Dva zlaté hřeby. Jeden víc

Hledejme hezké v každém dni. Chystejme si to. Těšme se. Včera jsem se dozvěděla, že v jednom podhorském kostelíčku bude koncert. Tam musím být. Prý 4 Tenoři. Moc jsem se těšila.

Ráno. Protahuji se. V šest sedm se ještě vracím zpátky do postele. S mobilem. V ložnici nemáme nic, co ohrožuje spánek a zdraví.  Zapomínám vypínat wifi na spaní. Ráno už nechávám otevřené dveře do ložnice. Kočičky neotravují. Nechávají mě dospat. Až Petroušek…

- Dobré ráno. Lež, lež. Přivezl jsem mléko.

A jsem načisto vzhůru. Rozhrnuji své milované závěsy. To se mi povedlo. Loni v létě jsem si nechala ušít neprostupné. Fungují. Paprsek sluníčka se mi nedostane do oka. První paprsek budil mě a budí i kohoutka.

Jo, taková nabídka. Pokud by někdo chtěl bílého kohoutka, zprostředkuji. Nabízí jedna paní z vesnice, kde jsem dnes strávila nádherný čas. Kohoutků má víc a perou se. To je známo. Jenom jeden kohout je na hnojišti pánem. Jak jich je víc, zhroutí se vláda. Co to píšu! Asi UI. Chtěla jsem svou osobní inteligencí napsat – rvou se. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-16-veverka-ranni-hygiena

Rozhrnuji závěs. Veverka zlodějka letí zahradou. Nacházím celoročně lískové oříšky pod vlašákem. A skořápky od vlašských kdekoli na zahradě. Veveruša jede jak drak. Cestou po kmeni ořešáku stíhá uštípnout kousek ze špičky vánočního kmínku. 

Odbočka. Vpomínka. Krásná:

Ach, to jsme měli nádherné Vánoce. Poprvé od dob maminky - jak ta se o nás starala - mě někdo pozval k štědrovečernímu stolu. Pak jsem ráda a bez reptání přirozeně vracela celé roky já svým holkám. Letos jsem poprvé v životě byla na Štědrý večer obsluhována. A ještě nás Linda přivezla a odvezla. Ježíšek mě obdaroval. Až se mi chce štěstím brečet při vzpomínce. Na to nikdy nezapomenu. A klid a láska a svoboda a pohoda u stolu vládla. Další novinkou - poprvé nás jedno z dětí pozvalo jen tak do restaurace. To taky neznáme. Ze čtyř dětí jedno. Stále jsme zvali my. Rádi a srdečně. S láskou. Milujeme naše děti. Ale abych dostala u oběda od jednoho smráděte držkovou jen proto, že jsem si dovolila varovat před pedofily – to je vrchol. Pozvat, zaplatit a dostat po papule. Fuj! DOST! STAČILO. Nekaz vzpomínky. Vánoce byly víc než kouzelné!!!

Dávám první video dne na FB. Petroušek na něj na FB reaguje:

- Tys´   ji taky viděla? Já taky, když jsem šel zahradou.

Miluji ho. Je citlivý, vnímavý. On se nezdá! Je to romantik. 

Tak – maraton. V plánu stihnout moc prací, věcí, úkonů, úkolů. Co nejdřív? Kočky. Osvobodit modrou z límce. Věnovat jí čas. Myje se, hobluje kožíšek, vykusuje…

- Žofie, kdo ti rozkousal břicho?

Všimla jsem si v koupelně na dlažbě oranžové nenápadné zaschlé kapičky. Že by spolupracující Mourek? Kontroluji stehy. Sice bříško zabarvené, ale nevypadá, že by stehy byly vykousány. Hlídám ji, tak ráda by si rozřezaný pupíček umyla.

- Žofi, už jen jeden den.

Šup. Navléci na krček chránič. Kočky snídaly. Teď já. Větrníky. Je radost je chystat. Vorwerk – nepředstavitelný pomocník. Beru si nový pytlík s novou hubičkou. Minule se mi zdobilo lépe. Troubu mám předehřátou. Maminka by řekla.

- Požehnej pámbíček.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-16-povedly-se

Tak jo. Požehnej! Dávám 25 minut, ale pět minut před dopečením jsou hotové. Vatové. Chutné. Poslouchám u toho pana Holce a Xavera ve Willsonově  10. Řehoním se nahlas. Minule rozebírali slinty Zdechyho. Vydal sbírku – no – verše to nejsou. Trapné. A napsal si k tomu že přeloženo do šesti jazyků. Xaver, filuta, vyzval posluchače z celého světa, aby našli překlady. Ani náhodou. Ani v knihovnách. Natož v knihkupectvích. Dnes si berou na paškál trapné České lvy. Ano. Trapné. Takový chudý odvárek Oscarů.

