Eko kotrmelcový s korporacemi
Dnes jsem se zavrtala ve své pracovně. Sedím ve svém pracovním křesle. Nehrbím se s ntb na klíně. Nabouchala jsem čtyři reklamace. Naše korporace sají z lidí za energie jejich energii; a ještě jim to nestačí. Mravenec se ozval. Zabušil na bránu pekla. Hej!
Vstávám do slunce. Běžím do zahrady. Ptákům nesypu. Mají po větvích rozvěšené koule. Ty v zelených síťkách byly nějaké divné. Ztvrdly na padrť. Posbírala jsem je. Zahodila. Škoda. Věším ty ve žlutých síťkách. Koukám – ty v zelených prodávali ve velkých ekonomických pytlích. Mantra mého prvního muže platila a platí stále. Nejsem tak bohatá, abych si mohla dovolit kupovat levné věci.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-25_Pampeliska_k_snidani_i_do_caje/
Pozoruji hliněnou malovanou budku. Mám v sobě výčitky. Dva blbci se koukli, jestli není zakálená. Nebyla. Výstelku z mechu a nějakých hnědých vlasů – kde na tom byli – jsme vyhodili. Jestlipak to bylo z loňska? To bych byla klidnější. Jestli jsme zničili letošní ptačí snažení, dala bych si facku.
Obdivuji své tulipány. Na FB si stahuji u jedné Heleny nádhernou tulipánovou aranž. Překrásnou. Zachytila jsem v mysli myšlenku:
- Miluji tulipány.
Běžela hlavou. Chytla jsem ji. Jednu z šedesáti tisíc za den. Vědomě dodávám další myšlenku: Miluji narcisy. Okukuji ty své nádhery. Barva, tvary. Jednoduché květy. Plnokvěté. Vzpomínám, že v dětství jsem k nim vonívala. Cítila jsem kořeněnou vůni. Zemitou. Prohlížívala jsem si bohatý pyl na čem? Na tyčinkách? Asi. Pamatuji si v šesté třídě přírodopis. To bylo objevné. Termíny – nahosemenné, krytosemenné, výtrusné, lata, okvětí, tyčinka, květy samčí a samičí… Paní učitelka nalila do vázičky s vodou červený inkoust. Vložila do ní větvičku se svícnem květu jírovce maďala. Jasně – kaštanu. Dokázala nám, že pletivo nasává vodu, která se dostane až do květu. Ten zrůžověl. Pro mě neobyčejný zážitek. Relativně velká holka s očima dokořán při objevování travin, rostlin, termínů, nákresů květů… Teď mě napadlo, že v květnu 2021 jsem se dívala z pokoje neurologické kliniky od umírající maminky, už jen pochrupovala v kómatu, na rozkvetlé kaštany. Druhý den jsem tam jela sama. Pro, pro co – zuby v obálce, úmrtní list, šmukové náušnice, které jsem jí navlékla do uší, když jsem za ní ještě směla… Cestou domů jsem zastavila u Smiřic u velkého kaštanu u cesty. Říkala jsem si: Ode dneška jdeš už sama. Seš velká. Už nemáš komu jít žalovat. Vystoupila jsem z auta. Šla jsem si strom vyfotit jako němého svědka toho dne. Ten kaštan není velký. Ani nápadný. Přijal mě s mým smutkem. A překvapením! Že už mě to postihlo. Sama. Myslela jsem si pro sebe:
- Už vždycky vzpomeneš při čase kvetení kaštanů na maminku a na její odchod.
Ivě jsem říkala, že si maminka vybrala krásný čas pro svůj odchod. Bujení života. Že je to pro mě lehčí. Odsekla mi, že to není pravda. Že čas na odchod je listopad. To odešel v roce 1959 tatínek. To si nemyslím, že to je hezký čas. Maminka musela být šílená smutkem. Možná, že už tehdy vyhlásili nějaký ten Měsíc československo-sovětského přátelství. Jenže hned po něm vykoukly Vánoce. Taťka chyběl. Mamce a Ivě. Mně ne. Ivě moc. Taková zrada. Vetřelec v rodině a ještě ji její nejdražší táta opustil. Mně byly tři a kus. Já to netušila. Prý, snad, asi, možná jsem si ho opravdu důrazně a silně obrečela s odchodem Mistra Gotta. To mi řekla Helena Heclová, že oplakávám osobu mužského pohlaví, s níž jsem se nerozloučila, kterou jsem neoplakala.
