Dojmový

Ráno. Jak je pohyb v domě, Žofie, pokud neodpočívá u Petrouška na křesílku, okamžitě tluče na okno. Umí u toho hezky skákat a natahovat tělo přes celou tabuli dveří. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-30-ranko

Mám v plánu jet za Ivou. Potěšit ji. Ona neví, že má společnost. Je to opáčko jako s mamkou. Kolika lidem jsem v DD vysvětlovala, že za nimi jejich mladí jezdí. Ve své samotě nevěřili. Aspoň kdyby jim jejich mozek vyhazoval opačné obrazy. Jak jsou u svých a se svými.

Copak Ivě dovezu? Upeču štrúdl. Ne. Upeču bagetku. Vezmu med. Lindina dvě krásná velká jablka. Máslo snad bude mít.

Bagetky jsou raz dva hotové. Někde na FB jsem zahlédla, jak na dvojce na sv. Václava dávali cosi zajímavého. Pouštím – sv. Václav. Co tam je dál? Další sv. Václav. Aha. Svatí Václavové jak přes kopírák. Ne. Hledám. Copak tohle je? Až zařve lev? To by mohlo být. U práce mám rozposlouchanou přesně tuhle zajímavost:

https://www.ceskatelevize.cz/porady/13128267729-az-zarve-lev/

Celovečerní umělecký dokumentární film režiséra Jana E. Svatoše Až zařve lev bude ke zkouknutí do 12.10. Škoda, že ne nastálo.

Film začíná originálně. Zachycuje životní cesty pátého českého krále Přemysla Otakara II. v kontrapunktu s osudy františkánského mnicha a cestovatele Odorika z Pordenone. Sedm set let starý příběh za hranicemi jednoho lidského života, příběh o setkání poutníka Odorika se svědomím českého krále Přemysla Otakara II.

Přemysl Otakar II – král železný a zlatý. Známý až daleko daleko na východě. Jeho mince byla nalezena až v Izraeli. Minci ze 13. století tam našli jako důkaz křižáckých válek. Mince dokazuje význam našeho krále, českého království. Mluví o našem královi jako o králi železném a zlatém. Kdo má zlato, má i stříbro…

V dokumentu jsem se dozvěděla zajímavou etymologii rodu, který nás tu utlačoval tři sta let. Bůhví, jestli dosedl na náš trůn čestně nebo podvodným způsobem a intriky.

44. minuta:

Podle legendy prý jestřáb zasáhl na tzv. hrad Habsburků. Díra plná odpadků, ne hrad. Ubožáci.

Mezi slovy der Habicht (jestřáb) a habgierig (chamtivý) existuje velmi blízká jazyková i významová spojitost. Obě slova mají původ v germánském základu pro braní, chytání a vlastnictví.

Jazykový rozbor a původ slov

• habgierig (chamtivý): Skládá se ze dvou částí. První část Hab- pochází ze slovesa haben (mít, uchvátit, držet). Druhá část -gierig znamená dychtivý nebo lačný. Doslovný význam je tedy "dychtivý mít/vlastnit".
• der Habicht (jestřáb): Tento název dravce pochází ze stejného starého kořene jako sloveso haben a znamená doslova "ten, který chvátá", "chytač" nebo "vazač". Odkazuje to na způsob, jakým jestřáb loví svou kořist – prudce se jí zmocní a sevře ji v pařátech.

Němci tedy pro chamtivého člověka používají přídavné jméno habgierig (případně podstatné jméno die Habgier = chamtivost, hrabivost). Spojitost s dravým jestřábem, který všechno hned polapí, tam v samotném kořeni slova skutečně je.

Zeptala jsem se AI:

Habsburkové mají tento kořen chamtivosti ve svém názvu?

Ano, přesně tak. Rodové jméno Habsburků má skutečně ten samý etymologický kořen.

Celá tato jazyková a historická skládačka se dokonale propojuje přes jestřába:

· Rod Habsburků odvozuje své jméno od svého původního sídla, kterým je hrad Habsburg ve švýcarském kantonu Aargau.

· Tento hrad se v 11. století původně jmenoval Habichtsburg, což v doslovném překladu znamená "Jestřábí hrad" (z německého der Habicht = jestřáb + die Burg = hrad).

· Postupem času se v mluvené řeči název zkrátil a zkomolil na dnešní Habsburg.

Protože slovo der Habicht (jestřáb) i slovo habgierig (chamtivý) sdílejí starý germánský kořen vyjadřující "uchvacování, braní a držení" (spojený se slovesem haben – mít), mají Habsburkové tento významový kořen chamtivosti a dravosti ve svém jméně přímo otištěný.

