Druhoadventní, výročí narození dcery 

Ráno. Slyším z kuchyně šramot.

- Dobré ráno!

- Ještě můžeš spát. Odpočívej.

Lezu. Vrátím se. Zas to nevyšlo. Prohlížím si náš dům. Vánočně nazdoben. Zkoumám, co ještě uklidit, vylepšit... Za maminkou...

Odstrkuje talíř s kolínky.

- Slané jako krušec.

- Mamko, to neva, přivezla jsem vánočku. Dáš si? A buchtu.

- Dám.

Povídáme si. Jaruška se šourá kolem.

- Jaruško, mám tu buchtu, dáte si?

Jasně, dá. Miloučká. Domlouvám jí, aby se obstarávala. Zdvihám prst!

-Jaruško, pokud se sama obsloužíte, najíte, oblečete, svlečete, jste vítěz!! Jsou tu lidé upoutaní na vozík. Snažte se.

Kývá chápavě a souhlasně hlavou. Není to na oko?

- Jaruško, jinak už vám nic nedonesu. Jaruško, pamatujete si, že si s vámi povídám, zpíváme, tleskáme?

Prý ne.

- A že vám nosím dobroty?

To jo. To si pamatuje a bouřlivě přikyvuje. Směje se.

Na stůl jsem přinesla stromeček, věnec. V téhle malé útulné jídelničce se drží teplo. Má dveře. Je uzavřená. Vytahuji žaluzie. Vklouzlo sem životodárné světlo. Energie. 

- Mamko, podívej, jakého tu někdo naaranžoval sněhuláčka. A hele, co to je?

Beru do ruky badyánek. Špatně vidí.

- Mami, co to je? Nevidíš? Dávám to do kompotu. Ba...

- Babyka?

- Ne, badyán. Tys dávala jenom skořici a hřebíček.

- Protože badyán nebyl.

Vezu maminku na záchod. Už se zas hezky postaví. Musí.

Máme tu novou pečovatelku. Z prvního. Jestlipak bude hodná, jako ty naše z druhého patra? Udělající, ochotné, vstřícné, milé. Děkuji. MOC.

- Mami, jedeme koupit s Petrouškem stromeček. Zas přijdu.

Jdu uklidit věnec, stromek. Mají tu nádhernou vkusnou ruční dekoraci. Všude. Dnes před vchodem přibyly sáňky.  Podzimní lucerny vyměněny za vánoční výzdobu. Prostředí to dělá domáckým, přívětivějším, barevným. Na chodbě mají nainstalovaný nevysoký zlaťoučký stromeček. A svítí! Babky se sdružily u zdi.

- Pojďte se podívat na stromeček: Kdo ho chce vidět?

Všechny chtějí. Dávám židle do půlkruhu, nasouvám vozíčky. Mamce do ruky hrneček s čajem. 

- Mamko, buď hodná. Pusu.

Slyším, jak se ptá:

- Mohu tady sedět?

V jídelně zbyla maminka paní z Náchoda. Ta, jak vypadá jako babka z mého FB obrázku. Spíš ta pravá. :-)  Usměvavá. Hodná. Oddaná. Zajímavé, kolik takových lidí se mi dnes přimotalo do cesty - usměvavých, hodných, milých... 

- Peťuš, vyjíždím z Černožic.

Přijíždíme oba na parkoviště u stromečků.

- Petroušku, jdu vrátit ten svítící drátek, co nesvítí.

- Klid, nespěchej, kluk od stromků šel na záchod.

V KIKu oslovuji malou, nesmírně sympatickou hodnou usměvavou (jak ta paní z DD, jak naše pečovatelky z DD) Žandičku.

- Já jsem tu koupila tenhle drátek když jste ho měli; nevím kdy; vidíte? Je nový, ale nemám účtenku.

- Potřebovala bych aspoň den, kdy jste ho koupila. Platíte vždy kartou...

- Aha, tak si aspoň najděte tady podle toho čísla artiklu. Pokud jsme platila víc věcí, nepoznám to. Ale třeba budu mít štěstí.

Žanda opisuje číslo. Platila jsem za dvoubateriové nic 79 korun. Docela dost na to, že to svítilo asi vteřinu.

- Jdu si to najít ven.

Venku zapínám data; dostanu se do svého bankovnictví? Jo, jednorázový přístup. Hlavně to, Ireno, neztrať. SMS. Nahlas si přeříkávám kód. Petroušek mi ho diktuje. Zadat platby KIK... Hned první platba 79,- Kč. Jupíí! Štěstí. Kupovala jsem jen jeden samotný drátek. Vracím se do prodejny. Oni už neberou věci zpět, rovnou vracejí peníze. I mně. Vybíhám ven. Péťa už má vybraný stromek. Natáčí ho ze všech stran. Vybral překrásný. Jo, bereme. Chci větve. Aha, na dodák. Nic. Nechci větve. Prodavač si nás pamatuje z loňska. Vytahuje takové dvě oháňky zadarmo. Beru. Přijíždíme domů.

- Peťuš, vždyť my máme pod ořechem překrásné chundeláče ořezané z našeho smrku!

Jdu do chatičky pro sáňky. Aranžuji je na terasu. Připínám květ vánoční hvězdy. Ještě lucernu. Jo, idyla Vánoc. Bez sněhu. Ale já si to užívám.

Doma zapisuji k reklamovaným věcem 79 korun. Za rok jsem vrátila téměř za tři tisíce.

- Peťuš, skoro tři tisíce...

- No, kdyby každý zákazník pečlivě reklamoval...

- Tak by třeba koncerny přišly na buben s těmi šity.