- Pane Holče, ona normálně měla takový ušmudlaný mobil, a teď to četla, já mám vaječníky… Ble, ble… Ona má asi nějaké potíže s vaječníčky.

- Ona je čerstvá absolventka. 37 let. Mladá. 

Hovoří o té trapné cizince s ještě trapnějším účesem, která místo díků pronesla politické kecy. 

- Víte koho bych jí doporučil? Známého gynekologa primátora Svobodu. On teď trousí černý kašel. Oni ho vzbudili z umělého spánku. Jéžiš, já mám černý kašel. On chodí bez respirátoru.

- Ta část o vaječnících – to bylo nejlepší, co na těch lvech bylo.

- Ten proslov?

- No, mě otravují ty výčty jmen. Ale tohle bylo nejlepší.

- A pak taková excentrička z Ha divadla předvedla takovou etudu – hysterický výstup paní, která dostala českého lva, jako kdyby dostala pět oscarů. Podíval jsem se na to. Nic moc. Taková televizní inscenace. A vy jste ani neviděl přenos? Vy to nesledujete?

- Ne, já jsem viděl na webu jen vaječníky. Nesleduju. Začínám lvům přicházet na chuť.

- Když porovnáte oscary a české lvy, to je jako když si hrajete ve školce na obchod… Je to tak směšné. Toho režiséra, jak ji stopnul, zkritizovali. Stojím za ním; jak ji decentně a přísně přerušil – je to dlouhý, skončete to.

- Vykuřovač vaječníků?

- Já bych chtěl vidět jen záběry těch partiček v publiku. Ty obličeje. To je jedna filmařská parta. To jste neviděl, byl tam omylem záběr – cenu vyhrává Tonda Vomáčka – to jste neviděl ten opovržlivý ksicht.

- Nepřejícný?

- Pane Holče, neměla by českýho lva dostat Willsonka?

- To je pravda. Na ČSFD máme lepší hodnocení než všechny ty filmy.

- Kolik tam máme? Říkal jste 90%.

- Já jsem tam ještě něco připsal.

- Je to cinknutý?

- Je.

- A neobrátíme se na tu agenturu, co dělá ty besedy Rakušana, aby nám pomohli?

- Vy byste to mohl protlačit v radě ČT do těch lvů.

- Už se dávají český lvy i za seriály. Pak bude za počasí. Příští rok budou dávat za časový znamení.

- Tak čím začneme? U Rakušana, rada ČT. A zažádáme si o dotaci. Ta je v eurech. A neuděláme Willsonku - Sláva Ukrajině? Nebo – víte, že ta Uršula je sympatická? A že je vzdělaná. A má výborný nápady, kam tu EU směřovat.

Směšně podkuřují. Jasně, že to nemyslí vážně. 

- Xavere, a ona prý sjíždí Willsonku.

- Nebo pro ní můžeme udělat rubriku: Morgen, morgen, nur nicht heute, sagen alle faulen leute.

- Teď jsem vám, Xavere, vůbec nerozuměl.

- Zítra, zítra, jen ne dneska, říkají všichni líní lidé.

Miluji tenhle humor. Tyhle nesmysly. Totiž – to jsou smysly. Pravdivé! Gradují:

- Víte, co bude, když…

- Vím, vím. Složka. Já mám na vás složku. :-)

Navážejí se do vulgární mluvy mladého Koláře. O poklesu chování.

- A víte, že Jurečka nabral poradce za 28 000 korun denně? Denně!

- Pane Holče, ale to ho musí stát hodně peněz.

- Jurečku? Nás. Nás to stojí. To je nejštědřejší bratr. Ten rozdává z eráru…

Větrníčky hotové. Mezi ně patří zmrzlina. Beru šlehačku, do ní vsypu Otker krém s malinami. To je naprosto nevhodná a velmi dobrá záležitost. To jsou ty ultrazpracované potraviny.

Z mrazáku jsem vytáhla balíček darované roštěné. Cibulka, fazolky, pórek. Na to maso. Dusit. Brambory na páru. Kompot. Vytřít. Vyčistit okýnko u kamen. Připravit na podpal. Doplnit špalky do koše. Uf! Třináct hodin. A já zvu Petrouška k obědu. Ani nešpičkuje, že obědváme nějak brzy. Mám pochvalu. Umýt vlasy. Namalovat. Ustrojit se. Beru si nové šaty. Vyšívané tylové rukávy.

- Peťuš!

- Můžeme? Jé, zrovna průtrž. Počkej. Já už jsem zmokl. Pro krásu. Doběhnu ti do auta pro deštník.

Jedeme do malého horského kostelíka na koncert.

Jakuba Šeniglová a Michael Bragagnolo, sólista ND, člen 4 Tenorů. Aha. Takhle.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-16-do-krasne-podhorske-vesnicky

Nádherný kostelík s vytesanými plastikami původních pánů před kolonizací. Pohádkový. V předsíňce kostelíku srdečné vítání. Smích. Sousedské vtípky. Čaj s cukrem, citronem, svařáček. Ráda bych svařáček. Ale večer jedu do divadla. Dávám si čaj bez cukru.

