Doma. Na nejlepším místě světa - ten přepych každý nemá!! :-(

18.07.2020

Doma. Zase doma ve své posteli. Petroušek dnes slouží. Nikdo neruší. Lezu pozdě. Dospávám

- Mami, jedu se mrknout do obchodů.

Namalovat. Obejdu zahradu. Kvete. Kitty se okolo mě lísne. Bude si hrát? Jo, bude si hrát na Kelišku. Připravit krůtí stehna Petrouškovi. Micka dělá, jako že nic. Je nervní. Má tu vetřelce v revíru. Od včera namočená čočka. Ta je pro nás dvě.

Zvonek.

- Mami, potkala jsem Péťu. Máme mu něco dobrého připravit k obědu.

Ukazuje mi pastu z akce. Vyrobeno v Rusku. Zkoumám složení - bez fluoridu. Tu chci taky. To bude kvalita. Chci věci z Ruska. Takový malý názorový převrat. Dospěla jsem. Takovou pěknou bez fluoridu má Petroušek na umývadle. Já si čistím jen vodou. Občas si pastu ochutnám. Málo. Mám irigátor. Nevím, kde jsem ji koupila.

- Tu máš z Rossmanna. Taky made in Russia. 

Udivují mě tyhle maličkosti; zpomaluji se. Nepamatuji si, odkud, kde, kam. Ale staré historky - lezou v počítači mé hlavy na povrch. Už jsem tam. V seniorském věku. To jsou nepohodlní lidé. Moc si pamatují. Je potřeba je zlikvidovat. Plukovníček by je chtěl oočkovat. Mě z toho vynechejte, vojáčku!

Polední zprávy. Zdvihly mě ze židle:

Starosta Vlčnova stále vyzýval, aby lidé DOBROVOLNĚ  nosili roušky. Dobrovolně z doporučení nebo  příkazu není dobrovolně.  Vlčnov - jízda králů. Tradice. Umrtvíme!! Vyhlásíme: Od šestnácti hodiny ofáčovat huby. Pandemie - kolik milionů mrtvých? Kolik? Jo, nakažených! Aha. 

Lidé jim na to kašlou. Ačkoli!!! Dnes v Kaufalndu dva omotaní důchodci. Udělalo si mi slabo. Pryč od nich. Jak to, že v zimě nikdy nikdo v našich poměrech roušku nenosil! A teď uprostřed léta ano? Ne, nejsou normální. Tyto excesy považuji za bláznivé. Jj, na Bulovce někdo umírá... Jasně. Ano. Chápu. Jsem rozzlobená - konají se svatby, léto v plném proudu! To se musí zatrhnout, že jo? Na FB dávám smajla ruka souhlasu:

- Čím víc se budou lidi dávat testovat, tím víc bude pozitivních. 

A že takhle netestují na ostatní pandemické nemoci! 

https://cz24.news/exkluzivni-svedectvi-cesky-z-floridy-s-vami-doslova-otrese-cela-rodina-z-jejiho-pribuzenstva-se-nakazila-kontaminovanymi-testy-na-covid-19-primo-na-odberovych-stanicich-v-clermontu-nejprve-se-nechal/?fbclid=IwAR1lY9epjMO5_7eH2NM-UY5_hT4kAeM_cm4Teq1J8KVtaGF3qDR2KkqEn8s

Linda oloupala mraky cibulky. Špikuji krůtí nohy. Jiřík - kuchařík z SOU - mě naučil - péci pomalu, pomaloučku. Špek, česnek, cibuli, koření - do kameninového pekáče.

Cibuli do chytrého hrnce... Osmahnout na sádle. Displej mě navádí, co, kdy, jak... Vedle na sporáku smažím cibulku do křupava. A volské oko.

Obědváme venku. Domácí zelí - ne moje; ze Scuku. Domácí vynikající receptura. A skvělá chuť! :-)

Blíží se doba: Táta vchází do dveří!

Jedu pro pastu.

- Mami, tak já ti ukážu, kde jsou. Obejdeme obchod spolu a já pak pojedu domů.

Kitty vyděšená z cesty. Ona netuší, že tu bude trávit týden - sice v cizím revíru - ale ve společnosti kocourů. Ty v Pze nemá.

- Mami, ta potvora utekla za plot. Myslí si, že ji chci lapit.

Jedeme.

- Peťůůš, neděs se, až přijdeš domů. Oběd mám hotový, jen jedu na obrátku do Kauflandu.

- Jj, klídek, počkám.

Ovoce - nic moc; chjo. Plná sezona. Ubohost sama. Beru tři čtyři nakládačky. Na jídlo. Jednu polní. Budou zítra vyšeptalé? K nejídlu?

Beru kousíček krůtích prsou. Nechce mi je slečna dát. Nechala se přesvědčit. Na zítra potřebuji jen a jen ždibíček. Vím na co.

Loučíme se mezi regály. 

Petroušek odjíždí do lesa. Mlátím mouchy. Vytírám celý dům. Mouchy. Mouchy! Mraky much. Čím víc jich pobíjím, tím víc jich leze po oknech. Ve všech místnostech. Co to je? Invaze. Jen v kuchyni okolo třiceti... Tak - a dost! Zapaluji kadidlo. Vykouřím je odsud. Otevírám okna. Dobrovolně vylétají... Ptactvo naše! Vy si tu žijete jek v EU. Plné stoly od října do dubna. Takhle by to, milánkové, nešlo. Skrouhnu vám dotace slunečnice! 

Zítra oslava mých narozenin. Petroušek domluvil v době mé nepřítomnosti termín na nedělní odpoledne. Vždycky jsem zvala hostů! Od šedesátin - to bylo zlomové - na to KAŠLU! Tolik příprav, lucerny po zahradě. Jedni ještě měli jedny narozeniny, druzí ještě spěchali někam na návštěvu, jedni už museli, na lucerny ani nedošlo. Tehdy jsem to obrečela. Tak takhle ne. Vrchol nevycválanosti je: My máme ještě jednu návštěvu. Neúcta! Neslušnost. Tedy - já si svůj den oslavím SAMA! Od šedesáti to dodržuji. S mladší jsme oslavovaly v Peci. Starší něco má. Vnuk odjíždí do Phy. Druzí starší neslaví. Nezveme. Další  - nezveme. Na shledanou. Žádné starosti. A stihnou i další narozeniny. Tedy posezení s mladším a jeho rodinou. Přijde i snaščina maminka.

No, a je to venku.

Těším se na zítra. Od zítřka nezlobím. Amplituda zlobení se přesmýkne do protisměru a budu hodná. :-) Jo? Budu? Opravdu? 

Dobou noc!