Dušičky

Tolik úkolů. Ze soboty, z neděle odkládám. Žehlit. Upéct chleba. Zaplatit platby. Statistika za říjen. Ty vorle - já to zas nedala. Ale mimo plán jsem zjišťovala, co kočky. To je věda. Nesežene se nekastrované koťátko. Chceme - chci kotě kočičky, nekastrovanou. Ať si užije aspoň dvakrát života... Probírala jsem se fotkami a videi. 7.5. se honila za travičkou jak kůzle. Půl roku jí chybělo... Krasavice hraběcí. Přitom to bylo takové nic. Netušila jsem, že z toho samá packa vyroste taková dáma. Nezkrotná. Jo, dozvěděla jsem se, že se kotě cvičí. Zhasne se a nereaguje. Naše Micka naučila bušit na okno svou pražskou dceru Kitty. Zhasne se a nereaguje - no jo, to nedám; tak to naše příští kočka bude mít zas privilegium v noci nás cvičit. Péťa je už naučen.

- Ve čtyři jsem byl vzhůru.

- A proč?

- Protožes řekla, že by Micince venku byla zima.

Tohle vždycky opakoval. Na to si vůbec nevzpomínám.

Před půl desátou skyp. Už z karantény paní Hudáková. Odpoledne jsem skypovala s Lindou.

- Lindo, dnes jsem se ptala, jak jsou ty karantény placeny. Prý jako nemocenská.

- No a zrušili první tři dny zdarma.

- Ty vorle, to stojí hrůzné prachy!

- Hlavně zaměstnavatelé nechtěli ty tři dny zrušit. Teď na tom šíleně tratí.

Tak takhle to dravci zařídili. Dluh do astronomických výšin všemi možnými i nemožnými způsoby. Ono je to jedno. Ta banka, která nám tiskne peníze, se zhroutí s pádem EU. Nedělám si vůbec, ale vůbec starosti, kdo to bude splácet. Nikdo. Nebude komu. Už se moc těším, až se to stane.

- Mami, jaký je měsíc?

- Červenec?

- Mrkni ven!

Pozoruje stromy. Asi vidí modříny... Beru ntb. Ukazuji zlátnoucí třešeň. A lísku.

- Listopad?

- Ano. A když ti řeknu, že je druhého?

- Tak je to svátek Všech svatých?
- O den víc. Dušiček. Slované slavili od 31.10.

Povídáme o věcech dávných, o Micince. Ukazuji ji při sdílení.

- Ta je krásná!

- Viď? Ztratila se. 

Půl hodinka utekla. Už zvoní paní.

Informovaná. Zapálená. Povídáme, měříme - má to krásné. Brečím. Micinka se ztratila. Na jedenáctou uháním na RHB. Lymfomasáž. Zapínám meditaci. Okamžitě uletím... Povedlo se. Sestřičky mě berou jako poslední... Mám své důvody.

Petroušek má dnes volno. A Smolíčkovi jelen prozradil, že nebude celý den doma.

Prší. To se mi nechce na hřbitov mýt pomník. Volám do útulku. Prohlížíme kočičky. Skoro samí kocourci. Taky jednooké nebožačky. Nikdo jim neošetřil hnisající očička. Upřímně. Takovou kočenku bych nechtěla. Kočička dle mých představ jde zítra mimo útulek. Nabízejí jen vykastrované. Očkované.

- Spíš bych si přála nekastrovanou. Na veterině řekli, že má mít aspoň dvakrát třikrát koťata.

- To není právě pravda. Má se vykastrovat jako malá. Čím dýl, tím hůř to snáší.

Mlčím. Neoponuji. Mám jiný názor. Však ještě není všem dnům konec. Paní mě nasměrovala do druhého útulku, kam prý vozí kočičky z Jaroměře. Tam už jsme taky šmejdily s Lindou o víkendu. Jenže fotečky nejsou aktuální. Navádí mě na FB. Tam je podmínka nejen kastrovanou, ale mít ji jen v bytě. Ze sto čtyřiceti koček - nevím, nevím, jak je paní udá. Trápit kočku v bytě, když má možnost pohybovat se v zahradě s plotem  jen proto, aby se neztratila. 

- No, právě, hodně kočiček se ztrácí.

Nechávám otevřeno. Mám prý ještě počkat.  Že bych se poohlédla po pejskovi? Čtu na FB vzkaz nějakého pána. Odjeli za slanou vodou. :-) Kočičku hlídala tchýně. Kočka se ztratila. Čtrnáct dnů. Vrátili se. Volal ji večer. Ne. A ráno se zjevila na louce. O půl kila  lehčí. Dnes jsem doufala, že na mě zabuší na parapetu. Nestalo se.

