Dušičky
3. listopadu 2017
Cesta do lesa
Matko Země, tvá síla je ve mně.
Ohněm pálíš a za to náš dík.
Matko Země, tvá síla je ve mně.
Vodou zurčíš a za to náš dík.
Matko Země, tvá síla je ve mně.
Větrem fučíš a za to náš dík.
Matko Země, tvá síla je ve mně.
Všechno nás učíš a za to náš dík.
Matko Země, tvá síla je ve mně.
Všechno je z tebe a za to náš dík.
Matko Země, tvá síla je ve mně.
Všechno nás učíš a za to náš dík.
Matko Země, tvá síla je ve mně.
Všechno nás učíš a za to náš dík.
CESTA DO LESA
Vyhasnul oheň, popel zbyl po něm, je chlad
Není už dřevo, v chalupě šero a strach
Za okny v listí, vítr se čistí, mám splín
Tak pilu beru, do lesa jedu a vím...
Já ti
dříví dám... Láskou profoukám...
Trávou kapradím... Já tě pohladím...
Vedra zas
parná, studna je kalná a smrad
Tělo se plouží, dech mi neslouží, květ zvad
Slunce jen pálí, mou zahradu spálí, můj stín
Tak petky beru, do lesa jedu a vím...
Já ti
pramen dám... Láskou profoukám...
Trávou kapradím... Já tě pohladím...
Všude se
střílí, pole nesklízí, je hlad
Měna zas klesla, žárovka zhasla, bůh pad
Všichni se perou, válčí se sebou, co s tím?
Tak fintu beru, do lesa jedu a vím...
Já ti
srnčí dám.... Láskou profoukám....
Trávou kapradím... Já tě pohladím...
Já ti srnčí dám.... Láskou profoukám....
Trávou kapradím... Já tě pohladím...
České zvyky, tradice a pranostiky - ilustrace která baví
1 d · PAMÁTKA ZESNULÝCH, či lidově DUŠIČKY www.ceskezvyky.czDušičky jsou podle katolické terminologie svátkem Všech věrných zemřelých. Svátek se začal slavit v roce 998 ve francouzských klášterech benediktinů, kde ho ustanovil jejich opat Odilo a odtud se šířil do dalších zemí křesťanské Evropy.V tento den se v kostelech konají zádušní mše a věřící se za mrtvé modlí, neboť podle křesťanské víry duše zemřelých se v očistci očišťují z hříchu pozemského života. Jejich utrpení pak lze modlitbami, zádušní mší a konáním milosrdných skutků zmírnit. Podle lidové tradice duše zemřelých v předvečer svátku vycházejí při večerním zvonění z očistce, aby si v noci odpočaly od svých útrap, vracejí se ke svým blízkým, do domu, kde působily za svého pozemského života. Při ranním zvonění se vracejí zpět. https://www.ceskezvyky.cz/.../ceske.../podzim/2-11-dusicky/Svátek zemřelých ctí nejen věřící, ale málokdo opomene na hřbitově zapálit svíčku, a tak tisíce plamínků na chvíli prosvětlí ponurost dušičkového podzimu. Podle staré víry dušička svou cestu najde v temnotě noci právě podle rozžatého světýlka. Památka zemřelých je největším svátkem vedle Vánoc, který v Česku "slaví" jak křesťané, tak i nevěřící a to vzpomínkou, s láskou vyzdobených rodinných hrobů či zapálením svíčky. Pro katolíky znázorňují živé květiny víru ve věčný život a mají demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. Hořící svíce mají symbolizovat přítomnost zmrtvýchvstalého Krista, stejně jako o Velikonocích nebo při mši.Na tyto svátky se také peklo pečivo "kosti svatých", bochánky či rohlíky ve tvaru kostí. V jižních Čechách ještě na počátku 20. století chodili koledníci na Dušičky prosit o toto pečivo. V okolí Českého Krumlova nazývali tuto koledu "chodit po rohlíkách". Pečivem "dušičkami" se obdarovávali chudí, pocestní a žebráci u kostela. Na území jihočeského Doudlebska se pekly tzv. všesvaté rohlíky, nebo všesvaté dušičky, toto pečivo bylo větší než jinde. vyobrazení: František Vrobel (1892-1953), 19412,3 tis. Simona Feberova, Marková Miri a 2,3 tis. dalším100 komentářů1,3 tis. sdíleníTo se mi líbíOkomentovatSdílet
Nějak mi dny utíkají moc rychle mezi prsty. Otočím se rok dozadu, maminka odešla, už je to rok a půl. FB mi ukáže obrázek naší Micicindy. Už jsou to dva roky od jejího zmizení. Louskám bednu loňských ořechů, a už tu jsou letošní. V červenci ve stejném dni instalován skleník a panely na střechu, tak daleko to je. Papriky se snaží mi dokázat, že to dají. Luskneš, rok se s rokem sejde.
