Dřevěný vymalovaný den

Ráno. Na půl desátou přijedou vyměňovat elektrohodiny na fotovoltaiku. Stíhám zavolat ohledně navýšení naší fungl nové pojistky na dům. Příjemná slečna si ověřuje údaje. Předá mě dál. Nechat párkrát prozvonit, pokud nevezmou, zavolají. OK. Zavolali. Porod byla procházka než rozhovor se slečnou... Božínku, božínku...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-24_Dopoledne/

Pán venku vyměňuje měřič. Fotí si rozvodnu, panely... Nesmírně milý, příjemný člověk. Určitě  není z téhle planety. Nebo je z dávných dob. Z dob, kdy byli lidi normální. 

Od června máme skvělý tarif nasmlouvaný v minulém roce. Zatím neměnit. Pozorovat spotřebu. Vysvětluje mi, jak se elektrohodiny ovládají. Listuje se jimi. Natáčím video manželovi. Nemusíme čekat dva roky. Prý po roce spočteme svou spotřebu, své přetoky do sítě. Pak dvě varianty. Buď objednat virtuální truhlu na letní energii. V zimě ji kupovat od ČEZu za polovic. Nebo prodávat přetoky. Na dálku prý mohou přetoky zavřít. Stále jsme uzavření v systému. Pod kontrolou. Elektřiny je asi hodně, když někdy mohou na dálku přetoky utnout. Nesmíš dostat víc panelů, než je spotřeba tvé domácnosti za minulý rok. Pán je ze sousední vesnice, ač na autě má město ze severních Čech. Tam bydlí mnoho mých dávných spolužáků. Mluvíme o energiích, které nám nenasosaní kradou. Vyprávím mu, jak mně nyní slečna z pojišťovny vysosla energii. A já se nechala. Zapomněla jsem kontrolovat myšlenky. Náš hovor. Osmnáct minut! Stále dokola jsme si každá mlela to své. Až jsem to uťala. Zvyšovala jsem hlas. Myslela jsem, že budu-li křičet, že mě pochopí. Měla v hlavě, že uzavřeme novou smlouvu. Ale proč? Ta naše běží od června! Stále kalkulovala, že prý 4800,- Kč.

- Spadla jste z oblaků? Prosím vás, platila jsem 1800!!! Nyní nově máme pojistku na 3800! Předpokládám, že připojištění fotovoltaiky bude stát tak sto dvě stě korun. A nepokoušejte se mě stáhnout z kůže!!

- Ale my máme nové tarify...

- Mě vaše nové tarify vůbec nezajímají. Já mám dva měsíce starý tarif v nové smlouvě...

- Ale zatečení vody máte podhodnoceno...

- Tady žádná voda zatékat nebude!

- Ale...

- Nechci novou!

- Tak já to předám kolegům, oni vám napíší mail.

- Nenapíší, protože na něj chodím sporadicky a když tam jdu, tak jen mažu a mažu a mažu. Nyní měsíc odkládám připojištění střechy. Zavolají mě. 

- To nejde. My vám to pošleme.

- Nepošlete, vy mi nejdřív zavoláte, dohodneme se, upravíme a pak mi to pošlete.

- To nejde.

Bože, tuhle větu přede mnou NESMÍ NIKDO VYSLOVIT. To je věta TABU! Zrovna tak slovo problém. Naprosto jsem ho vyškrtla. Existuje VÝZVA!! Ale ne problém. Kdo má problém, je chudák. A to já nejsem.

- Už na vás nemám nervy. Vy si vedete svou, já si vedu svou, připojuji manžela! Vydržte.

Rychle Petrouškovi vysvětluji, o co jde. Uvádím ho do hovoru. Obě zas už meleme... Okřikl nás:

- Buďte obě zticha! Tak! Podívejte se, jestli vám nejde doplnit pojistku, tak my si vyhledáme jinou pojišťovnu a vám tu Vaši novou smlouvu vypovíme. Půjdeme si každý po svém.

Výborně. Jdu ukončit hovor:

- Takže já to shrnu.

- Ne, ještě nemáme nic dohodnuto.

- Slečno, teď mě poslouchejte!!! Vy předáte kolegům můj požadavek, zavoláte, doladíme, pak to pošlete. Dohodnuto?

- No my to tak neděláme, ale já vám zavolám...

Pán kýve hlavou. Ano, rozumí... Je třeba projevit svou vůli. Říká, že ČEZ má nyní slogan. Natáčím si ho. Zdá se mi vtipný: ČEZ nabíjí pozitivní energií. Přecházíme k nabíjení těla. Říká, že chodí v Opočně do parku. Vyzvídám, kde a kudy. Vysvětluje mi, kde zaparkuji. Ukazuje mi na mapě náměstí, kde parkuji, když jedu do Kodymova domu na přednášku, divadlo...

Revize, kontrola, odškrtávání políček, kontrola stavu starého, nového...

- Jejka, to je hrůza, všechno v mobilu. 

- Nebojte, přijde vám to na mail.  A teď už se to pošle na žádost o dotaci. 

Telefon.

- Paní Hrobská, tak já volám. Máte to v mailu. Stojí to 116 korun.

- No vidíte, máte pochvalu! To takhle nešlo hned?!

- Ale máte to podhodnoceno. To zatečení vody. A odcizení...

