Duši čistící...
Hodinu a půl před budíkem vstávám. Usínala jsem před půl pátou. Bude mi ta hodina a půl chybět. Jdu do dne. Zrzka trpělivka. Přítulná. Tloustne. Lísá se. Jako by se ptala:
Pomůžeš mi?
Neboj, já ti pomohu.
Nechává se chovat a neotravuje svým bečením.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/20201-05-26_Zrzecka_tloustne_a_stava_se_pritulnejsi/
Od mamčina úrazu mi utíkala energie. Od mamčina odpojení v kómatu jsem musela každý den na chvíli upadnout během dne do spánku. Od mamčina odchodu nechodím do zahrady. Potřebuji nasadit sadbu, práce mi vázne. Přitom největší dobití energie je ze země. Nejde mi to. Zkrátka když zahučím na gauč, spím jak zabitá. Děsně tvrdě. V neděli jsem něco poslouchala z mobilu; zazvonil mi v ruce. Nemohla jsem se probrat. Linda mě upozornila.
- Mami, zvoní ti mobil.
Ještě jsem se spletla v identifikaci volajícího.
Volám s klientem. Znám ho z FB. Povídáme si. Vyprávíme. Inteligentní člověk. Miluje svou ženu. Ale ona je naprosto nealternativní. Mám ho ráda. Slova volně plynou. Asi mě má taky rád.
Mám něco podobného, ale Péťa neodmítá, pozoruje, nevysmívá se mi, respektuje.
Mluvíme o vybití. Jestli to není taky nastupujícím úplňkem...
- To my vědomí vnímáme - energie, které sem jdou. Proto ta únava...
Z meditací vím, že se nesmí energie hromadit. Co mi přebývá, pustit do země, do vesmíru. V zahradě se natahuje síla sama. Ale jak, když upadnu do spánku.
Volá vedoucí z DD. Vylila jsem šikanu za ty roky. Myšlenky, vzpomínky, slova mi šla na jazyk bez poznámek. Tolik bodlin! Vyřádili se na mě. Tolik úskoků, podrazů, naschválů. Např. když mi maminka loni neposlala ze svého pokoje podpis na papír o odmítnutí špejlování a očkování. Čekala jsem dole na parkovišti v tropickém dni v autě. Prý ji přesvědčovaly... No, to si dovedu představit. Ty vorle - oni nemohli mamku dovézt na dálku dolů? Nebo na balkón? Jen bych z odstupu, třeba pod balkonem, houkla:
- Mami, je to v pořádku, na tvou ochranu, můžeš. Hovořily jsme o tom prve ve skypu.
Ne. Rhb. sestra donesla téměř po hodině papír s třesoucím se NEROZUMÍM. Co tam hodinu dělali. Nic. Nechali mě čekat. Tvářila se tak omluvně, tak starostlivě. Venku parno. V autě vnučka.
- Babi, kdy už pojedeme do bazénu?
- Babi, kdy už přijdou?
- Babi, říkalas na otočku.
- Jo, to jsem si myslela.
Zkrátka maminku prý nepřesvědčily. Chápu. Podpisy nedávala beze mě. Ale v srpnu ji vstrčili špejle do nosu, že si alzheimerik pamatoval tu bolest ještě o Vánocích. Tvrdila jste, že podpis máte!
- Mami, pamatuješ, jak vám strkali ty špejle do nosu?
- Pamatuju. Ach, to bolelo.
Pak to video, které pulsovalo netem, maily...
Cvičím na něm s maminkou prstíky. Protahujeme ručenky. Najednou se přilísly dvě jezinky.
- Paní Hrobská, ale maminka se vystavuje pokutě do výše tří milionů korun.
Ty vorle, tam jsem zařvala jak lev. Ať si ty tři miliony vezmou, z čeho chtějí! Maminku si vybraly na šikanu - zbavení svéprávnosti. Tfuj!
V říjnu jsem měla ještě šanci nechat mamince podepsat dopis na KHS. Chtěla jsem vědět, kde mají podpis pod informovaným souhlasem. DODNES NIKDO NEODPOVĚDĚL!!! Takhle se v našem DD brání bezbranní! Takhle se dozírá na zákonnost! Zvířata z KHS. A ještě si to dali na stránky! Odebírání testů v DD!!!