Dnes svátek Dušičky. Dbám, aby tu svítilo světýlko, kdyby náhodou...
Slyším tu lupnutí. Něco spadne. Ťukne lžička. Nejsem tu sama.
Krmení dravé zvěře. Mourek. Spokojen jde ven. Výměna stráží. Zrzečka. Napucá bříško. Jde za Mourkem.
Na papírku - terasa. Ibišky tam stelou pod sebou lístečky. Tan maminčin z piána pouští květy. Chválím ho. Ale prý - když sis nevšimla, už letos končím.
Jdu si umýt vlasy. Odpoledne jedu na výlet.
SMS - Balíkovna píše. Bulíkovna. Před dvěma dny jak mi hezky řekla do telefonu: Všichni naši pracovníci mají plné ruce práce...
Očekávala bych to jejich hraní na čísla. Jestli čeština, zmáčkni dvojku... Ale ne. Ona mě elegantně poslala do háje. Rozloučila se a práskla telefonem. To nebyla UI. To byla nahrávka. :) Aby lidi neotravovali. To je jak u Cimrmanů: On si pořídil hospodu, ale chodili mu tam lidi.
Tak tedy SMS - jé, nejsem oblečená, mokré vlasy. Za deset minut zavírají. Hádejte co? Co byste dělali vy, když víte, že odpoledne někam jedete a potřebujete obsah balíčku vzít s sebou. No? Co myslíte? Za deset minut by mi stejně volal Petroušek. Tentokrát mu zavolám já. Ten se bude divit. A okamžiku divení hezky využiju.
- Peťuůš? Prosím Tě, poslala jsem ti kód na Balíkovnu.
Na druhém konci setina času moment překvapení.
- Myju si vlasy, chci vzít s sebou... Dáš to?
Přitaká. Za pět minut - to už zbylo jen pět minut do zavření pošty, tedy Bulíkovny, tedy Balíkovny - volá zas.
- To myslíš na poště??
- No. Na Zavadilce.
- Jedu.
Jel a dal to. Za chvíli balíček v mých rukou. Do odjezdu se mi krátí čas. Doprala pračka. Vymáchat v octové vodě, vylézt na půdu. Od kurzu intuitivního vidění mám změnu v chování. Nenechávám pracovní dluhy. Rychle je řeším. Papírek s úkoly je seškrtán. Dřív? Úkoly na něm samy vyhnily časem.
Uklízela jsem v Petrouškově pracovně. A víte co?? Nad obrazem, ne pod, nad obrazem lezl po zdi. Jo. Osminožák. Ten neviditelný. Vysmýčila jsem rohy - tam čisto. Nakukuji do spižírny. Nahoře v rohu - zdá se mi to? Nezdá. Mám tu ještě kyblík barvy a štětec v něm. Blblblm. Štěrchla jsem do rohu štětkou. Abych místo vydezinfikovala. Určitě se tam ten fakt neviditelný vytečkoval. Nebyl vůbec vidět. Ale já ho viděla. A bez brýlí!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-002_Chlebicek/
Než pojedu - co si dám k obědu? Brambory na páře.. Ne. Upekla jsem po dlouhé době chlebínek. Ale jak moc se povedl. Cibulka, houby, vajíčka, majoránka. Chlebík.
- Ty seš ještě doma?
- Peťuš, měla jsem být ve tři v Opočně...
- Jeď už!
- No jo! Furt. Jedu.
- A jeď pomalu!
- Ano. Pojedu pomalu. Všechny pozdravím...
Volám Báře. Je celá já. Chodí pozdě. Nejen nedochvilná, i místa si plete.
- Báruško, já teprve vyjíždím. Sejdeme se v Ateliéru?
- Já jsem ještě doma. Hledám kalhoty.
Řehtám se.
- Tak jdi bez nich. Minule jsi u nás byla jen ve svetru a zapomnělas sukničku. A tak do Ateliéru? My máme pak jít někam na náměstí.
- No, na náměstí. Nemohu najít ty kalhoty.
- A kam na náměstí. Někde jsem četla, že je tam nějaká koule.
- No. A tam je to U Zelingerů.
- Počkej. Tak se sejdeme rovnou tam.
- No. V Dobrušce.
- Cože? Já jedu do Dobrušky? To bych tu kouli hledala v Opočně asi dlouho.
- Přijedeš na náměstí.
- Tam je hotel U Holuba.
