Doskákala jsem na konec. :-) Juch!
Půl jedné v noci. Hotovo. Uklizen dům. Upečeny koláče. Vyrobena krásná klepavá majolka. Ani jsem netušila, že od června za tři měsíce vymaluji osmnácti kilový kbelík bílé barvy. Člověk prý dokáže víc, než si myslí.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-27_Spokojeny/
Moureček strávník čeká na snídani. Mixuji si koks ananas. Jde na poslední bitvu. Douklízet. Lezu po lustrech. Omývám barvu. Věším jmelíčko z minulých Vánoc. Letos budou druhé bez maminky.
K obědu si dáváme uzené - Linda dostala od výrobce. :-) S bramborem a zelím skvělá změna. Po obědě si jdu na hodinku lehnout! Musím. Usínám s ntb okamžitě. Probouzím se. Nikde nikdo. Klekám na dlažbu a jdu do toho, co mě odrazovalo. Totiž - mně se tak nechtělo do odkládacího stolku. Ani konferenční mě nevábil - pojď mě vytřídit. V mnoha přihrádkách se mi naštosovalo tolik věcí. Vyhodila jsem plný koš. Koš blbovin. Pročítám si papírek s názvem písničky V tom našem venkovském kostelíčku. To už je let, co jsem ji tady u nás v kuchyni u stolu zaslechla od maminky poprvé. Maminka seděla vpravo ode mě pod květinovým stolkem. Vyzvídala jsem, co je to za hezkost. Hned jsem šla hledat. A na papírku čtu heslo, jméno, kde jsem našla Oldřicha Kováře jako interpreta. Na stejném papíře mám napsáno:
Nelžu.
(Přemýšlím, jestli to není na závadu. Být křišťálová, aby každý věděl... Měla bych se pohoršit? Ne. Pokud nesneseš můj názor, není to můj problém. Jo, pak se mi stane, že třeba někomu chci pogratulovat, ale on mi nevezme telefon. To mám za to! Mám lhát a říkat takové ty kecy, které stříká do světa svatá bedna. Petroušek mi říká, že to souvisí s egem. Že to přece ten druhý musí ustát. Jako ustojím já svůj omyl, chybu.)
Nekradu
Neberu drogy
Ctím rodinu
Držím slovo
To by mě zajímalo, jestli jsme to nesestavovaly s maminkou. A pod tím je napsáno 3.11.1908 Jůlinka.
Klečím na dlažbě, probírám se svými poznámkami. Velmi zajímavé. Např.
Vojáci, policisté, právníci byli v dětství - cítili se - nedostatečně oceňováni, respektováni. Mají schizma. Právníci jejich práva byla dotčena. Proto si svá práva vymáhají hrubou silou.
Petroušek se odněkud vrátil.
- Peťuš! Pojď, něco ti přečtu. Čtu mu řádky výše. Měla bych si je založit do šanonu z ředitelského víkendového školení v Peci v hotelu Horizont. Asi před půl rokem jsem odtamtud vybírala do Počteníčka profese a důvody, proč se lidé stali architektem, zedníkem stavitelem. Nebo učitelem na prvním stupni, na druhém a na třetím... Petroušek pozorně poslouchá:
- Na tom něco bude.
- Myslím, že je tam i syndrom staršího dítěte. Odstrkován. Do života se mu vecpal druhorozený vetřelec.
Nekonečné. Všechno jsem ze stolečku vymetla. Vymyla. Ó, tady je krabička s hůlkou na telefon. Dostala jsem asi před osmi lety od mladých. Ale můj telefon měl malou paměť.
Aha:
Zelí nám bere jód. Mléko nám bere železo.
Nebo:
Strach škodí ledvinám. (Ano, tam je prenatální vývoj. Proto se nemáme dívat na detektivky a horory.)
Hněv škodí játrům.
Vztek škodí žlučníku.
Smutek neprospívá plícím. (Že by v posledních dvou letech byli lidi místo vyjukaní, tak smutní? Tolik zápalů plic.)
Tohle je potřebné:
Ruším s konečnou platností do minulosti, přítomnosti, budoucnosti s účinností pro všechny zúčastněné ........................... Odpouštím té osobě i sobě. OPAKOVAT.
Hodně času mi bere pročítání, třídění. Petroušek by prý všechno vzal a zahodil.
- Peťuš, jenže já nejsem ty. Víš? A dnes jsem četla, že i když jsem někdy kráva, vždycky chci být u toho hezká. A já dodávám: Nechci zemřít blbá. Takže já nic nezahodím, naopak pečlivě si připomenu to, na co třeba zapomínám:
Kreativní energie veškerenstva proudí každou buňkou mého těla.
Piju-li vodu z našeho flitru, představuji si, jak vodička oblažuje všechny buňky v těle.
Tohle si nemohu zapamatovat, ale přesně vím, že to byl pořad s Marií na Svobodném vysílači Stárnutí je přežitek:
Děti = prvek dřeva
Učitelé do 38. roku - OHEŇ - rozuměj si s dětmi.
Učitelé od 38. roku - ZEMĚ - deti je deptají, vadí jim zlobení.
Učitelé nad 50 let - prvek KOVU učitelé deptají je. Pila řeže dřevo.
Peťuš, už mám odkládací bednu srovnanou. Vyrovnala jsem si na koberec vedle ní vytahovací kartičky. Budu tu mít prostor. Ta houpací křesla to tu moc zahmotňovala.
- No vidíš, seš šikovná.
Není to od maminky, ale dejme tomu, je to poklona. Ustavujeme stolek.
- Peťuš, tady dvě hromádky až zítra. Mám hotovo. Ještě uklidit zimní zahradu, aby měl ibišek teplo a může přijít zima. Zatím ať ještě chvilku pro jistotu počká. Máme přepravky s jablky venku. J
Dům voní. Poprvé letos zatápím. Včera nechtěli. Dnes byla venku zima.
Mour kouká, co to je! V okýnku oheň. Zvědavý.
- Poslouchej, to je příjemné. Já mám v pracovně 24°C. Za tak krátkou dobu jsi zahřála dům.
- Hm, tak to abych zavolala té čůze.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-27_S_krizkem_po_funuse%2C_mne_to_nevadi/
Hledám svůj sešit receptů z osmé a deváté třídy. Psala jsem tehdy titěrným písmem. Z těch školních receptů jsem nikdy nic nevyzkoušela. Citronový dort. Jak to asi chutnalo, jestli jsme ho připravili ve školní kuchyňce. Kdepak mám mamčin recept na máslové koláče...
Zadělávám na koláče. Náplně už mám. Ještě si míchám povidla. Vařila jsem je v roce 2018. Užívám si svůj prostor. V kamnech svítí oheň. Poslouchám TV Šalingrad, a Libora Malého, a Pavla Zítka a najednou je půlnoc.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-27_Uz_jdu_spat/1561293879
Našla jsem cedulku z DD. Někdo ji nechal - už nevím kde. Na chodbě? Je na ní napsáno kostrbatým písmem Už jdu spát. Není to maminčino písmo. Nevím, kdo to psal. Ta duše už je ve světle. Ale ten papírek tu mám. Kdo si napsal, že už jde spát?
Tak:
Už jdu spát. :-)
Dobrou noc!