Dostávám se do harmonie - Léčivé divadlo
Dnes nezáživné.
Ráno se jdu mrknout, kdo nám parkuje u domu. Dva mladí montéři přeměřovali náš kandelábr. Prý je prohnilý. Bude nový. Ale asi bez té patky. Ty vorle, kde je estetika?
- Ale to bude jediný jiný. Neestetické. Podívejte, všechny lampy mají svůj vzhled. A bude to svítit víc?
- No, nevíme. Až jak rozhodnou. Jestli dají ledky.
- Jé, to nemám ráda.
- Nedivím se.
Zapřádám hovor. Zjišťuji, že vědí, že nouzový stav byl protiprávní; protiprávní roušky, zavřené školy. Očkování svinstvo. Hm. Vesmír mi zas uštědřil. Mladí a potěšili mě sovu informovaností. A to prý nemají čas to zkoumat.
Každá zkušenost skvělá škola pro duši. I já ji dnes cvičila. Totiž byla jsem za blba. Omlouvá mě jen vykolejenost z odchodu maminky. :-) Na chvilku jsem ztratila ostražitost. Tak těžko se mi píše, že jsem přes zlost přehlédla datum. Tak jednou, no. Aby si duše vyzkoušela...
Volá zas ten Slavík. Regionální ředitelství pošt Pice. Studený čumák. Třesk! Pozor! Teď to přijde. Anachronismus: dopis doručen v 12.53, 12.49 vyzvednut ze schránky má vysvětlení. Dopis totiž nebyl doručován v pondělí, ale už v pátek; dovolila jsem si doprovázet maminku na poslední cestě. Tak jsem tu nepanáčkovala. Česká pošta si k nedoručení vybere vždycky den, kdy jednou za měsíc dopoledne opouštím domov. Teď to bylo s maminčiným odchodem víckrát. Nejraději bych toho zpěvného ptáka poslala až tam! Jak mi je protivný! A já jemu.
- A proč dopis nedoručili v pondělí, v úterý, ve středu?
- To my nedoručujeme.
- Už s Vámi nechci mít nic společného. Nemravná banda líných a neschopných. Dopis jste schopni maximálně vrátit zpět. Jděte do háje a už mi nevolejte. Nic mi nedoručujte a předávejte konkurenci. Ti umějí posílat maily, SMS, telefonovat, zvonit a doručovat.
Uf. Kreténi. A já taky.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-02_Obhlidka/
Jdu si vyfotit zahradu. Sedám na lavičku. Poslouchám arogantní zlovolné vystupování policisty. Nemá číslo, nenamáhá se ukázat průkaz... Hnus. Ble. V poslední době prostřednictvím pana Hlásenského zjišťuji, že policisté vlastně permanentně porušují zákon. Vymáhají totožnost, aniž by byl člověk z něčeho podezřelý. Nevěděla jsem, že na to nemají právo!! Nutí lidi protiprávně do roušek. Používají formuli jménem zákona, ale netuší jménem jakého zákona. A když nevědí, použijí v odpovědi - jménem zákona o policii. Což je nesmysl. Nás se jejich zákon netýká. Koukám, co idiotů bečí pod příspěvekem proti sobě. IQ se scvrklo společně s mozky posměváčků.
Jedu si nechat vyrobit ještě jeden obrázek maminky. Vybírám rámeček. Tentokrát kupuji bílý, vkusný, elegantní.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-02_Mestem/
Beru město, obchody, poštu bez roušky. Dnes Správní soud rozhodl - po kolikáté už - o nezákonnosti všech blbovin v nouzovém stavu; nezákonnost zavírání škol a testování, nucení do roušek... A kdo to ví? Za přepážkami smutné oči za respirátory... Nevědí navíc poslouchají nezákonné příkazy věrchušky.
Hezky se na té naší josefovské poště usmály. Sedí tu dvě milé úřednice. Nemohou za svého zaměstnavatele. Za doručovatelku. Za systém.
- Holky, sundejte to! Nutí vás protizákonně. :-)
Pokladní. Přes plexisklo a bandáž jejího obličeje jí špatně rozumím. Své dýchací cesty mám volné.
- Doufám, že se nedáte očko.
- Už mám první dávku za sebou.
- Ne!
- No, mnoho lidí tady změnilo názor. Víte co to je se pořád nechat hrabat v nose? Takhle nás nebudou už testovat
- Ale budou. Při návratu z ciziny.
- Já nikam nepojedu.
- Změnili vám vaši DNA.
- Já už mít děti nebudu.
Už se nenamáhám. Včera to vysvětlovala velmi dobře lékařka. Doteď tělo přijímalo nemoci zvenku. A ochranný systém zalarmoval tělo. Nyní si viry produkuje buňka sama. Tělo je zmateno. munita ztracena. Buňka překódována. Už neví, co má dělat. Může dojít k nežádoucí autoimunitní reakci.
https://www.youtube.com/watch?v=dzMS19WAXN4
Zbytečné něco vysvětlovat. Toto není moje cesta. Kolik lidí takhle zlomili?!! Nemám právo někoho soudit.
Večer jsem se setkala s lékařkou ze záchranky. Prý denně jezdí k infarktům, mozkovým příhodám. Narostlo to prý závratně. Lidi mají tromby...
Chce se mi dát všem lidem okolo mě info. Vzít si repro a hlásat: Sundejte roušky! - Lidi nevědí, netuší, diví se, valí oči, nevěří, nemají čas zajímat se. Ať už to sundají! Ať chrání své zdraví!
Záchranářka má alarmujících info...
Doslechla jsem se, jak naše MěVaK pracují. Péťa mi povídal, že když za socialismu nahlásili večer v ZAZu na MěVaK poruchu, chlapi opravovali třeba do tří do rána, aby provoz jel. Byly tam prý chemikálie. Muselo se opravit ihned.
