Dováděcí - na borůvkách, v bazénu a na nákupech. Jupííí!

Dnes mě po roce zaujalo znovu.

K narození potřebujeme:

2 rodiče

4 prarodičů

8 praprarodiče

16 praprarodiče

32 praprarodiče

64 prarodiče penta

128 Hexa-prarodiče

256 hepta prarodiče

512 Osmá prarodiče

1024 prarodiče ze 9 třídy

2048 Desátý

Jen celkový počet posledních 11 generací, trvalo to 4.094 PŘEDKŮ, to vše asi za 300 let, než jsme se narodili my dva!

Udělejte si chvilku a zamyslete se...

- Kde se tu vzali?

- Kolik bitev jste bojovali?

- Jak jste měli hlad?

- V kolika válkách jste byli vy?

- Kolik vicisitudů přežili naši předkové?                                                 Myslím, že tu mělo stát zvratů...

Na druhou stranu, kolik lásky, síly, radosti a povzbuzení po nás zdědili?

Kolik síly jeho přežití měl každý z nich a zanechal v nás, abychom dnes žili?

Existujeme jen díky nim všem, pocty našim předkům.

Autor neznámý, ale děkuji za tuto připomínku a tuto krásnou ilustraci

Nalezeno u Richarda Hernandeze Rojas

Když si jdeš lehnout brzy, ráno včas vylezeš do dne.

Už je to tady. Svatá Anna, chladna z rána. Jedna Anička, stará paní, mi nosila krasopisně psaná přáníčka a vkusné milé dárky k narozeninám, Vánocům. Její přání z loňského 19.7. mám na ledničce na vždycky. Ona měla narozeniny a svátek taky takhle v červenci. Odešla. Zradila ji slinivka. Jejího černého kocoura si vzala sousedka. Myslím, že mi říkala, že si od Aničky dům koupili. Aničko, vzpomínám na Tebe, duše čistá. Měla jsem Tě moc ráda. Asi i Ty mě. Péťa už spí, ale určitě by taky dosvědčil... Měli jsme se rádi vespolek.

Kočky dnes ani nenadělaly. Zamést, vybrat kočkolit, vytřít. Jo - hlavně - nakrmit je. Zrzečka pořád brečí. Znepokojuje mě to. Co ji bolí? Nebo jen svolává ty své? Nebo chce víc a víc žrádla? Vůbec nevím. Pořád loudí. Pořád skučí. A budí dětí. Permanentně. I teď přišla s tím svým mr, mrň, mra, mráá. Stále hledá svá místa. Křesílko u mě v pracovně. U Péti v jeho pracovně. Jenže všechny dveře jsou zavřeny. Nepotřebujeme mít kočičí korálky rozkutálené po celém domě. Ty jejich skrýše už jen teď jsou někdy k nenalezení. Jejich koš slouží k odpočinku, jen když je tam spící položím z kočkolitu. Kočkolit je přitahuje. Stále ho čistím. Už tam jsou takové maličkaté legrační hrudečky od nich.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-26_Kocky/

Dnes pojedu zas na borůvky. To mě láká. Vždycky mě lákala hodinová výprava přes hranice do Polska za zeleninou, ovocem. Nakoupila jsem lavor borůvek. A teď - co s nimi. Najednou je mi to volné. Rajčátka budu mít svá. Už červenají a žloutnou. Borůvky si natrhám každý den nebo obden litr. Brambory - no, kozel zahradník, uvidím. Už jsem se pod jednu nať podívala. Měla jsem do hrnce. Mám jich po zahradě poschovávaných asi dvě kila. Sázela jsem je v rozpětí možná pěti neděl. Vlastně asi všechny ještě za života maminky. To je informace! Děj, který se odehrál za života maminky. Brambory. 

Jsem zas pod tím kouzelným kopcem. Klíští královna je tak obrovská bytost! Nechají mě. V lese jsem si začala všímat opracovaných ohromných kamenů. Jdu do kopce. Napadá mě, proč by tu nemohla být pyramida. Dr. Hana Sar Blochová se svým pomocníkem, který umí vyměřovat a určovat, kde leží hluboko v zemi kostry obrů. I jak jsou veliké. Hle, hle - tady Vám o tom vypráví - a na začátku zpívá a doprovází se na nástroj. Já ji viděla u nás v Jaři náhodně na kraji svého probouzení asi na třech přednáškách. Zázrak!

https://www.youtube.com/watch?v=o9GFGMlCTMo

I tady zpívá a poutavě vypráví. A ukazuje kameny pyramid v Čechách.

https://www.youtube.com/watch?v=t4MNKiew1K4

Konec konců - stačí na You Tube zadat Hana Sar Blochová - pyramidy v Čechách

https://www.youtube.com/results?search_query=hana+sar+blochov%C3%A1+pyramidy+

Kráčím do kopce a jsem víc a víc přesvědčena, že opracované kameny byly původně u sebe. Nyní jsou rozpadlé po celém kopci.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-26_Na_boruvkach_-/

Pod sluníčkem se zajímavým poslechem v uších mám nasbíráno raz dva tři. A to jsem!! Pozor! Teď to přijde pro Jarušku: A to jsem našla místo s borůvkami velikými jako víno. :-)

