Doopravdicky adventní
Páteček. Mně se dnes vůbec nechce podnikat. Vůbec. Tak jen zákaznický servis. Tečka. Zaspala jsem. Nic se neděje. Vzbudil mě vyřvávající telefon. Nemám ráda řvavé znělky. Asi před měsícem jsem si jednu takovou vyřvávačku zvolila. Nevím, co mě to napadlo. Než si člověk zvykne, je třeba se utvrzovat - ano, toto je můj telefon. Toto období skončilo. Už si zvuk svého telefonu poznám. :-) S další změnou bych byla volaká zmätená. Tak tedy rovnýma nohama běžím domem. Moje zubní centrum. Mohla-li bych přijet v pondělí v osm.
- Víte, já bych se bála, abych nezaspala.
Na druhém konci se sestřička upřímně směje. :-) Ví, jak jsem se vylekala z pozdního probuzení na svůj výlet... Rychle chápe. :-)
- Nevadí, zavolám někomu. Tak platí náš termín.
Srdečně děkuji. Hup! A jdu do dne. To už mají někteří odhákováno půl směny. Do čeho se nám nechce, to udělej jako první. Adventní přípravy jsou pro mě náročné. Mytí oken. Brr. Neumím mýt okna. Já vlastně kvůli svému hodnocení "méně zručná", což znamená ruce jak turecká šavle, neumím nic. Neumím žehlit. Mýt okna. Aranžovat. Nemám vkus. Ale přípravy miluji. Je to totožné, jako když někdo neumí zpívat, a zpívá rád. :-) A tak ráda tvořím. Mám moc ráda kýče. A zaplněný dům. Nemiluji strohé suché černobílé neslané nemastné novostavby s šedým strohým vybavením. Je mi z nich zima. Mám ráda barvy. Jasnost. Nechápu, kde lidé mají schované své dokumenty, knihy, gramodesky, CD za celý život. Jo, oni to zahazují. To já ne. Ráda se přehrabuji ve starých fotkách, ve starých dokumentech. Např. hodnocení soudružky Ireny... Pracovně a profesně - to mi dávali pochvalu. Ale politicky - naprosto nespolehlivá. Kdyby mě dali do doby před čtyřiceti lety s vědomím dneška, jestlipak by se v hodnocení díky mému chování něco změnilo?!
Dnes umyju terasu s květinami. Letos velký i malý ibišek přezimují v zimní zahradě. Pozvolna jsem se zbavila truhlíků a truhlíků s muškáty. Místo nich mi zbývá místo na své výtvarné potřeby. Někdy tam tvořím, louskám ořechy, prostírám... Už dlouho se to nestalo. Oklepávám suché lístky z korunky ibišku. Moureček i Zrzka se diví. Jsem v Mourkově prostoru. Bývá tam sám. Sem odchází večer sám spát. Posadí se u pootevřených dveří nebo si je sám otevře. Proklouzne na křesílko. Má tam klid. Jde mu tam teplo. Slyší zvuky z obýváku.
Zdobím ibišek. Raduji se. Ve slunci nevidím, jak jsem naaranžovala světelný řetěz. A ještě jeden. Opatrně, abych nepolámala zárodky nových lístků. Věším rolničky, maličkaté kouličky, papírové kornoutky andílků. Spokojenost.
- Moure, dobré?
Messinger. "Letííím!" a číslo letu. Hledám na radaru. Večer bude za oceánem. Hurá. Povedlo se. Tak se bála testů. Vyzývali ji na třetí tečku... Kolik lidí na třetí nepůjde... Snad doletěla v pořádku. Ozve se zítra.
Odbíhám k FB. Včera tam jedna Dagmarka dala rámeček. Umřel jí bratr. Těžká chvíle. Psala mi: (Neopravuji chyby.)