Když parkovala auta mimo vyznačené chlívky, nikdy neměla za stěračem ceduli. Jdu si pro ni a předčítám paní vedoucí. Synchronicita. FB mi zrovna dnes hodil před oči - ano, rok - roční výročí. Otravovací cedulka. Den před tím tam parkovalo ještě další auto vedle mě mimo chlívek. Ale za stěračem nemělo ani jedno ceduli.
Právě před rokem jsme mrzly ve větru na vídrholci u hřbitova na lavičce. Nesměly jsme být v areálu. Byly jsme spolu. Šťastné. Po deseti týdench odloučení!! Jen mamka nechápala:
- Pojď už domů...
Okolo nás šel pán s vozíkem. Taky se nechtěl podrobit měření teploty - to je můj soukromý údaj, co je nějaké babě po mé tělesné teplotě? Rouškování... Taky šel s tatínkem raději ven.
Teď ještě špejlují. Iva zuřila, jak jí nějaká kjava píchla k oku.
- Paní vedoucí, to té hyeně v bílém nebylo hanba tahat tři staré ženy po soudech jen proto, že si usmyslela předepsat mamince umrtvovadlo, po němž plakala?! A na základě informace pečovatelek: Paní Konečná je agresivní. Jo? Dávala jsem rok videa den co den na FB. Aby bylo vidět, že mamka není agresivní. Lhali jste. Co to máte za systém! U oběda jsou lidi bez dozoru, protože pečovatelek je žalostně málo. Musí jít nakrmit nemohoucí.
- Ale u oběda vždycky jedna pomáhá lidem...
- Jo, ve dvou jídelnách! A mezi šestnáctou a sedmnáctou bylo v té temnici liduprázdno. Mrtvá doba. Ten Váš nelida nechal dole sundat závěs, aby nahoru nestoupal ledový vzduch. Lidi tam máte bez dek. Jana mamku přivážela v kraťasech. Nedostatečně oblečenou. Před rokem a půl jsem jí vynadala, když mamka neměla v listopadu nebo prosinci ponožky. Holé nohy. Bez deky na vozíku. Předvedla jen provinilý obličej. Kdyby to bylo jednou, ale ono to bylo pravidelně. U lidí bez dozoru dojde k rozepři raz dva tři. Je-li člověk v nekomfortu, je-li mu zima, jedná agresivně!!! Z psychologie!!! Pečovatelky pak napíší:
- Paní Konečná byla agresivní.
Byla bych taky! Tak je naučte, že se s těmito lidmi zachází profesionálně jako s malými dětmi. Vám nebylo hanba nás postavit před soud? Vůbec jste nás nešanovali. Bylo vám to příjemné, že jste se mi dostali na kobylku. Jak mohla ta mrcha napsat do posudku na maminku, tzv. SOUDNÍ ZNALKYNĚ, že její dcera Irena je pro ni nebezpečná!!! Že ji ohrožuje na zdraví a životě!! Že nepřipadá v úvahu, aby byla určena opatrovnicí. Jenže maminka si mě určila. Dohodly jsme se tak všechny tři.
Brečím. Moc naříkám. Co to tam Mengelka projektovala? Kdo jí ublížil, že je tak zlá? Agresivní!
Přestřižený drátek u světýlek na vánočním stromečku - prý že ho mamka přetrhla. Ty vorle! To je nad lidské síly. Iva jí dala pod stromeček beránkové teplé bačkory. Druhý nebo třetí den měly přestříhané šňůrky - prý ji byly malé. Hnus. Nebo když jste jí dali sklenici medu a nějaká mrcha jí ho vylila do hrnečku! Naschvály!
Neúcta k rodinným příslušníkům. Výsměch. Už jsem pak vzdala nějaké hovory s vámi. Jen jsem se okrádala o čas, energii. Ten mamlas věděl, že smí všechno. Vidíte, jak to dopadlo! Zabili jste nám maminku. Vyšetřuje to kriminálka. Nestačila zdravotní pitva. Ještě soudní. Před soud má být postaven ředitel. Ten šetří na personálu. Sveze se to po pečovatelce. Kdysi tam byli samí chodící. Jeden měl osm klientů. Teď tam jsou ležáci. To je strašné práce. A pečovatelka má stihnout osm lidí!! Dovedete si představit, co ty holky musí zvládnout?? Jdou koupat a mezitím se jim někdo podělá, polije, chytne ho diabetický záchvat. Taky musí přebalovat. Vozit nádobí. Jídlo. Odvážet a přivážet prádlo. A stále jedna na osm. Hanba! Fuj. Jsem ráda, že maminka usnula ve FN. Měli tam cit pro nás, pro rodinu. Počítali s vypuštěním duše. Byla tam pieta. Soucit s námi... Citlivé jednání.
