Duncan, Duncan, vykrúcaj...
Bude sedm. Chystám se. Teď. Budík. Pán tvorstva zas někde poletuje. Asi jel pozdravit svou milenku. Kotelnu. Bez ní to holt nejde. Jestlipak se bez něj na den obejde?
Zautomatizované činnosti. Do toho kočeny. Tyčinky do kapes ke svačině. Lift Off. Sportovní výživu. Bylinný koncentrát. Hydrate nápoj. Můžeme? Můžeme.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-19-dnes-spolu
Vyjíždíme. Jestlipak to stihneme na devátou?
Kochám se mrazem. Varují před ním. Je to naprosto normální! A zdravé! Na teploměru se mínus deset mění na mínus jedenáct. To miluji. Konečně mráz. Slunce. Zimní krajina. Je jakási zakouřená. Až na sjezdovce zjistím, že letadýlka zas létají a práší. A cákají. A nenápadně. Hodně vysoko. Azur ztratil svou modř.
Vyhlížím Sněženku. Je tady! Už ji vidím. A Černou horu se svým charakteristickým bílým cákancem sjezdovek. Vypadá jako šprk na Gorbačovově hlavě. Těším se, až pojedeme z Trutnova. To se bude hora hor předvádět v dálce na cestě. Ó, ta paní ze včera z Labutího jezera! Ta, jak se vytahuje, že kouká na Sněžku a na Studniční, tak ta má dnes teda výhled. Andělský! Sněženka si s námi hraje. Hned vykukuje vlevo. Vpravo. Bílý čepeček vykukuje za kopcem. A teď se rozvalila na konci cesty. Za chvíli budeme na místě.
Parkujeme.
- Jé, Peťuš, támhle ti lidé včera parkovali taky vedle mě.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-19-to-jsem-si-prala
Vskočit do bot. Dnes mi to nešlo tak rázně jako včera. Ale když vím, že to jde, snažím se. Pás na páteř. Kukla. Přilba. Zas jsem si zapomněla vstrčit sluchátka pod ně. Jdeme.
- Peťuš, támhle se kupují lístky.
Dnes si nesu lyže jen v rukách. Rukavice si nesu zvlášť. To už neudělám.
Hup. Jedeme. Dnes tu není ochotný vlekař. Nahoře u výstupu lyže volná. Co to? Snažím se botu zacvaknout. Nejde mi to. Prohazuji lyže. Dobré. Dole jsem opětovala nepříjemnost vlekaři, nahoře jsem hned dostala na zadek. Konečně obě boty v lyžích. OK.
Asi hodinku sjíždíme. Dnes opravdu mrzlo. U nás minus deset. Tady mínus jedenáct. U Lindy pod kopcem prý asi mínus patnáct? Nebo víc? Manšestr přes noc ztuhnul.
Poslouchám Pokřivená zrcadla tohoto světa. Důchodcům prý vláda schválila od 1.1.25 populistický krok: Sleva u pracujících důchodců asi 6% na sociálním pojištění. Malým písmem je prý připsáno, že už se jim nebude důchod přepočítávat. Když pracující důchodce pracoval, jednou za dva roky se mu důchod přepočítal a připsaly se mu peníze. Ne moc. Ale důchod se zvýšil. Nyní se nic jednou za dva roky nepřipočte.
