Doma je doma, ale...

14.03.2021

Neděle. Vstávám na budík. Ten malý rezatý chlupatý rozkošný drzoun prý čekal ráno v sedm na rohožce. Celou noc se toulala.

- Jsem ti to říkala, ať ji už nepouštíš!

- V půl osmé - to se vždycky vrátila.

Měla jsem v mysli Lindinu větu, jak se kdysi jednou v únoru její Kitty, dcera naší Micicindy, na dvacet čtyři hodin ztratila. Šla ji hledat. Našla ji v parčíku s kocourem. Včera večer jsem občas zavolala do tmy. Měla jsme na mysli:

- Mami, přijde únorový den, počkej!

- Ten únorový den přišel třináctého března.

Jdu do dne. Co si dám k snídani? Vybrala jsem směs lesního ovoce. Miluji své snídaně. Už jedenáctý rok. Až zcela utiším své podnikání, jako že už mě nebaví lidem vysvětlovat, že tloustnou, proto nabírají nemoci, že, že, že... Tak až jednou - stejně budu pro svou rodinu nakupovat tuhle světovou jedničku na trhu. Kdo to neví, je nevědomý - kulantně řečeno. 😋😍😅

Mám tu Petrouška, Lindu a za chvíli budu skypovat s mamkou. Cítím v duši radost, klid, pozitivní vibrace. Zvláštní. Rodinné a lidské družení dělá dobře lidskému naladění. Ještě kdyby se tu ukázala Deniska. Dlouho jsem ji neviděla. Copak asi dělá její pejsáč? V týdnu, když jsem sama, to není ono. Chybí mi lidé. 

Staříčci v DD si prý přejí předávkování léky. Normálně si mysleli, že na ně rodina zapomněla, když za nimi chodili, natož teď! Kolika z nich jsem vysvětlovala, že to není pravda.

- Jezdí za vámi dcera. A zeť. Zrovna včera tu byli.

Paní Brzková. Drobná prodavačka. Před třiceti lety si zřídila cukrárničku ve svém domě na výpadovce na Krkonoše. Už se se zdejším světem rozloučila. Sedávala jsem s ní, s mamkou a několika babičkami na konci chodby. Kávová společnost. To ještě všechny chodily. A už tu nejsou. Paní Izáková, paní Oli - její tatínek byl zahradníkem v našem pevnostním parku - paní Hořínková...  Vychutnávaly si kafe. Štvalo mě, že jim pečovatelka s čertí radostí dávala plnou cukřenku, kterou babky během sezení vysladily, protože zapomněly, že už sladily. Sypaly, sypaly a sypaly, až na dně nic nezbylo. Odkládala jsem cukřenku nenápadně na okno. Marně. Tenhle kázek mám stále v mysli. Lehkomyslnou zlomyslností bych to nazvala. Záludností. Neprofesionalitou. Takhle si slazení života nepředstavuji. Tahle bezva pečovatelka mě jednou tak, ale tak naštvala. Ječela jsem jak Viktorka. Nepostarala se o čistotu. To byly ještě časy, kdy pečovatelky měly čas vysedávat ve své místnosti. Teď už se ty časy ztratily v nenávratnu. Z jejich tehdejších chodicích, mluvících a sebeobslužných se stali indiáni. Mlčící, sedící v kolečkových křeslech, ležící v lehátku. Jestlipak ještě žije letec? Gentleman. Oslovoval ženy madam - ale nebyla v tom žádná záludnost. Z jeho úst to znělo přirozeně. Bydleli s manželkou asi šest let v Libyii? Pletu se? Učil tam létat piloty. Manželka za ním poctivě jezdívala. Často jsem letci vytočila na jeho telefonu manželku. Jaruška se kolem něj natřásala. Pán už asi umřel. Prosíval mě, ať mu pomohu. Dělala jsem, že nechápu. Pak už dobře neslyšel a neviděl. Prosil! Ležel na posteli. U stropu svítilo hnusné odporné velké světlo. V našem DD nemají u postelí malé lampičky. V každé nemocnici už jsou součástí... Teda v každé lepší. Často mě vyzýval:

- Prosím vás, pomozte mi!

A to nebyl žádný zastavený svět. Natož teď!

Jak procházím tím svým počítačem, tou zálohou, objevuji tolik věcí. Vlastně objevuji založené věci i v domě. Ani o nich nevím. No. Dnes jsem si pustila video ze září 2019. Jídávaly jsme s mamkou na terase. Na slunci. Teda - ona obědvala, my s Lindou jsme seděly na lavici. Dělaly jsme společnost Ke stolu přicházely rády ještě dvě paní. Ta jedna - když přišla do DD - nesmírně komunikativní. Milá pletichářka. Uměla krásně přitáhnout pozornost. Nevyčítala jsem. Mamka na ni žárlila. Musela jsem zasahovat.

- Mami, paní tady s námi poobědvá. Aby nebyla sama.