- A co ten OP? Jak to, že jste nás neinformovali!? Zahrávali jste si se mnou i se zákonem! No jo, protože bych otravovala. Chtěla bych maminku upravit, vyfénovat, aby se sobě na fotce líbila. Vám to je úplně jedno. Styďte se! Žena, která byla vždy elegantní, krásná, upravená, chtěla se líbit, a vy ji vyfotíte jak strašidlo. A bez vědomí rodiny!! A ještě mi lžete, že není nutný podpis u "těchhle lidí"!! Jak tomu mám rozumět?! Ta potvora dala podnět k soudu v dubnu loňského roku! Tedy soud měl žádost od tzv. odbornice, "soudní znalkyně", že jde o člověka dementního!! A vy jste si dovolili v červnu nechat vystavit OP. A tvrdili jste, že není potřeba kód. Jo, ten se nemusí aktivovat, ale je potřeba určit si čtyřmístný kód! Kdo ho znal?! To je protiprávní!!! Paní Hudáková mi včera tvrdila nepravdu, že podpis není důležitý, že kdo už nemůže, že už OP nemusí podepsat:
Podpis držitele v občanských průkazech a cestovních dokladech
Podle ustanovení § 4a odst. 3 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, se podpisem občana pro účely vydání občanského průkazu rozumí vlastní rukou občana provedené písemné vyjádření jeho jména i příjmení, popřípadě pouze příjmení. Pro informaci uvádíme, že podpis občana v občanském průkazu neslouží jako podpisový vzor. Obdobně je podpis upraven v ustanovení § 20 odst. 6 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů.
K položce "podpis držitele" v občanských průkazech a cestovních dokladech dále uvádíme, že vzhledem k tomu, že občanský průkaz lze v rámci Evropské unie používat jako cestovní doklad, je přední strana tohoto dokladu provedena v souladu s Mezinárodním standardem pro strojově čitelné doklady Mezinárodní organizací pro civilní letectví ICAO Doc. 9303, Part 3 "Size 1 and Size 2 Machine Readable Official Travel Documents", kde je podpis držitele povinnou položkou.
Při převzetí průkazu si budete muset zvolit ještě další kód BOK, a to i kdybyste se rozhodli elektronický čip eObčanky neaktivovat. Je to Bezpečnostní osobní kód, který má sloužit k bezpečnějšímu ověření uživatele při osobním jednání. Toto ale není novinka, kód BOK si při převzetí občanských průkazů nastavujeme už delší dobu.
- V neposlední řadě - a svědkem hovoru byla i Linda - bylo to, že jste zavolali a zlehčili situaci. Vy jste mi neoznámili, že mamka má těžký úraz. To musela být rána!! Krve, rozražená hlava! Vždyť byla sešitá!! Šla na CT! A mně bylo řečeno:
- Paní Hrobská, vy jste měla za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale ona se svezla z vozíku ve sprše. Musím ji poslat do FN.
To na mě zpětně působí jako tajení, neobjektivní informace. Když jsem začla střečkovat, že ji po návratu zavřete (a to věřím, že s radostí) na samotku na čtrnáct dnů, ať si dají pozor, že žádné testy, a žádná narkóza s její dg, tak prý:
- To se stává.
- Jo, byla jsem svědkem, že někde někdo upadl na chodbě. Hned jsem spustila alarm. Volala jsem na všechny strany. Někdy jsem tam byla sama. Nikde nikdo. Vy jste mě měli informovat:
- Maminka má těžký úraz. Zavolali jsme rychlou. Jeďte za ní do FN!
To se NESTALO! Jela jsem tam na iniciativu mé dcery. Ani by
mě to nenapadlo. Měla jsem tak šanci se s maminkou po víc jak PĚTI
MĚSÍCÍCH SETKAT! Poslední příležitost v životě!!! Váš domov jde od desíti
k pěti. A pokud chcete, mohu vstoupit do vyšetřování. Kolikrát jsem
upozorňovala, že na noc máte málo lidí. Dvě víc jak sto. To to tam zamkněte a
ráno přijďte. Ušetříte na nočních příplatcích!
