Dvě radosti dne: Kuks ještě jednou. Sluha dvou pánů
Půl jedné ráno. Tak to teda, Ireno, rychle, krátce retrospekci. Umělecké vidění světa. Tolik zážitků! Co bylo nej? To, co si vytvoříš ve své mysli. Ve své fantazii. Ve své bublině. Ve svém životě, který si žiješ. A může ti každý šmírák vlézt na záda, že? Moje vidění je moje. :-)
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-20_Rano_kocici/
Chystáme se do Kuksu. Už bychom jely. Jenže - číslo jedna - světlo mého žití. Zahlavila bych ho. Dokud nemá v korýtku, dědkovatí. Prvořadá povinnost - postarat se o něj. Dovařit polévku. Zbyla mi půlka cukety. Jak se jí zbavím? Kramfleky neboli bramboráky. Spěchám. Jak nemám klid, nedaří se... První mi málem shořel i s pánví. Druhý pokus. Nestojím u pánve. Jdu se malovat. Málem mi shořel i druhý. Tlumím v sobě zlost. Povinnost postarat se o Peťulku bojuje s myšlenkou utíkají ti trhy. Konečně jedeme.
Všude kolem města dálnice, dálnice, obchvaty, tuny a tuny odkryté zeminy. Chlap s praporkem nás posílá dál. Jeďte, jeďte, jeďte! Jedeme, jedeme, jedeme.
- Lindo, tady bude asi cesta rovně, jako byla.
Linda přikývla.
- Tady bude obrovský kruháč!
- No. Už jsme tu jely.
- Chceš říct, že všichni už vědí, že tu bude kruháč a já jsem si té obrovité stavby všimla až dnes?
Smějeme se. Rokujeme, jestli se bude sjíždět z dálnice až tady, za městem, že se budou auta vracet. Pokud nebude jiný sjezd, vyplatí se sjet už v HK.
- Mami, ale pokud pojedu na Trutnov, tak to do Jaře nezajedu.
- To jako Tě budu stopovat tady nebo jak?!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-20_Kuksik_repete/
Jsme v Kuksu. Zas hodně lidí. Troufám si říct, že vše směřuje k zmanipulování čísel a že to jsou první a poslední vánoční trhy. Nastupující garnitura jen převezme firmu. A jede se dál.
Zbožíčko krásné. Paní s dýmníky chybí. Slíbila mi vykroužit mističku... Prohlížím si pečlivě rukodělný um našich lidí. Tolik šperků, korálků, věnečků, balzové růžičky, soli do koupele, kovářské výrobky... Tolik hraček, tolik oblečení - modelů. Pán s čaji ze šafránu. Vysvětluje čaj a nálev ze šafránu. Ukazuje červený vzácný šafrán. Říkám, že mám žlutý. To je asi čtvrtá kategorie. Něco jako Bohemka nebo Mucha a pravé šampaňské. Líbí se mi zaujatost výrobců pro své zboží. Pán z Brna, města šalin, jak by řekla Renata Bernardi - ze Šalingradu. Kupuji u něj kouzelné kovové záložky do knihy. Pán s vitrážovými anděly. Zmrzlý. Z našeho kraje. Kupuji růžového. A abych ho rozehřála, ještě oranžového. Ať manželce - tvůrkyni - přiveze domů nějaký peníz. Paní s kytičkovými náhrdelníky. A s věnečky do vlasů. Vím, že bych ho nenosila, ale je slaďoučký, krásný, boží! Šest set korun. Beru si od ní růžičkový náhrdelníček. Linda mi ho koupila k Vánocům. A já jí dřevěnou lžíci. Hoch z Frenštátu pod Radhoštěm. V létě prý nocuje ve stanu. Dnes u kamaráda tady nedaleko. Prodává své dřevěné hřebeny, dřevěné lžíce. Totiž kov - je pro nás nezdravý, nedobrý, neprospěšný. Vybíráme ze vzorů - černé kočičky. Její Kitty s ní ráno vyběhla do zahrady. Už se nevrátila. Kočičí gang - Zrzka a Mourek se s ní tak chtějí družit, že se ukázala až po dvanácti hodinách - před půl nocí. Shodly jsme se na jednom vzorečku na držátku lžíce - tři Kitty. Jedna zvítězila. Už jsem si doma vyčlenila vaničku. Ukládám do ní dárky, dárečky, radosti pro naše blízké. Letos si nemusím dělat starost, co mamince, aby jí to zas někdo neukradl, vlastně aby se jí nějaká krása na sebe nezdematerializovala. Natáčím občas nějaký výklad obchodníka. Třeba se někdo ještě zítra utrhne a do Kuksíku pojede udělat kšeftík prodejci, výrobci a radost sobě. Jen jedna paní, když jsem probrala na kožených šňůrkách její andílky na krk, si nepřála fotit. Babo, nebudeš mít kšeft. To je jako když po vás někdo chce test a očkování a prd. Buď chceš peníze a nebo glejt. Volná zóna se teď nosí! Kdo by asi tak ty její andílky na malé fotečce zduplikoval!
