Dušičkový čas nás přivede k slunovratu
Plány kapitalistů zhatí, naši vepři boubelatí. Moje plány zhatil – obyčejný déšť. Kdyby jen začalo pršet, to bych pracovala. Ale jít rovnou do deště, do intenzivního, ne, to ne. Když ne do zahrady, doma je práce taky dost. Mám tu dva javorové listy. Mohla bych na ně něco namalovat. Jenže než se k tomu dostanu, do odpoledne zkrabatěly.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-02-dusickove-ranni-kino
Přes léto jsme si vůbec s kočičáky nehráli. Včera jsem zaslechla zazvonit kočičí hračku. Žofka se nechala nachytat. Honnila peříčko, vyskakovala. Jen co jsem ji začala foti, začla dělat Zagorku.
Včera se ptáci nenechali pozvat na krmítka. Že by dnes? V dešti? Jdu na terasu zalít kytky. Jeéé! Na krmítcích ptačí stýplčejs. Běžím do ložnice. Bože, to je krásný film. Slyším pootevřeným oknem jejich jemňoučké tichoučké čiřikání. Přiletí. Zobnou. Odletí. Sedají na větvičku švestky. Jadýrko si tam rozklofnou. A znovu. Na jabloňce totéž. Ale ta je dál od okna. Na krásném kruhovém krmítku ve tvaru altánku se koupou ve slunečnici. Točím, fotím, slyším známý zvuk na topení. Buch! Žofka nesmí do ložnice ani nahlédnout. Dnes si suverénně přišla na okno omrknout, kterého by si tak dala k obědu.
- Žofie, ty seš drzá.
- Mra?
Dělá, že nerozumí. Díváme se spolu do zahrady. Fotím. Ona se olizuje. Hezký film. Vděčný divák Žofka.
Na FB se mi mihl recept. Jablíčko naplnit tvarohem s kousky čokolády; a to já mám, čokoládové piliny. Jablíčko se má okutálet ve skořicovém cukru. Zabalit do lístkového těsta. Navrch kousky mandlí. Hm. To bude Petrouškovi dozajista chutnat. Buchta. To jako – tak mu doma říkali.
Poslouchám Vypravěče. Kopta prve skončil svůj hudební pořad na Dvojce. A hned si skočil do Vypravěčů. Po létě, kdy jsme trávili čas venku, po dlouhé době poslouchám dopolední Dvojku.
Po chvíli mi došlo, že poslouchám Ondřeje Brzobohatého, kterého nemám už v lásce. Ale vyprávěli hezky. Asi ve 48. minutě hovoří o zlobivých spratcích v restauracích. Naprosto souhlasím. Někteří rodiče jsou nesnesitelně liberální. Kopta vypráví, jak v Chorvatsku nějaký satan porazil jednadvacet železných židlí. Jednu z nich dostrkal až ke dveřím. Jeho rodina – rodiče a prarodiče – tiše seděli, povídali si. Prý okolo něj projíždělo tohle zjevení. Přemýšlel o exorcismu. Ondřej říká můj styl výchovy mých dětí. Holky si nesměly brát ze stolu, když byla návštěva. Dostaly svůj podnos, kde si mohly zobat. Taky nemohly zasahovat do hovoru. Nesnáším, měla jsem tu čest se s tím setkat, aby dítě vedlo hovor dospělých. Umanutost neustále na sebe upozorňovat. Ne. Ondřejova maminka je vychovávala, že neměli mluvit, když mluvili dospělí. V restauraci měli sedět tiše. Dala základ etikety. Prý z toho necítí dnes žádné trauma. Howk. Ani já necítím, jak nás vedla maminka.
https://www.youtube.com/watch?v=LBI7fxPGAX0&list=RDLBI7fxPGAX0&start_radio=1
Na závěr pořadu zní hezká Duj, duj, duj od Buty. Tu neznám. Moc se mi líbí. Tak, Ireno, vař, vař.
Ještě volám Ivě. Připomínám jí, že jde ráno ke kadeřníkovi. A ona to ví! Tak hurá. Mám radost.
Napadlo mě, že u nás jen ryby, krůtí prsa, občas ovocné knedlíky… Krůtí prsa dávám hodně často na páru. Někdy na pánev. Většinou hodně cibule, zeleniny. Někdy jen přírodně. Dnes změna. Krájím krůtí prsa na nudličky. Nakládám do omáčky z rýžového oleje, solamylu, koření, vorčestru. Beru malou litinovou pánev wook z Číny. Perfektní. Nudličky se v ní nádherně připravily. Petroušek je tu.
- Peťuš, ty seš jak – táta přijde z roboty.
- No, jak v padesátých letech. Bandasku…
Smějeme se.
Staví termosku od čaje na linku. Přinesl mi ještě dvě láhve mladého vína z Bzence. A dvě bílé podlouhlé elegantní misky z KIKu. Takové ty slzy. Koupila jsem si jednu. Zjistila jsem, že je prostorná, ač malá, protože podlouhlá.
Petroušek všechno složil na linku. Jako Bivoj kance. Jdeme k obědu.
- Je to dobré.
- Hm, povedlo se mi.
