Dráhy orgánů v souladu s člověkem - žiju svobodně

Tak. Konečně. Večer. Hotovo. Kotata (ne koťata, ale kotata) si našla místečko na teplé dlažbě pod nohama. Motám se tam. Pekla jsem štrůdl. Zadělávám kvásek na zítra. Vařím krůtí prsa. Dieta pro Zrzku. Ochutnávají i děti. Retrospekce. Raději podle Locka - nahlížím do sebe, tedy introspekce.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-05_Kocky/

Pozor, huňáček se přesunul k mým nohám na taburetku. Za minutu vyskočil i rezáček - ten, který si hlídá mašo. Třetí - maskot, postavička do komiksu - bude určitě odpočívat pod křeslem. Jo. Je tam.

Ráno. Teď nevím, jestli jsem měla budík. Ale lezu včas. Kočky oddaně leží okolo mámy. Zblýsknu očima, kde všude v noci lezly. Mrchy. Dnes už jsem sama se sebou zkoordinovaná. Mám tři chody pro troje strávníky. Kocouru Mourovi ven - kapsičku, mlíko, granule. Hlídat, aby případné zbytky nesnědla Zrzečka. Vařená krůtí prsa. Její pytlíček se salakvardou. Včera jí přišla tak k chuti. Dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Dnes prý si to mohu odnést. Však ona dokročí nouze na kozáka.  Mrňatům tři mističky s mlíčkem. Tři mističky s kapsičkou. Dietní granule byly vyjedené do jedné. Mezitím vyčistit kočkolit. Pozametat okolo. Jít zkontrolovat Moura. Odnést jeho misky. Umýt. Misku s granulemi zdvihnout na lavičku, tam Zrzka nechodí. Taky jí tyhle zrovna moc nejedou. Kočky na plný úvazek.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-05_Ranni_zahradou/

Jdu se podívat na rajčata. Kočky mě zaměstnávají, zapomínám na krásu zahrady a její plody. Touhle dobou už máme modré velké švestky, taková letní rynglata. Letos nic. Ještě zelená. Modrají. Rajčátka ve všech barvách a tvarech. Zahrado, děkujeme ti...

Stříhám velikou kytici meduňky. Balím do papíru. Půl dvanácté. Dnes jedu do Smiřic k homeopatce. Těším se na ni. Moje homeopatka vyrábí čaje. Meduňka se jí bude hodit. Říkám si: Jaká bude dráha jater, žlučníku... Umím zkoncentrovat mysl na svobodu, klid a pohodu? Víc než jindy dělám osvětu. Uspokojuje mě to. Jen nikdo nedbá. Biederman by měl radost. Roušky jim přirostly k obličejům. Přitom mohou jít a dýchat z plných plic bez zakrytých - slyšíte to?!! - dýchacích cest!!

Rychle zušlechtit obličej. Před dvanáctou vyjíždím. Tudy jsem jezdívala za maminkou...

- Hydrataci máte luxusní. 

Měří mi všechny dráhy orgánů. Vyprávím jí, že už se necítím ohrožena.

- Z pohybů, výrazu a měření vidím, že jste v ideálním stavu. To se s listopadem nedá srovnat.

- Beru king konga, když vím, že budu mít náročnější chvíli.

Ukazuje mi papír s mými drahami. Samé padesátky. Ani jedna malinko nižší. Ne. Mám všechny padesátky. Kdyby dítěti pracovaly orgány na šedesát, osmdesát - přetěžovaly by se. Hodnota by nakonec klesla. Správné je, naměřit padesát. Když nemocnému nebo starému člověku orgán slouží z dvaceti, třiceti procent, je to špatné. Tělo onemocní nebo už je nemocné. U mě padesát, padesát, padesát. :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-05_Smirice%2C_Dvorana%2C_misto_mamincinych_tanecnich/

https://www.smirice.eu/smirice/kostel1.htm

Odsud bych jela k mamince.... Zastavuji. Fotím barokní překrásný smiřický kostel. Svého času - dávno, dávno tomu již - jsem učila ve Smiřicích na učilišti. Má první třída tam - nový učební obor - kuchař - číšník. To byli bezva kluci. V říjnu to budou dva roky, co jsme se sešli. Skvělé setkání. Naplánovali jsme další. Ne. Přetnula to prolhaná pandemie. Jednou jsme v přípravném týdnu v době rekonstrukce kaple měli vyjednanou exkurzi. Po lešení jsem vystoupala až úplně nahoru k okýnkům pod střechou. Rozhlížela jsem se do kraje. Přes cestu zastavuji. Ulice Ke Mlýnu. Ten mlýn mamka ještě pamatovala. Na jeho základech vystavěno nové učiliště. Právě to potravinářské... Změnilo sídlo - z Černožic se přemístilo do Smiřic. Fotím sešlý starý dům. Dívám se kouzelnou optikou. Vidím ho nový. V plné kráse. Smiřice jsou městys. Ale odsud pochází rod Smiřických! A tady přes cestu v budově s nápisem DVORANA - tančila maminka. Tak dávno... S babičkou šly přes pole bosy. Až na státní si navlékly boty. Asi před třiceti lety Iva vyloudilas na mamce šaty - tmavě modré s vlčími máky. Ustřihla je. Kdepak jsou? Nádherná dobová ukázka módy... Památka na mamčiny taneční. Asi jí je šila paní Krušinová. Měla hospodu v Neznášově na křižovatce. Maminka jako holčička se k ní chodila učit šít. Vyplatilo se jí to. Kolik mi toho ušila, přešila, zašila... Paní Krušinová šila i na mě ještě na gymplu.  

