Druhá neděle adventní
Druhá neděle adventní. Další svíce na adventním kruhu. Ráno jsem vstala na budík. Týden mám větvičky na lustry připraveny. Stříhala jsem je zasypané i sama zasypaná sněhem. Ten už odtál. Nevím, proč si zdobím dům a zahradu. Sytím své vnitřní dítě? V poslední době hodně vzpomínám na tatínka. Umřel dřív, než jsem začala brát rozum. Když už si myslím, že s ním mám pořešeno, zas se odloupne další vrstva.
Dětství. Vzpomínky. Pamatuji, jak jsme šly s maminkou před Vánocemi do města. To se tak říkalo. Začínaly být v módě první kozačky. Mamka mi je v obuvi sehnala. Tak malý krámek. Měli tam všechno. Regály s krabicemi. Prosklený pult s krémy na boty, kartáčky, obouvacími lžícemi. Pohodlnou židli, možná měli dvě tři, takové ty houpavé. A pod jednou stolička se zešikmenou plochou. Obuvník si sedl proti tobě. Na noze nazutá bota. On odborným zrakem a pohmatem na palec zjistil, jestli bota sedí. Když ne, podal z regálu nebo zpoza závěsu ze skládku jinou krabici. V ní byly boty uloženy v hedvábném papíře. Krásně to v obuvi vonělo kůží. Prodavačka paní Ročňáková mi takové jako vínové kozačky asi schovala. A asi proto, že byla z naší čtvrti. To si jen domýšlím. Druhá prodavačka paní Horáková. Ročňákovi s dětmi Lenkou a Robertem emigrovali do Winnipegu. Asi před třemi lety přišli na návštěvu její příbuzní. Ukazovali mi fotky. Vlasy zbělely. Zestárla. Nepoznala bych ji. Dům asi v roce 68 nebo tak nějak vyletěl do povětří. Plyn. Dlouhá leta se zříceniny nikdo neujal. Pak - vyrostla kopie domu.
V té naší čtvrti hned vedle Ročňáků – Ročňákových – stál tzv. obecňák. Tam bydleli většinou staří lidé. Např. strejda Bartošů, tedy Bartoš, jehož žena byla sestra mé babičky Konečné. Tu jsem nepoznala, uvolnila mi asi místo před mým narozením. Teta Bartošová dělala v seantistickém kroužku médium. Mamku tam asi dvakrát třikrát pozvali po tatínkově smrti. V tom domě bydlela babička Lenky a Dany Fejglových. Holky k ní často seběhly z pevnosti. Hrály jsme si. Lenka se mou chodila na národní školu. Lidí bylo habaděj, a dětí ještě víc.
V poslední době často vzpomínám. Jak to bylo. Jak se kdo jmenoval. Jak mamka prala na valše. Jak se mléko nalévalo z velké konve odměrkami do přineseného džbánku. Jaké zboží se prodávalo. Jak chodily oblečené prodavačky. V mléčném baru nosily na hlavě takovou krajkovou čelenku. Jak to vonělo na poště. A jak ve spořitelně. Jak v zelenině nic neměli. I u řezníka. Ve výloze měli konzervy a asparágus. Pondělí - u řezníka zavřeno. To prý větral smrad po tom lejnu, co tam celý týden bylo na hákách. Zkrátka mé obrazy vzpomínek jsou časté.
Dnes jsem si četla článek, že za nás dětské léky nebyly. Horečka se srážela třeba čtvrtkou prášku. Acylpyrin se rozpustil na lžičce, ostatní se rozdrtilo. Maminka mi kapala francovku na kostku cukru. To byla dobrota. Když jsem byla jednou nemocná, ležela jsem v peřinách na gauči, kde umíral rok dva před tím tatínek, kde ho maminka ošetřovala, omývala, krmila, holila. Asi jsem moc hicovala, jak by řekla babička; otevřela jsem oči. Vysoký lékař si právě odkládal svou těžkou lékařskou brašnu. Doktor Páv. Obvodní pro dospělé. Poslechl si mě. Asi něco předepsal. Mamka asi doběhla do lékárny. Dostala cedulku. Za hodinu za dvě běžela znovu, dostala vyrobený lék. Tak to bylo za mého dětství.