Jedu na hrob. Beru vanish, namlela jsem si sodu, láhev s octem. Zásadu i kyselinu. Uvidím. Maminka mi říkala, že soda je žíravina. Linda mi radila, že s babičkou myly hrob mýdlem. Tak se na to podíváme. Na obvyklém místě hadice. Jak se to spouští? To není pro mě. Vycházím k pumpě před hřbitov. Půl kýble a jsem zpocená. Odkládám na tři kusy pomníku vedle našeho hrobu kahánky, kabelku, čistidla... Asi zrenovován připraven k rekonstrukci. Chtělo by to hadici. Jdu na ruský hřbitov. Dlouho jsem tu nebyla. Dívám se dolů ke stezce. Odtamtud pozoruji na kopci náš pevnostní hřbitov. Hledám pumpu a pomník Sanguška. Litevský kníže byl u nás zavražděn v šestnáctém století. Pumpa nepumpuje. Fotím desky se jmény ruský zajatců z 1. světové války. Máme tu Italy, Francouze, Turky... Nejvíc tu skončilo ruských životů. Suškinův památník. Ruští důstojníci se usnesli, že postaví na josefovském vojenském hřbitově památník. Museli žádat do Vídně rakouskouherské ministerstvo války. Musel o tom vědět a souhlasit i velitel zajateckého tábora. Autor Suškin z Tuly. Napadá mě, že Evropou proběhla velká vlna bahna. Vlna tsunami měla asi osm set metrů. Evropská města mají některá okna u chodníku divně nízko. V Tule vybagrovali ulici kvůli výměně potrubí. Objevily se spodky oken, ostění bran pod chodníkem. Tula není jediné město s ulicí zalitou blátem. Suškin a zedníci, kameníci byli vojáky znepřáteleného státu, n. b. Rakousko s ním bylo ve válečném stavu. Nikde na světě nenajdeme podobné dílo, které by vznikalo pod bodákem za neustálé přítomnosti vojenské stráže... Odhalení bez veřejnosti - něco mi to asociuje. Co to jenom je? Sport bez veřejnosti...

O ruském hřbitově se dá vyprávět... Opouštím část 1914-1918. Vím, že tu někde chodím okolo nového vodovodu. Tady je. Beru plný kbelík. Vcelku černota pustila. Vylívám asi dva kbelíky. Odplavuji rozmatlanou černotu. Mohla jsem se víc snažit. Zítra nasdílím mamince. 

Hodně příběhů zdejších hrobů znám. O Engeových jsem psala. Dílenský mistr Enge šel nalít novinku, vysoce hořlavé svítidlo fotogen ze sudu do lahví. Jeho sestra Matylda mu svítila svíčkou. Hotovo. Odmrštěna pod pult. Mrtvá. Syn Gustav utíkal do kašny. Pohřeb tří lidí naráz - o tom se dlouho mluvilo... Asi před třiceti lety jsme s Lindou a průvodcem po hřbitově od devíti do večer bloumaly hřbitovem, četly si příběhy... Hned první číslo ne a ne najít. Pomohl nám tehdy správce hřbitova. Bratr mé zemřelé kamarádky. Jako voják zelená guma. Jako správce hřbitova excelentní. 

Sjíždím akátovou alejí k cestě. Ty akáty tu jsou odjakživa. Tudy musela mladičká vdova s dvanáctiletou Ivuškou a tříletou Reničkou následovat pohřební vůz s rakví otce obou holčiček. Zastavuji. Fotím. Tu cestu si nepamatuji. To auto s velkým křížem a pana faráře Sýkoru s černou hranatou čepičkou s bambulkou, to si pamatuji. A sychravé počasí.

Stavuji se v ruském obchodě. Tamara mi podává masážní zázračný krém.

- Ja na vas myslela. Chtěla volat.

Přivolala si mě. Naproti na domě chybí dva balkony. Zdobené krásnými sloupky.  Šílenost! Tady se koviduje, tlumí ekonomika, peníze tečou do kanálu, a v naší nádherné perle, pořádně zpustlé, spadly?!? nebo byly odstraněnu dva nádherné balkony. Raději jedu pryč. Zahýbám do bývalého ČSAD. Dívám se na naši zahradu z druhé strany; lezu kousek na šance. Hledám díru. Volám. Okolo našeho plotu byla vždy jáma dolů. Koukám, že nám soused navezl hlínu do kopce.

- Peťuš, byla jsem posvítit. Umyla jsem hrob. Stavila jsem se v ČSAD. A víš, na co jsem přišla? Na jaře mě nájemce zavolal, jestli bych souhlasila s pár kolečky z pařníku od souseda. Ty vorle, on tam vyvezl zahradu. Já tam vybírala cihly, kameny. Zavolej mu.

- Já jsem u toho nebyl.

Alibista. Tak to bude horší, zahajuji střet.

Soused mi říká, že jedná s nájemcem a že to ještě není finální. Oponuji, že to finální bude, až to odveze. Obrátím se na odbor majetku města.

Volám nájemci. Takhle to je, když jednají tři a levá neví o pravé. Myslel, že jsme se dohodli na vyvezení pár koleček hlíny z pařníku.

- Vyvezl si suť ze zahrady...

Uklidňuje mě. Zítra to společně obhlídneme a hlínu musí odvézt. Povídáme si o současnosti. Ptám se na jednu stařičkou společnou známou. Leží od včera v hospicu. Povzdech. Svatá Anička. Tak hodná. Stařičká milá paní. Zrovna dnes jsem si na lednici četla její přáníčko k narozeninám. Úhledné písmo svědčí vyrovnaném člověku. Už ji asi neuvidím. Když jsem se u ní naposledy stavovala na sv. Annu, bylo jí už asi tři dny nesmírně špatně. Slinivka...

Ještě bych měla upéct chleba. Krásně mi vzešel kvásek.

- Peťuš, já upeču jen štrůdl. A udělám křen. Do chleba se mi už nechce. Máme lekci bílkovin pro klienty, konzultaci a marketingovou skupinu. Minimálně do devíti.

- Nepeč. Na štrůdlík se těším.

Splněno. Půl druhé. Jdu do zahrady. Volám. Nedaleko mě něco hryže. Myš? Ježek? Micka není. Ještě chvíli se budu budit se vzpomínkou na ni a uléhat taktéž. Život.

Dobrou noc!