Domov

16.11.2026


Dnes ráno milá povinnost. To já ráda. Brzy vstát. Včera jsem si šla lehnout po desáté. Kupodivu. Jsem vyspalá. Chci takhle končit den pravidelně. Takže? Uvidíme.

Kočenky jsou překvapené. Jako první jim ráno dává předkrm páníček. Dnes páníček ještě zařezává. Jsem tu já. Panáčkují. Trpělivé. Prý je třeba brát si vzor od zvířat. Beru si, holky. Učím se.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-16-dojemne/1730806581

Ránko, raníčko projíždím internet. Ono to včera nějak nevyšlo? Málo lidí? Cože dva a půl milionu? Tak to je dobré. Ztracenému se tam vešlo 70 000. Jacksonovi 120 000. Minářovi dva a půl :-)  milionu. Já vím, to je nadsázka. Nebo ne? 

Prý – tohle je největší Letná od roku 1989, povídal Minář. Podle odhadu spolku se na Letenské pláni sešlo 2 500 000 demonstrantů. – Někdo vtipně dodal: Dalších několik milionů čeká ve stanici Hradčanská.

A prý si lidé mají dávat do oken plakáty a hesla. Mankote! Tohle jsem už zažila. U řezníka ve výloze asparagus a Ať žije KSČ, v zelenině žádné ovoce, ale aspoň hliněné brambory a SE SOVĚTSKÝM SVAZEM NA VĚČNÉ ČASY! Tak tedy, zrzku, uráá!!

Ivan Sochor

Při koncertu Michaela Jacksona v roce 1996 bylo úředně ověřeno, že tam bylo 120 tisíc lidí. Plná kapacita Letné. Na koncertě Marka Ztraceného nedávno bylo ověřeno 70 tisíc lidí. Tak si to přeberte. Ale 300 tisíc a více lidí jak je uváděno, se tam fakt nevejde.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-16-lhani-zvelicovani-nadsazka-prehaneni

Přeletěla jsem ohlasy na včerejší setkání slepých a nevědomých v Pze. Chjo, že tam nenapíšou třeba čtyři miliony účastníků. Nadsázka dvou a půl je málo. Trapné. Ubohé. Nemravné. Sjezd bláznů. A v našem městě zvou zítra na něco v malém. Choré mozky. 

Tak jako slavím osvobození tiše až podepsáním smlouvy 9.5., nikoli ponovu osmého. Tak tiše vzpomínám na nespravedlnosti ohledne smrti studenta Jana Opletala. Smrt naší inteligence, zabíjení a zavírání do koncentračních táborů. To slovo koncentrační ve mně nevyvolává soustředění na jednom místě. Já v tom slově slyším zabíjení.

Jak to bylo?

Březen

Listopadové dění v roce 1939 začalo již v březnu. Od březnové okupace nacisty byla nálada ve většině společnosti nepřátelská vůči nacistům.

28. října

Vše vyvrcholilo 28. října v den 21. výročí vzniku Československa. Při této příležitosti probíhala protinacistická demonstrace několika tisíců lidí, která byla rozehnána střelbou, při které bylo těžce zraněno několik účastníků, mezi nimi i Jan Opletal.

11. listopadu

Student Jan Opletal podlehl střelnému zranění, které utrpěl během násilného potlačení demonstrace studentů.

15. listopadu

Tento den sílila protiokupační nálada. Konal se pohřeb Jana Opletala, lidé se rozhodli uctít památku mrtvého studenta, studentské organizace uspořádaly smuteční průvod Prahou. Vše přerostlo v další protiokupační demonstrace a opět došlo k tvrdým střetům s pořádkovými silami.

Uzavření vysokých škol

16. listopadu

Adolf Hitler nařizuje uzavření českých vysokých škol na tři roky a chce potlačit jakékoliv následné demonstrace za využití všech dostupných sil.

17. listopad

V noci z 16. na 17. listopadu gestapo zatklo přes tisíc studentů a pedagogů. Devět studentů, kteří podle Němců stáli v čele studentských organizací, bylo 17. listopadu popraveno.

1200 náhodně vybraných studentů bylo posláno do koncentračního tábora Sachsenhausen, poblíž města Oranienburg, 25 kilometrů od centra Berlína. Po třech letech byli skoro všichni studenti propuštění, asi 40 z nich nepřežilo.

Všechny české vysoké školy byly uzavřeny. Tisíce studentů přišly o studium a stovky pedagogů o práci. Uzavření vysokých škol mělo trvat 3 roky, měly být tedy znovu otevřeny v roce 1942, ovšem uzavřeny byly až do konce války - do roku 1945.

Státní svátek Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva připomínají hned dvě významná data - 17. listopadu 1939 byly po nepokojích po pohřbu studenta Jana Opletala uzavřeny vysoké školy.

