Druhomájový
Den ve znamení shánění kuchyně do panelákového bytu pro nové nájemníky. Přijímám test od zlodušky, která nevrátila klíče. V půl deváté volá zámečník. V devět hlásí Petroušek: Čip bude přeprogramován...
- Stálo jí to za to? Vždyť si to prodražila.
- Peťuš, lidská hloupost a zloba nezná mezí.
Volám nájemnici. Už mají vyrobené klíče od prostor v domě.
- Prosím tě, byl jsem v nábytku tam Na Cihelnách, měli tam linku, ale deset cm chybí. Vozí to z Polska.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-02_Snidane%2C_svacina/
A to by u cizích byl zdroj nepořádku. To ne. Tam se musí prostor zaplnit. Chystám Petrouškovi svačinku. Do sklenice naši filtrovanou vodičku s aloe. Na talířek mu krájím mandlovou svačinku Herbalife. Do půllitříku mixuji protein drink mix. Skvělé mlsání. A ještě doplní výživu svalům. Přidávám tři vršky mladých kopřiv. Zdobím chudobičkami.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-02/
Sedám na kolo. Jedu omrknout nabídku nábytku. V tomhle obchodě jsem nikdy nebyla. Vítá mě můj bývalý žák. Pozitivní usměvavá tvář. Ztloustnul. Nepoznala bych ho, kdyby mi Petroušek nenapověděl. Linek mají dost; hezké. Jenže buď jim deset cm přebývá nebo něco chybí. Na existenci panelákových kuchyní se zapomnělo. Absurdistán. Nenakombinuješ rozměry. Zkrátka buď ti chybí třicet cm. Nebo by se ti tam nevešla. Výzva. Mám požadavek; jednu spodní skříňku využít pro ty, kteří mají myčku. Když jsme se stěhovali, vyndali jsme myčku, nasunuli poličky, zásuvku... Od soboty probíráme nabídky kuchyní i na Bazoši. Nabízejí nové. Zabalené. Ale. Do prčic zdá se mi to? Nebo sním? Napadá mě teď, že nám asi nezbude, než rekonstruovat původní.
Učím se přijímat situaci jako příjemné pozdvižení. Až dosáhnu cíle, zažiju pocit vítěze.
Nejhorší je, že si nepamatuji horní a dolní rozměr. 180 a 150 cm? Tohle jsem nikdy neměla. Pamatuji si čísla sto let stará. Moji milovaní Češoci bydleli v Praze Na Příčce č. 142, 14200 Praha 4 Krč. Dva rozměry linky, nota bene bydlela jsem tam, používala ji, si nepamatuji.
Jdou mi myšlenky. Nikdy v životě bych si neničila pracovní desku bez prkýnka. Naše linka byla zdravá, krásná. Pracovní desku někdo používal přímo pod nůž. Můj bývalý žák mi říká:
- Tak potom nechat vyrobit.
To určitě. Všechno mi zničili. Každá kobylka něco. Jedni sundali rolety. Druzí zdevastovali žaluzie přitom ve smlouvě vyloženě píšu o jejich ošetřování...
- Každý, kdo sem přijde, mluví stejně. Lidi se chovají jako že z cizího krev neteče. Myslí, že když platí nájem...
Jasně, z cizího krev neteče. Chtěla bych vidět jejich byty, jak je mají udržované, jestli mají otlučeno, rozvrtáno... Drze mi navrtali do dveří dírky. Já to nepochopím. Máme dřevěné zárubně. To není zadarmo. Každý něco zničil.
- Tak si poslechněte příběh, co mi tu povídal jeden pán. Pronajal byt. Před Vánoci nepřišla platba. Neměl čas. Podnikal. Po Vánocích, kdy nechodily platby, tam šel. Zazvonil. Nikdo se neozval. Asi přišel ve špatnou dobu. Jsou na směně... Napsal mail. Žádná odpověď. Zas uplynulo čtrnáct dnů. Volal. Telefon neexistuje. Tak se tam konečně na jaře vypravil.
- To od listopadu nebyl schopen tam jít?
- On neměl čas. Je to podnikatel. Když odemknul byt, v bytě třicet stupňů vedra. Kotel sálal na plné obrátky. Taky vybavení bytu zničené. Když odcházel, potkal sousedku. Ptal se jí na ně.
- Ti už se v listopadu odstěhovali.
- A nechali kotel běžet na plno. Přišla mu mastná faktura za plyn. Zaplatil.
- A je poučen. Svůj majetek si musí hlídat.
Odjíždím. Stavuji se na městské policii. Příjemný policista vystrčil hlavu okýnkem. Ptám se na parkování u divadla. Přiznávám, že tam sto let během představení parkuji na žlutých čárách jako ti ostatní. Tolerovalo se to
- No, když někdo poukáže, my musíme konat.
- No jo, jenže já jsem stála za vjezdem po směru k policii.
- Na křižovatce ve tvaru T můžete stát na té straně u chodníku, pokud tam není značení.