Telefonuji na statek.
- Dobrý den! Hezky vás zdravím. Chci se zeptat, jestli ještě máte mléko. Jinak pošlu večer Péťu. Stačí mi dva litry.
Totiž mléko odvážejí v nějakou hodinu. Pokud ho chci dopoledne, většinou večer píšu SMS. Budu ho mít připravené.
- Ještě jsem se chtěla zeptat, vždycky lidem říkám, že tam máte na trámu starý nápis. U vás se narodil nebo žil páter Myslimír Ludvík?
- Asi odsud pocházel.
Dohodnuto. Minulý týden jsem nestihla natrhat dvě kytičky fialek. Měli jsme jich plnou zahradu. Letos ale nevoněly tak, jako v jiných letech. Není takové teplo na vypařování silic. Chtěla jsem darovat v zubním zařízení. Jsou tam na mě hodné. Sestra i doktorka. Jenže čas. Můj nepřítel. Dnes vážu kytičku fialek. Vždycky jsem trhala mamince. Seifertova Kytička fialek byla pro mě k neurecitování vždycky, natož dnes. Schválně si vytáhnu knížku Mamince. Nakouknu do ní. Maminka mi ji koupila v Albatrosu v Klubu mladých čtenářů. Našla jsem ji pod stromečkem. Jej, ta byla nádherná. Ani ne velká, ani ne malá. Jak voněla. A ty krásné Trnkovy obrázky…
Zrovna tak báseň Fráni Šrámka Raport. Tu neudýchám. Ne. Představuji si tu hrůzu.
FRÁŇA ŠRÁMEK: RAPORTNa levém křídle a poslední
já budu stát,
a tušit nebude, oč prosit chci,
žádný kamarád -
a paty k sobě, špičky od sebe,
pro tebe, sne můj divný, pro tebe
já budu meldovat.Hlásím, pane hejtmane,
že se mi zdál sen,
vojna byla a já ležel
v poli zastřelen;
a zrovna u mne váš kůň taky pad,
nám přáno bylo spolu umírat,
to z boží vůle jen.To k ránu bylo as, neb měsíc zrud,
a váš kůň hlavu zdvih,
a zvláštní věc měl jako já
prostřelený břich,
a v jeho očích takový styd žal,
kdos divil se v nich, kdos se ptal
a ruce lomil v nich.Že louky voní kol a jetely
a kvete řeřicha -
a on… kůň… což byl vinen čím?
má díru do břicha,
že na něm seděl kdos, už nesedí
a oči vědět chtí, však nevědí
a v hrdle vysychá…Oh, v hrdle vysychá… A chtěl by ržát…
že neví, neví proč?:
sluníčko zlaté, což neměl on tě rád -
ty už ho nechceš… proč?
proč necinkne už nikdy podkova,
proč nebe v krvi, nohy z olova -
hó, toč se, světe, toč…Hlásím, pane hejtmane,
že byl to strašný sen,
ty oči zvířete, ty křičely
a z důlků lezly ven,
křičely na mne, jestli já to vím,
proč ležíme tu s břichem děravým -
co měl jsem říci jen…?Hlásím, pane hejtmane,
a já to musím říc:
tož, člověk rád jde, člověk musí jít,
když pán chce, smrti vstříc -
však koní šetřte, prosím tisíckrát,
to dobytče se strašně umí ptát,
proč nesmí žíti víc…
Uvinula jsem do středu růžovou hluchavku. Fialky už odkvétají. Sytost jejich květů bledne. Kytičku jsem obložila chudobičkami.
- Ahoj. Co děláš?
