Dojit krávu radosti každý den!
FB má jednu výhodu oproti všem jeho nevýhodám. Poskytuje vzpomínky. Každý den se můžeš podívat, co bylo před rokem, dvěma, čtyřmi. Šla jsem se podívat, co bylo loni. Už panovalo šílenství. Včera rok, co jí neumyli večer zuby. Před rokem neměla zuby! Chápete? Má je já. Tak jsem se o ně bála. To byla situace. Pracovnice nebyla schopna ani ochotna se po zubech podívat. Nikdy jsem nerozlišovala kdo je sociální, koordinační, kdo je přímá péče. Přece když někomu upadla lžíce, podala jsem mu ji. A nebyla jsem zaměstnanec. A neměla jsem rukavice. Když někdo zápasil právě jen se lžící, maso jsem mu na talířku nakrájela. Pro mě strašné zjištění, příbory se lidem odeberou. Vstupem do DD se z civilizovaných udělá kriplík. Ztrácíte právo jíst příborem. Proč udržovat v cviku jemnou motoriku! Kolikrát jsem žádala, aby mamince dávali příbor. Jo, my si to zapíšeme. Jj, my to dáme do hlášení. Ano, paní Konečné příbor! Pic kozu do vozu. Jen se otočil list v sešitě a zas lžíce. Jak jsem mohla být tak trpělivá. Jak to, že jsem nevzkypěla. Jak to, že...
Loni tedy maminka neměla několikrát zuby; tentokráte vzpomněla, kam si je schovala. Tlačily ji. Přivolaná péče se musela nasoukat do skafandru. Vracím se do doby před rokem; čtu:
Naše pečovatelky vše vědí, znají zvyklosti. Pracují ochotně a myslím dobře. S citem, srdcem, láskou. Milují své svěřence. Myslím si to. Jak je někdo nový, nezaškolený, průšvih na světě. Včera - zuby. Maminka kupodivu věděla o místě pod polštářem. Tlačily ji. Proč ji tlačily zrovna včera? A proč hned ráno?! Dáseň ustupuje. Co mi tu nehraje. Že by student?! Nezaškolený?! Byly zuby na noc ve sklínce? Vyčištěné? Kolikrát jsem viděla, jak je pečovatelka na noc umyla. Uložila do vody. Sociální jí je včera nemohla podat, protože je sociální. Ale mundur a rukavice měla. Šla shánět pečovatelku. Co je to za dobu?
Jj, stačilo sáhnout pod polštář. Zuby opláchnout. No jo, jenže na to je právě ta přímá péče. Když už bych měla na rukou rukavice, postarala bych se...
Čtu dál:
Kolikrát jsem si v životě řekla:
- Vono to pude.
Nebo:
- To dám!
Taky:
- Iren(k)o, to dáš!
Lidi, všichni to dáte!! Jen se nebát! A vytrvat!! Jste svobodné bytosti! Hlavně nepředávat nikomu svou sílu!! Chtějí po vás podpis. Jako v pohádce. Tím se dobrovolně vzdáváte své síly!! Žádný Martin Kabát nikoho nezachrání!!
Dnes jsem nic nemusela. Jen uvařit. Skypu jsem byla ušetřena. Vzala to za mě sestra. Nedrásala jsem se. FB mi ukázal vzpomínku; fotku pečovatelky Simonky s mamkou. Před dvěma lety. Šťastná doba. A taky video, jak mamka těsně před večerní hygienou vypráví o draní. Už jsem byla na odchodu. Rychle jsem vyprávění zachytila. Pusa a frr po schodišti dolů k autu. Šťastná doba.
- Mami, nebyly hromádky nadraného pod mísou nebo kbelíkem? Aby někdo nefuněl.
- To by si nikdo nedovolil.
- A celá vesnice se zdrbla.
- Jo takhle, u draní se drbalo.
- Co kdo nevěděl, to se dověděl.
Šťastná doba.
Mohu to říci dnes? Na konci dne to zjistím.
