Dým a zrcadla: O lidském pinožení a tajných rukou za oponou. Mistr věděl. Tady se ještě spí
Den jsem procupitala po hodinkách, které pravidelně cinkly a já netušila, co jsem v té hodině právě vykonala. Časové skůčky. Tolik prodlev a ztrát.
Ráno mě otravuje moucha v posteli. To se mi nestalo dekády let. Neexistuje – moucha!. Jak se sem ta otrava dostala? Když jsem byla malá, pamatuji, jak u babičky vždycky ráno prozkoumávaly tělo. Dnes mi to asociovalo tuhle prázdninovou dobu. Ne, nemohu si číst. Jdu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-14-ranni-zahradou
Jdu zahradou zkontrolovat, jestli někdo něco nepotřebuje. Třeba napít. Plním si konev z velkého rezervoáru. Zkoumám, jestli přiteklo. Možná. No mělo by. Pršelo. Nebo ne? Těch pět kapek, co spadne na stébla trávy. Dnes to vypadá na krásný den. Že by dnes nepršelo? Pozoruji vážku. Obyčejná. Vůbec není perleťová. Dívám se, na co si sedá. Co jí chutná. Přistává na okapové rouře. Ještě. Znovu. Odlétá na zelené. Ano, tam je její místečko. Obdivuji malé chrpičky. Na jaře jsem nasela semínka na okraj záhonu. Netušila jsem vůbec, co z toho vyleze. Vyrostly vysoké rostlinky s fialinkovými, modrými a růžovými kvítky. Vypadají jak chrpičky. V těch místech zrovna kvete karafiát v růžové. Jak pěkně se doplňují.
Zalila jsem ibišky. Včera zasazené kytičky. V noci jim dali slimáci pokoj. Snažím se sázet do měděných sítěk.
Slyším strakapouda. Opatrně našlapuji bosou nohou směrem k lískám. Už ho vidím. Je nutno být naprosto potichoučku, protože je velice plachý. Už! Odletěl na třešeň. Zaťukal si ještě. Zmizel.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-14-rano-na-vyroci-dobyti-bastily
A hele! Kočky mě našly. Žofie dramaticky mňaucá. Vyčítá, že jsem vyšla jiným vchodem. Okno u ložnice, které jsem umyla jako první, už je zamatlané od kočičích pracek. Přitom toto okno je pro Žofii tabu. Tam vůbec nereaguji.
Chvilku pozoruji kočičí hru. Pusinkují se. Mourek ji občas přišpendlí k zemi. Kdo uteče, vyhraje. Tak je to u zvířat, takhle je to mezi lidmi.
Jdu bosa zpátky k domu.
Kdyby byl svět normální, dnes by slavil svůj narozeninový den Mistr. Protože se svět nechal pochroumat, myslím, že někdo ovlivnil jeho zdraví za to, že si pouštěl pusu ze špagátku; národ o něj přišel. Nomen omen. Zpíval jako Bůh. Nebyl to můj vyvolenec, nikdy jsem nebyla na jeho koncertě, nekupovala jsem jeho desky, přesto mě provázel od začátku života. Byl mou jistou kulisou.
Dnes je ještě jedno výročí. Dobytí Bastily. Francouzského vězení. Už nestojí. Vše se odehrálo v době resetu. Zbourali staré stavby… Čištění minulosti. Začala se psát nová doba. V Paříži zmizelo hodně krásných staveb. Jsou ještě vidět na internetu. V sešitě dějepisu jsem si na G psala – VFBR. Velká francouzská buržoazní revoluce. Dnes už se slovo buržoazní vypouští. Moje zkratky. SŘŘNŇ. Svatá říše římská národa německého. Roku 1789 začala krvavá lázeň. Nový objev – gilotina tančila v kalužích krve.
Gilotina (zast. guillotina, z francouzského guillotine) je popravčí stroj, využívaný nejvíce v době Francouzské revoluce.
Máme štěstí. Dnes už se zabíjí rafinovaně, nenápadně. Vlnění 5G škodí. Ale lidem to vůbec, ale vůbec nevadí. Není to vidět, tak co! WIFI naladili tak, aby frekvence ubližovala. Přitom se mohla naladit naopak, aby lidem prospívala. Ne, ne. Šišince mozkové škodí glyfosát, hliník, fluor a WIFI. Ta ten koktejl promíchá svou vibrací. Jen ať se kalcifikuje! Není potřeba intuice…
Včera se mi ulomil zub. Doktorka mi slíbila termínek. Volám.
