Doklusala jsem až k půlnoci

Páteček. Dnes jsem si ho nějak neuvědomila. Makala jsem jak černá. Myšleno v době otrokářství, aby mě někdo neudal. Ačkoli v loutkovém dnes na představení Myšky z knížky vystupoval černoušek. Až jsem se ošila. Ale děti rozuměly.

Celý týden dopoledne sluníčko, než se vykohátím do zahrady, na obloze lupa, slunce jako za neviditelnou clonou. Clona - jak mi to počítač píše, Oona?! C l o n o u!

Čtvrt na deset. V domě zní telefon. No jo, už běžím. Hlavně ať nepřestane zvonit. Vydrž. Už beru zatáčky. Tak kdepak zvoníš?

- Ahoj Irenko, jsi vzhůru?

 - Jsem.

Jen jsem do teď obývala postel. Ona tuší.

- Prosím tě, mohla bych přijít dřív? Jsem na desátou.

Hlavou mi probíhá – umýt, namalovat, doběhnout pro kopřivu, pampelišku…

- Můžeš, stačí ve tři čtvrti na deset?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-28_Snidame/

Dohodnuto. Paní přiváží manžel. Zrovna přivezli nový zázrak na paměť, mentální mysl. Směs pečlivě vybraných vitamínů k podpoře normální psychické činnosti, normální mentální činnosti, normální činnosti nervové soustavy, pro dobrý spánek, rychlé reakce a pohotové rozhodování. Na obalu rozsvícená žárovka mozku. Máta klasnatá je ten zázrak. Polyfenoly získávané vodní čistou metodou extrakce bez chemie.

Počkej, budu na to mít?

Budeš! Máš 35% slevu.

Kalkuluji cenu. Změřena. Výsledky mírně, ale jen mírně zlepšené. Není už tlusťoch, tedy obézní člověk. Je spokojená. Se mnou se stravuje už asi osmý rok.

Poledne. Ohřívám si tofu, brambory a mrkev. A sklenici vína. Tu neohřívám. :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-28_Pracuji%2C_Mourek_pomaha/

Slunce mě táhne ven. Zdravím rostliny ve skleníku. Mají tu teploučko. Olejové písty otevřely okénka. Rozevírám dveře dokořán. Sice mě před týdnem v Kuksu na trzích varovali, abych rajčata ještě nesázela. Ale! Má svou hlavu. Co se může stát ve skleníku na konci dubna? 

Ve skleníku se tak hezky pracuje. Světlo. Teplo. Vidím velikého stříbrného asi střevlíka. Dovnitř vletělo takové černé torpédo. Otevírám protilehlé dveře. Mourek si hraje s něčím v trávě. Jo, aha. On si zahrává se slepýšem. Ten strachy v ohrožení pustil ocas. Nesu ho daleko od Mourka. Nad hlavou mi ťuká strakapoud. V zahradě to žije.  A ozývají se motory letadel z oblohy. Každý pátek v sezoně nacvičují, trénují krkolomné figury a formace. 

Sluníčko se ztrácí. Seju semínka na vyšlapané pěšinky ze zimy. Jdu zasadit dvě azalky. Nebo rododendrony? Takové dvě hezké nakvetlé rostliny. Na účtence je složenina obou názvů. Kmitám, jak zběsilá. Svítící koule na terase mi vypadla. Tak drahá a krásná byla. Takovou už neseženu. Chjo. Ireno, jsi kopyto. Věším závěs s millionem bells na terasu. Už musím běžet. Ne. Teprve patnáct. Jé, tak ještě necelou hodinu čas. Někde jsem odložila rukavice. Moje špinavé ruce a nohy… Hlídám čas… Už je! Čas!

Rychle omýt kopýtka. Převléknout se. Běžím za vnoučky. Jdeme do divadla. Snaška už je má připravené. Stavuji se ještě u klientky s Active Mind Complex. Vcházím do ulice. Děti už čekají u branky. Nechávám se vést. Ptám se, jestli chodí přes koleje. Se mnou mohou. Ale já se bojím. Rychle přebíháme slepé, ale hlavně provozní kolej.

- To jsem zvědavá, jak ten kopeček babička seběhne.

Normálka. Babička je atletka. Děti taky. Chodím rychle. Ony mi stačí! Když natáhnu nohy, Petroušek se vždycky zlobí, že mi nestačí. Začne kázat ty své litanie, že chodím všude pozdě. A že pak letím. A že za mnou vlaje. Děti ne. Rodiče je mají vycvičené. Minulý týden byl pochod okolo města. Děti vše a bez problémů zvládly. Druhá vnučinka z toho onemocněla. Ptám se na ni.

- V. je stále mrtvá?

D. to rozesmálo. Přitaká nadsázce. 

Jj, slyšela jsem pediatričku. Prý za dva roky narostlo zhroucených páteří. To máme budoucí národ! Lehnou po fyzické aktivitě.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-28_Mysky_z_knizky/

Servis divadélka obstarávají děti. Dospělí jen dohlížejí. U vchodu, kde vždycky stáli siláci, když jsem šla na představení, místo dobrý večer, ječeli roušku, roušku, dnes děti dětem nabízejí bonbon. Malý si bere. Kupuji lístky. Děti posílám do sálku napřed hledat místečka. Následuji je. Děti u vchodu striktně kontrolují vstupenky. Ukazuji dvě růžové, jednu bílou.

Děti mě kárají, že jsem poslala vnuky napřed. Vážně pokyvuji hlavou. Dávám jim za pravdu. Moji si zatím našli nádherná místečka vpředu. Sedli na zem na polštářky. Sedím nad nimi. Rozdělávám batůžek. Přisedám  na zem.  Piknikujeme.