Ale jo, žijeme to, co máme v mysli.
Dnes Kitty odjede do svého pražského revíru. Na cestu se ještě krmí. Je slyšet chřoupání granulí. Zrzka seskočila z gauče. Zaujala polohu ležícího střelce. Neslušně zírá Kitty do své misky. Ta černá lehce vrčí. Po čtrnácti dnech už by se mohla smířit, že ji Zrzka přátelsky hostí.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-21_Rano%2C_Zrzecka_koukam_Kitty_do_misky/
Začínají se nám bouřit profese: 😍😘🥰😆
Policista:
https://www.facebook.com/watch/live/?ref=watch_permalink&v=430650395346275
Na KTV první policista nespokojen se státním terorem.
Lékaři:
https://www.facebook.com/manifestacezasvobodu/videos/271862621621450
Na Palackého náměstí u ministerstva smrti, jak vtipně pojmenovali lékaři tuhle instituci, se sešli lékaři paralelní lékařské komory. :-)
Učitel:
https://www.facebook.com/zakonybohatstvi.cz/videos/624859278700199
Právník. Těch je hodně. Doktoři Nielsen, Zwyrtek Hamplová, Záhumenští, Rajchl a mnoho dalších:
https://www.facebook.com/100068832031378/videos/958899108049147
Právník na platformě Síla slov - SOUČASNÉ TOTALITNÍ PRAKTIKY A JAK SE JIM BRÁNIT.
Strach a stres zabije víc lidí než nějaký virus - exozom. Nepřenosný!!!
V rozhovoru právník v závěru hovoří víc než moudře:
Mimochodem zmínil, že co máme v hlavě, to žijeme. Nikdy nechodí v roušce. Psychika funguje. Jakmile se bojíte, ničíte své tělo. Byl experiment - vzali látku a řekli lidem, že vyvolává zvracení. 40% začala zvracet. Přitom jim píchli vitamíny. :-) Jen dostali informaci do mozku, že teď mají zvracet a začali zvracet. Vaše tělo je ovládáno vaší myslí. Nežijte ve strachu!!! Svůj život žijeme a tvoříme my. Život máme v hlavě. Tečka. Nedívat se na zprávy. Nečíst smutné příběhy. Neposlouchat smutnou hudbu. Svět je krásný i strašný. Nádherný i ošklivý. Zaměřuji se na pozitivní aspekty světa. Nenechejme se vzrušovat a bát u detektivek. Strach ničí naše ledviny!!
Neděle. Nic nedělám. Ale jo, dělám. Po obědě nabalím balíčky pro čtyři děti pana krůtaře. Jak zjistit jejich jména! Pán volá.
- Vezmete krůtu i sousedce?
V hovoru se nenápadně vyptávám na jména jeho hezkých dětí. Lada, Radek, Eliška, Miloš. Jména jsem si rychle poznamenala. Týden hromadím na dlažbě čtyři kupičky. Rozšiřuji je. Copak mají děti moc rády? Přece kondenzované mlíčko. Přihazuji Condé. Do papírového pytlíčku vkládám lísteček mýdla. Nalepuji krásnou nálepku:
- Mýdelko na ruce.
Vytahuji ze srdíčka v koupelně čtyři bílé mýdlové růžičky. Vkládám kytičku do sáčku s cedulkou něco ve smyslu:
- Po práci relaxuj ve vaně. Růžička se ti rozpustí.
