Druhý den - intuitivní vidění a vědomí

29.09.2022


Kouzelný den!

Ráno. Maluji se. Á, odpověď na WhatsAppu. Tam nechodím. Vnučinka se mnou pojede. Volám snaše. Upřesňuji kdy budu V. potřebovat. 

- Víš, co jsem si říkala? Házeti perly sviním. Rozhodla jsem se, že si vyberu postižené dítě. Obešla mě husí kůže, že umění předám v rodině. Těším se.

- Víš, jak jsem ji získala? Řekla jsem jí, že bude lepší než ty.

- No to si piš, že bude. Ona uvidí během chvilky. Bude vidět lépe, než já. To je jasné. 

Dopo klientka. Vyprávěla mi o Egyptě. O špíně té země. Lidé prý dopijí kávu, odhodí kelímek. Na ulici přetékající koše s černou tekoucí hmotou. Jídlo all inclusiv - bez výběru, fantazie. Přivezla mi krásnou Nefertité.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-29_Dozvuky_malovani_-/

Mám ještě hromádku třídění.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-29_S_Mourkem/

Poledne. Šup šup - rychle dočesat jabloň. Umýt a připravit zimní zahradu. Posbírat náhodně pár ořechů. Odpoledne s Mourkem na kontrolu. Nebyl tam náš doktor. Mourek se nevyčůral. Ztloustnul za dobu, kdy bere granulky na rozpouštění písku.

- Nedávejte mu tolik!

- Odvažuji mu 70-75 g granulí. Už ani kapsičky nemá.

- Dávejte mu tolik, kolik chcete, aby vážil.

- Tak to by chcípnul hlady.

Doktor ho zvážil. 6,8 kg.

- No, vidíte, a já mu dopřávám jen na pět kg váhy. Tloustne.

Půjčuje nám emitní misku. Počítám, že se v autě zas počůrá. Jo, zbožné přání. Ani kapičku. Vypouštíme ho u branky. Metoší do travičky. Přikrčuje se jak zajíček. Čůrá.

- Víš co, dožere ty granule za pětistovku, Ph měl na kraji září 7. Teď má asi šest. Budeme ho živit normálně. Tečka.

- Souhlasím.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-29_Na_kurz_a_domu/

Sedám do auta. Jedu do Opočna. Druhý den kurzu intuitivního vidění a vnímání. Test. Kostel v dálce. Za jak dlouho dnes? Jede přede mnou hlemýžď. Tři minuty.

Za dlouhou vesnicí kruhový objezd. Vlevo už uvidím cukrovar. Ráda ho pozoruji. Někdy zastavuji. Rychle stáhnu okýnko. Nebo fotím přes sklo. Mám místečko, když jedu do Krkonoš, kde zastavuji. Vyskakuji. Běžím kousek a fotím Sněženku.

Tak za jak dlouho dnes dojedu k cukrovaru? Ono se nezdá, ale krajinu přejedeš za tři minutky. Neuvěřitelné.

Kurz intuitivního vidění a vnímání. Marek nás vždy rozproudí, uvolní, navodí lehkost. Jsem upjatá strachy, jestli uvidím. Lena navrhuje, aby nám slunce neuteklo, jít koukat ven. Důležitý je proud světla. Maska je naprosto neprůhledná. Hledám si okýnko. Jo. Vidím. Vlevo i vpravo směrem k uším. Koukáme asi deset patnáct minut s maskou do sluníčka. Baruška - její Anička se naučila během deseti patnácti minut vidět barvy, obrázky, chodila poslepu - unikát. Tak Baruška vidí už postavu. Mark dělá pohyby, Baruška po něm. Mark jde před ní, Baruška suverénně za ním. Jen nohama naráží na dlažbu. Mark ji ukazuje dvě tři barvy, které nikdy nedává testovat. Černou, bílou, růžovou. Bílá má v sobě široké spektrum. Černá - nic. Pohlcuje. Přichází zkouška vidění barevných čtvrtek. Lena točí. Viděla jsem všechny. Ale mám pocit, že nevidím.

- Pořád říkáš, nevidím, přitom jsem tě natočila, jak jsi viděla všechny barvy.

Asi dvě paní vidí sloup, postavu. Ireno, nebuď tak urputná. Cvičením dojdeš k cíli. Baruška mi říká:

- Víš, jsi nejstarší.

- Jo, tak mám kanály zašpérované. Na tom něco bude, kjavo!

Bára se chechtá. Kjavu ještě nikdy neslyšela.