- Hele, co pro vás mám. Nabídka: Moje jablečná přesnídávka. Vyberte si lžičku.

Hošík se vrhá na obsah. Udělá hams hams a hotovo. To mám radost. Na podzim jsme vyráběly s Lindou.

- Pak tu mám autíčko! Pro koho to asi je?

- Jé, babi, já myslel, že tam máš jen jídlo.

Rozesmál mě. Je bystrý. Oči mu svítí. Jasně, poznal, že jsem hračku vzala pro něj.

- A tobě - hodilo by se ti lepidlo?

Přikývla. Usmály se jí oči.

- Babi, do školy se mi to hodí.

- Pak tu mám nakrájené jablíčko.

Malý ne, ale holčička neopovrhla.

- Pak tu mám nakrájenou tyčinku.

Berou. Chutná.

A tady mi strejčínek poslal tohle a tohle.

- Kdo je strejčínek?

- Děda Péťa měl tatínka. Ten už odešel. Ale jeho bratr stále žije. Bohoušek. Už je starý. Teď slavil osmdesátiny.

Pišingry a nějaké slané sušenky mizí ve vnuččině batůžku. Věděla jsem, že najdou lepšího adresáta, než jsem já.

- Hele, vzali tě vůbec do školy?

Nepoznali, že je to otázka dobíravá. Oba horečně přikyvují.

- Pamatuji si, když šla D. do první třídy. Měli takovou bezva učitelku. Líbila se mi. Na tabuli děti chodily malovat paprsky ke sluníčku. Dostaly kufřík s potřebami.

- No, já jsem namalovala takový krátký paprsek. Ano, v kufříku byly sešity a potřeby do školy.

Začíná představení. Hrají holčičky. Myšky z knížky. Pohádky o myškách. Mám radost – děti tvoří. Holčička byla i režisérkou představení. Povedlo se jim. Udržely naši pozornost. Hrají interaktivně.

Po představení ještě tradiční losování. Vylosovaná čísla se točí okolo našich. Vylosovali bílou 197. Vnučka drží bílou 198. Mrňous – teprve půjde do školy:

- To je o jednu míň!

Divím se:

- Jak to víš?

- 8-7 je 1.

Mají je dobře vycvičené. Rozvíjejí je fyzicky, vědomostně. Jsem spokojená.

- Teď už nemusíme spěchat.

- Proč?

- Netíží nás čas.

- Já bych radši autem.

- Počkej, zkusíme dědečka.

- Ahoj! Vždyť to máte kousek.

Holčička přitaká. Než by přijel, už bychom byli u jejich domu. Ptám se, jestli půjdeme zas přes koleje. Děti mě vedou stejnou cestou.

- Jé. Svítí oranžová! Na přejezdu!  Zlověstně! 

- Babi, to pojede vlak.

- Tak šup, šup. Rozhlédnout. Tady snad už jsme v bezpečí.¨

- Tady ano. Tady už je slepá.

- Děti, nikdy nepodlézejte u závor. I kdyby vám měl ujet vlak. Učila jsem kdysi na zvláštní škole Pavlíka L. Hezký bloňďáček. To ještě stále mezi závorami chaloupka. V ní sloužila babka. Zdvihala závory přes řetězy svou silou. Takže když jel nový vlak za deset minut znovu, neobtěžovala zdvihnout je. Byla to dřina. Takže jsme u závor trávili mládí. Pavlík začal jezdit do učení. Jednou si šel mezi závorami odskočit. Pak vzal kolo. Pokračoval dál. Jenže se nerozhlédl. Neslyšel, že jede vlak. Lokomotiva se už sunula potichu. Pavlíka zabila.

- Babi, to je smutný příběh. Řekni ho ještě jednou.

Vyprávím znovu. Ještě ho rozkošacuji.

- Babi, to si nezapamatuji.

Malý mudrlant. Směju se jeho upřímnosti.

- To neva. Ona to doma mamce bude D. vyprávět. Budeš to poslouchat ještě jednou. Aby sis to zapamatoval.

- Který je váš zvonek?

- Tenhle. Ale nefunguje.

- Tak až vyběhnete nahoru, zamávejte z balkonu.

Volám snašce.

- Předávám děti!

Jé, už mi hošík mává. Dostál slibu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-28_Domu/

Vyprávím Petrouškovi den. Chválím děti. Jak vybrakovaly krabičku. Jak měly radost z dárečku. Jak byly pozorné, bystré. Jak vedle mě klusaly a stačily mi. Taky, že se pak malý nechal vést za ručenku, ač cestou tam nechtěl. Pak se zapojil automaticky. 

- No jo, to on je má Ondra vycepované.

Usmívám se. Jak se dědeček – rusky se řekne – gordí sja. Když tu naposledy na Brutal Assultu kempovali za plotem Lika, Ola, Dyma… Lika mi řekla: Ja gordím sja, čto já Russkaja.

No, a to se mi moc líbilo. Jejich hrdost na svůj velký národ. Ten Ukáčko z květinky mi před čtrnácti dny zakazoval mluvit rusky a vztekal se, že Rusové nejsou Slované. Ale jsou! Ta první a nejdůležitější rasa. Jde tu o vybití Slovanů. To se nikdy nedělo. To je režie západních dravců. Dobře to připravili. Zfašizovali národ.

Doma peču buchtu. Zdobím ji. Na zítra. Píšu si na papírek, co mám ještě udělat.

Chtěla jsem napsat o dalším zapomenutém řemesle. Až příště. Mám v sobě ten zázrak na mysl, reakce, mentální a nervovou činnost. A taky na spánek. Nepůjdu proti sobě.

Dobrou noc!