To je pravý význam svátku. Ne zrežírovaný cirkus na Albertově. 

Na půl jedenáctou jedu na masáž. Probere mi každý sválek od dolních kopýtek po ruce. Mám čas. Chystám si košík se svíčkami, kahánky, šejkr s vodou a kytici listopadků.

- Ty jedeš na hřbitov?

- Taky.

- Aha.

Směju se.

- Pojedu vesnicemi, dnes ne po dálnici.

- Na hřbitov?

- Ne na masáž.

- Jo tos´  mi neřekla.

Petroušek má volno. Někam jede. On má stále pojížďky, vyjížďky a zas doma a zas kotelna a doma…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-16-zas-ty-hodiny/1730801420

Já směr hřbitov. Už dlouho si se mnou palubní hodiny nehrály. Až dnes. Jedu v 9:45, ukázaly 21:21 hod. Do minuty se hodiny umoudří. Co to je?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-16-za-rodici

Mám náš pevnostní hřbitov ráda. Co pomník, to příběh. Takhle brzy jsem tu asi pravděpodobně nikdy nebyla. Nikde nikdo. Ticho. Dnes obloha bez slunce. Do Krkonoš nevidím.

Hrob zapadán listím. Ejhle, hoří tu svíčka.  Kdo tu včera asi byl? Děkuji.

Beru proutěný koš se zmrzlými ledovkami. Loni jsem ho vytáhla z koše. Byl krásný. Možná, že už si zaslouží zahodit.

Svěřuji mamince a tatínkovi radost.

- My víme.

Imaginární hovor plyne v uklidňujícím povzbudivém tónu. Děkuji.

Na masáži klid, jak to má být. Tlapky, trup, ruce… Hodinka se rozplynula. Domů.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-16-kocky-naberacky

Kočky. Oběd. Petroušek jde hrabat.

- Přijdu za tebou.

- Ne. Jsi po masáži. Odpočívej.

Usnula jsem na dlažbě. Telefon mi vypadl z rukou. Zatápím. Večer.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-16

Tady jsem doma. Tady je teplo. Tady jsme šťastní. Tady mi to je drahé. Tady je naše pevnost. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-16-spaldove-nudle

Zadělávám těsto na nudle. Vzpomínám, jak mě mamka učila; na jedno vajíčko půl skořápky vody. Těsto nesmí být ani mokré ani suché. Mně se to dnes povedlo trefit. Nudličky vyšly. Nudlovou má Petroušek rád.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-16-2

FB. Krásné koně. Tažné. Pracují v lese:

Vysoko na jesenických hřbetech jsem včera měla možnost doprovázet Pavla Pavel Šuty Šutera a jeho namakané koně Barona a Kaštana.

Ten den se nám vystřídala všechna roční období a za odměnu za práci v tom děsivě příkrém svahu jsme na konci dne dostali snímky, z nichž se až tají dech... Zahřátí koně, rychle chladnoucí vzduch, výška přes 1300 m.n.m. a zapadající Slunce. V tu chvíli ani nevadilo, že jsme všichni lezli po kolenou, vyhýbali se v běhu balvanům a při druhém kafi jsme vymlátili autu baterku. V tu chvíli bylo vše zapomenuto.

Posílám vám prvních pár fotek pro radost a její sdílení a ještě pak album doplním.

Pokud se také chcete s ostatními podělit o záběry své práce v lese, napište mi. Sejdeme se v hoře. Jako už ostatně 25 let.

Díky vám, kamarádi z lesa, za všechno.

PS: Pro jistotu a zlým jazykům navzdory: lidi, pracující s koňmi v lese a členy IZS fotím po celou dobu, vždy a všude zdarma. Nenechte si nakukat nic jiného. Je to můj způsob, jak jim vyjádřit vděk za jejich práci. Mě potěší a stačí, když budete tohle album a mé fotky sdílet dál...

Ta živočišnost a síla to je nádherný záběr děkuji za potěšení

U fotky jak koník letí dolů a za ním se sune kláda někdo vysvětluje:

Jiří Pulpán Tak. Plus doplním, že jsou na to dlooouhé generace šlechtění a jsou to chladnokrevníci, koně konstitučně určení a stavění k tahu. Od mala se vše učí a první zkušenosti získávají v odpovídajícím terénu. Do tohohle vezme dobrý kočí jen mazáky.

Plus kůň tady nejde rovně dolů, ale bokem ke svahu, plus tření kmene o podloží plus milion dalších drobností.

S koňmi pracuje odborník. Práce nebezpečná pro kočího i pro koně.

U fotky jak koně letí nahoru a kočí drží opratě ve spěchu vzhůru:

Je to zázrak, ti koně jsou neskuteční, obdivuji jejich sílu a ten muž za nimi má moji poklonu.

I mou. Klaním se až k zemi.

Dobrou noc!



Share