Hovoří o clech. Taky o tom, že Pentagon nikdy neměl audit. To jsem netušila. A je mi to jedno. Jedu nahoru dolů v bílé krajině. Poslouchám nepodloženou info, že v Pentagonu prý ještě občas jeli na diskety – ne, na ty malé, ale na ty velké. Hm, prý je to nejlepší způsob obrany a ochrany proti napadení. U nás prý to malinko jede taky. A co jede? Poslouchám dál. Řehka se ohradil, co si to lidé představují! Chtěli by objasnit, jak je to s drony pro Ukrajinu. Petr Václav vysvětluje: Máš zaběhaný systém na prodej z braní. Prodávat zbraně není jako prodávat pšenici. Je to strategická obranná záležitost s vlivem na bezpečnost státu. Tomu rozumím. Vyjadřuje se Min. obrany, vojenská rozvědka posuzuje to Bezpečnostní výbor a další. Obchodovat se zbraněmi nemůže každý. Obchod se zbraněmi prý vede ke korupčnímu prostředí. Jo? A jak? Čím víc schvalování, tím větší prostor pro korupci se prý vytváří. Prý to mají natavené, rozdané, jasné. Přijdou Vrbětice – umí si s tím poradit. – Na ty už jsem zapomněla. A najednou bývalý šéf vojenské rozvědky s nejvyšším člověkem generálního štábu armády si řeknou, že by byla dobrá příležitost udělat byznys s novodobými zbraněmi – s drony. Seženou bílého koně – tupého hňupa a známého rusofoba. Pochopila jsem, že myslí toho herce. Udělají z něj předsedu zapsaného spolku. Zapsaný spolek začne obchodovat se zbraněmi v řádech miliard. A vyzývá dokonce k sbírce na sto tun trhaviny. Jako když se dva utrhli se ze řetězu. Tohle všechno já nevím. Jde to okolo mě. Poslouchám dál. Honím se po stráni nahoru dolů. Hodlají obejít zaběhané cesty. Chtějí se vyhnout zaběhaným penězovodům. Dělají si to na vlastní triko. Iniciativa zapsaný spolek. Kdo takový spolek zapsal – spolek, který bude vyzbrojovat cizí mocnost. Vyzbrojování cizí mocnosti. Dva ostřílení zkušení, kteří se v tom vyznají, si vezmou jednoho naivního rusofonního hňupa. Ten se jim vymkne z rukou. Nelíbí se mu, že někdo zpochybňuje účelovost vybraných peněz a užití vybraných peněz. Začíná na veřejnosti publikovat svoje trestní oznámení vůči někomu, kdo je uráží. Kauza je narozena. Otázka je, jestli hloupému bílýmu koníčkovi někdo neporadil, jak se z toho svrabu na poslední chvíli vyvlíknout. Kluci, kterým se to nelíbí, jako ti druzí, co využili naivního koníčka, navočkovali bílého koníčka k tomu, že se jim děje bezpráví. Čímž se mediálně začalo do věci šťourat. A tím zlikvidují svou potenciální konkurenci…
Doposlechněte. Tak voni se perou… Tyhle věci vůbec neposlouchám, nevnímám. Vím, že herci jsou pakáž prodejná. Ale je mi to jedno. O žumpu se nestarám. Hledím si svého. Ale vím, že je nějaký nový zákon neoprávněná činnost pro cizí moc. :-) Do pořadu volá pan Luft. Připomíná ještě zákon o předsudečné nenávisti a pořad proti premiéru Ficovi. V ČT vystupoval Šídlo, Zlámalová, tzv. advokát Kalvoda a Pazderková. To bylo vytváření předsudečné nenávisti! Hlavně – paní Pazderkovou jsem slyšela. Její slovník, úroveň.
Přecházejí z tématu na téma. Dozvídám se, v kterých zemích ti zaplatí, když se tam nastěhuješ. Ach jo, když já si to neumím vůbec představit. Doufám, že nikdy nebudu exulantem.
Mluví o vyvádění zisků. Zahraniční majitel postaví halu. Na pět šest let. Argumentuje, prý dáváme práci lidem. Ale zisk odchází, nadnárodní matka si zisky měsíčně stahuje. Peníze odcházejí od nás. Naši lidé se tu zraňují, vyčerpávájí, unavují, ale obnovu lidských zdrojů ta fa neřeší. To řeší stát. Fa tu neodvede do kasy. Zisk je vyváděn za hranice. Tady se tvoří, ale u nás pak není žádná obnova, příspěvky na kulturu, sociální programy v městě, kde ta fa působí. Oni zajišťují zaměstnanost, vybydlují náš prostor. Cizí korporace mnohdy mají na pět deset let daňové prázdniny, a tím není na obnovu lidských zdrojů… Když se kapitál vyváží, je to špatně.
Po hodince jdu k lesíku. Lyže na nohou. Ve sněhu mi vypadává bota z vázání. Co je? Jdu k hornímu dozoru. Pán volá zdola toho protivného vlekaře. Ejhle. On není zas tak protivný.
- Máte volnou špičku?
- Ano, vypadává mi. Nejdřív při prvním vyjetí. Pak jsem cítila během lyžování asi pětkrát sklouznutí, zadní částí jako klopýtnutí. Myslela jsem, že je to zmrzlým manšestrem.