Saša Lechovská dnes psala:
Mám jednu radu, jak srazit u malého dítěte horečku. Dostala jsem jí od staré tety mého manžela, když byl Adam ještě mimino.
Rodina otce mého muže pocházela ze Sudet, je to tedy rada "sudetská". Arnoštka (teta) jí měla od své sudetskoněmecké matky a ta zase .... jasný. Oni tedy byli netypičtí sudeťáci. Posílali děti do českých škol a volili českou sociální demokracii. Polské příjmení Lechowski si manželův dědeček, přišedší do Sudet z Polska, nechal počeštit na Lechovský. Tak to byl "třídní původ" rady a teď ta rada. Mám jí osobně mnohokrát vyzkoušenou.
Vezměte studenou vodu a ocet a udělejte roztok 1:1. Trochu, tak do hrnku. Pak dejte do misky hladkou mouku a rozmíchejte jí s připraveným roztokem na hladkou kaši, hustou asi jako je uvařená krupicová kaše. Prostě postupně přilévejte, dokud se vám to nebude zdát, zbytek vylejte. Bude se, ta kaše, hodně táhnout a lepit.
Pak vezměte plínu nebo něco podobného a naplácejte na tu látku , na celou, připravenou kaši. Potom tu naplácanou kaši přikryjte další plínou, nebo přeložte, prostě podle toho. Uděláte si vlastně látkový sendvič, zábal uvnitř s tou kaší. Plína má být tak velká, abyste s ní obalili nožičky dítěte i s kotníčky, prostě abyste udělali takové obalené onuce. No a tím měkkým blátivým sendvičem neboli zábalem obalíte ty nožičky i s kotníčky.
Potom vezměte další stejně velkou nebo větší látku, měkkou, ale už silnější, třeba nějaký vlněný nebo bavlněný starý šátek a znova přebalte ty již zabalené nožičky, ale už nasucho. Žádný igelit. Jen takto. Nechte působit třeba i dvě hodiny.
Výhoda je, že to můžete dělat i při spánku dítěte. Nemusíte ho budit, jen mu uděláte ten zábal na nožičky a necháte ho spát.
Je to zvláštní, ale mouka s octem vytáhnou z těla tu teplotu. Ne úplně, ale o stupeň to srazí, někdy i o víc, jak kdy.
Já jsem to používala, dokud to tak nějak šlo. Měla jsem na to vyhrazené v šuplíku už i ty hadry
Radka Minarikova
Ano,znám to.Ale občas mohou stačit jen octové ponožky.Nebo sprcha vlažnou vodou.Znam spoustu zpusobu jak srazit horečku.A navíc horečku srazim až nad 38.do té doby je pro tělo prospěšná.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-10-rano
Tak ráno. Klasika. Všechno dle denního rituálu. Krásně se vstávalo do bílého. To oteplování Země se bude muset přehodnotit. Uspořádat summit o ochlazování. Ať se lidi místo ohně bojí, že zmrznou.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-10-aranzuji
Zdobím lustr v kuchyňském výklenku, v obýváku, v Petrouškově pracovně. Žofka se mi motá pod nohama. Zas vzpomínka – držím v ruce červenou mašli. Hedvábnou. Rozžehlenou do placata. Je uvázaná, co jsem na světě. Asi ji vázala maminka. Vždycky jsme daly já nebo Iva dva prsty, mamka tvořila. Beru do rukou tři rampoušky. Ty mi darovala Dáša Vaclíková asi ve druháku na gymnáziu. I ty moje vánoční věcičky mají každá svou minulost.
