Dušičkový veselý
Ráno. Vstávám víc jako hodinu před budíkem. Dnes Dušičky. Pojedeme na hroby posvítit. Mám v plánu utočit lehký břečťanový věnec.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-02-dostali-jsme-celery-mrkve-papriky-kreny-z-pole
Nejdřív kočky. Sobě snídani. Petroušek od Božího rána vozí pytle s listím do bioodpadu. Nevidím to ráda. Mimo listí z ořešáku je to biohmota lehce se rozkládající. Má zůstat v zahradě. Zužitkovat se na kompost. Budeme mít ještě z třešní. Uvidíme na jaře, co se přes zimu vyrobilo.
- Uvěříš mi kafe a něco k tomu?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-02-umun-maluji-usty-nohama
Prohlížím letošní várku dárků od postižených umělců. Malují ústy, nohama. Je třeba se srovnat s UMÚNEm. Jedna z posledních organizací, kam posílám dvakrát ročně peníze. Jinak jen cíleně osobně lidem na účet.
Poslouchám Tobogan na vodítku. S Miluškou Bittnerovou. Nebo tak nějak se jmenuje. To je ta prsatá blondýna. Cibulka jí říká, že je dost odvážná pustit krysaříka Antonína navolno ve Stromovce. Ne, Tonda už bydlí šest let u maminky. Připadá mi to směšné. Cibulka psa nechal doma, aby ho krysařík od paní Bittnerové nesežral. A ona do pořadu s názvem na vodítku přišla bez pejska. Chaos.
Pouštějí Martu Kubišovou. V textu slyším "Zní pilnou depeší…" Ví někdo ještě, proč pilnou? Dřív se posílaly dopisy a balíky pilně. Možná jezdil i pilný vlak. To nevím. To byl asi rychík. Ale pilně znamenalo rychle. Česky. Ne anglicky.
Hovoří o jejím podcastu Na kefeečko. Hledám, jestli se píše kafeečko nebo kafeecko. Prý stream. Bože! Proč tu máme nastláno anglikanismů. Stage. My měli pódium, konferenciéra, hlasatele…
Speaker (nebo též spíkr) je anglická obdoba slova konferenciér. Obvykle jím označujeme pověřeného průvodce pořadů zábavního charakteru, který program uvádí a ...
Když hledali kdysi slovo pro televizi, objevilo se mnoho nápadů; jeden dálnovidění. Moc dlouhý. Televize má o jednu slabiku méně. Dnes lidi říkají jen telka, TV. Kdysi jsem se tím zabývala v hodinách mluvnice v kapitole o slovní zásobě. Zrychluje se život, zrychluje se řeč. Tedy zkracují se slova. Mladí si už píší takovou divnou spatlaninou, které vůbec nerozumím.
27. dubna 2001
- CU L8 R – See you later (uvidíme se později)
- RU OK? - Are you Okay? (Jsi v pohodě?)
- :-)BDAY - Happy Birthday (všechno nejlepší k narozeninám)
- GR8 – Great (skvělé)
- DNT B L8 - Don't be late (přijď včas)
- THATS :-( - That's sad (to je smutné)
- XLNT – Excellent (perfektní)
- BTW - By the way (mimochodem)
- ASAP - As soon as possible (co nejdříve to půjde)
- THX – Thanks (díky)
Mrkněte do odkazu. Hrůza. Móda? Neúcta.
Co mi přišlo vtipné, dojemné. Rozplývala se nad krásou podzimu. Nad barvami, vůní… Draky. Narodila se 10.12.. Možná proto miluje podzim, že plynule nenápadně přechází v další roční dobu jejích narozenin. Aleš jí oponoval. Ne, ne. On miluje jaro. Na jaře hledá první podběl… Oba mají pravdu. Vždyť my starší s tím krásným červeným Slabikářem a příběhem o Míťovi víme. Já, jako Míťa miluji všechna roční období. Máme to v přírodě krásné, pokud nám zrovna nespustí hrůzu. (Ve Španělsku to předvedli tvrdě… Tolik škod, tolik mrtvých.) V závěru Miluška říká, jak dřív neměla ráda ty zlaté větvičky a to třpytivé kolem Vánoc. Ale změnilo se to. Už shání vánoční ubrus… Aleš tak hezky tiše poznamenal:
- A já stále hledám ten podběl.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-02-uvinula-jsem
- Peťuš, zkusím uvinout jen lehký břečťanový věneček.
