Domů... Dobré ráno, dobrý den, dobrou noc!

Čtvrtek ráno? Netuším, jak dlouhatánský den mě čeká. Až do páteční noci. Totiž - teď je pátek ráno.

- Mami, nezobrazil se ti článek. To je už podruhé.

Směju se. Výtka. S výstrahou. :-)

- Ano, já jsme se v noci zapíchla do postele a napíšu teď.

Tak tedy čtvrtek. Vysvědčení. Čtyřicet let jsem stála za katedrou v poslední den školního roku. Přijímala květiny, malé dárky. Dávala poučení na prázdniny. Někdy se dokonce muselo poučení napsat do TK: Žáci, učňové, studenti byli poučeni o bezpečném chování o prázdninách.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-30_Posledni_snidane_a_vzhuru_domu/

Jdeme snídat. Beru krabičku s naším bylinným zázrakem, rozmíchávám pytlíček dvou mld bakterií na zdravé trávení Microbiotic MAX, taky rybí tuk na oči, mozek, srdce - Herbalifeline Max a mlt vitamín F2 ženy. Nabírám do chňapáčku sypaný čaj, taky nějaké pěnové lungo, ředím jablečný džus vodou. Nalévám si poslední skleničku Prosecco. Interhotel... Jdu odsunout dveře na terasu. Přiskakuje vysoký mladý pán. Pomáhá mi.

- Počkejte...

Manažer hotelu. Sympatický. Nenamyšlený. Poslouchá, jak se nám líbilo. Přichází Linda. Odbíhám na stůl pro jogurt. Pro ovoce, Pro čaj. Pro... Letos jsme nesnídaly na terase ani jednou. Včera pršelo, ale jinak příležitost byla... Aspoň posledních pár fotek návsi. :-) Hlavní ulice v Peci. Shodujeme se v názoru na nepěknou dřevěnou stodolózní architekturu. Promíláme stravování v Peci. Dozvídám se, co znamená slovo tomahavk na jídelníčku. V lednici visí takové bílé maso ve tvaru indiánské sekerky. To je ten tomahavk. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-30_Posledni_snidane_a_vzhuru_domu/

Znepokojující informace.

- Tady hodně lidí sněží. No jo, je tu Pec pod Sněžkou. Sněží. Aby to tu vydrželi. 

- Jak pak chtějí mít potomky? Narušené.

- Oni zvládají lépe den, vypětí, délku dne.

Nasadil mi brouka. Takové lidi potkávám na silnici? Obsluha bud? Neumějí žít normálně?

Loučíme se. Linda běží pro auto do parkovacího domu - to byl ten poutač: Parkujte v klidu a v suchu. - kdo tuhle zhovadilost vymyslel?! Jdu pozapínat kufr, tašku. Sedám na pohovku. Chvilku si odpočinu.  Kdykoli si sednu v klidu s myšlenkou a nadějí - a teď si odpočinu, než mě zas popoháněč vyruší -  otevírají se dveře.

- Mami, parkuji dole. 

- Ty už seš zase tady?

Pamatuji před lety jsem si sedla na sněhu do takových těch rozpláclých polštářů nahoře na Zahrádkách. Teď si tu hezky odpočinu, dám si čaj. Linda si šla sjet Bramberk. Ty vorle, než jsem si rozdělala tyčinku, to byl mžik, už to jelo okolo mě: Tak jedem´!

Ona to takhle má. Děsně rychlá. Jak mohla takovým fofrem doběhnout do parkovacího domu a vrátit se? Vrátit se - tomu rozumím. To bych uměla taky. Autem. Má křídla. 

Bere kufr. Tašku. Nastupuji. Jedeme. Míjíme hospodu Na Peci. To byl jediný skvělý výsledek roku 89 - za tím si stojím. Nedošlo na její likvidaci.

Sluníčko nás provází okolo míst, která jsme brázdily na túrách. Peci, tak ahoj! Teď až zas napadne sníh.

Dnes tropický den. Kočky nás vítají. Mourek se protahuje, Zrzečka je jak slina. Hubeňoučká. Měli s Petrouškem zvláštní režim. Aby nestrašily Kitty, hodovaly venku. Nedobrovolně. Prý se divily. Domů měly vstup zakázán. Prý aby je při odchodu nemusel vyhánět. Kitty totiž stále dští síru a nepřátelskou slinu. 

- Tak holky, pojďte!

Mají radost, třou se o nohy. 

Sedám na kolo. Jedu si na poštu pro dopisy. Petroušek je tu. Jde v tom parnu zkrátit vršky trávy. Ráchám se v bazénu.

Nese mi parte. Chjo, zas ten můj nově objevený kamarád z prvního manželství. Taky měl první podělané a druhé dekády let asi šťastné. Šel o rok dřív do důchodu. Týden si ho užíval. Říkal Péťovi, že má peněz dost a že na všechno kašle. V srpnu se mu narodí vnuk... Ponese jeho jméno. Tak se na něj těšil.  

- A kdo to přinesl?

- Maminka.

- Jeho? On má ještě maminku?

- Devadesát. Ještě dělá účetnictví.

- Nejhorší, když se dívá do hrobu svého dítěte.

- Byli ho navštívit. Usmíval se. Byl optimistický. Prý ho v Kladrubech rozcvičí... A druhý den ráno volali, aby přinesli oblečení. Do Kladrub? Ne, černé...

I tohle je život. Ireno, není všechno růžové. Nechávám hodně věcí zalít sluncem.

To o tom parte jsem sem vložila před závěrečný už napsaný odstavec. Musela jsem si to připomenout. Červen měl být nádherný přínosný měsíc. Pro mě byl. Ale kde je to pro lidstvo? Hvězdy ve skvělém postavení - a nic. 

Jsme doma. Vybalit. Vyprat. Na žehlení už není čas. Jedeme na Smetanovu Litomyšl. A o tom v dalším počteníčku. Takový zážitek! Ten si chci zopakovat aspoň v myšlenkách. Poslouchám tu šestnáctiminutovou skladbu, kde Erwin zapojil publikum. A pak ještě jednou v přídavku. Dívám se na naši společnou fotku, kdy mi vzal z ruky telefon, pochopil, že tam mám video, přepnul na fotoaparát, stisknul spoušť. Za námi vidím lidi dávají palce nahoru. J No jo, když to drží ve svých rukou a ještě ti lidé přejou, život je krásný.

Dobrou noc! Dobré ráno! Dobrý den!