- Leni, prosím vás…
- Ano, paní doktorka už mi říkala. Mám čtyři nepotvrzené lidi na zítra.
- Nikdo neumřel?
Smějeme se.
- Zítra v devět tu mám pána, ale pak mohu v deset, jedenáct, dvanáct až do půlnoci.
Za chvíli SMS, že jsem zmeškala volání. Divné. Telefon u sebe.
- Dobrý den, Leni, mám tu zmeškaný hovor.
Má pro mě termínek. Hurá.
V pátek mi z Lenovo napsali, že česká klávesnice nedostupná. Vyber si. Slovinská – německá. Vybírám možnost třetí: Ani jedna. V sobotu jsem objednala na internetovém obchodě Lenovo českou. Nechápu, proč ji tam nekoupili ti ze servisu Lenovo. - Dnes nacházím v mračnech pošty dopis, kde mě žádají o v. č. Posílám ho. Obratem děkují za mou rychlou odpověď. A pak v mailu čtu, že pro mě mají dobrou zprávu. Klávesnice je kompatibilní s mým počítačem. Lenovo obchod. Vrtá mi hlavou, jak to, že v opravně Lenovo mi klávesnici sháněli pět neděl a nic. Na faktuře čtu 24 měsíců záruka. Tak to se budeme těšit. Lenovo mi velmi vyšlo dvakrát vstříc. Opravili mi prasklou desku č. 2 zdarma, ač se záruka na poškozené díly nevztahuje. Byli nesmírně proklientští. Cením si. Záruční čas u Lenovo je něco kouzelného. Po záruce jsi vykopnut na ulici. Napadlo mě, jestli náhodou nemám záruku na poškozený díl, vyměněný až po záruce. Mají taky dva roky?
V Pze v Lenovo nikdo nebere. Komunikuji s ochotnou Katkou z Plzně. Dostávám kontakt na Lenovo. Než překonáš hradbu mačkání čísel v labyrintu – svolíš nahrávání? Zmáčkni. Jedná se o zákazníka využívajícího… Zmáčkni. Chceš založit nový reklamační případ? Zmáčkni. Chceš slyšet nabídku ještě jednou? Chci, protože při ní dělám objednávku Herbalife. Znovu poslouchám, poslední číslo měním z devítky na jedničku. Ozývá se Slovák.
- Ješiši, s vámi já nechci mluvit. Je to s vámi těžkopádné. Ne. Přepojte mě.
- Musíte zavolat ještě jednou.
- Ty vorle, vzali jste mi deset minut. Tak teď vystrčte tykadla! Pište si poznámky.
Popisuji svůj dotaz. Osel na druhém na otázku, jestli rozumí:
- Ztrácím se.
- To jsem přesně věděla.
- Já vás teď nějak neslyším…
To jsem ráda. Zalhal. Položil. Vůl. Vytáčím znovu. Teď už mám cifrovou cestičku vyšlapanou. Ozývá se generálský hlas. Opět Slovenka. Mám velice ráda slovenštinu. Ale tahle erzüberbaba – óoo! Dohodly jsme se, že počítač je půl roku po záruce a ač na něm je vyměněná krátce po sobě deska č. 2, záruka se na desku neprodlužuje. Bere se to jako počítač – dva roky a dost. A po záruce? To vykomunikuji s panem J. z pražské pozáruční opravny. Volám. Padá to. Volám. Padá to. Že by tam nikdo nebyl? Volám. Nevzala to slečna s nezájmem v hlase. Poprvé mi před půl rokem řekla:
- Tak to sem doneste.
- Jako jak doneste?
No nic.
- Jejka, vás já jsem nechtěla. Je tam pan J.?
- Pan J. má dovolenou.
- Zavolám zítra.
Reklamace mi bere hodinu, možná víc času. Vypisuji pro jistotu pro pana J. výrobní čísla opravených ntb s dotazem, jestli náhodou nezapomněl na záruku. Což se mohlo stát. Pan J. je vstřícný. Necháme se překvapit.
Poledne. Petroušek volá. Slunce mého žití. Nikdo si nedovede představit láskyplnou vibraci mého srdce.
- Ve stavebninách mají pěkné dřevěné štafličky. Stav se tam. Když se ti budou líbit, vyzvednu je.