Co ještě? Vkládám čokoládové andílky, medídky. V černé obálce kvalitní mentolové čokoládové luxusní čokoládky. Krásné dětské papírové kapesníčky. A mléčné brčko... A na dno celofánového pytlíčku nastříhat karton. Obaluji ho zlatým papírem. Naskládat poklady. Vytahuji jmenovky s andílky. Každý dostal oslovení svým jménem. Jmenovka končila větičkou žij šťastně. Žij radostně. Žij v hojnosti. Co bylo čtvrté žij? Už nevím. Chtěla jsem napsat žij ve spokojenosti. Ale to ne. Nesmím se sebou přece být spokojen. Usnout na vavřínech - to by člověk ustrnul. Už nezjistím, co bylo to čtvrté žij. Dojím krávu radosti.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-21_Mezi_poli_zvonil_mikulasskyzvonecek/
Jedeme. cestou fotím českou mírovou krajinu lidí, kteří by žili bez vlády v míru, klidu, pohodě, souznění se sousedy. Tady to je. Vystupujeme. Přijíždí pán na kole:
- Prý tu rozdávají mrtvé ptáky.
Ptám se, jestli jsme pomohli s rozebráním krůt. Dvě si vzal náš milovaný člověk. Jednu sousedka. Jedna šla do Phy. Jednu my. Hotovo. Výborně. Lidé si mají pomáhat.
Cizí pán je veselý. Odoperovali mu prý tři nádory.
- To máte i z chemtrails. Tahle šeď není přírodní.
Mluvím o H.A.A.R.P. Pan krůtař dozvukuje. Doplňujeme se.
- Víte, že už první policista se první vzbouřil... Dnes na KTV...
- Jj, viděl jsem.
- Jak to všechno víte?
- Pět měsíců jsem stonal s nohou. Tak jsem to všechno nastudoval.
Skvělé! Znal i nějaký zákon! Vynikající!!
Nejstarší syn v kabátku stojí na schodech domu. Asi už má odpracováno a nebo teprve bude krmit. Pejsek ve voliéře stojí na zadních. Překrásný vlčák.
- Poslouchej, ty jsi asi Radek, viď? Zavolej své sourozence. My jsme teď mezi poli slyšeli nějaké cinkání.
Děti tu jsou vcukuletu. Jen tak, neoblečené. Tak rychle s pohádkou mezi poli:
- Děti, představte si. V autě jsem slyšela nějaké zvonění. Myslela jsem, že je to motor, ale ne. Tam v poli se chystali čerti a Mikuláš. Zastavili jsme. Říkal nám:
- Vy jedete k těm dětem - Ladě, Elišce, Miloškovi a toho čtvrtého jsem zapomněla. :-)
To je ten nejstarší. Hned se hlásí:
- Radkovi. To jsem já.
- A já jsem sestřička Elišky.
- A já jsem Milošek.
- Děti, tady mi dali takový předvoj nadílky. Nějaké balíčky. Nate, nate!
Rozdávám rychle, aby nenastydly.
- Jů, tady je mlíčko!
- A co je tohle?
- To je asi růžička do vany. Myslím, že to tam bude napsáno. Chceš to přečíst?
Tatínek se usmívá:
- Jen ať se hezky pocvičí!
Ta malá se ptá:
- A co je tohle černé?
- To budou asi nějaké pekelné bonbony. Vy jste prý byly hodné, tak neposílají žádné uhlí. Prý pomáháte rodičům v hospodářství.
Mise splněna. Děti s otevřenými pusami odesílám domů do tepla. Krůty máme už v autě.
- Tak budete zas za rok...
- Budu zas chovat. Ozvu se vám.
Výborně. Můžeme odjet.
- Chceš jet jinou cestou?
Péťa mi ukazuje cestu mezi lukami.
- Peťuš, tady pomáhal na senách v roce 1914 autor Švejka. Já si nemohu vzpomenout.
- To máš jedno.
- No, není to jedno. Teď mi jméno samozřejmě naskočilo. Jaroslav Hašek. Dokonce napsal povídku. Bydlel v tom létu v jednom jasennském statku. Mezi poli mi tam stále naskakoval Havlíček - ministr všeho.
- Mami, Kitty jak tě v autě slyšela, hned oživla. Už je ve svém revíru. Už lítá ven a domů. Je šťastná.
Naše je zase kotě:
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-21_Zrzka/
Dojení krávy radosti - skvělé, ne?
Jak dojíte vy? Pijete výživné mlíčko?
Dobrou noc!