Á, potkáváme zpěváka ze Solideo. Jeho hraní na nástroje z kostí zbožňuji; skladby mám na CD i na tom malém špuntíku, co se zasouvá do hifi věže. Zabodaný. Dělám si z něj legraci, že si musím nakoupit v příští sezoně jejich další céda. Protože není jisto, jestli přežije do podalší sezony. On přežije, neb má zálibu v ženách. V krásných ženách. V mladých ženách. Ta jeho současná mi povídala, že po očkování měla velký problém, neviděla, neslyšela. A teď půjde na další dávečku. Nechtěla bych znovu zažít anafylaktický šok. Jedna léčivá injekce do zadku - olivového oleje po řadě operací. Ne, ne. Ctím Ústavu a její nedílnou součást LZPS. Lidská bytost je nedotknutelná. Včera jsem se dozvěděla zajímavou věc. Budou ji zkoumat právníci.
https://www.facebook.com/aknel.tar/videos/608248007159393
Zákon o ochraně veřejného zdraví - par. 45 a výše - k ochraně před vznikem, šířením... spolupracují poskytovatelé zdravotních služeb, kteří jsou povinni...
Toto očkování spadá do mimořádného, kdyby ho dali povinně, museli by převzít na sebe výplatu za nežádoucí účinky. Lidi si podpisem stvrzují, že si nesou následky sami.
Poskytovatelé zdr. služeb jsou velice přísně registrováni. https://nrpzs.uzis.cz/ Očkovací centra na hl. nádražích, ve školách, zřízená v obchodních domech, na stadionech, v kostelích - jejich adresy nejsou v národním registru poskytovatelů zdravotních služeb. Tedy tato místa vakcinují lid v rozporu se zákonem o ochraně veřejného zdraví.
Potkávám blízkou rodinku. Je mi z nich špatně. Mimo rok a půl dítěte všichni i s patnáctiletou... Zjistil si přece info. Ale prý určitě ne z internetu. Tam lžou. A co říká na konferenci patologů z Německa a Rakouska. - Fejky. Pozorovala jsem je. Tolik agrese, blesků z očí, výsměchu, opovržení. Moc jsem nemluvila. Poslouchala jsem je. Loučím se. Blé. Už je nechci vidět. Mají svá práva. Každý má nárok na názor. Tady jsem ve vesmírné zkoušce neobstála. Nechci je už nikdy potkat. Kontrolní otázka - když nás očkovali v dětství - kolikrát? Jednou. Navždycky. Jak to, že tady perou do lidí experimentální jed několikrát do roka?!!! Proč asi? Jak to, že WHO přiznala, a to je jen vrcholek ledovce!! - 18 000 mrtvých a skoro milion nevratných poškození zdraví!!!
Kloboučnice. Jen tak s plezíru si zkouším čepici s červenou kytičkovou aranží. Moc hezká. A černou hučku s kytičkou. Ta by se mi náramně hodila k mému modelovému kabátu. Má na sobě taky červenou kytičku. Beru obojí. Dostávám stovku slevy. Spokojenost. Obojí nesmím prát, vlna. Značka Tonak. Hm, továrna na klobouky byla úmyslně odstřelena. Dubové hlavy museli spálit. Aby nezůstalo z našeho umu nic. Ejhle! Tady jedna stará dubová hlava! Výrobkyně z Plzně. Tonak Nový Jičín na Moravě. Neptám se, proč mám v hučce i čepici stříbrné razítko Tonaku.
A ještě Mýdlárna U dvou koček. Hřebíčkový olej. Mohu si k nim kdykoli zajet na letiště do krajského města.
- Vrátila jste se na trhy?
Poznali mě. :-)
Ošatky, košíky. Mají takovou, kterou mi rozhryzala květnová myš. Kupuji.
