Dva víkendy stačily. Maminka se propadla

Voním libečkem. Nakrájela jsem nať. Schovala jsem si i lodyhy. Už se těším, jak je budu vysávat na talíři v zimě v polévce. Budu vzpomínat, jak jsem dostala obrovskou kytici, jak jsem ho krájela a v jaký památný den.

Půlnoc. Netopím. Libeček zpracován. Jdu psát.

Pátý květen. V roce čtyřicet pět bylo Čechům ouvej. Bojovalo se tu. Maminka byla od listopadu novomanželkou. Vyhnula se nasazení v Reichu.

V roce 1968 - film Maraton. Líbí se mi. Ještě jsem ho neviděla. Zvláštní - válečný - oslava boje, obyčejného nepatetického hrdinství; vedle paralelní příběh Brejchové a Hanzlíka. Rusové přijeli osvobodit Prahu DEVÁTÉHO května. Proč nám překódovali Den osvobození z 9 na 8.? Copato? Výtečné herecké obsazení i výkony. Poznávám mladičkého Ladislava Potměšila, Kostku, Svojtku, Krampola, Satoranského, Vyskočila, Langmilera, Moučku, Brzobohatého, Kemra, taky Ivan Mistrík... Skopeček a Mareš - skvělí skopčáci... Stanislav Zindulka tu je taky. :-)  Velkolepá herecká sestava s bardy Zdeňkem Štěpánkem, Karlem Högerem nebo Bohušem Záhorským... Bohuš - malá postava, velký herec. Hraje německého generála - vypadá jak Napoleon... Tolik herců z mého dětství a mládí. Tělo v křeči. Bojím se. Jo. Pha osvobozena. Všichni nedojeli. Ti dva mladí - smrt. Naplánovaná válka o dvou dějstvích. První. Druhá. Obě strašlivé. Doufám, že v těchto dnech dojdou spravedlivému trestu rody, které vše plánovaly...

Dopoledne se mi tradičně nechtělo přišpendlit se ke stolu a pracovat. Šla jsem chvilenku do jahod. Nebe se krásně mračilo. Slibovalo déšť. Studený máj, v stodole ráj. Tak to bude. Ještě je čas nasázet, naset...

Poslouchám Duši K. O slepičkách z koncentráku. Jaroušek předčítá dojemné příběhy. Okouzlena. Nádherná knížka pro děti. Vtipná, výchovná. Vzpomněla jsem si. Asi před čtyřmi pěti lety jsem chtěla vykoupit slepičku z velkochovu. Včera i dnes asociace... Zebylenin? Že bych překvapila Petrouška? Ten by se zlobil!  Už tehdy vehementně proti slepičkám z koncentráku protestoval. A Micka? Ta by se divila.

https://www.youtube.com/watch?v=FQroHiHwlkk

Lehký oběd - jen gurmánská rajská s dávkou proteinu. Skyp. Zní domem. Běžím si ho vzít na ntb. Nejde mi spustit kamera. Tak ještě jednou? Ne, naposledy. Beru si ho v telefonu. Maminka. Smutná, apatická, bez zájmu. Hezky se usmála.

- Mami!!

Ukazuji jí ořešák - sázela ho. Micku. Špatně vidí. Ukazuji jí obrázek babičky v náručí s Venuškou. Nepoznala.

- Mamčo, víš, kolik je ti let?

- Třicet šest.

- Ne, mamko. Mně je šedesát čtyři. A ty jsi o třicet let starší. Kolik je ti let?

- Sto třicet.

- Mami, kolik je 64+30?

- 130.

Děsím se. Co mi to s mamkou udělal lidský šmejd? Nestvůra ještěří. Stačily dva dny a následně dokonce tři dny bez komunikace. Ty vorle. Vždyť s mamkou počítáme, sčítáme, násobíme. Co to je? Vylekala jsem se. Slovní zásoba, jednoduché odpovědi, ona už nedá ani kamarádky - to ještě před týdnem dala. Ty tři dny - smrt mozku. 

- Mamko, kolik je šest a tři?

- Devět.

- Šedesát a třicet?

- Devadesát.

- Šedesát čtyři a třicet?

- Nevím.

- Mamčo...

Vedu ji k správnému výsledku.