- Ne, paní Hrobská, my máme na noc posíleno!
- O to jsem bojovala před třemi lety. Svolala jsem schůzi. Lidi jak bécani. Akorát za zády pomlouvají, jak špatně to vedete. Ale tváří v tvář - jsou to sroulové! Jeden pán mě podporoval. Jeho maminka umřela a na schůzi pak přišel jak tichošlápek pozdě. Od kdy máte víc? Od kdy? Od května?
- Ne, už déle. Máme dvě pečovatelky a sestru.
- Jo, tím to vytrhnete. Tolik pater. A nikdo vás nežaluje, že jeho příbuzný zemřel pro nepéči!! Jak můžete poskytnout péči, když setra v noci několik hodin musí chystat léky na dopoledne dalšího dne!
Vylila jsem všechny ostny, teď jsem možná na něco zapomněla.
- Vyřiďte naše poděkování za péči děvčatům z přímé péče. Měla jsem je ráda. Myslím, snad, možná, že i ony snad, možná. Irenka vždy mamku postavila k oknu. Simonka ji vzala někdy dolů na kafe. Dana ji svezla někdy na kouřovou ke svaté Zdislavě. - Nevím, jak to je v tomhle roce, kdy má kontrola nemohla probíhat.
Zítra pojedu pro věci.
- Jo, a zařiďte si to, kde nám je předáte.
- Ale sestra je očkovaná, ne?
- Sestra je a já nejsem!
Volám Ivě. Nechce tam jet. Pojedu sama.
Zrovna dnes mi FB ukázal, jak mi před dvěma lety jedna kjava z jiného patra zničila ten drahý ručník. Hlídala jsem si tři barvičky proužků a ve stejném vzoru osušku. Osuška a jeden ručník zničeny. Už je vyndám z černého pytle. Myslela jsem... Čekala jsem, že je mamince zase dám k užívání. Takhle se rok utírala jak chudinka do děravých hadříků. Jak ji balili po koupání?! Neměla osušku. A to vždycky říkala:
- Já jsem dělala tři roky na procenta!
Jo. 11.5. jí přišel na účet poslední velký důchod. Mami, víc jsem udělat nemohla. Promiň mi to!
Petroušek se vždy v poledne hlásí. Ale povídáme si až doma. Čtu mu kondolenci do Blanky. Nemohu ji ani dočíst. Štkám. Moc. A to jsem myslela, že mám odbrečeno... Naivní a hloupá.
Volá hrobník s krásným jménem. Slovanským. Trochimovič. Asi potomek zajatců z první války. Milý hlas. Ptá se, kdy kameník otevře hrobku. Jo, to kdybych věděla.
Volám mu. Kameník - tak příjemný pán! Setkávám se samými obyčjenými normálními milými lidmi.
- Dnes odpoledne.
- A jo, tak jsme se dohodli. Pamatuji si zavření hrobky v pátek mezi dvanáctou a půl jednou.
Odpoledne hrobník volá. Pro jistotu napojuji Ivu. Předejdu šumům:
- Díval jsem se dovnitř. Je tam jedna rakev. Tam už někdo byl pohřeben?
- Nebyl. Mamka vyzdvihla z hrobu ostatky tatínka a jak řekla sestra, dala je do malé dřevěné rakvičky.
- Tam je víc lidí. Asi čtyři.
Aha. Tak skazka o uniformě rakouského generála a v ní uložené ostatky bere za své.
- Ten generál je v kovové rakvi. Ta je spláclá. On je vevnitř. Na ní je rozpadlé dřevo a ostatky lidí. Dal bych je do černého pytle.
- A co dát je do dřevěné bedýnky, to je nevhodné?
- Tak to budou rodiče taťky.
- Tos´ nikdy neříkala!
- To takhle říkala mamka.
Jsem myslela, že mamce pomáhala. Tak to bylo jinak.
- Ale my nyní neseženeme rakvičku.
- A nebudou mít na pohřební službě dětskou?
- Tam dávají papírové.
- Tak to bude vhodnější ten černý pytel. Ten se nerozloží.
- A co ty nezničené uniformy a čerstvé kytky.
- To je pravda, ale hrobka musí být opravdu dobře uzavřena.
- Mamka tam měla hlínu a nechala ji překrýt kamennou deskou.