- Nedělejte si vrásky, my jsme to s manželem v květnu kontrolovali.

Juch! A jdu malovat. Naše velká chodba! Zdálo by se, hup na krávu, je tu tele. Jo, dvě a půl hodiny. Omést. Odmývat. Bílá jiskří ze zdí. Petroušek je tu. Opatrně mi sděluje radostnou zprávu. Přivezou dřevo. Nevzrušuji se. Přivezou. To je dobře. Dřevo nikde není. A když, tak chtějí za kubík čerta i s rohama. Skládají ho. Jdu si na hodinku lehnout.

- Nemusíme ho složit dnes.

- Peťuš, složíme, ale až to vymaluji ještě druhým nátěrem.

- Máš tu pomocníka!

Jé, klient. Můj milovaný. Dovezl kbelík rynglátek. Práce přijela. Děkuji! Nabízím švestky. Ne, mají dost. Jo? Smlouvám s ním obchod. Švestky se využijí. A bude mít z toho užitek. :-) Vracím se k práci. Jak to vypadá? Suché. Jedu druhý nátěr.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-24_Je_ti_malo_malovat_Jeste_drevo_dovezli/

Po dvou hodinách mohu hlásit:

- Jdeme na to dřevo.

Skládání dřeva s Petrouškem - zábava. Čekám na jeho řeči. Řehtám se.

- To žerou komáři!

- Mě ne.

Rovnám špalky do mozaiky. Dřevo pokroucené, nevzhledné. Nevadí. Za tři roky, jako když ho najdeme. Péťa vozí na dvou kolečkách. Jedno u mě zaparkuje. Jede s druhým pro špalky. Snažím se být rychlejší než on. Daří se. Petroušek je křehké mužské stvoření. Vidím, že se mu s dřevem už moc nechce. 

- Mám žízeň.

Utíkám domů mixnout sportovní nápoj. Doplnit elektrolyty. Tropická borůvka akai. CR7 drive. V názvu zakódován Cristiano Ronaldo a číslo jeho dresu. Osvěžení. Cítím, jak tělo doplnilo to, co vypotilo. Nejen škodliviny, ale i draslík, sodík...

- Prosím tě, ty seš jak vítr. To já bych už nevydržel.

- Vydržel! Peťuš, to je to chození po horách, běžky, lyže, kolo. Zkrátka občas dostane tělo zabrat.

- Ale já už bych to nechal na zítra. To máš pohybu až až. Co ses dnes nalezla nahoru dolů. Mnoho lidí by řeklo - tak až zítra. Ty ne. Musím klusat. Jinak mě sežerou.

- Mě ne. :-)

Řehtám se, jak kluše. Prý aby ho nedohonili komáři.

- Peťuš, kolik?

Dnes neblafuje. Pomalu se smráká. Prý ještě tak čtyři kolečka a hotovo.

- Tak dnes nám to trvalo hodinu dvacet.

- Super.

Venku tma. Obhlížím dílo. Krásné. Mixuji koktejly. Jdu se uzemnit do sprchy. Smývám ze sebe barvu a nános dne.

- Jedu na kotelnu.

Usmívám se. Jeho vášeň.

- Pouštím kočky! Budou se bát teplometu. 

- Zavři. Jeď. Nebudou. Obstarám je. Nakrmils´ kočku u mladých?

- Nakrmil. Odpoledne už neutekla. Ale nic nežrala.

- Dals´ jí mlsky?

- Dal.

- Ona se nažere, až přijedou. Neboj. Smutní. Zamkni mě.

Fénuji si vlasy. Volám kočky. Zrzka se nažrala. Brečí. Bojí se teplometu. Beru ji do náručí. Laskám ji. Strašpytlík se bojí elektrických kamínek.

- Neboj se. Chceš ven? Pojď, dám ti ještě mlíčko.

Dala si říct. Mlíčko jí přišlo k chuti. Pouštím ji ven. Zavírám okna. Nechala jsem domem provívat průvan. Volám Moura. Není. Kam se poděl? Hledám ho. Nenapadlo ho vyskočit oknem v pracovně? V ložnici? Už vím. Jdu do technické. Určitě vyběhl na půdu. Mamlas zvědavý. Vábím ho.

- Moure! Pojď! Náá!

Nahoře u schůdků se objevila jeho hlava. Leží a pozoruje mě. Bojí se dolů.

- Moure, ty oslíku. Pocem. Beru ho do náruče. Důvěřuje mi. Vždycky se mi zaryje drápy do zad. Dávám mu packy na schůdky.

- Tak, a jak jsi vyjel nahoru, sjedeš dolů. Šup!

Moureček sestupuje opatrně schůdek po schůdku.

Den končí. Juj, to jsem toho stihla. Nestačím se divit. Děkuji, Vesmírná inteligence za sílu, za kondici, za elán, za zdravé tělo!

Raduji se. Mám vymalovaný skoro celý dům. Ještě největší místnost - obývací pokoj s kuchyní. Oj, to bude sklízení cetek, ozdůbek, dekorací. Ale to už dám. Začínala jsem v červnu po instalaci elektrárny. Postupně jsem vymalovala všechny místnosti. Maminko, kdybys tu byla, pochválila bys´ mě. Dnes jsem dostala hold od Petrouška.

Dobrou noc!