Povedl se.
Rychle pozdní oběd. Opakuji ho z týdne. Celerové hranolky na sucho, obalované houby. Dnes okurkový salát s rajčaty. Stárnou. Je třeba je už sníst. Ještě nakouknu do skleníku. A pro letošek hotovo. Konec. Svou zeleninu až zas v příštím roce.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-02-kolekce
Na FB v retroskupině obrázek české staré vánoční kolekce. Někdo se tam vyškleboval, jak nejlepší je LINDT. Tak určitěéé. Už několik let sem vozí podřadné suroviny. Palmový tuk, glukozovo-fruktozový sirup místo klasického cukru.
Lidka Andrýsková komentovala.
Za mého dětství byly kolekce na úrovni, teď bych je nedala ani nepříteli Když se tu opovažujete hanět kolekce z let plus mínus 60. a 70. let, ochutnali jste čokoládu z Maryša Rohatec, Zora Olomouc, Orion Praha, Figaro Bratislava??! Nebo bonbóny ze SFINX Otrokovice??? Ten denšní hnus se nedá jíst. Jestli považujete za vrchol čokoládu LINDT, je mi vás líto.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-02-za-rodici
Jedeme na hřbitovy. Oba to milujeme touhle dobou. A shodujeme se, že v podvečer. To už asociuje přicházející vánoční období. Cestou k naší hrobce volám strejčínkovi. Bratr Petrouškova tatínka. Měl přijet. Vždycky jezdí o týden dřív. Letos si to naplánoval na tento víkend. Se změnou času se v jednaosmdesáti a půl neopovážil. Tři hodiny cesty sem, tři domů. Něco návštěvy…
- Bohoušku, obdivuji tě. To já bych nezvládla. Tak se budeme těšit na jaro. Až se bude prodlužovat den. My zapálíme svíci u rodičů a u bratra, neboj.
- Irenko, jdu z lesa. Našel jsem pravé hříbky, ale už je jich hodně zkažených. Jsem rád, že jsi zavolala a že jsem tě slyšel.
Já toho člověka od prvopočátku nesmírně vesmírně miluji. Jak jsme se kdysi uviděli poprvé. Velice hodný člověk. Nikdy nikomu neublížil. Někdy jsme se za ním vypravili. Žije s paní, hodnou, ale strašně hrozivě úžasně pořád brblá na svět. Na všechno a na všechny. Není zlá. Není lakomá. Je hodná. Ale jsme rádi, když loni už přestala jezdit. Ne, neodporuji si. Je hodná. Ale šíleně negativní. Obrazilo se jí to na zdraví. Strejčínek asi už nechce přepřahat. Ale asi před třemi lety se mu to taky ukázalo na zdraví. Říká se – něco nemůže strávit.
Na hrobech zapaluji tetě Bartošové. To je ta, jak byla médiem. Maminku jednou po tatínkově smrti vzali do seance. Dostala poselství od tatínka mého tatínka. Tedy od jejího tchána.
Ze hřbitova je hezky vidět dnes do hor. Muselo tam být krásně. Dušičkový den se vyvedl. Jdeme od hrobu jinou cestou. Ukazuji Petrouškovi, kde kdo leží. A tady je nazdobený hrob člověka, povoláním syn. Doplatil. Jeho maminka na cestě, po níž jezdím do Hradce, přišla o život. Ještě svým malým dětem stihla dát příkaz, aby lehly na podlahu. Nebo tak něco. Její syn na stejné cestě dělal vylomeniny. To jsem jela zrovna za maminkou. Stalo se to ještě za jejího života. Asi před čtyřmi lety. Prý na FB napsal:
- Dnes nás dostanou.