Jedu na okružní jízdu. Pro zahradní lampu. Vietnamka ve večerce balíkovně strašně křičí na syna. Ješiši! Kluk vytrčil hlavu ze dveří, zas se zasunul. Ona vůbec nekoulí očima, nedělá grimasy. Jen šíleně křičí. Kdykoli si sem jdu pro balíček, jsou přede mnou divná individua. Už ať jsem odsud!
Kam teď? Okouknout do stavebnin dřevěné štafličky.
- Ty mé staré mají sedm šprycliček. No, tady ty mají velké mezery. Ale jo. Manžel si pro ně přijede.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-14-mascarpone-z-tuzexu
Kaufland. Fronta u semaforu snesitelná. Kočkám maso, kuřecí krky. Lezou mi oči z důlků. Mascarpone K ve slevě 39 korun, deset deka 16. Galbani skoro stovka. 100 g 39,40. Pak ještě jedno italské v menší gramáži, ale na deset deka v přepočtu stejně drahé jako Galbani. No! Nevidí si do huby.
Zajíždím do dvora. Petroušek stříhá odkvetlé růže v besídce.
- Peťuš, musíme sem nalít kbelík vody. zasychají.
Jdu vyčistit okno k sobě do studia. Ještě balkonové dveře.
- Petroušku, tak mám vyčištěné dvě místnosti. Marmeládku jsem dala do skleniček. Jsem z toho parna pěkně ušlá.
Vytírám chodbu. Vracím se do ložnice očistit z tabulky Žofčiny packy. Ty vorle! Mravenci se sem zas naselili. Chytám je. Vymetám. Kde se tu vzali? A někteří jsou s křídly. Bože! Hnus!
Poslouchám poradu. Ptám se na novinky. Zákazníci, kteří dávali doporučení, neměli ŽL, nyní dostanou vyplaceno, co jim fa léta zadržovala. V tomto roce až do výše 2000 eur. Zbytek v příštím roce.
- A jak je to, když se zákazník distributor přecvakl do preferovaného zákazníka?
- Aha, to je otázka.
- To by mu měli vyplatit vše, až do doby, kdy se přepnul z distributora na preferovaného.
- Zjistím.
Poslouchám TV Šalingrad. O lhaní a podvodech politiků. Jasné! Po staletí sabotují svět jezuité. Už jen ta jejich strašná přísaha. Brr!
https://www.youtube.com/watch?v=nNMdPB9iNwk
Vše řízený podvod. První válka – zpackaný nadvakrát provedený atentát. Druhá válka – podovod u Westerplatte. Hitler nechal vyletět do povětří vlastní parlamentní budovu. Invaze do Iráku – neexistující atomové zbraně - Husajn – podvod. Kadáfí – podvod. Vojenská operace se špejlemi – podvod. Lidi stále bečí jako ovce. Když se ozveš na jejich obranu – bečí proti tobě.
Googlím si jméno odborníka v jedné městské organizaci. Ale on není odborník na obor, který má řídit. Podvod!
Přihlašuji se na konec Karol Stonjekové. Někdo vznesl dotaz:
Milá Karol, proč p.Pospíšil útočí na pana prezidenta? Není to vůbec hezké…Někdo psal, jestli to není v důsledku laktační psychózy. Jinak vám to sluší.
Aha, to jsem dnes slyšela. Pospíšil zaútočil na agenta Pávka:
Někdejší komunističtí papaláši nesmí mít možnost se dostat do vrcholné politiky.
Totalitní režim měl své konkrétní lidi, kteří ho drželi. Pokud chceme chránit demokratický stát, musíme jasně vymezit, kdo jej reprezentovat nemá.
Jak toho chci docílit?
Zákazem zastávat ústavní funkce pro ty, kdo před rokem 1989 patřili k prověřeným kádrům KSČ – třeba jako krajští tajemníci nebo členové ÚV.
Zveřejněním úplného seznamu někdejších vysokých funkcionářů režimu.
A pokud se někdo takový chce i dnes ucházet o veřejnou funkci? Měl by začít tím, že přijme odpovědnost. Upřímně a veřejně – ne naoko.
Protože demokracie není samozřejmost. A minulost, pokud ji nepojmenujeme, se umí vracet velmi rychle.
Tak vida, jeden se ozval. Není to snad důsledek laktační psychózy. :-)
To byl kolotoč. To bylo pimprlové! To byla divoká chaotická pohádka. To bylo divadlo světa! Mistře, co byste na to asi říkal! Zpíval byste světu.
Dobrou noc!