- Ne. To je v Opočně.
- Aha. Tam jsme jednou byli s Ivkou na vánoční diskotéce. Tak se mi nechtělo od stromečku, od koled...
- A na náměstí se rozhlédneš a tam to je.
Řehotám se. Máme telefony. Zastavuji. V dálce vidím Šporkovu loveckou kapli. Fotím. Během cesty fotím ještě několikrát. Ten kraj Orlických hor. Bohemilk Opočno. Střecha zámku. Pak silueta zámku. Kodýmův dům - tady jsem se vyučila napojovat intuici metodou Marka Komissarova... Jedu dál. Dobruška. Sjíždím z okruhu. Kolikrát já tu kufruji, kdy hledám Stuhu. Tak dnes ji míjím vlevo. Sem chodím nakupovat hromady pentlí. Asi jsem sjela moc brzy. Jedu. Jedu. Nesjela. Má intuice mě dobře dovedla až na náměstí. Parkuji. Platím. Prohlížím si. Mají tu zónu s lavičkami. A využívají. Volám Petrouškovi:
- Peťuš, zapomněla jsem ti mixnout na zápas Cristiana Ronalda. Já jsem v Dobrušce.
- To nevadí. Já si to připravím sám.
Vystupuji. Rozhlížím se. Hledám kouli. Nevím, jak je veliká. Jak vypadá. Jejich kandelábry jsou zakončené bílými koulemi. Ale těch tu je. Říkala východní roh? Nebo západní?
- Baru, jsem tu.
- No, tak pojď.
- Kam?
- Kde seš?
- Pod věží. Koukám na Heka.
- Tak to jdi ještě kousek. Jako do středu. A zapni radar.
Hm. Zapínám intuici. Bez brýlí. Jdu. Koule. Ale krásná. Vznáší se na vodě. To je hezké. Ne vodotrysk. Ale voda jako zdroj energie. Mají to tu hezké. Vidím v rohu Barušku. Jdu za ní.
- Počkej. Já si to jdu nafotit.
Vracím se ke kouli. Vracím se k hospodě. Nemohu je najít.
- Běžte dál, dál, dál.
Kam dál? Vidím radarem vzadu salon. Tady je salonků.
Já někam přijela včas. Baruška a jedna, co si mě pamatuje z dne, kdy jsem pracovala s dopolední skupinou. Už přicházejí další. Dáváme si informace, kdo, kdy, za kolik.
- Cože? Za pět ne?
- Ne. To jsou děti. Dospělí jedenáct.
- Aha. A já jim dala špatné info. Udělám to jinak.
Opakujeme, co první, druhý den. Zkoušíme. Někdo už má kurz za sebou. Někdo aktivizoval dítě, a vidí celá rodina včetně babičky.
Vezu Báře velké kelímky. Odpočítávám si od ní malé. Říkám, co se mi změnilo. Jak pracuje načítání z přímého kanálu. Hovoříme o termínech kurzů. Mark přijede do Phy koncem listopadu. Možná se vypravím. :-) Uvidím.
Loučím se. Skvělé oživení. Jedu okolo známých míst. Cukrovar zas vypadá jak peklo. Osvětlen. Vysoké věže. Pára. Kus cesty mě zezadu někdo oslepuje dálkovými. Konečně mě předjíždí. OK. Taky si zažij ten pocit!
Doma. Kočky čekají. Petroušek se vrátil ze zápasu. Vyhrál. Vyprávím mu o plánech na 17.11. Na minulé démon straci měli takový malý nácvik. Dva tábory na jednom místě. A na Václaváku stan s nápisem Pražský Majdan. Docela nebezpečný nápis. Má se lidem vrýt do očí? Brr. To bych si nepřála... Když se o tom hovoří, snad to nevyjde. Určitě to nevyjde. Nejsme národ složený z bulíků. Jsem přesvědčena, že víc je tu chytrých uvážlivých rozumných lidí.
Dobrou noc!
P.S.
Tak za tohle jsme zvonili...
P. S. 2
Jen pro zajímavost
https://www.facebook.com/zdenek.kedroutek/videos/482501477167079?idorvanity=830851514213344
P. S. 3
Vysvětlení, proč odsouzení Tušla a Čermáka bylo pouze politické
P. S. 4
Chvilky pro Ukrajinu. Reportáž z Václaváku zakončila ČT slovy "Tolik odsud z Kyjeva". Fiala chválí.
https://www.youtube.com/watch?v=AKDavfhGnqI
P. S. 5
Tady jsou rozkryty plány našich démon strantů
https://www.facebook.com/janapeterkovaofficial/videos/638217827753243