V ten den ho nedostali. Jel jako prase; rovinka byla jejich závodiště. Zabil rodiče od malé tříleté holčičky i sebe.
Přemisťujeme se na druhý hřbitov.
- Peťuš, támhle si pamatuji tiskárnu. Chodili jsme tam na exkurzi. Tam tiskli jediní v Československu lístky na metro za korunu.
- No, a to měl na starosti Víšek. Podléhali Kolínu.
- Jo, tam se tiskly kalendáře. A támhle v kopci byl odjakživa Baťa. Dnes je tam KB. Za závěsem tam bylo umývadlo na nohy. Mamce tam do vody nasypali žlutou voňavou sůl. Udělali pedikúru. To bylo asi z dob Bati. Pěkně v soukromí! Kde ti dnes v prodejně bot nabídnou pedikúru!
- Hele, stavějí nás.
Opravdu. Dva mladíčci chtěli doklady. Kontrolovali technickou. Dali mu dýchnout.
- Jak se do toho dýchá?
- Jako když foukáte do polévky.
A vskutku. To jsou vymoženosti.
- Chlapi, vy jste dálniční od XY?
- Ne. My jsme z Náchoda. Ale známe ho.
Péťa je přátelský. Můj vzor. Vůči represivním složkám chovám odpor, nedůvěru; neplní to, co mají mimo těch SS blesků na kapotě. On ne. On se usmívá. Oni jsou milí. Vykonali povinnost. Já si o tom myslím své. Ale hřbitov je na dosah. Chci si vyfotit západ slunce. Rychle odsud.
- V pořádku.
- Já vám taky dýchnu. Já měla víno.
- Ne, ne, tak to ne. Můžete jet.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-02-premisteni-na-druhy-hrbitov-s-dychnutim
Padá šero.
- Nejdřív se stavíme u Simonky?
- Ano. Najdeme to?
- U velikého stromu.
Opravdu. Ta malá holčička se snědou pletí, černými vlasy a červenou mašlí, kterou v roce 81 obestoupili na kopečku u školy asi tři čtyři malí hošíčci, ta tady odpočívá. Tehdy jsem se zle na klučíčky podívala. Holčičku vzala za ruku a odvedla nahoru do města k mamince. Po mateřské jsem ji měla ve třídě. Na zvláštní. Byla nedoslýchavá. Vůbec nebyla hloupá. Jen ten handicap. Měla intuici. Duchovní inteligenci. SQ. Mě opustil manžel. Denisce sedm, Lindičce rok. Maminka mi řekla:
- Z čeho chceš žít? Musíš do práce.
Rebelku strčili učit do zvláštní. Simonka mě milovala. I když už jsem pak odešla na učiliště, na gymnázium… Stále se mnou byla v kontaktu. Chodila mi gratulovat k svátkům, narozeninám, Vánocům. Pak přivedla svého nastávajícího. Kluka z děcáku. Myslela jsem, jak žije ve štěstí. Ne. Podváděl ji, holomek. A o její smrti jsem se dozvěděla den po pohřbu. Šla jsem k nim. Stál na dvoře. Děsně se omlouval, že mi nedonesl parte. Syčák. Chodím za Simonkou, kdykoli jdeme k hrobu Petrouškových rodičů. Mají vždy nazdobeno, rozsvíceno. Cikáni drží při sobě. Vědí, co je rod, rodina. Naši to nevědí. Nemají cit, intuici.
- Podívej, jak to má Milan Kroka nablýskané.
Ano, ano. Mají krásně nazdobené hroby. Na to si potrpí.
O Dušičkách svítí celý hřbitov. Není to, jak jsem četla, že lidi rozsvěcejí a vzpomínají jen dnes. Ne, ne. V tenhle čas přijíždějí lidé zdaleka vzdát aspoň jednou za rok hold svým blízkým. V srdci je nosí celý rok.