- Sedmdesát plus dvacet?

- Sto deset.

- Ne. Sedm plus dvě?

- Devět.

- Sedmdesát plus dvacet?

- Devadesát.

- Mamko, dám ti slovní úlohu. Na domově důchodců je třicet oken. Jiřičky si na každém okně postavily hnízdečko. Z každého hnízda vyletí čtyři mláďata. Kolik jich celkem vyletí?

- To bych si musela sednout a spočítat to.

- No, vždyť sedíš.

- Nevím.

Opakuji úlohu. Pomaloučku docházíme k příkladu.

- Mamčo, a troufla by sis na 250 - 60?

- Nevím.

Zas docházíme k výsledku.

- Zpíváme. Dětské písničky. Zpěv léčebná vibrace...

Jsem zaskočená. Lidskou bestií. Zrůdou. Nedovedu si představit, že bych za čtyřicet let někdy škodila dětem nebo jejich rodičům. Žila jsem pro ně. Nenapadlo by mě škodit jim. Bezmoc. Ona bude vystřídána jinou emoci!

Už je tu paní koordinační.

- Proč má mamka zase ten pás. Mě připoutat, udusím se.

- No z bezpečnostních důvodů.

- Vždyť loni touhle dobou mě paní vedoucí testovala, co bych řekla tomu, že byste mamce pás nedávali. Vždycky ho měla umolásaný, špinavý, odporný, tfujtajblový. 

- No, ona ho má jen když je sama.

- Tak ji odpoutejte.

- Ona ale vstává, tak aby neujela.

- Tak když vstává, tak ji vidíte.

Ne! Marnost. Toto nemá cenu. Maminku vysvobodí jen smrt. Paní Vyvorálková, to by chtělo žalobu, viďte? Ale teď na koho!!!

Jedu. Beru to přes Kaufland. Kupuji růže mamince. Vezu maliny, mlsky, co si myslím, že by jí přišly vhod.

Jak dlouho jsem nejela ven na Hradec. Nejedu s radostí. Volám z auta, že už odbočuji. Bože, všude se opravuje. Na Náchod - musíme to opravit. :-( Tak sebou ale mrskněte. Moc se s tím crcáte. Na Hradec taky - musíme to opravit. Nejsou lidi, že?

Koukám, jak dálnice poskočila. Co náklaďáků stojí v poli. Smutný pohled. Naše polabské úrodné lány. Půda nás všech. Přerytá rýhou dálnice.

Cestou zpátky obvyklá kolona. Aha, se vrací... Nákup. Vezu paní jídlo. Petroušek volá. Spěchám domů. Ještě Penny. Nemám roušku. Hodně lidí chodí bez. Přivázat mě pásem a nasadit mi náhubek - zahubí mě. Nesvoboda. Brrr. Fuj! Bacily! Secvakla jsem si ubrousek. Pohotovostní poloha na bradě.

Domů. Zvonek. Klient po dvou letech se vrací. Bere stravovací programy na doma, do práce mezi dveřmi.

- A co tyčky?

- Jaké chcete? Čokoláda-arašídy. Mandle-čokoláda. Citronové.

Bere dvoje.

Večer. Propásla jsem kratičkou poradu. Klient jen přede dveřmi. Poletovala jsem. Snášela. A porada šla stranou.

Úřad. Sepsat, napsat, spočítat. Odeslat. Ještě telefon... Už se mi nechcééé...

Divná doba. Nácek Novotný oslavuje zabijáky. Bože. Jak to, že mu to prochází? Proč nezakročí policie, soudy, vláda, Senát, Parlament... Kde to žiju! Tady se smí adorovat nacismus! Tady se smí rozkrádat státní majetek! O Vlasovcích vím, jaká zvěrstva páchali a nemuseli. V Polsku zrůdně během čtrnácti dnů zavraždili krutě sadisticky deset tisíc bezbranných lidí. Žen. Dětí!!I Němci z jejich krutosti byli per plex... Vlasovci se účelově po dvou letech bojů na straně nacistů obrátili, zradili podruhé.

Zažíváme výročí. Neúcta k dvaadvaceti milionům padlých Rusů...

Jdu na libeček. Půlnoc. Jdu psát. 

A - jdu spát. :-) 

Dobrou noc!