- Bobiny mají ve smlouvě, že pomoc přijede do patnácti minut. Jinak sto tisíc smluvní pokuta...
Zavolali z VaKu na gymnázium:
- Máme tu únik vody. Zastavujeme větev gymnázium, školka, stadion, ubytovna...
- Ale my máme zítra maturity.
Nezájem.
- Snad je poruchová služba, tak i v deset večer nastoupí četa a do rána opraví. Máme maturity!
Prý jsou chlapi - co já vím, někde na horách. Nevím, jestli pracovně. To je fuk. Důležité - tady neexistuje poruchová četa. Maturanti vyštapicírovaní ve slavnostních oděvech bez vody. Na WC rezatá špína. Bude nutno vyčisti všechny baterie po škole. Děti v MŠ neměly svačinu. Ještě v deset tekla rezatá. Dělnicí ze stavby dálnice přijeli domů, nemohli se osprchovat. Ani napít. Nedali jim ani cisternu s vodou... Nezájem města jako zřizovatele městské organizace MěVaK o své obyvatele. Laxnost. Jak nahoře, tak dole. Hermetický zákon... Hermes se raduje. Bordel nahoře, bordel dole.
Už bych s tím měla být srovnaná. Vždyť jsem v posledních letech stále tloukla na poplach v DD... Marně. Přístup ředitele? Lehkovážný - a to je velmi hezké slovo. Až má smrťák. Všichni o něm mluví. Na kriminálce - všichni vědí. Ví se, že v DD v Černožicích se přihodil úraz s následkem smrti...
Zní mi v uších:
- Posunulo nás to dál. Máme rezervy.
Jak dál? Jaké rezervy? Navýšili jste počet pečovatelek? Ne? Tak máte ty rezervy stále. Ono stačilo neučesaná maminka bez zubů v půl dvanácté před obědem. Bez snídaně. Bez svačiny!! Tabletek do postele. Tablet se kácel. Mamka se kácela. Copak může starý člověk držet tělo? Světe, jdi do háje.
Prožili jsme s Peťulkou siestičku. Na houpajdě. Na sluníčku. U kafíčka. Pohodička. Harmonie. Někdo ho odvolává k havárii vody. A já se odvolávám na terasu. Ty vorle! Tam je binec. Jehličí z asparágusů. Lístečky ze starých muškátů. Všechno vystěhovat. Umýt tabule oken zevnitř. Vyšpíglit. Naleštit. Vypucovat. Vyglazírovat. Měsíc jsem se odhodlávala. Konečně. Telefon už hází alarm.
Jeď do divadla! Dělej!
Jo, dělám. Ještě dovytřu. Hodit se do gala. Jedu. Jedu svou krásnou českou krajinou. Zastavuji za pevností. Fotím horu hor. Mou milovanou Sněženku. Až v noci pojedu domů, bude na jednom z kopců blikat červené světlo. Když jsem v zimě běžkovala do tmy, z Černé hory blikalo bílé světlo. Červené bude ze Sněžky. Si myslím.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-02_Lecive_divadlo/
Už vidím cukrovar v Českém Meziříčí. A v dálce dlouhatánskou střechu. To bude opočenský zámek. Podvečer. Kodýmův dům. Jedu na Léčivé divadlo Gabriely Filippi. Parkuji. Fotím Kupkovu povedenou bustu. Líbí se mi. Jdu mezi své. Na Léčivé divadlo jezdí probuzení. Baruška organizátorka mi schovala lístek. Volám od vchodu po schodech:
- Heslo delfín!
Pán, o němž se dozvídám později, že je operní zpěvák a v září přijedou s Gabrielou s bezvadným divadlem, se směje.
- Aha, to volejte támhle u vchodu.
Objímám se se svými.
- Za minutu začínáme!
Natěšeni. Zháší se. Na scéně hoří svíce. Ticho. Minuta. Pět minut. Nic se neděje. Vzadu se ozval potlesk pár lidí. Vytahuji mobil. Dělám snímek prázdné scény. Šeptem pronáším:
- Takhle dlouhý úvod jsme ještě nikdy nezažila.
Tichý smích.
Po deseti minutách trpělivého očekávání přichází kytaristka. Hraje krásnou dramatickou hudbu. Konečně vstupuje na jeviště Gabriela. Něco skvostného. Podle spícího proroka Edgara Cayceho. Chlapec, který věděl pravdu. Jsem okouzlena. Gábina umí. Jezdí sem často. O přestávce kupuji dvě CD. Četbu. A meditace. Podpořila jsem. Prodávají tu hezké věci. Dostáváme vzorečky rakytníkového sprchového gelu. Zpátky do sálu. Po divadle je vždy další program. Minule Robert Policar - a sestra Táni, mé studentky z gymnázia. Jo - Taťány Kuchařové... Dnes - o ajurvéze... Uspokojení. Moje vášně... Divadlo. Rodina. Lyžování. Zahrada... Rodinu mi poškodili... Lyžování - letos jsem se sklouzla jen jednou... Zahradu dodělávám. Dívadlo - huráá. Děkuji... I jsme si zazpívali. :-)
Jedu domů. Deset. Ještě se sluníčko obráží ze své skrýše na světlé obloze. U pevnosti zastavuji. Vystupuji. Poznám ve tmě na obzoru Sněžku?
- Zrzko panička přijela. Bavila ses?
- Peťuš, skvěle! Skvěléé!
- Tak to je dobře. To si zasloužíš!
Jeho hodina už minula. Půl jedenácté.
Jdu taky. Půl třetí. :-)
Dobré ráno!