Vracíme se do domu. Mám pocit, že tady nevidím vůbec. Barvy ano. Marek jede rychle. Kelímky - jsou těžší. Mají prostor, nahoře bílý matoucí okraj. Najdi si okýnko. Chytni kelímek do ruky. Drž pozici. Polož ho na stůl. Vidím málo. Asi dvě paní vidí i vroubky na kelímku. Prý jsme abnormálně šikovné dvě skupinky. V té dopolední jsou i dva muži. A dnes rodiče dovedli čtyřletou slepou holčičku. Mysleli si slepou. Od narození. Systém ji vede do systému. Tedy bude ji učit Brailovo písmo. Dávají jí předměty těsně před oči. Sáhni si, ohmatej. Mark s Lenou říkají, že nic neudělali. Jen holčička okamžitě, ihned, v mžiku začala přes masku vidět. Maminka stále - pozor, ne, ona nevidí.

- Paní, ticho! Pracujeme.

Holčička všechno viděla!! Sešla schody. Maminka - tady je poslední schod, dej pozor! Opět ji umlčeli. Holčička bez upozornění prvního a posledního schodu sešla i vyšla bez problému jako vidící. Dali rady: žádné pomůcky pro slepé. Holčička vidí velmi dobře.

- Ale je slepá.

- Ale vidí! Má otevřené příjmové kanály. Tak, jako dítěti otevíráme kanál řeči - opakujeme, opravujeme, ptáme se, očekáváme odpověď, tak u holčičky by postupně kanál vidění rodiče, škola pozavírali. Dali by jí bílou hůl a cvičeného psa. Rodiče jsou z toho prý celí hin. To věřím. Mají dítě s dg nevidomé. Holčička běhá dokonce i po schodech. Takhle se vyrábějí slepci. Rodiče dostali instrukce. Nedávat předměty těsně před obličej. Dát je na metr dva od tváře dítěte...

Další část kurzu. Vědomí. Mark vysvětluje. Nikdy nemáme říci nevím. První nápad! Bude klást barevné čtvrtky na stůl. Nikdy nedá dvě barvy za sebou. Ale třeba žlutá, zelená, modrá, žlutá. Opakuje se, ale ne za sebou. Když tě napadne žlutá, i když těsně před ní byla ta samá, řekni žlutá. Bude rád za ošibky. Chyby. Jedeme. Okolo stolu zavřené oči. První řekne barvu, druhá - to jsem já, třetí, čtvrtá... Poslední to má nejtěžší. Uslyší třeba pětkrát zelená, bude ovlivněna. Má si držet celou dobu svou první myšlenku. Nenechat se ovlivnit odpověďmi.

Jde mi to. Zavřené oči. Přede mnou je Baruška. Mark říká barva! BARVA! - Nekřičí. Jen zvyšuje hlas, abys nepřemýšlela. Napadá mě, jak vyprávěl, že nějaká paní v New Yorku uměla vědomím vlézt do diskety. Dal tam asi pět článků. Soustředila se. Přečetla disketu s vypnutým počítačem. Pak mu řekla názvy článků. Požádal ji, aby kousek přečetla. Četla článek o Teslovi. Umíš vnímat i čínský text, ačkoli čínsky vůbec neumíš. - Odběhla jsem. Molodci! Šikulky! Nyní bude dávat dvě barvy vedle sebe. Zavřené oči. Prstem ukážeš a u toho řekneš barvy. Ukazuji vždy nejprve vlevo pak vpravo. Nerozuměla jsem, co řekla Bára. Zmátlo mě. 

- Jsem v pr.

- Barva!

- Jsem vykolejená!

- BARVA!!

- Zelená žlutá!

Otevřela jsem oči. Za mnou už mluvily další. Kdykoli odmluvíš, smíš se podívat. Ano, na stole ležela vlevo zelená, vpravo žlutá. Neuvěřitelné. Můžeš se splést mezi modrou a zelenou a mezi oranžovou, červenou...

Toto cvičení se mi moc líbilo. Tam se mi dařilo. 

Dnes dostáváme masky domů. Můžeme se cvičit.

Asi 20. Minuta - https://www.svobodny-vysilac.cz/2022-09-18-komentovane-zpravodajstvi/

Cestou domů poslouchám do sluchátek zprávy. 16.9. v New York Times se USA prý přiznaly, že UK ostřelovala svou elektrárnu. Zvláštní.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-29_Mourek/

Přijela jsem domů. Osvětlila oči v masce třemi pruty stolní lampy. Hledám virtuální okýnko. Ne, to není možné. Vidím tři pruty. Beru barevné čtvrtky. Cvičím. A těším se na zítřejší den. Na slunce. To dám!

Dobrou noc!

P. S. 

https://deponativ.info/nejvyssi-soud-v-usa-rozhodl-ze-neizolovatelny-patogen-covid-neni-vakcina-je-nebezpecna-a-je-treba-se-ji-za-kazdou-cenu-vyhnout/?fbclid=IwAR1s2bvReJ1kDhA6arvHVLj1R7-iH-Vqc1fBUGraxc8vzxPFSmT6CqL60tw