Dagmar Vdf
Irena Hrobská Pět ložisek na mozku a nádor na plicích. Vloni léčba po telefonu když si stěžoval na bolest hlavy. Dneska to teprve řeknu mamce...nějak to nešlo říct....
Myslím na jejich maminku. To bude zpráva. Jako když odešla Eva Pilarová. Její asi sto dvouletá maminka paní Bojanovská se dožila smrti své milované Evy. Prý je nejhorší pohled na rakev dítěte.
Irena Hrobská
Dagmar Vdf Myslela jsem si... To je marnost. To je zrůdnost. Neudýchal život. Bude to pro maminku - ó, nechci pomyslet. Budiž mu země lehká. Vysvobodil se, ale takhle to přece v životě nechodí. DAgmarko, sílu!!! A myslím na maminku... Odchod dítěte, syna...
Dnes čtu další upřímné soustrasti.
Iva Smiřická
Upřímnou soustrast.... Jiným pohledem je však dobre vědět že kvapné odcházení duši v posledních letech souvisí s jejich reinkarnací. Mají se znovu narodit a užít si už lepší svět v těle dítěte
Dagmar Vdf
Iva Smiřická Vloni v prosinci mi zemřel prostřední bratr Kája..neuplynul ani rok a Vašek... Nemám sílu to říct mamce..nechám to na zítřek. Měl pět ložisek v mozku...už nemluvil...Bylo to rychlý. Přeju mu krásný a lepší svět. Děkuju Ivo
Dagmarka upřesňuje:
Dagmar Vdf
Eva Hrabkova Vloni 21.12....mi zemřel prostřední bratr...a neuplyne rok a druhý....
Dagmar Vdf
Jana Ava Sophia Pět ložisek v mozku a nádor na plicich...bylo to rychlý..už nemluvil. Mamce to řeknu zítra..nějak dneska nemůžu... však vloni zemřel bratr Karel 21.12.....
Hrůza. Loni touhle dobou stejná zvěst. Dva bratři během roku... To není samo sebou. Nejdřív odcházejí rodiče, děti je následují.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-03_Miluji_myci%2C_cistici%2C_zdobici_pripravnou_dobu/
Odcházím od ntb k další práci na terase. Vytírám do čista. Terasa prokoukla. Těším se na večer. Uvidím hvězdičky světýlek z křesla. Což se děje právě teď. Kamna hřejí. Na gauči spí v klubíčku Zrzka. Na terase oddychuje náš tlusťoch. Ta ho tu dnes proháněla. Tak se rozpumprlíkovala, že ho svou radostnou hravostí nakazila; honil ji. Utekla mu jehlička pod gauč. Cválal za ní. Srazili se, kočičák. Chtěl se za ní nasoukat pod sedačku.
- Moure, vylez!
Rád by. Jenže se šprajcnul. Břicho jak balon. I hlava se mu zvětšila. Nemůže se vysoukat. :-) Na to, jak je mohutný, mrštnost má. Ale se svým bubnem může zapomenout na prolézačky, které Zrzka v bytě má.
Celý den pracuji, jak když hrom bije. Chlebíček, pračky, záclony, okno v Petrouškově pracovně... Ještě že mi pomohl pověsit záclony. To je jeho hobby. A naší Lindy. Vždycky si z ní utahuje. V paneláku jsem jí dala pověsit záclonu u ní v pokojíčku. Nechápe systém věšení, rozpočítávání. Raději ve svém bytě záclony nemá. Péťa často u věšení záclon volá, i když tu Linda třeba není:
- Lindo!!! Ty bys mně nešla poradit, jak to mám rozpočítat?
Řehtáme se na její účet. I když - napadá mě, jestli to nebyly mimikry. Jestli to nezdědila ze mě. Neumím. Vidíte přece, jak jsem nemožná. A příště už mě k práci nezvali.