Petroušek jede na stadion stavět stoly. Zvoní jeho synovec. Něco potřebujeme poradit u počítače. Je hodný. Myslím, dobře vychovaný. Kdysi si maminka zlomila nohu. Před dvaceti lety? Do domečku měla sto dvě stě metrů. Na sněhu. Na Silvestra. Jel kolem. Zastavil. Naložil. Odvezl. Pomohl. - Dnes má své účty mimo republiku.

- Až mě ten zloděj naštve, vystěhuju se.

- Jenže ty státu nepomáháš. Sídlíš mimo náš stát. Nepomáháš mu. 

- Proč bych já měl pomáhat státu. Ať se stát stará o mě.

- Je to reciproční. Ty dáš státu, pomůžeš mu, on tě nenechá jít do důchodu ve stu letech. Nechá tě nakupovat za slušné ceny. Dovolí si odměňovat lidi dostatečnými výplatami. Když jsou všichni velcí v daňových rájích, chtějí mít víc, než mají... Když nedáš, nemá z čeho dávat. Je pro mě nemyslitelné, že bych si svou firmu přestěhovala do ciziny. Proč bych podporovala cizí stát! To se pleteš. Daně patří naší zemi! 

- Já nejsem vlastenec.

- Ano, jsi z generace, kterou nám naprosto ukradli a rozdrtili. A vy už vychováváte nové nevlastence. Je jim jedno, kde na světě mají postel. Pro mě je důležitá moje vlast.

- Vidíš a já jsem na vojně nepodepsal, že budu obětovat život za svou vlast.

- Zavřeli tě na měsíc?

- Na dva.

- No a já jsem přehodnotila názory; až teď na stará kolena jsem připravena, pokud bude třeba, naučit se zacházet se zbraní a položit život za svou vlast, za své děti a vnuky. Klidně. Nebojím se. Jsme připravena.

- Máme markantně odlišné názory.

- Máme. 

Přesto je hodný, dobře vychovaný. Jen z ukradené generace. Hotovo. Pomohl. Přeju mu to nejdůležitější... Nezlobím se. Děkuji. 

Jdu umýt zimní zahradu. Zametám lístečky, rovnám židličky u stolu... Přerovnávám ptačí koule, slunečnici. Zalévám suché květináče. Tak. Na to, že jsem ji před měsícem uklízela, potřebovala holka znovu vytřít, vyčistit a zušlechit. Hotovo. Zatápím. Petroušek přichází do kuchyně. Rozhlíží se domem. Okouzlen. Nehraje. Chválí. Dnes už podruhé. Tak asi doopravdy. 

- Všude to svítí. Tys to tu nazdobila. To ti dalo práce. Máme to tu hezké, díky tobě. Tos zvládla sama? My jsme to doma takhle neměli.

Peťuš, zvládla; my jsme taky okna nezdobili. Ale bylo to vánoční. Takové ty staré ozdoby. Krabička s figurkou čerta na víčku. Každé Vánoce si ji pamatuji jako vánoční doplněk. A vonělo to úklidem, Vánocemi. Byl sníh. 

Za starých dob, starý stojan. Sešroubovával se. Taky sidol na kličky u oken. Skřipce na svíčky. Krabičky se svíčkami. Purpura na plotně. Voněla omamně. Víc než ta dnešní. Vypadala jak oškrabky ze zelené pastelky. Možná že ty brčálově zelené kousíčky byly ten omam. Nádherně vykouřila dům. Mamce jsem dnes říkala, že ji dávala jen na Štědrý den. Pálím ji celý advent. Dnes a včera experimentuji. Nejvíc se mi líbí bobkový list a levandule. Zkusila jsem i šalvěj... Dům vykuřuji bílou šalvějí. Dnes jsme dala na víčko od barvy na plotně její lístečky. Minule jsem s ní vykuřovala na uhlíku, až jsem zapnula alarm. Proč naši předkové udili maso v bylinkách? Aby ho vydesinfikovali. Byliny vyháněly zlé mocnosti z domu. Taky desinfikovaly prostředí, člověka... K Vánocům patřily krásné ubohé stříbrné řetězy. Nádherné. Opelichané. Protimluv? Dnešní obrovské širokánské hnusné lesklé střapáče z Číny - humus. Brala bych ty stříbrné vypelichané ubožáky. Pro mě kouzelné krasavce.

Jak si podělat (nebo nepodělat?) život. Brečím. Nemám proč. Dojímám se. Vžívám. Utírám slzy. Petroušek si schrupnul. Neprožívá. Zkoukla jsem si 168 hodin. Hon na Babiše. Ovlivňování myšlení lidí. Nemám ho ráda. Je nepřípustné brojit proti zvolenému politikovi. Je hanebné masírovat podvědomí lidí. Co chtějí? Zvrátit výsledky voleb? Tak ať volby zruší. Nevolila jsem ho, musím vyjádření voličů přijmout. Určitě nepůjdu na Letnou. Takové útoky na člověka... 

Dnes má moje mladší od půl páté ráno výročí vtělení na planetu. Prožívá ho v horečce. Přemíra práce. Nedostatek odpočinku. Tělo si zahořelo...

Milan Kundera se stal 3. 12. opět českým občanem. 1975 emigroval. 1979 mu vzali občanství. Četla jsem před měsícem velmi hezký rozhovor s jeho ženou v časopise HOST. Otevřely se mi oči. Zas ten Havel! Respekt 2008 nařkl Kunderu z udavačství. Pochopila jsem jeho myšlení. Od roku osmdesát pět neposkytuje rozhovory. Chápu. I ve 168 hodinách si do něj zavrtali. Zrušte Českou prolhanou bruselskou TV!

Zítra do třetího adventního - slunovratového - týdne... Šťastnou nohou!

Dobrou noc!