Její dcera lékařka jezdila jednou za uherský rok. Jejich věc. To video je ze dne, kdy se vehementně snažila vozíkem přejet přes práh z jídelny ven. Náš nově zrekonstruovaný DD plný vozíčkářů nemá bezbariérový vstup na terasy. Pečovatelky se děsně nadřou. Mají už grif. Mně to nikdy nešlo dopředu. Mamku bych vyklopila. Táhla jsem ji pozpátku. V tu neděli se křehká paní jako věchýtek držela křehoučkýma rukama za futra. Strašně, strašně chtěla k nám. Paní Jana ji manipulovala. Za každou cenu ji chtěla udržet nevím proč v jídelně. Přesvědčovala ji, že my chceme být samy. Že tam mamka má rodinu. Že když všechno sní, tak ji pustí ven. Nahlas jsem volala, že nám to nevadí. Vyletěla bych z kůže. Takhle trápit člověka!! Na konci života!! Kdy neví, co bude za hodinu. Styděla jsem se! Nechtěla jsem dělat konflikt, tak na videu paní vysvětluji, proč jí nejdu pomoci. V pátek mi řekla paní Hudáková:

- Paní Hrobská, vy nám nevěříte.

- Ano nevěřím. 

A mám proč. Mám zkušenost. Tisíckrát mohou s mamkou chodit, ale mám stále v mysli excesy; třeba loňské léto. Jak mi nebyly sestry schopny hodinu a kus přinést do žhavého auta, kde seděla vnučka, mamkou podepsaný papír, že odmítá špejlování. Sestra, která s mamkou rehabilitovala, zdála se bezva, mi práskla neurvale - mně, staré osobě!! - dveřmi před nosem. Chování řeznického psa. Neurvalost. Neuctivost. Přes rameno, ani ne do očí, za skleněnými zamčenými dveřmi houkla.

- Máme karanténu!

Hnusné necitlivé chování.

A já mám věřit?? Když mají moc nad životy, co nad životy! Třeba nad slovní zásobou, komunikací - moc za zamčenými dveřmi!! Máme tam rodiče zamčené bez možnosti kontroly. A že by byla třeba, co, pane ještěre!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-14_Maminka/

Dnes skyp s mamkou - jak s robotem. Uprostřed povídání to její nepříjemné halóóó! Brr! Neumí vytvořit větu. Loňské tři velikonoční a květnové prodloužené víkendy bez mluvení v izolaci - to byly bomby do mamčiny mysli. Tam se staly změny! Přes léto jsme ji rozmluvila. Ano, ještěr odborník na zlodějny by mi vysvětlil postup nemoci. Ano, i primář na LDN v HK, kde mamku měli rozchodit, mě přesvědčoval, že narkóza pro maminku byla konečná. Že už nikdy nebude mluvit. NEBYLA!!! Starala jsem se dennodenně. Každý den! Už to budou čtyři roky. Mluvit, mluvit, mluvit. Vzpomínat. Vozit ji do pohádky s výhledem na místa jejího dětství. Ach, zadělaný systém!

Už jsou tu krásné oči Irenky. Musím říci, že mám důvěru v ní i její maminku Irenku, v Květušku - ta teď chybí, v Simonku, v Danu... Ta byla tak laskavá, že mamku s sebou brala dolů na přestávku do zahrady. Díky, Dano! A Simonka zas brala mamku k automatu na kafíčko! Jo, tahle děvčata dělají dobrou službu, čest a slávu. Rozumí mi někdo? Tisíckrát dobře, jednou šlendrián, vždycky šlendrián. Rozumí mi někdo?!!

Obědváme. Vařím často jablečný kompot. Z našich jablíček. Ta červená jabloňka! Teprve jsem jí přišla loni na chuť. Rodí a rodí a rodí. Do kompotu přihodím pár meruněk. Nebo jahody. Ještě tam mám švestky. Dnes jsem vedle mražených meruněk přilila malou plechovku mandarinek. Tak lahodnou chuť jsem u svého jablíčkového kompotu ještě nikdy nedocílila. Dobrota! Vynikající!

Dnes to byl rok, co odešla potichoučku Eva Pilarová. Včera jsem dávala fotečky. V Kuksu se konávaly během roku Baroko naoko, Hubertova jízda, vinobraní... Taky Theatrum Kuks. Tam se vystřídalo umělců. Bývalo to fajn. Seděli jsme pod oblohou na velkých těžkých lavicích. Někdo seděl na dece na trávě. Krásné lidské souručenství. Ilona Czáková, Věra Špinarová, Eva Pilarová. Líbil se mi její kapelník. Teda jeho ušlechtilá tvář. JUDr. Vít Fiala. Kontrabas. Věřím, že se zas s lidmi, pejsky, zpěváky, členy Řádu sv. Huberta, průvodci setkáme. V trávě. Volně a bez omezení. 