Dnes chci umýt i druhou terasu. Venkovní. Na tu mi zbyl čas až po tmě. Vyšpíglovala jsem ji. Zábly mě ruce. Sáně jsem pokladla větývkami. Na kozlík jsem posadila vřesového mužíčka. Ještě naaranžovat girlandu. Vsunout baterie. Hotovo. Jabloňku ustrojím zítra.
https://www.facebook.com/aknel.tar/videos/1060662918062637
U práce jsem poslouchala Lenku Tarabovou. Úvodní písnička z Čachtické paní. Proč by ve šlechtických rodech nepřetrvávaly zvrhlosti do dneška? Dnes se mi někde mihl hošíček... Už nevím, u koho jsem rozklikla. Tekla mu krev z nosu. Brečel. Bylo vidět, že ho budou mučit. Nedokoukala jsem se. Nechci mít obtisk v mysli. Dělo se to. A snad prý v městě světového židovstva dosud děje. Pod Phou množství a množství tunelů...
Lenka se vrací ke středeční přestupkové komisi s Kamalou a šefém ochranky PS. Ano, někdy se z žalujícího stane obžalovaný. Když si nedá pokoj a bezdůvodně a hloupě útočí. Ano, taky jsem o lodním právu slyšela asi před dvěma lety poprvé. Pro korporace, banky jsme číslem. Zneužívají jedince k obchodnímu artiklu na základě čísla, které nám přidělují v rodném listě a později v OP. Lidi netuší rozdíl mezi člověkem a právní fikcí. Cesta ke svobodě - odejít ze systému. Souhlasím s Lenkou - lidé se pod živým vysíláním vyšklebovali. Nejsou moudří, zvídaví, inteligentní, informovaní, svobodní; nehledají informace; jsou zamrzlí a ukazují svou nízkou úroveň. Svou hloupost. Místo aby se zamysleli, zajímali se, začali hledat, objevovat, rozkrývat, urputně prezentují blbost! IQ prý klesl za třicet let z průměrných 110-120 bodů na 80-90. Na VŠ bylo potřeba aspoň 130. Za poslední rok debilizace poskočila snad ještě níž. To se majitelům světa povedlo. A jak rychle. Blbí se lehčeji ovládají. Zeman v roce 2016 ve svém ne moc zveřejňovaném projevu prohlásil: Každý sedmý občan je debilní nebo dementní. Nebo alkoholik. A zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt.
Lenka vytýká státní správě předimenzovanost úředníků, pak u jednání chybí zapisovatelka; úřednice datluje a zdržuje. Kde se zapomněla zapisovatelka? Možná předpokládali vyřízení za půl hodinky. Proč nenahrávali a později někdo nepřepsal! Správní řízení v roce 2021 trvalo víc jak šest hodin. Ohledně protiprávně vymáhané roušce. Výrazně zaujatá úřednice. Překračovala své pravomoci přikláněním na jednu nebo druhou stranu a vnášením domněnek. Státní správa se opravdu dobře prezentovala. Mamka by řekla vycajchnovala. Das ist hrůza!
Ryba smrdí od hlavy. Moc vládní nerespektuje moc zákonodárnou. Tak právě teď je vhodná doba na vleky. Protože provoz lanovek a vleků byl nezákonně omezen.
https://www.facebook.com/dostbyloglobalistu/videos/986825968846270
Dr. Reiner Fuellmich ve své právní kanceláři ve spolupráci s dalšími právníky světa vznáší obžaloby na osoby, které tady rozpoutaly toto peklíčko. Dost bylo globalistů!
Terasa umytá. Naaranžovaná. Hupky šupky do domečku. Přes práci jsem zapomněla na své myšlenky, obavy. Zamýšlím se nad heslem Arbeit macht frei. Ale ne v otrockých podmínkách!!!
Den splněn. Dnes mi neproklouzl. Okýnko kamen sálá. Kočky uondané z hraní rozvalené. Hlava mi klimbá. Mléko svařeno. Pro dnešek to stačilo. :-)
Dobrou noc!