- My máme cukr dietní.

Vtipný pán. A sympatický. Příjemný. 

Za dveřmi do kostela stolek s domácími koláčky, bonbonky… Voní to tu vánočně. To ten svařák. Hodně lidí se sem scházelo už o půl čtvrté! Hm. To je jak z filmu. Proudy lidí se táhnou z obou stran vesnice vzhůru na kopec. V první řadě nás zve na židli paní, od níž máme Žofku. Ptá se na její stav.

Jdeme si sednout. Hodně míst obsazeno. Vybírám asi čtvrtou lavici. Máme každý polštářek. Vzduch prohřívají dva hořáky. Je tu velmi pozitivní energie. Teploučko. 

- Já bych třeba chtěla, můžeme? Tady k vám?

Ženičky s úsměvem pouštějí do řady. Ještě se vracím pro čaj. Platím dobrovolné vstupné. Ó, tak srdečné. Nádherné sousedské štěbetání. Lidi se druží. Setkávání – ano, řeknou si, co a jak. Jdu si nafotit okno. Dřevěné sochy. Kostel už patří obci. Hodně se tu rozkrádalo. Dokonce prý i církev kradla. Už mě to nepřekvapuje.

- Támhle to je Holanďan!

- Jé, Holanďani taky chodí do komunity?

- Chodí. Oni umějí česky. Začlenili se. Účastní se všech akcí. A když jsem byla před Vánocemi tam v tom kostele ve vedlejší vesnici, taky tam měli taky pohoštění.

Přichází sólista ND a člen 4 Tenorů. Jeho jméno si nemohu zapamatovat. Nasadil laťku. Přichází jeho partnerka Jakubka. Hovoří měkkou slovenštinou. Hodinu a půl pívají známé písně, arie… Měsíčku na nebi – to byl jeden z výkonů mezi všemi. Husí kůže. Každá píseň přednesena profesionálně, citlivě. Divím se, že nepopraskaly tabulky u oken. Milí umělci. Lidé se ještě nerozcházejí. Prohlíží si vzadu v kostelíčku fotky ztracených domů. Stále je slyšet hlaholení. Domů žádný spěch.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-16-doma

Z venkovského FB – milé počtení:

Velikonoce se blíží a kdo ještě nemáte pomlázku můžete si ji vybrat u našeho domu. Všem přeji krásné svátky jara.

A co za ně...

Pomlázky budou u silnice pro každého kdo potřebuje až dojdou upletu další, když budete chtít něco dát tak můžete do schránky. Nakoupím za to stužky na příští rok

V sobotu by jsme si dvě vzali a rádi vám tam něco necháme

Dobrý den. Vzali jsme si jednu a máte 100 ve schránce. Děkujeme

Děkuji moc, ale to si klidně ještě nějakou vezměte.

Stačí dekujeme

Jeeee snad to najdeme a pomlázka bude i tento víkend

Jsme u silnice vedle koňské jízdárny. A pomlázky budou

Moc děkuji stavíme se

¨

Jeeee super děkujeme určitě se zastavíme a příspěvek hodíme do schránky????

To jste šikulka a hodná

Pomlázky máte opravdu moc pěkné

Dobrý den, nepotřebujete někdo mladého kohoutka? Jsou mu 4 měsíce už kokrhá. Máme jich víc a perou se

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-16-dou-nas-milenky-nerozdeli

Jedeme domů. Přehrávám si v sobě koncertní krásu. Zas lije. Mám půl hodinky do odjezdu do divadla. Dokud nás milenky nerozdělí se jmenuje kus. Hrají Veronika Freimanová a Vladimír Kratěna.

Francis Vladimír Kratina
RosalieVeronika Freimanová
Diana, jejich dceraJana Bernášková/ Karolína Vágnerová
Hélene, Jennifér, Eva, milenkyKateřina Lojdová/Štepánka Křesťanová
Tom Luděk Nešleha

Vedle mě zas sedí paní, jak minule probírala peněženku, kabelku, všechny možné a nemožné kapsičky… Dnes jí jen jednou cinkla SMS. Projížděla telefon. Ale dnes ji očividně divadlo zaujalo. Směje se. Dokonce se i na mě podívá a něco kontaktního pronese. Minule zírala do země. Na špičky svých červených lodiček. 

Řehtám se replikám. Pozoruji výkony. Dnes to bylo fajn.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-16-vecerni-osvobozeni

- Dobrý večer! Jsem tady!

- Jak je možné, ona tě uslyší a skočí jedním dlouhým skokem až ke dveřím.

Sundávám mrňouskovi cylindr. Ach to je mytí, protahování…

- Žofi, ještě jeden den. Jeden den a máš pokoj od trápení.

I já. 

Dobrou noc!