Pomalu se čoud šíří naším dvorem, zahradou, ulicí
Pomalu se čoud šíří naším dvorem, zahradou, ulicí

Pan rádoby soused je magistr. :-)  Táta mu koupil nudli zahradu od vedlejšího rodinného činžáčku. Za každou cenu si do nudle chce postavit vysoký dům. Hrál před námi divadlo. Hned antré se mu nepovedlo. Zazvonil, nepředstavil se a na linkovaném papírku přinesl nákres domu. Neznal ani rozměry. Předstíral, jak je milý. Jak nám bude dělat pomyšlení. Smrad je to. V pátek nám ořezal větve z lísky a smrku. Dnes nás udil. Zelené smrkové větve podpálil. V našem městě se to smí. Ekologie neekologie, vyčudil celou ulici. Taky na něj dojde. Kdokoli, KDOKOLI!!! mi v životě ublížil, doplatil. Jen jsem zírala. Už tu nejsou. Provinili se. Byli ztrestáni bez mé vůle. Ani to nechci vyslovovat. Aby... Oliva zelená. Potřebuje lisovat. To není problém!

Slyším, jak lidé umírají na očkování. Ale hned na to - my pokračujeme! "Spojení mezi smrtí a očkováním se nedá spojovat." Astruzenecu zakázalo Německo, Rakousko, Polsko, Švédsko, Dánsko, Norsko, Itálie, Malta... A my pokračujeme! Důchodová reforma nesmí být zastavena.

Pfizer biontech - nemá testovací výsledky .-) Podílí se na zkoumání výsledků v Izraeli. Jak to mu mám rozumět?? Tam experimentují na národu?

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/norsko-tri-zdravotnici-hospitalizovani-nedavno-ockovani-proti-covid-19-astrazeneca.A210313_214648_zahranicni_wass

Norsko, irští experti doporučili přestat používat Astruzenecu...

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/irsti-experti-doporucili-pozastavit-ockovani-vakcinou-astrazeneca/2008579

Jen u nás jedeme dál!

Astra zeneca efektivita 49,3% po dvou dávkách!

Moderna 66% účinnost po první dávce! Trochu málo, ne?

Johnson a Johnson chrání před asymptomatickými infekcemi ze 74 % - prý! Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv povolil, ale prý není jisté, jestli vakcína zamezuje přenosu nemoci z osoby na osobu. Takže vědí velké kulové! A k čemu tedy rozvrat lidské imunity chemickým koktejlem?!

Okénko laika:

Můj názor - promořit. U nemoci zasáhnout LÉKY!! Ivermektin funguje na parazity - na svrab apod. To, čím jsou lidé nemocní, se řadí pod kovid - kvůli tučným odměnám nemocnicím. Jenže lidé umírají na špatné léčení. Plicní ventilace... Po proočkování vektorovými vakcínami v první, druhé, třetí generaci nemoc vymizela. Pak se nemoci vracejí. Imunitní systém už nemá rozlišovací schopnost; je otevřen nákaze. Vektorové vakcíny nejsou vakcíny RNA nebo mRNA; je to genový typ vakcíny. Obsahuje molekulu mRNA (messenger RNA). Operační systém. Nutno jednou, dvakrát, už oznámili třikrát - kolikrát? No, jako v počítači. Bilík si vymyslel viry, abychom kupovali antivirové programy. A skvělá myšlenka - dá se to použít i na lidské tělo. Antivirák do konce života. A prachy, prachy, prachy...

U RNA - člověk může onemocnět, může mít i těžký průběh, mělo by to být lepší, ale... Není garantováno to, co bylo u vektorových.

Ohrožené skupiny se musely vždy chránit před chřipkou. Lidé umírali. Dnes se dá něčím léčit. Proč nepěstovat posilování imunity přirozenou cestou?! Celé léto mi někdo psal:

- A to se nebojíte, že maminku nakazíte?

Odpovídala jsem s vykulenýma očima: NE!! Jak bych mohla mamku nakazit, když ji vozím venku, když sedíme na slunci. Když se spolu radujeme!!! Když ji pohladím, jíme spolu... Ty malé potvory jsou všudypřítomné. To jako kdybych si dala do oken síť proti pylu. Posilovala jsem její imunitu. 

Zmutovaný virus oslabuje, zaniká; jenže nové viry mají větší úder a mortalitu... Firmy nahonem šup šup vytvořily... Zkreslené výsledky krátkým časem! V otázce není jasno.

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/koronavirus-covid-19-imunolog-jiri-beran-lek-isoprinosin.A200729_101513_domaci_knn

Bezva zpráva. Aspoň na něco jsou dobří černozadelníci. Chtějí do Listiny základních práv a svobod zakotvit, že rodiče jsou otec a matka. Jupíí. Aspoň k něčemu jsou dobří. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-14_Bagetky%2C_Zrzous_-/

Tečka.

Dobrou noc!