Polévka od včera. Zas okurkový salát a kompot. Obě mističky s kompotem zůstaly na dýl. Obojí se nedá.
Už druhý den kýchám, smrkám. Pak mi to dá na půl dne pokoj, a zas. Tetelím se radostí, že se moje tělo rozhodlo vyčistit. Zrovna v tomhle čase. Děkuji. Jsem doma. V teple. Pomáhám tělu. Hodně ho prolévám horkou vodou, horkým čajem. Ať se mu čištění zadaří v co nejrychlejším čase.
Odpoledne místo hrabání jdeme na chvíli odpočívat.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-02jablicka
Připravit těsto na štrúdl. Vydlabávám čtyři jablka. Rozinky propláchnout z jedů a do tvarohu. Tvaroh s čokoládovými pilinami. Vše vtlačit do jablíček. Ze tří kusů těsta si odkrajuji čtyři kousky na zabalení jablíček. Navrch kousky mandlí.
- Peťuš, pojď ochutnat.
- Týý, to je horký. Ale dobrý!
- Fakt?
- Jo. Moc! Tak to já si to zapíšu do sešitu.
Melu misku vlašských ořechů.
Válím těsto na štrúdl. Jablíčka mám odjádřená. Sypu je do nádoby od ořechů. Melu je na větší kusy.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-02-mrstny
- Hele, Mourek si sám našel hračku.
Nechávám placku na válu. Jdu si s kocourem hrát.
- Jak je mrštný!
- Ale myšku nechytí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-02-dopadlo-to
Jdu vysypat těsto, poklást jablky. Ořechy, rozinky. Když přenáším na plech, prasklo mi to. Do prčic. Opravuji. Štěstí, že těsto je vláčné. Tři nohy. Hotovo.
Sebrat smetanu z mléka. Už potřetí. Včera. Dnes ráno. A teď večer. Jednou mi Blanka psala na FB, že by se s tím takhle nepatlala. A já ano. Včera jsem vyrobila možná půl kila másla. A už mám zas půl hrnečku na nové.
Dnes svítím svíčkami. Taky plamínek petrolejky. A plamínek olejové lampičky. Ohýnky pro duše našich zemřelých. Mamka mi říkávala, jestli si pamatuji dobře, asi na té seanci, že jí říkali, jak duše milují světlo. Já miluji šero, tmu, polotmu, ale hodně světýlek. Dnes se sem, doufám, slétli všichni předci moji i jeho.
FB:
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-02-plaminek-lasky
Plamínek lásky hoří pro vás, co už svůj sen věčný spíte... Ti, které milujeme, nikdy neodchází z naší blízkosti. Chodí po našem boku každý den. Neviděni, neslyšeni, stále blízko, stále milováni, stále postrádáni.. Proto uctěme společně jejich památku a zapalme svíčku. Stále budou totiž žít v našich srdcích...
Jasně, žijí. U mě hlavně maminka. Ale mám tam i babičku. Málo vzpomínám na dědu, strejdu, tatínka. Nejvíc vzpomínám na mamku. Každý den. Několikrát. Dnes se mi mihla hlavou klientka Irenka. Kolik by jí tak bylo? Možná by se jí blížila osmdesátka. Asi před třemi lety umřela buď po první dávce, na druhou měla už předvolání. Nebo po druhé dávce a měla jít na třetí. Její manžel mi to smutný vyprávěl.
Kdo pozná doplněk?
Paní, která mě dnes požádala o přátelství, má na stěně:
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-02-neco-po-sobe-nechej
Citáty od srdce❤️
,,Každý by měl něco zanechat za sebou když zemře, řekla mi babička.
Dítě, knihu, obraz, dům, pár bot ...
Nebo na zahradě strom či květ.
Něco, čeho se moje ruka dotkla způsobem, že tam zůstal otisk mé duše.
Takže vždy, když se lidé podívají na tu věc, strom, květ, ... ucítí dotek mé duše." ...
Ješiši, jedna ráno. Zakoukala jsem se do Vojty Kotka a jeho farmy.
https://www.iprima.cz/serialy/farma-vojty-kotka/farma-vojty-kotka/1-epizoda-1
Krásné. S jakou mně blízkou naivitou se se svou krásnou ženou Ráďou vrhnul do budování rodinné farmy. Veselé vyprávění. Nebolí ruce. Úsměvné. Občas se i řehtám nahlas.
Je čas. Krásné tiché uplakané Dušičky. A teď plnou parou k úplńku a pak dál k adventu. Budeme očekávat nové sluníčko. Všechno dobře dopadne. A jestli to ještě nedopadlo, tak ještě není konec. To zpíval Lennon. A měl pravdu.
Dobrou noc!
P. S.
Najela mi další písnička od Buty. Stromy. Moc krásná:
https://www.youtube.com/watch?v=TL5xXx2qRmQ&list=RDLBI7fxPGAX0&index=3
A tuhle znám:
https://www.youtube.com/watch?v=v-rEp6a1HIQ&list=RDLBI7fxPGAX0&index=3
A není to Tramtárie. Dnes už všichni vědí, že to je přece naše Tartárie. :-)