- Peťuš, umyla jsem si vlasy. Teďka pojedu pro mléko. A když už budu skoro u Skalice, sfrnknu s kytičkou k doktorce.
- Jeď, jeď. Ty si ten důchod umíš krásně užívat.
- Ještě jsem ti chtěla říci, jak jsem se včera zlobila, co jsi to koupil za bílý hnus, ono to zmizelo, nejsou vidět moje fidlance.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-25_Docela_dobre/1586292158
- Jsem ti to říkal, že budou vidět letokruhy.
Vypadá to moc hezky. Koupils´ to dobře.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-25_K_zemedelcum_pro_jablka%2C_na_statek_pro_mleko/
Jedu. Nesu dvě kartičky s nalepenou miničokoládkou a kuřátkem. Na jednom jarním pozdravu píšu přání krásného jara. Na druhém zachování citu. To je pro paní doktorku.
Začíná lít. Beru mléko. Pokračuji dál.
- Dobrý den! Je tu pan doktorka?
- Ve své ordinaci.
- Smím za ní?
- Můžete.
- Dobrý den!
- Jé, dobrý den! Co tu děláte?
Trošku se vylekaly, že něco potřebuji.
- Mně tíží dluh. Deset korun.
Vytahuji z kapsičky desetikorunu. Vypadá jak nová.
- Jsem si ji ráno vyrazila. Říkala jsem si, že pro doktorku by měla být nová. A nemyslete, že budete mít zdravé zuby! Žádné takové! Tady máte přání. Do jara. Abyste neztratila cit, který máte. :-)
Ona je razantní, ale ty to v puse vůbec necítíš. A takový má být zákrok zubaře. Silný, ale citlivý.
Dělá mi radost, že mají radost. Doktorka mi posílá vzduchem od vrtání imaginární pusu. Na dálku. A pod rouškou úsměv. :-) Sestřička se krásně směje.
Jak jsem se zjevila, zas utíkám. Stavuji se pro jablíčka. U zemědělců. Koukám do mobilu.
- Peťuš, Lukášovi napočítali přes šest tisíc nedoplatek za plyn. Ale on topil dřevem!
- Až přijedeš! Vyřešíme to. Musím to mít před očima.
Kaufland. Mají eidam pětačtyřicítku ve slevě. Tu nechci. Ona se slije v lednici.
- A máte třicítku? Vy studujete nebo se učíte?
- Učím. Už pět let. Obor cukrářka. A teď mám ještě pekař. Ten je náročnější.
- Jé, tam jsem učila. Ale už všichni asi odešli.
Jmenuje mistry, učitele. U jedné se zastavuji.
- Tu pozdravujte.
Ta učí technologie. Inženýrka.
- Já jí pošlu SMS. Jsem teď na praxi.
- Ne. Počkejte, až přijdete do výuky. To nespěchá.
- Když my jdeme až v úterý.
- To vůbec neva.
- Já jsem byla nemocná.
Špitla to hnusné slovo.
Důrazně, ale velice důrazně jí říkám, že se spletli v diagnóze. Že parazit utvoří rosolovitou kuličku. Ta ztvrdne. A už děsí..
- Mamka z toho byla špatná. Mně je dvacet! Byla to slabší forma.
Ježiši! Tohle oni říkají a lžou. Slabší - silnější, co to je za nesmysl!
- Ne! To nemáte! Jste zdravá!! Budete mít děti. A dožijete se stáří. Rozumíte?!
-Jste hodná. Rozumím.
Slečna se mi dívá do očí. Ještě jednou jí to opakuji:
- Jste zdravá! Zapamatujte si to!!!
Usmívá se přes brýlky. Vděčně.
Jsem doma.
- Tak byl jsem u Lukáše vyfotit plynoměr.
- Pošlu ti vyúčtování. Tak to seš Peťuš, sekáč.
Jdu si udělat dušenou mrkev. Za chvíli slyším.
- Seš redy? Oni mu mají vrátit těch šest tisíc. Okradli ho. Počkej! Já to přepočítám! Zatím se najez.