Alejí, kterou jezdíval v kočáře císař pán z josefovského nádraží do Smiřic, do Černožic.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-05_Nerada_tudy_jedu._Velmi_nerada/

Sehnoutkova textilka. Ano, on založil dům pro dělníky. Když hodně onemocněl, slíbil za uzdravení, že ho daruje jeptiškám. Stalo se. Připomněli mu. Domov důchodců byl darován. Jeptišky tu pečovaly o bezmocné ještě relativně nedávno. 

Sehnoutkova překrásná vila - naprosto zdevastovaná. Nějaký bezohleda sem ubytoval dělníky. Dokonáno. Vybydleno. U mamčina rodného domu zastavuji. Fotím kdysi překrásné budovy statků. Dnes zchátralé... -  Škola. Sem si mamka přála chodit. Měla by to přes cestu. A jak se prý těšila. Holčička malá. Ale babičku si vzal děda a před zahájením školní docházky se odstěhovali do Neznášova... To byly mamce asi čtyři roky. Začala chodit do školy v Habřině. To měla hodně daleko. Mami, vůbec se mi tudy nechtělo jet. Támhle v tom altánku, co jsme se tam nazpívaly, naluštily, nasmály. V posledním roce, kdy nás nepoddajné drezírovali... Kolikrát nám byla zima. Pršelo... No nic. Jedu do Jaroměře. Mám se stavit u jednoho pána pro sklenici medu. Volám Péťovi, jestli pána ještě zastihnu v práci. Důchodce, chodí na dopoledne. Prý mě čeká. 

Vracím se zpět k Lidlu. Manažer prodejny. Mladý hoch. Už je tu hodně dlouho. Mám ho ráda. Asi před dvaceti lety, když tu Lidl začínal, mi namarkovali okurku místo za 9,90 Kč tak a 990,- Kč. Vrátila jsem se tehdy od auta. Měli jsme mírně řečeno nedorozumění, ale peníze mi vrátili. Od té doby se známe. Tady funguje to moje - jedeme dál. To někdo neumí. Vylučuje hořkost žlučí a ničí si orgány. Klukovi žaluji na pokladního.

- Víte, my jsme byli pod hrozným terorem.

- Chápu a vím. Ale ten kluk mi to takhle včera neřekl...

Konečně domů. Ke kočkám. Jsou venku. Prší. Tulí se k mámě pod střechou. Beru je dovnitř. Linda přijela. Ráno máme spolu něco v plánu. Uvidíme.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-05_Zahrada_v_desti._Ryju_brambory/

Jdu bosa zahradou v dešti. Beru rýč, maminčin malý krumpáček. Doluji brambory. Jde to lehce. A mám docela úspěch. Zato cibuli - tam bych mohla zvítězit ve světové soutěži - jak ztratit všechny sazeničky cibule na záhonu. Jednu nacházím. Vytahuji. Fakt. Ona je menší, než když jsem ji vkládala do půdy. Ale neštve mě to. Chechtám se tomu. Jak může být někdo tak nešikovný. Já. JÁÁ! Oni mě tak naprogramovali. Ale já se snažím.

Koťata řádí. To je nesnesitelné. Strašné. Hrozné. Lezou mi do stolečku. Po křesle. Brr.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-05_Lindiny_krasne_obrazky_-_Praha%2C_Josefov%2C_Kuks/

Linda si někde vyzvedla obrázky. Nádherné. Plátno. Lucerny v Pze prosvítají, jako kdyby opravdu svítily.

Když jsem si sedla k psaní. Naskočil huňáček k mým nohám na taburetu. Hned přišel rezáček. Maskovaný fenek si ustlal v dece pod křeslem. Tak - vylez! Nemám to ráda. Pléd bude zničený. A je po klidu. Vyspalý. Rád by si hrál. Pouštím zvenku Zrzečku. Je jí líp. Hovínko kašovití. Dobré znamení - proletěla okolo mě odpoledne zahradou. Už není tak bez nálady. Ale dělá nenáladu mně.

- Mrau? Vrau? Mňauuu.

- Buď zticha!

Není.

Mraucá tak dlouho, až všechny tři kluky vzbudí . už jsou velcí. Každý má své způsoby a polohy ve spánku. Seskakují k ní na koberec. Ještě se maličko napijí. Jejich vrnění zní domem. Pomlaskují... Poslední večer s nimi. Zítra Linda vezme do Prahy rezáčka a maskovaného. Dnes jsem si z něj dělala legraci:

- Budeš-li hezky papat, narostou ti ještě větší ušiska...

Z těch všech koťat, která jsem vychovala, zbyla jen Kitty. Micicinda měla dvakrát asi po čtyřech. Z druhého vrhu Kitty měla jednou pět. A Zrzečka měla čtyři. V srpnu zasáhneme do života Zrzky i Mourka. Budu smutná. Ale ať je zdravá. Pokud nám vydrží zas deset let, možná déle, pořídíme si kočku novou. Budu tu ještě na světě? Mamčina kočenka kastrovaná byla tady snad necelých dvacet let.

Kočky, ať jste zdravé! Ať Vás hýčkají Vaši noví... Lucinka - dala jsem ji do videí - se má vynikajícně. Dnes ji zkoušeli do přepravky. Zlobila se a protestovala. Podruhé už usnula. Zítra se převáží do Ústí nad Labem. A v říjnu pojede do Holandie. :-) To už bude celkem velká. Mají pro ni i vodítko. Bude prý mít s sebou komfort. A za rok se Lucinka snad v pořádku vrátí do Čech.

Kéž jsou všechny bytosti světa šťastny!

Dobrou noc!