Dá se tedy s trochou nadsázky říct, že se Habsburkové etymologicky nejmenují podle "vlastnění", ale podle "jestřábí dravosti" při lovu kořisti. Vzhledem k tomu, jak obrovské impérium později sňatkovou politikou i válkami nashromáždili, je to neobyčejně trefné jméno.

Chtěl/a byste se dozvědět více o legendě, která se k založení tohoto "Jestřábího hradu" váže, nebo vás zajímá původ jiného šlechtického rodu?

Ne, legenda mě nezajímá. Jen ta habsburská chamtivost. To jsem potřebovala zveřejnit.

Svatá Anežka Česká - teta Přemysla Otakara II. O něm vypráví:

Všichni ho opěvovali. Když přišel zrádný konec, nikdo nic.

V čas postní tajně vcházel do kostela, padnul na dlažbu a modlil se. Na Zelený čtvrtek měl ve zvyku nasytit a ošatit pět set nuzných. A osobně umýval nohy dvanácti chudým jako bylo apoštolů. Málokdo v Čechách udělal pro křesťanství co Přemysl. Sv. církev se k němu otočila zády.

Po slavném vítězství nad Uhry u Kresenbrunu zakázal Přemysl vlastním mužům plenit území nepřítele. To nebylo obvyklé. Jen jednou neuposlechl mé rady. Když vytáhl do boje s Rudolfem. … V den bitvy na Moravském poli. Milovala jsem ho. On měl v úctě mě.

Kočky i já nakrmené. Volám:

- Ivo, jedu k tobě.

- Tak pojeď.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-30-u-ivy

Beníček štěká štěstím.

- Ivo, nečum furt do tý bedny. Venku je sluníčko!

- Tam ukazují, jak zabili Dianu.

- No to my víme. Jdeme na sluníčko. Dej mi prkýnko a máslo. Připravím dobrotku.

Dává mi malé prkýnko.

- Ivo, menší tam už neměli?

Dává mi o chloupeček větší. Máslo má pomazánkové. Takový hnůj už nejím dekády let.

- Ivo, bez másla. Mám med. Nakrájím jablíčka. Jsou Od Lindy. Stará sudetská jabloň s dutým kmenem. Má nedaleko včelstva. To je její med. Včely opylovaly. Jabloňka z radosti dala obrovskou úrodu.

Chci vzít lavičku. Ale vede mě do altánku. Zanedbaný. Tady bývalo čisto, zameteno. Tady jsme se scházeli u narozenin.

- Víš, on sem nikdo nechodí. To já bych tu byla, ale sama ne. To raději u televize.

Chápu ji. Vyprávím o zázračné houbě. Ukazuji jí ji na obrázku. Lví hříva.

- Víš co, zavolám Mijankovi.

Spojujeme se. Vysvětluji. Za hovoru hledá.

- Aha, ono asi jde o dvě účinné látky – hericenony a erinaciny. Ale to mají i jinde, nejen na Houbičkách.eu.

- Ale na Houbičkách to pěstují lokálně tady v Rakousku.

- Ale levnější…

- Ne, Mijanku, levnější neradím.

Domlouváme.

- Mijanku, Iva tvrdí, že kočky už nekrmí. Jsou placaté jak list papíru.

- No, já je jezdím krmit. Je jich pět. A včera jsme našli jednu blbou. Ta má asi dvě koťata. Ale než je natáhla do krabice…

- A kam?

- Tam kde sedíte, tak za vámi.

- V té kredenci po babičce?

- No, tam je koberec a za ním je ta kočka.

- A přijedeš?

- Dnes ne.

- Vždyť jsou hladové.

- Ať si nachytají. Jsou v poli.

- Nebudeme ji rušit. Mohu si nasbírat ořechy?

- Jasně.

- Ještě jsem se chtěla zeptat. Kdy jste byli na hřbitově?

Mijanek pochopil. 

- V neděli. My jsme ti tam naskládali lampy za hrob. 

- Já jsem koupila plato svící, neboj, já jsem si je zas vytáhla. Viděla jsem dvě svíce. Svítily ještě druhý den. Já tam byla v pondělí na sv. Václava.  Tak jsem pochopila, že jste to byli vy. Jedna za Ivu, jedna za Tebe. 

Pochutnáváme si s Ivou na čerstvé bagetě.

- Ivo, to jsem upekla pro tebe.

- Tos´  pekla?

- Ano. Jdu si nabírat ořechy.

- Já taky budu chtít.

- Tak pojď, já ti pomohu.