- Mohlo se to stát, že víc zabíráte na ledě.
Dole mě čeká Petroušek. Směje se, když mě vidí v pořádku.
- Peťuš, už je to dobré. Pán mi posunul něco na vázání.
- Koník! Jen tě tu nechám chvíli samotnou, odběhnu na kafe…
Řehtám se. Cvakli jsme si pusu brýlemi.
Ještě chvíli jezdíme. Pořád poslouchám Pokřivená zracadla... Do pořadu volá paní Jana z Nejdku. Znám ji z občasního volání do vysílání. Má zastřený příjemný hlas. Je bezdětná. Jednou říkala, že ji najdou mrtvou v křesle.
- Dobrý večer. Jen taková vsuvka. Dnes jsem před vaším vysíláním v sedm poslouchala zprávy. Vábili brance. Slibovali jim až milionový náborový příspěvek. Bylo deklarováno, že najednou! Je tam až. Takže třeba jen pět se tisíc. Kdybych byla mladší, nechám se určitě naverbovat. A peníze bych investovala do burzy. Taková KB v pátek byla za 975 a dnes byla za 1010. Největší obchody s KB. Nemůžete se divit, tam je dividenda 91,30. S tím přijde ta správní rada nebo kdo navrhne dividendy. Když se člověk orientuje, může vydělávat… Nemusí člověk jen žehrat na systém. Ten může být i inspirující.
Paní Jana se orientuje na burze.
- Nikdy jsem se netopila v penězích. Začínala jsem od roku 93, kdy jsem si koupila jednu akcii, dvě akcie, deset akcií. Teď akcie přehrabuji vidlemi. Je to dlouhodobá strategie. Člověk má hledat cestu z nouze. Samozřejmě, že může zmizet burza. Ale to vám mohou zmizet i peníze z banky. A pokud máte zlato a drahé kamení, ty nejsou nikde registrovány.
Teď zlato už přehouplo hranici 2900 dolarů. Jsem říkala, že do pololetí bude už 3000 dolarů za unci. A ono to bude daleko dřív. Já jsem burzián. Je to zábava. Současně si s tím přivydělám. Je to zábava a otázka nervů. Kdybych přišla o všechno, tak se nesesypu. Každý by s tím měl začít. Ne strkat peníze do banky, do nějakého penzijního připojištění nebo do stavebního spoření. Ale začít tím, že si koupí akcie v malém množství. Ono se to kumuluje v letech. Teď se dostala na burzu a rm systém nová akcie Doosan Škoda power – to je výrobce tlakových nádrží pro jaderné elektrárny a pro paroplynové elektrárny. Majoritním vlastníkem jsou Korjeci. To nevadí. Ta akcie je velmi nadějná. Dnes se vyšplhala na 304. Tak je potřeba začít kupovat, dokud je to levné. Jestli vyhraje volby Babiš, vyhrožuje, že vykoupí ČEZ. Tak se ho ráda zbavím. To není problém. Ale pak tu bude fa, jako je tahle Škoda Doosan Power. Nikdo lidi nezachrání. Musí sami. Já nepiju, nekouřím, nepřežírám se. Co ušetřím, tak šup s tím na burzu. To je můj rytmus. Sleduju to. Mám přehled. Baví mě to. Mám zábavu. Až se změní režim, nevím, čím se budu bavit.
- Vrátíte se k těm ponožkám.
- Ty pletu tak jako tak, když vás poslouchám. Nevydržím v klidu. Nebo si dělám nehty. S těmi vojáky mě to nadzvedlo. Aby je nalákali na určitou dobu, oni tam vydrží třeba deset let. Shrábnou milion. Teď jim zas budou přidávat. Ti holoprdelníci, když odcházejí z vojny, naříkají, čím se budou živit. Dostávají výsluhy jako blázen. Tenhle stát, vydělává jen na tuhletu zbytečnou lůzu. Pro mě to nic jiného není, než lůzrové. Když půjde do tuhého, tak nás nezachrání. Budou se starat sami o sebe s výhodou, že maj zbraně. Kdyby se zrušila armáda, vůbec nic by se nestalo. Stejně jsme kolonií Německa a nepotřebujeme ještě vyzbrojovat Němce. Asi takhle. Tak to vidím. Armádu máme naprosto zbytečně a zbytečně je platíme.
Paní Jana z Nejdku má rozumné názory. Zrušit armádu.