- Tenhle věneček je asi od strejčínka. Poslal, když věděl, že nepřijede.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-02-to-dychame
Cestou domů hrozitá mračna. A nad nimi dnes výjimečně rudá čára od letadla. Tam nad tou černotou zapadá sluníčko do červánků.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-02-doma
Doma.
Nesu Petrouškovi vyžehlenou hromadu. Rovnám do polic. To on nechce. S Lindou jsme mu popsaly šuplata. Nemá rád, když ho kontroluji, jestli nenacpal slipy do šuplíka s tričky.
- Prosím tě, hledám nějaké triko s dlouhým. Nemohu si tenhle svetr vzít jen na tílko.
Chválím ho. On je schopen si tlustou mikinu natáhnout jen na tílko. Tu, kterou odložil, hodíme do prádla. Vytahuje totožnou. Zelenkavou, takovou jako khaki. S kapsičkou.
- No podívej! Já ji mám dvakrát!
Valím oči. Jak se to stalo? Má dvakrát stejnou mikinu.
- To mám jak v armádě.
Ješiši. Nemohu popadnout slova. To mě hodně dostalo. Jako v armádě! :-)
- Peťuš, to by ti jich ještě pět chybělo. :-)
Ješiši, Kačko, prosím tě, nenalévej zlo, jo? Já vím, že sem chodíš špízovat a pak žaluješ Janě. To je for. To není na jejího tatínka. Víš? My jsme tě prokoukli. :-)
Směju se, až mi teče z očí. Tak to se mu povedlo. Vlastně nám. Kdo mu koupil dvě stejné hezké měkké s kožíškem a kapsičkou…
Někdo mu volá.
- Nemáš stovku? Vezou nám vejce.
- Mám.
- Já ti za ni dám dvoustovku.
To je můj Petroušek. Milovaný, čestný. Hodný. To mají v rodě. Jeho tatínek byl hodný, povídala moje maminka. Jeho strejčínek je svatý. Máme zkušenost. A Petroušek – není pozlacený, on je zlatý.
Jdu mu udělat registraci na ping pong. Nemohu najít fotku hráče.
- Peťuš, že ty ji ještě máš někde v mailu nebo tak. Nemám ji ve fotkách 2024.
Nakonec jsem ji našla. Šoupla jsem ji špatně.
- To máš štěstí, žes´ ji našla. Máš v tom binec.
Řehtám se. Já mu jen dělám administrativu. Šef oddílu mi vždycky děkuje za sekretářskou práci. Vědí, že mu pomáhám.
Fotka se musí najít. Nahrát. Oříznout.
- Peťuš, já mu tam nechám jen nos a kus oka, jo?
Smějeme se. Smích je lék. Ne závist! Pamatuj!
- Prosím tě, máme revizi fotovoltaiky. Ale chce původní revizní zprávu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-02-petus-pojd-se-podivat
Zrovna se ošívám. Úřad. Uau. Jdu ji hledat. Žofka vytrapuje. Má hlad. Zběsile vyřvává své mňau. Když se mnou nehne, vyskočí na stůl. Prochází se. Vezme to přes tiskárnu. Nakonec se uvelebí v díře na stole kde mám bločky. Vsune tam své teď už docela obrovské tělo. Kam se na ni hrabe její máma. Péťa říká, že máme oposuna.
- Peťuš, máme ji z července 22. Nebudu ji tisknout. Pošleme mu to mailem.
- Teď mu volat nebudu.
- Ale jo, zavolej teď.
- No, vyřízeno. Odesílám výchozí revizi. Hotovo.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-02-profiterolky-se-slehackovo-limetkovym-kremem
Jdu vyrobit profiterolky.
Pro dnešek končíme. Krásný den. Řehotali jsme se. Radovali. Venku jsme byli. Se svými jsme se potkali. Dýchnout mu dali a OK. Kamna dohořívají. Kočky už jsou doma. Venku nevlídno.
Dobrou noc!