Jedu dolů do kraje. Lesy okolo cesty zmizely. Odjakživa se sem nahoru jezdívalo lesem. Zastavuji u dvou kostelíčků. Fotím na dálku Hořičky. Velkou obec s kostelem asi z 18. století. Postaven na základech gotické stavby. Mají tam velikou školu. V patnácti letech jsme místo předmětu pracovní vyučování, myslím péče o dítě se to jmenovalo, jeli s Anežkou Černou na exkurzi na Hořičky do ústavu pro hluchoněmé děti; tam jsem poprvé pozorovala, jak se vedou k výslovnosti od mala. Zrovna se učili znělou a neznělou hlásku b a p. Před pusou nafouknutý pouťový balonek. Nádherně jim to šlo. Asi měli kvalitní logopedky. Zajímavé, když jsem vykládala korelační řadu znělosti, vždy jsem studentům, dětem řekla: 

- Sáhněte si na kost v hlavě - vyslovte b, p. Při které vám zvuší hlava?

Používala jsem vlastně stejnou metodu, jakou jsem jako dospívající mládě viděla v ten den. 

Jeden hošík by se mnou rád odešel. Namlouvám si, že mě držel za ruku. Už nevím, jestli to tak bylo. Dnes jsem u pečení housek přemýšlela, že hošík je tak o deset let mladší než já. Jestli ještě žije, čím se vyučil nebo co vystudoval, jak si v životě vede. Zpátky jsme samé holky pochodovaly na autobus do České Skalice. Parno. Se sluníčkem nad hlavou mezi poli. Bez reptání. Bezstarostně. Kůzlata. Žádná z nás netušila, co nás v životě čeká. Padesát let stará vzpomínka. Určitě dohledatelná...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-26_Z_boruvek_-_Horicky%2C_zbytky_lesu/

Kočky i Péťa užívají letní parný před bouřkový den.

Něco mi teď přešlo po noze. Huňáček se odpojil z chumlíku po kojení. Přišel si lehnout k mým nohám. Hladím ho po bříšku. Přede. Celý máma. Takhle to bylo se Zrzečkou. Nevím, jestli za mnou ještě někdy bude chodit. Jestli si vyskočí vedle mě na gauč nebo na křeslo. Holčička kočičí utrápená. Vkládám ještě kocourka do souboru kočky.

- Pojď se vykoupat. Voda je krásná.

A je. Čistá. A na mě chladná - kousek za třicítkou na teploměru. :-) Cvičím ve vodě. Žbráchám se. Blbnu. Vlnobiju. :-)  

Zjistila jsem, že mám u nového telefonu kartu. A ne že ne. Jenže hledej starý telefon. Kam jsi ho položila. Zdržuji se. Vzpomněla jsem si, kde naposledy vyzváněl na školení. Beru oba. Jedu do své elektry. Jsou na rozvozu. Tak jindy. Vydržela jsem to bez karty dva měsíce, vydržím dál.

Z nákupu už jedu v dešti. Petroušek kočičky sklidil.

Dívám se teď na Hvězdářku. Vyskočila si z košíku. Nenašla v krabici, koho hledala. Suverénně hupsla zpátky do přítmí svého působiště v prvních týdnech života na Zemi.

Rychle na rebarborku. Namlela jsem dnes ořechy. Upeču Petrouškovi štrůdlík. Rebarborku podsypu vlašskými oříšky. A aby měl do pátku čerstvé houstičky, peču plech housek. A ještě rybí pomazánku. A měla bych žehlit. A balit. A kašlu na to. Až ráno.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-26_HOusky%2C_strudl_-/

ještě hledám Preclíkovu knížku o smírčích křížích. Mám v ní vloženo mnoho výstřižků o křížích ze svého okolí. Kolem dvou se pohybuji v pevnosti. Hledám ten ve Chvalkovicích. Dnes jsem u něj zastavila. Vyfotila. Vím, že jsem o něm četla. Ty vorle, když to potřebuji, nenacházím... To neva. 

Pan Preclík, tak jsme mu říkali, bydlel v domě vedle nás. Akademický sochař... Jeho maminka umřela snad ve sto třech, čtyřech letech nedávno. Jeho bratr s manželkou tu bydleli ještě v době stavby našeho domu. Po jejich skonu jejich dcery prodaly zahradu domu zvlášť. A zrovna se trefily do takového debila, který nás šikanuje a nedodržuje zákony. Tatíček koupil pozemek a synáček má v hlavě naděláno. Chtěla jsem napsat, že má v hlavě - mohu si všechno dovolit. Jo, akademický sochař Vladimír Preclík - to byla jiná třída. Mamince podepisoval své knihy. Dostávala jsem je k Vánocům. V roce asi šedesát šest? tady za plotem vedle rebarbory tesal obrovský - víc jak čtyřmetrový dřevěný Strom života z lipového kmene. Byl vystaven mezi uměleckými díly na světové výstavě EXPO´67 v Montrealu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-26_Smirci_krize/

Zrzka zas budí děti. Svolává je na kojení. I můj hebáček se zdvihl. I Hvězdářka se vyloupla z koše. A já jdu spát.

Ráno - sbalit a jedeme do milované Pece. :-) Linda mi koupila k narozeninám loni i letos pobyt v interhotelu. Sice nevím, co to znamená, ale je jediný v Peci. A jeslti je to grand nebo inter je mi fuk. 

Dobrou noc!