- Ne, já si je nasbírám, až já budu chtít. 

- Jo, až bude pršet, tak jo. Dnes je sluníčko.

Nasbíráno. Iva už je nervní. Chtěla by si zase sednout před TV. Jedu. :-) 

- Ivo, kočky nemají vodu. Počkej, doleju jim.

Ženou se k miskám. Bohužel, jen vodička. Chjo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-30-doma

Mourek se vyhřívá na kamínkách. Petroušek ostříhal další dvě jabloně. Tolik koňů. A staré sorty jabloní u cesty nikdo neprořezává. Žádné koně. Jabloně obsypané. Nezmrznou. Nové sorty nevydrží nic. Chjo!

Sedáme na lavičku. Vyměňujeme si informace.

- Petroušku, jdu si připravit oběd. A dáme si oba polévku.

Děláme siestu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-30-jablecny-ocet

- Petroušku, jdu udělat ocet.

- A já jdu kočkám nakrájet maso.

Pasíruji ocet přes gázovinku. Bez karamelu. Jen jablíčka.

Linda volá.

- Lindi, až pojedu k Ivě, koupím pět kapsiček.

- Mami, kup v Kauflandu konzervu a nasytíš je všechny.

Od devatenácti mám workshop Mistrovství fermentace. Veronika, která nás vede – sympatická, šikovná, ukazuje tři věci. Švestkovou limonádu se zázvorovým startérem. Fermentovaná zelená rajčata v nálevu. A zelí ve vlastní šťávě.

Večer. Procházím FB. Zajímavý názor – jde proti proudu:

Tomáš Bubeník - Pro bohatší život

Dítě není malý dospělák!

Je dobře, když o sobě dítě rozhoduje úplně samo?

A jak poznat ten křehký rozdíl mezi zdravým prosazováním vůle a skutečnou tyranií?

V tomto dílu Mgr. Jiří Halda vysvětluje, jak nenápadně se z dětí stávají malí diktátoři, jakou roli v tom hrají naše neustálé ústupky a proč je pro jejich budoucnost tak zásadní naučit se přijmou i slůvko "ne".

V tomto 86. dílu se bavíme o tom:

Jak my jako rodiče (často nevědomky) dovolíme, aby nám dítě šéfovalo

Despotické vs. tyranské chování: Jaký je v tom rozdíl?

Je dobře, když o sobě dítě rozhoduje úplně samo?

Co přesně se děje, když si dítě vždy vyřve to, co chce

Neschopnost unést neúspěch nebo odmítnutí a její dopady

Kolik takových "tyranů" může v jedné domácnosti vlastně fungovat

Výběr jídla: Kdy je to zdravá volba a kdy už tyranie

Na co si dát jako rodiče největší pozor

Primární reflexy a jakou roli v tom všem hrají

Co se stane, když dětský tyran vyroste ve velkého tyrana

Nejednotnost rodičů jako živná půda pro tento syndrom

Dětské noční můry a jak s tímto tématem mohou souviset

Co dělat a jak zakročit, když zjistíme, že už máme doma malého tyrana

A mnohem více…

Dnes mi z Temu psali, že nemohli doručit balíček. Na lince se mi věnovala velice ochotná a šikovná Slovenka. Jak sladká řeč! Slovenský jazyk. Aha, balíčky přijdou až zítra. Jo takhle. Ale už dnes napsali, že je obvyklé místo plné, doručí je jinam. Jo takhle, kódy až zítra. Mně je jedno, kam pojedu. Mám to všude stejně daleko.

Čtu v mailu:

Zákaznický servis na váš účet připsal extra 100 Kč kredit za nepříjemnosti spojené s doručením.

Vida! A pořád se jim vyplatí obchodovat.

Konec. Žofka dnes asi bude nocovat venku. Netluče. Má zpoždění. Ani neví, jak výhodně se vdala k nám. Má byt, stravu, péči, houpačku a Mourek lehátko.  :-)  😂🤣😂 Neváží si. Iviny kočky jen venku, občas dostanou jednou denně do misky… Vypadají jak papírové - placaté. To je život. Mohou si nachytat. Jak to dělají jiné kočeny? 

Brzy se k Ivě zas vypravím. Potěšit ji. Jak to bývalo s mamkou. Je dobře, že se stále pohybuje ve svém prostředí. ˇO, díky Bohu! Má svého pejska. Má okolo sebe své. A je ve známem. Může vyběhnout do zahrady. Zírala jsem, jak obalená rajčata má. A to jsem jí na jaře přivezla tři malé rostlinky. Doma je doma. 

Dobrou noc!