- Podívám se, ale myslím, že tam není zákaz zastavení ani žádné značení na cestě. To si musím prohlédnout.
- Ale vždyť tam máte parkování u divadla.
- To jo, ale to je pro ty, kteří chodí včas, víte? Já chodím za pět minut sedm. Proto parkuji někdy na žlutých čárách. Tolerovalo se to. V ten říjnový večer lilo. Vyběhla jsem do deště. Sedla do auta, a to jsem zrovna parkovala správně. Všimla jsem si toho minulý týden, když jsem jela okolo. Něco mi asi odletělo z pod stěrače. Jenže lilo. Doma jsem se svěřila, že mi asi uletěl nějaký lísteček.
- A kdybyste přišla, řešili bychom to domluvou. Podle historie.
- Já tu nemám žádnou historii. A nemohla jsem přijít, když jsem neměla nic v ruce.
- Pokutu vám dal státní orgán.
Policista je milý. Prohlížím si jeho uniformu z blízka. Pod výšivkou ve tvaru oválku služební čísílko. Na rukávu vyšitou domovenku. Původně vznikli jako dozor ve městě. Tyhle pravomoci neměli. Za nás dříve tu byl policista, který znal rodiny, jejich děti. Občas někdo dostal facku; nikdo si nedovolil písknout, neb to byla součást výchovy a života.
Děkuji za rozhovor. Sedám na oře, jedu domů. Petroušek přerušil natírání plotu. Odjel na oběd. Včera mi to moc hezky řekl, když jsem se ho ptala na svačinku. Usmívám se.
- Svačinku si dám doma. Ale na oběd pojedu do hospody, víš? U tebe bych obědval večer.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-02_Obed_livanecky_Herbalife/
Mám tu jetý banán, udělám si podle Herbalife kuchařky banánové lívanečky. Petroušek rád. Dá si ke svačince.
Na FB čtu povzdech:
Je důležité si pamatovat, že podvod s Covid by nebyl možný bez stovek vedoucích lékařů, kteří porušili své přísahy, že roušky a přísahy neublíží a tisíců lékařů, kteří ignorovali její školení jejich instinkty. A to vše za peníze!!! Byli jsme zrazeni celou lékařskou komunitou.
Záchranářky Martiny se status dotkl:
Martina Kormundová
zas nás, lékaře a zdravotníky, neházejte do 1 pytle!!!! Je nás víc, kdo bojuje proti očkování i za cenu útoků a fakt drsných sankcí... ale bohužel dobře aspoň 35% lidí to sami chtějí a vůbec nejsou proti vakcinaci!!! Proboha! Rozhlédněte se kolem sebe, jak jsou lidi zfanatizovaní, jak si nechali vymýt mozky masmédii a co by udělali pro to, aby mohli do hospody, do kina, na fotbal, atd... Ty starší nemocné spoluobčany bohužel donutili strachem a sankcemi, že je neodoperují, nevezmou je do lázní, nebudou moci za svými příbuznými do domova důchodců, atd....ano, je mnoho zdravotníků, co mají vymyté mozky a bohužel je mnoho i těch, co z toho finančně profitují....ale opravdu nás není zas až tak málo....
Irena Hrobská
Martina Kormundová Marti, jedou v tom i učitelé, to se fakt generalizuje. To my o těch pár lékařích dobře víme!
Pro ilustraci; jací to jsou dobráci:
Na čtrnáctou přichází kluk na doučování. Procvičujeme slovesné tvary složené, terminologii. Ať dnes ťuknu, kam ťuknu, neumí. Vzory substantiv loví. Na vzory adjektiv se neptám. Mě - mně - vachrlatě - ukazuji mu z minula tam - tamější. Není od tamní. Tam plus -ější. Vyjmenovaná slova - neví. Vyjmenovávám mu řadu naši původní a novou asi třicet let.
Být, obyčejný, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka, Bydžov, Přibyslav - byla naše vyjmenovaná slova. Ptám se na babyku. Neví. Asi slyší poprvé. Druh javora - mléč, klen, babyka... Takto jsme se je učili my. Dnes se již dodává babyka, Bydžov, Zbyněk, Zbyšek, býlí, býložravec a jiné.
Později přidali řadu slov příbuzných ke slovu být. A stejně je neznají.
být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, zbytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, Přibyslav.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-02_Na_zahradce/
Vysál mě totálně. Musím jít nabít se. Pleju. Péťa natírá plot. Posloucháme zprávy z galaxie. Povídáme si u toho. Lezu po čtyřech. Přihnojuji tulipány. Sázím malému dekorativnímu kolu na řidítka a na sedátko květináč. Chválíme si dílo. Já jemu, on mně.
Večer se v půl osmé připojuji do naší skupinky. Učím, jak si užít grilovačku, promoci, svatbu, u toho se kaloricky nezbořit.
Porada. A jdu spát.
Dobrou noc!