Pan Václav říká:
– No, máme tu specialisty na drony pana Vetchého. Dokonce by mohl zajistit drony z peněz občanů České republiky.
- Pane Václave, mohl byste mi naznačit, koho jste myslel tím bílým koníkem.
- Já myslel, že už to víte. No přece pan Vetchej.
Řehtám se. Jejich rozhovor se kudrnatí. Lyžuji, lyžuji.
- JJ. Včera jsem poslouchala senátora Fišera. No, vydržela jsem to. Žaludek se mi obracel.
- No já tomu říkám bobřík zvracení. Sebemrskačství podobného typu je věc odvážná.
Chechtám se. Bobřík zvracení.
- No, já si to pouštím na telefonu nebo tabletu. Já tu mám ptačí klece, TV nemám.
- Já když jedu autem, poslouchám zprávy. Tak slyším nějakou zprávu, a pak už ne.
- To máte pravdu, některé zprávy omílají a omílají, ale některé řeknou jen jednou. Myslím, že to přidávání těm vojákům nebudou omílat. Protože by tím nasrali občany. Dávat někomu dotace do milionu. Mladej zdravej člověk se tam bude mít jak v krmníku. Nadosmrti nemusí pracovat. Mám pocit, že člověk, který je inteligentní, nemusí dělat vojáka. Živí se něčím jiným. Nemusí se učit, jak zabíjet lidi. - Tak já jsem vám už všechno řekla.
- My vám pěkně děkujeme.
To byl hezký rozhovor. Paní Jana vstává ve dvanáct. A když má vstávat dřív, má z toho trauma. :-)
- A hned po úkonech, které musím, jdu sledovat burzu. A hned jsem dobře naladěná.
Krásná poučná kulisa na bílou pláň. Skvělé.
- Jedu ještě tak dvě tři jízdy.
Nepřemlouvám ho. Ještě se sklouznu. Přijíždím k autu.
- Ty už jsi tady?
- Peťuš, jsi má jistota. Mé bezpečí.
Jedeme přes Výšinku. Stavujeme se tu. Po tradičním obědě, jak se vařilo dřív, řízek, brambor, okurka, kousek zeleniny, směřujeme do kraje.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-19-krasne-stromy-vadi
U Kuksu už stroje mají hodně zdravých stromů vyrváno. Chjo. Prý dálnice. Jaká dálnice? To jako tady vedle cesty povede dálnice? Komu se ty stromy budou hodit. Tak mladé… Potřebné větrolamy. Který chytrý tohle povolil. Asi nějaký takový, jaký povolil ten zapsaný spolek…
Stavujeme se v servisu na lyže. Mladý hoch tvrdí, že vše v pořádku.
- Ne, vlekař mi tady s tím pohnul.
Nakonec ho napadlo, že jsem mohla zdvihnout na vázání takovou nenápadnou záklopku a sama jsem si vázáním popojela. Hm. To by mohlo být. Lyže jsem nesla v rukou. Rukavice by tak šikovné nebyly.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-19-mam-krasny-vyhled-z-pracovny
Na patnáctou sto třicet kilo živé váhy. Mladý pán na to nevypadá. Jo, ozve se. Tak jo papapa! Viscerály devatenáct. Smrtelné. Nic.
Chystám Petrouškovi sportovní výživu na zápas. Jdu přemáchnout pračku v octové vodě. Sbírám se do knihovny. Má tam být Kořen. S novou knihou. Ten ze Zázraků přírody. Ten člověk mě nezajímá. Nebo že bych se na něj šla podívat? Něco jsem slyšela, že byl starostou v Říčanech…
Péťa odjel. Sedám do své krásky. Ne. Nechce nastartovat. Aha. Tak mám zůstat doma. Nechci Péťu rušit na zápase. Snad už nehraje!
- To v mraze venku nenabiju.
- Zavolám Zdeňkovi.
Dal si zrovna pivo. Nevadí. Prý za hodinku je auto nabité.
Zatápím. Je tu krásně. Kočky leží u nohou a na koši.
- Vyhráls´ ´?
- Vyhrál.
Tak vidíš, měl jsi to s rušivým elementem, navíc dopoledne jsi lyžoval. Jak jsi šikovný a zdatný!
Kudrnatý den to byl. To musím říci.
Dobrou noc!
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