- Víte, že do hmyzího hotelu, třeba čmeláci to mají rádi, potřebujete to z těch myší?
- Myslíte hovínka?
- Ne, to co smrdí myší.
- To, co mi rozhryzala? Ty zbytky slámy?
- Ano. To se čmelákům moc líbí.
Trhy jsme absolvovaly. Zapřádala jsem hovory. Poslouchala vyprávění výrobců a prodejců. Sbírala jsem informace. Lidi skvělí. Milí, přátelští, nekonfliktní.
- Peťuš, jdeme teda sázet tu meruňku?
- Jsem k dispozici.
- A uděláš mi díru na malinu?
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-20_Vecer_v_zahrade/
Venku pošmourno. Cestou domů jsem na obloze viděla tři letadla. Nacvičovala krkolomné propady, lety v trojce vedle sebe. Z naší zahrady jsem už slyšela jen ryk motorů. To bych vám přála vidět, co ti letci ve svých strojích předvádějí. Na našem letišti 1912 letěl ing. Jan Kašpar.
Péťa má jámu připravenou po staré meruněčce. Měl slíbený stromek od zdejšího zahradníka. Když si přišel v termínu, prý všechny stromky vyprodal a školku zavřel. Včera stromeček přišel z internetu. Jsem zvědavá, co to bude za zázrak. Stromeček hotov. Jdeme k plotu vysadit malinu. Poškozený sloupek nám konečně opravili. Pletivo uvolňujeme z hlíny, kterou nám bezohledně nahrnuli na náš plot. Z cizího krev neteče. To prý neudělali schválně. No, neudělali. Ale u sebe by si na svůj plot na svůj majetek pozor dali. I malina zasazena. Uřízla jsem Petruškovou pilkou Fiskars - ta je! - kořen stromu. Péťa vyrval ostružiny. Ještě ostříhal šípky z růžové besídky. Tma. Jdu se chystat do divadla.
Sluha dvou pánů. Dva roky odkládané představení. Jak ho zmákli!! Kdybyste viděli naše ochotníky!! Nepoznali byste, že nejsou profesionálové. Protože oni jsou! Hrají tak.
Píšu jim na FB hold:
Něco tak kouzelného, profesionálního, báječně zrežírovaného jsem dlouho neviděla. Jste neskuteční!!! A mohla jsem nechat oči na kostýmech - nemohla jsem se vynadívat. Všichni jste hráli jak o život. Každý pohyb, větička, pohled, slovo, souhra - VYNIKAJÍCÍ! V mých očích jste mezi herci jednička. Od Sklenářových režií jste povyskočili, povyrostli - a přerostli v profíky. Ani jeden nekulhal, neškobrtal. Zapomněla jsem na hudbu - originální!! Zvuk - jednička. Všichni si zasloužíte poklonu až k zemi!!! Jste jedineční!!! Kde prosím bude nahrávka? Chtěla bych ji ukázat svým lidem na FB. Děkuji. A ještě jednou poklona - zlomte vaz! Děkuji!!!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-20_Kultura/
Na stránkách města si ověřuji zprávu, kterou mi přinesl Petroušek v minulých dnech neověřenou. Odešel Pavel Mertlík. Pavel, starší bratr Eriky, mé dětské kamarádky a spolužačky. S ní a s Markétou jsem poprvé na patnácté narozeniny ochutnala skleničku vína právě u Mertlíků. Pavel tehdy vymaloval jejich WC vkusnou na svou dobu odvážnou malbou. Vinná réva a Dionýsos. Nikdo nebyl doma. Obdivovaly jsme jeho výtvor. Na gymplu chodil výš, s Láďou Bátorou a s mým prvním mužem. Pavel - chodicí encyklopedie našeho města, souměstí. Jeho knížečka o Josefovu - překrásné vzpomínky... Nakoupila jsem jich asi deset. Rozdala svým známým z Josefova.
Velkou knihu, spoluautorkou Olina, jeho žena, tu si teprve koupím. A tu už mi Pavel nepodepíše.
Pavel - podle mě, čestný člověk. V Nároďáku jsem byla na jeho volbě - stal se tehdy prvním starostou města. Měl to v hlavě srovnáno. Naposledy jsme se potkali asi před měsícem na vernisáži v Umělecké kolonii - spěchala jsem tehdy do divadla. Naše poslední setkání. Sílu rodině! Čest jeho památce!
No, podojila jsem dnes krávu radosti poctivě.
Dobrou noc!