Poledne. Volá Petroušek. On si mě kontroluje, jestli už vařím. :-) Nenápadně. Dnes tvořím zelí, brambory, jitrnici, kompot z našich jablíček. Poslední, která jsem původně chtěla dát na mošt. Ležela dlouho na zahradě na hromádce. Ještě jednou dvakrát kompot, snědena.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-10-pomoc
Včera jsem neopatrně rozbila láhev s pivem. Ve spíži. To byla exploze. A divení. OK. Rychle vytřít, vysbírat střepy. Jeden mě seknul do kotníku. Jak jsem si nějak přidřepla, rozbila jsem další láhev. Dnes jsem ještě našla dva střepy. To nestačilo. Jak jsem dnes kmitala u ostrůvku, spadlo mi kapátko z láhvičky od oleje. Vršek někam odskočil. Ten jsem našla až pod stolem. Malý nenápadný střípeček u linky mě poranil tak, že ze mě stříkala krev…
Volá Linda. Myslela jsem, že jsou oba s Petrem na trzích. Teď nemohu. Musím připravit ten oběd. Prosím, ať mi drží místo na koncert Cantus.
- Peťuš, divej! Nevím, jak to zastavit.
Vázala jsem si papírový kapesníček, nový a nový a nový.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-10-adventni-obed
Konečně obědváme. Druhá svíce na věnci. Doba zklidnění. Cítím nějakou temnotu. Čtu někde na FB, jak jsou lidi k sobě zlí. Co to v nich je? Píšu – že fyzicky vnímám černotu. Bylo mi odepsáno, že nejsem sama. Nějaké rituály? No jo, smějte se.
Petroušek mě vyvezl nahoru k Bastionu. Stejně jsem přišla na koncert sboru Cantus o minutku později. Zpívají božsky. Krásně. Nádherně.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-10-cantus
Volám Lindě, kde jsou. Nebavili jí to. Je pryč. Prý tam nic neměli. Neměli? Vždyť jsem to včera nemohla ani projít. OK. Tak tedy budu poslouchat vstoje. Moje oblíbená koleda Bodejť se zbrunčila bába. Hlasy zpěváků a zpěvaček – andělské. Krásné aranže. Vtipné rytmy. Cantus – jako by byli profesionálové. Mají úroveň. Kupuji si jejich CD.
Trh končí. Už balí. Ještě si kupuji nějaké korálky. Prý z Ukrajiny. Skleněné figurky někde z daleké ciziny. To jsme přece vyráběli my! V Československu. Maličkatá hezoulinká beruška za padesát korun. Kolik by stála vyrobená u nás? Stovku? Elektřina a plyn mají závratnou cenu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-10-klusu-domu
Klušu domů. Okružní ulicí. Okolo bývalé vojenské nemocnice. Taky okolo domu, kde měl firmu, krámek tatínkův tatínek. Centrokov. Taťka si tady na zahradě chtěl postavit palác. J Palác by se sem nevešel, ale palácíček s nápisem CENTROKOV. A pic. 1948. Konec.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-10-zeli
Doma. Dodělávám zelí s křenem, cibulí, kousky kapie. Jen pár skleniček. Bude fermentovat.
- Peťuš, potřebuji pomoci. Místo pěti kil jsem měla kilo a půl zelí. Jenže jsme něco snědli k obědu. Spočítej mi, jak nálev…
Tvoříme. Chutná mu to.
Zatápím. Konec dne.
- Kde je Žofka? V koši není, u tebe není, na gauči není. V technické není.
- A není venku?
- Jak jsem šla vysypat vysavač? Že by mi proběhla?
- Za oknem je!
- A já slyšela nějaké rány. Bubenice se snažila. Žádná reakce z mé strany.
Myju jí packy. To je breku. Přitom umývadlo její kamarád.
Ještě umýt sklo v obojích dveřích do zahrady. Bože, bože.
Dobrou noc!