- Jo, hlína tam byla. Hrobka je správně vyzděna, zaspárována.
Tak. Vše vysvětleno.
- A mohla bych si to přijít nafotit? A ještě abychom identifikovali ten hrob paní Slezákové! Jen já ráno do devíti dospávám.
- Ona totiž ponocuje do tří do rána, víte?
V duchu si říkám, že to je moje věc. Proč to prezentuje. To jako mě dehonestuje? Nebo to někoho zajímá?
Ráno mi zavolá. Mám dva úkoly.
Volá Mijanek. Náš kar... Asi hodinu si povídáme. Je nesmírně rozumný, citlivý, oba víme, co způsobuje necitlivost u dítěte, kterému odejde tatínek...
A vetře se další člen rodiny.
- Teto, já bych chtěl vzdát hold babičce. Víš, ona mi koupila kytaru, když mi ji rodiče nechtěli koupit.
- Já vím.
- A díky tomu začal hrát i Olda a pak díky tomu i náš Kubíček.
- Mijanku, to je skvělé. Jen to hlavně neříkej mamce. Nemá ráda dlouhé mše... Už dopředu hartusila...
- Já jsem jí to říkal, souhlasí.
- Ó, tak to je skvělé!! To já natočím a dám to na FB.
- Teto, nevím, jestli se mi nezadrhne hlas. Jestli to dozpívám. Olda mi pomůže.
Tahle zpráva je nejlepší v tomhle týdnu!!
Ještě povídáme. Čekáme, až mu klekne telefon. Dává nám ale šanci skoro hodinu.
- Mijanku, tak se v pátek budu těšit. Kytku máš?
- No, chtěl jsem si ji koupit sám. Ale mamka nám objednala a koupila. Tak já koupím našim klukům.
Jemné předivo informací... Renulko, buď hodná! Buď trpělivá! Buď uctivá! Nezlob se. - Ano, mamko!
Linda pomáhá Adélce učit se. Adélka byla po příchodu do školy v pracovním sešitě o 8 listů vpředu. Paní učitelka Lindě vzkázala, že ji nemá za co známkovat. Řehotáme se. Minulý týden jí sebrala pracovní sešit, aby nemohly pracovat. Dnes ho vrátila se zákazem doplňování a jakéhokoli psaní. :-) To jsou paradoxy!
Linda jí dává v procvičovacích diktátech za chybu stupeň dolů. Žádný štráchy. Adélka kňučí, že ve škole má samé jedničky.
- Lindo, dej jí JABLKA ZČERVIVĚLA A SHNILA. Na tom ji nachytáš. A ještě jí dej BYLI JSME TAM S FRANCOUZI, ITALY A ŠPANĚLY.
Vzpomínám na věty, u kterých jsem měla vždy jistotu, že mohu nachytat na hruškách. Třeba ližiny. Svádí to k lyžím. Pilovala jsem to s dětmi tak dlouho, dokud neuměly. T2žce na cvičišti, lehce na bojišti. Viz moje studentka z Pohřební služby. Včera jsem jí volala, že na stuze jí chybí čárka.
- Už jsem si ji doplnila.
Má mou školu. Nemusím se za ni stydět!
- Ježek přišel. Pojď se na něj podívat. Donesu mu granulky.
- A dej mu teplé mlíčko. Se škraloupem.
- To si dá!
Jedna hodina. Holka, běž už spát! Dnes jsem vylila nespravedlnost světa ze svého srdce! Šup, mazej! Myslím, že možná, snad dovezu do DD Janince a Jarušce třešně. Budu-li mít štěstí, pozdravím Irenku, Irenku, Danu, Simonku, Petronilku, pracuje tam ještě Květulka? A jak si vede Iveta? Děvčata, buďte opatrná! Nespěchejte! Držte se! Děkuji za péči! Ráda jsem Vás všechny poznala. Máte náročnou službu. Kdybyste byly silné, spojily byste se! Nyní je jedinečná příležitost. Jenže vy nejste odvážné...
Ještě okouknu FB
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-26_Z_dnesniho_FB/
Rotační výuka měla takový úspěch, že se použila i ve zdravotnictví.
Sháníte na měsíc brigádku? O krátkodobé brigády volejte na Ministerstvo zdravotnictví. Dobré platové podmínky.
Chjo.
Dobrou noc!