý přišla o deset tisíc mužů... Kluci, máte recht! Jsou mezi vámi výjimky. Takové malé arogantní štěkající drzé bestie. Ale to je mezi učiteli, vlastně všemi profesemi taky. Vím, že jakmile půjdou policisté, máme vyhráno...

Mourek hledá cestu ven. Rozmýšlí se. Vane mrazivo. Hup! Jde nocovat do noci. Matlák. Mohl být v teplíčku. Jeho volba. 

Dobrou noc!