Ego polechtáno, mysl uklidněna

Nedělenka končí. Bude půlnoc. Včera jsem se vrátila z pro mě důležitého školení. Dnes jsem použila svůj kotevní bod – fotky z paměti ze čtvrtka. Loučila jsem se se slunečným horkým počasím. Děkovala jsem bazénu za jeho náruč. Za to, že nás ovlažoval. Věděla jsem, že přijdu o poslední dva dny tropů. Člověk nemůže mít všechno. Vždycky volím to, co je pro mě v tom okamžiku nejlepší, výhodnější, prospěšné. Promítám si uchovanou kapsličku toho krásného čtvrtečního posledního koupání.

Včera jsem zjistila, že mi letos nějak unikl festiválek Theatrum Kuks. Nemůžeme mít všechno. Ani mi to pro letošek nevadí. V šapitó by bylo nedýchatelno. Jako v posledních letech každý rok. Loni hráli hru v takovém jako igelitovém skleníku. Z Martina Bohadlo jen cedilo... Dnes jsem mohla stihnout ještě dvě představení. Nejela jsem. Odpočinku mi bylo třeba. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-27-nedele

Budím se v půl osmé. Za chvilku přijede Lindin Petr. Venku vlhko. Chladno. Jdu otevřít chatičku. Zalézám znovu do postele.

https://www.youtube.com/watch?v=b6hVSk30u7A

Poslouchám Posly budoucnosti. Tisícročný blahobyt alebo čo nás čaká v Zlatom Veku

Usínám. Vylézám na devátou. Žofinka mě vítá. Hormony štěstí pracují. Je to jiná mentalita, než měla Micicindička a Zrzečka. Obě to byly krásné a milé kočičky. Tahle je jiná. Tahle je já. Do všeho strká nos. Všechno si prohlíží. Pozoruje. Nebojí se. Potřebuje vše znát. Zkoumá. Jde dál a dál a dál. Moje krevní skupina. Emoční zvíře. Ve čtvrtek brečela. Prý tušila, že odjíždím. Dnes veselá, radostná, slastná, klidná. Mám ji jak pejsíka. Učíme se. Na stůl a na linku ne. Procházet konferenčním stolečkem ne. Jsou tam moje hračky. Ty máš svoje. Na chvilku dopoledne točím chování Mourečka. Beru si Žofku do Petrouškovy pracovny. Je v práci. Moc ráda u něj lehávám na tatínkově gauči. Dnes tu jsem sama. Žofinka po mně capká. Prochází se gaučem. Mourkovo těžké tělo se jde podívat, co tam ty dvě dělají. Jestli náhodou nemají tajně něco na zub.

- Mourku, taky jdeš? Do holportu? Mouri, hop!

Tak se mi líbí, jak kočičáci reagují a chápou. Vidím ho, jak péruje, odhaduje výšku, místo, kam dopadne. A je tu. Zrzečka k němu běží. Pečlivě ji myje. Jako táta. Ouška, packy, ňuchlá ji něžně. Ona jeho. To nebude dlouho trvat, kdy ho začne prát. Zatím jen hledá cecík. Od 17.7. dodnes 27.8. ještě nezapomněla… Máma, mateřské mléko, bezpečí staré kočky - hluboká rýha v paměti.

Nesu do zahrady kafe. Radíme se, jak zakončit zeď. Ta původní, od tatínka, byla ze šancovek. A tahle je z dlažebních kostek. Ulice pevnosti jimi byly vydlážděny. Neměla jsem tu dlažbu ráda. Kočičí hlavy. Hrozně to po nich drncalo. Víc dlažebních kostek bylo klasických žulových. Tyhle pískovcové tu jsou, co jsem na světě. Maminka je stále chtěla využít do základů. Do základů něčeho. Mami, mamko představ si, že ten den D přišel. Posbírali jsme všechny ty pískovcové obry po zahradě. Konečně obludné schůdky do kočičí boudičky zmiznou. Ó, koukám, že ten, kdo v boudě bude někdy v zimě přebývat, bude nastupovat po dřevěné nakloněné rovině. Tak ať vám neuklouznou, pane Moure, packy při námraze. :-) 

Konečně, KONEČNĚ jdou vany na vodu pryč ze zahrady. Neestetické doplňky zahrady. Semeniště komárů. A že jich tu letos je. Když jsem si Karlovi cestou do Brna stěžovala:

- Víš, on si Péťa myslí, že vany překryje plechem a komáři tam nemohou. Naiva.

- To se jim líbí ještě víc.

- Jasně, temná stojatá voda.

Na místo van asi přijde ještě jedna nádrž. Uvidíme. Petroušek povídal, že jedna nádrž jsou čtyři vany. Můj Archimedes počítá bez kalkulačky. Mně to nejde ani s ní.

- Mami, chceš přivézt mléko?

Večer by musel dojet Petroušek do kravína. Přiváží růžovou konévku mlíčka od krávy, kterou zná naše Žofinka. Protože jsou obě ze stejného dvora. Mlíčko svářím. Vím, kočkám se nedává. Žofka ho miluje. Teplé, jako od krávy. Ředím ho vodou. I Mourek si dal minimistinku.

Vytahuji horkou štrůdl. Šlehám šlehačku. Odjíždějí do Phy. Oprava stropu po havárii vody bude hotová.