P. S.
Honza Podruh
Zdravim, můj dnešní prispevek měl být původně o něčem jiném, ale některé Vaše reakce mne nutí mluvit o zdá se velmi žhavém tématu, takže příspěvek o manipulaci a magii si necháme na jindy . Je tu stále velmi diskutované téma GESARA, můj postoj je vice než jasný, ale abych Vám celé téma trochu přiblížil, dlouhá léta skládám stripečky do mozaiky, pátrám a zjišťuji. Všichni vite ze jsem zastánce a fanoušek hnutí Q, někteří to sice vidí jako psyop, ale pojďme se na to podivat blíže. GESARA vznikla někdy v 50tých letech minulého století jako dokument který zabezpečuje svobodu všem lidem na planetě a vznikl někde v Norsku, takže první blud který se zde šíří je to, že to vymyslel prezident Trump. Mnozi si myslí, že jde o formu digitalniho koncentráku, což je druhý blud, protoze v 50tých letech ještě digitalizace nebyla na takové urovni, aby kdokoliv o něčem vůbec uvažoval. Co bylo ale do původního dokumentu přidáno jsou různé utajované patenty jako je volná energie, lůžka MedBed a mnohé další o kterých ani já nevím, nemůžu protože těch patentů je asi 6000, ano čtete správně 6000 patentů které nám všem úplně změní život,(v dobrém slova smyslu), k lepšímu. Proč ale vznikaji spory a lidstvo se netěší, to je jednoduché, žil byl jednou jeden nabubřelý Klaus Schwab který měl velmi blizko k lidem i nelidem kteří nás po staleti zotročovali a tento vymyslel téměř genialni tah, jak nadále udržet otroctví na této planetě a přišel s vizí, kterou známe pod názvem Great Reset, ve své podstatě vykradl myšlenky Gesara a upravil je tak, aby to vyhovovalo jen elitám a to jen některým elitám, a najednou tu máme vizi CBDC, kreditniho systému, podmíněného příjmu a opravdového digitálního koncentráku, o tom ale GESARA fakt není, ta je o finanční svobodě. O svobodě vůbec. Asi první známky o pokusu zavést GESARA jsou z doby potopeni Titaniku, kdy se nalodili významní bankéři tehdejší USA kteri ostře nesouhlasily se založením FED mimo jakékoliv pravomoce státu jako soukromou firmu. Další pokus byl od prezidenta J.F.K , který byl také odstraněn , další pokus byl v září 2001, byl sice nedobrovolný, ale prezident Clinton nakonec pod nátlakem tento zákon podepsal, abych byl přesný tehdy se nejednalo o GESARA v globálním měřítku, ale o Americkou Nesara, počítač se vsemi potřebnými daty byl v budově nedaleko dvojčat, té třetí, která se zřítila bez jakékoliv příčiny. Potom dlouho nic, do doby než přišel na scénu Prezident Trump. Od té doby víceméně má o tomto programu většina z nás nějaké povědomí, Pak jsou zde vlivy na které nemá žádný člověk možnost nijak ovlivnit, jdou to Astrologicke vlivy postavení planet, jejich energie na nás všechny působící, vesmírné periody atd,atd. Tyto vlivy nás dovedli do věku Vodnáře, nebo jestli chcete do Zlatého věku a tento bude trvat asi 26000 let. Hodně se také mluvi o vzestupu planety do 5 dimenze ale málokdo si to umí představit, co je vlastne 5D a proč když jsme ve 3D jdeme do 5D, kam zmizela 4D . Z meho pohledu to vnímám tak, ze nepřijde někdo kdo vezme planetu a posadí ji o dvě patra výše. Jde o duchovni proces každého jednoho z nás. Vychazim z pohledu kdy 3D je dimenze hmoty a dualismu, 4D je přechodová část chaosu a 5D je o napojeni se na Zdroj, jednotu a lásku. V 5D už nebudou důležité majetky, ani supermarkety v akci, lidé budou mit úplně jiné hodnoty života. A tam teď směřujem a GESARA nám zajistí prvni krůček a tim je nejen finanční svoboda, uz nebudeme nuceni chodit do práce jen proto aby jsme měli na složenky, budeme pracovat a tvořit pro společnost a s nadšením bez ohledu na to za kolik to bude, třeba i zadarmo peníze nebudou pro nás kritériem k tomu něco dělat. O tom to celé je a právě k tomu nás mimo jiné vede i hnuti Q. Kdyz nebudeme přímo závislí na nějaké výplatě, můžeme si sami vybrat co chceme dělat, protože kdyz člověk dělá to co opravdu od srdce chce, pak jsou výsledky jeho práce úplně někde jinde, nez když dělá to co musí, aby se uživil a splatil hypotéku a také o tom je GESARA, o svobodné volbě vybrat si, čím chci být společnosti prospěšný