Cestou zpátky se tu stavují.

- Tchýňko, sjíždíme z dálnice. Začal jsem se odrbávat.

- Instinkt, viď? Komáři.

- No, tady se to může jmenovat pěstírna komárů. KOMÁŘÍ CHOV

- Pravda, pravda. Máme jich, že bychom je mohli sáčkovat a prodávat.

Odjíždějí. Vzpomínám, jak jsme dávno dávno tomu již vzali poprvé naši tříletou Deninku s našimi známými do Bulharska. Tuhle při cestě na Brno jsem si v HK 

vzpomněla. V těchhle obrovských panelácích bydleli Řízkovi. Zlatčina sestra. Češokovi a my. Měli jsme Forda Capri. Deninka si lehla na zadní okýnko. Byla to taková malinkatá blondýnečka moje zlatá. V té době jsem začala studovat vysokou. Vyjeli jsme v podvečer. Kluci na to šlapali. V noci při průjezdu Rumunskem strašidelné. Najednou vůz s koněm. Vedle něj šlapal člověk. Nebezpečné. Asi chodili z hospody. Někde jsme se zastavili u Dunaje. Místečko pro přípravu večeře. Rozdělali jsme stolky, židle, vařič. Komáří hejna na nás nasedala. Naházeli jsme všechno do aut. Bylo to slepé rameno Dunaje. Taky stojatá voda… Ujeli jsme kus dál. Nikde nikdo. Nad námi se zdvihaly lesy Karpat. Najednou světýlka. Přibližovala se k nám.  Kolem nás Rumuni. Chtěli koupit kempingový nábytek. Ne, ne, ne, neprodáváme. Najednou mladý řidič od forda. (Mám ve zvyku psát malé písmeno, ne jako tovární značku. Jako tatranku. Dám si chléb s hermelínem. Jezdím fordem.) a že koupí naše rezervo. Ne, neprodáme. Potřebujeme ho.

Vzali jsme zas nohy na ramena. A jeli. Dlouho. Aby ten s fordem nejel za námi. Aby nepočkal, až usneme. Jo, to byla cesta tajenými Karapaty. Drákuly jsme se nebáli. Ale jinak ano.

https://www.youtube.com/@TvurciKridel

Poslouchám další vyprávění Zpráv z galaxie o cestě do Montouk. Hovoří o Tvůrcích křídel. Wing makers. Pamatuji si, jak krásná hudba s nimi byla spojena. Ale byla jsem varována na meditacích, bacha na ně. Sofistikovaně zavádějí probuzené lidi do léček. Jj, má pravdu, pšeceda. Sice mám jedno cédo s jejich hudbou… Ale to je vše. Hledám na ně odkaz. Ano. Vypadají tak láskyplně. Pozor!

https://www.youtube.com/watch?v=bHuqmGT4Ris

A hezky hrají.

Chystáme to znovu.

https://www.youtube.com/watch?v=mmBRkTmHD58

Když zapojíme mysl, můžou chystat, co chtějí. Když Prima vysílá o tahanicích s výrobci jedů… https://www.facebook.com/reel/870636111441284

Tak rozum do hrsti v září!

Nahlížím po týdnu do Tik tok. Bože, u reklamy na vnější výživu z 23.7. mi tam naskákalo asi 150 komentů. Čísla stále rostou. Většinou na reklamu lidi moc nereagují. Na vnější výživu Herbalife Collagen SKIN mám 23000,24000, v noci 25100 zhlédnutí. 3290 lajků, 1995 sdílení. 38.33% zkouklo celé video do konce. Použila jsem hudbu Smith. Zaujala je. To mě taky dojalo. Chválili i za výběr hudby.

Jé, ó, to není možné! Údiv. To mi Vesmír vzkazuje, ať neblbnu. Že jsem ve svém věku ještě kůzle. Přemýšlím ve spojení s mým ošetřováním zubů právě nad stářím. Přeju si soběstačnost, radost z žití, zdravou mysl, nezávislost.

Tolik krásných vzkazů. Od mladých! To potěší. Vtipní!

https://www.tiktok.com/@stalefit/video/7258959394547780891?is_from_webapp=1&sender_device=pc

Z těch zatím 160:

- Doufám, že až budu starší, že budu vypadat jako vy.

- Sexy kočka. Moc vám to sluší.

- Girl boss (a u toho srdíčkový smajl)

- Sexy žena jste. (to napsal nick ježiš nevím jak se jmenuju – vtipné)

- Jestli takhle nebudu vypadat v 67 tak nechci aby mi bylo 67

- Paní musela být nádherná když byla mladá. (je i teď) Ten dodatek potěšil.

- ¨Jestli takhle nebudu vypadat jak budu starší tak už to nemá smysl

- Líbí se mi volba muziky

- Paní vám to tak sluší – a u toho srdíčkové smajly a pusa

- Paní v 67 vypadá líp jak většina ve 40

- Jste nádherná

- Dělám skrýny obrazovek. To si uchovám. Ano, tohle si vyfotím do mysli…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-27-kochala-jsem-se-vzkazy

A to je vše! Radost, štěstí, hojnost, klid, pohoda a neděle. :-) A co hlavní  - zpráva z Vesmíru:

- Ireno, nebuď smutná. Ještě stáří počká.

Dobrou noc!