V klidu obědvám. Vím, že to vyřeší. Taky ano. Podle měřidla natočil minimum, 78 kubíků. Asi tak za 1600 korun.
- A jak mu to tak napočítali?!
- Od pasu. Jen tak porovnali loňskou spotřebu a nepočítali s tím, že jsme mu koupili kamna a vyvložkovali komín.
- Ale to je trestné!
- Jdeme napsat reklamaci.
Diktuje mi. Všechno má připraveno. Spočítal, že by mu měli vrátit skoro 22 tisíc!! Chápe to někdo?! Tady se lidi zatloukají do země. Chtěli po něm přes šest tisíc!!
- Peťuš, a dáme jim jejich termín! 15.5.2023.
Mno. A te´d jdu napsat reklamaci na dalšího obra. Držení přeplatku. Nárok na úroky, na inflační situaci. A další reklamaci. Taky na ČEZ. Poradili na ERÚ.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-25_Okruhy_mest%2C_ekoTaliban_v_Pze_a_ekoteroriste_v_Brne/
Poslouchám u Xavera pana Turka. Vypráví o ekoTalibanu v Pze. Primátor Svoboda – ODS – jedna ruka s Hřibem – Piráti. Ukazuje obrázky evropských měst. Města se dají objet po okruzích Např. v Londýně se může z hlavního okruhu kdekoli sjet do City. Praha nemá dostavěný okruh. Brání v tom zelení ekoteroristé. Právě ti, kteří si přejí z magistrály udělat pěší zónu. Pan Turek je světoběžník, zná evropská města. Dálnice od Bratislavy vede okolo Národního muzea. Všude jedeš po okruhu, jen v Pze jedeš centrem města okolo Václaváku. Rarita. Ale někudy musíš pokračovat dál. EkoTaliban má slíbenou blokaci od primátora do konce června. To si Pražané užijí. No jo, třicítka těm zeleným pakům stačí. Oni nespěchají do práce. U třicítky trpí součásti motoru, tvoří se víc zplodin. Řidič se nesoustředí na jízdu, ale na tachometr. Je víc nehod. Co je horší, v Brně tihle zelení skřeti vypouštějí pneumatiky hezkých SUV. Prý Mazda – kvalitní auto pro maminky s dětmi, pro seniory. Jenže když auto bude stát noc a den na vypuštěné pneumatice, musí se vyměnit. Nejlépe obě přední, aby byly stejné. Pokud ta pneumatika je znehodnocená, znečistí ovzduší jako v Kuvajtu. Tam se s pneumatikami nepaprají. Podpálí je. Tečka.
A tak jsem se tu zapíchla. Jsou dvě. Jdu spát.
Dobrou noc!
P. S. Mezitím odbila půl čtvrtá!!!
P. S. 2
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-054-25_Setkani/1586291260
Spojené státy již druhým rokem zakazují ruským diplomatům pokládat věnce k pamětní desce Spirit of Elba na Arlingtonském hřbitově.
Uvedl to velvyslanec Anatolij Antonov a připomněl, že loni v prosinci nebylo ruským diplomatům umožněno navštívit Národní hřbitov Fort Richardson v Anchorage:
"Zjišťujeme, že je stále obtížnější prosadit v oficiálním Washingtonu důležitost vzpomínek a spolupráce na uctění památky tehdejších hrdinů. Tento přístup je urážlivý nejen pro veterány obou zemí, ale pro všechny, kteří si připomínají jejich velké činy."
Dnes, 25. dubna, si připomínáme 78. výročí historického setkání sovětských a amerických vojsk na Labi.
P. S. 3 Z FB
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-25_Posledni_sovetsky_obcan/1586291284
Johan Peter Hasenclever13. KOMNATA
Poslední sovětský občan
Jistě jste již viděli slavný film Terminál s Tomem Hanksem v hlavní roli, který je o muži, co po převratu své země zůstal uvězněn v letištním terminálu.
Něco podobného se kdysi událo také ve vesmíru.
Sovětský kosmonaut Sergej Konstantinovič Krikaljov se nedobrovolně stal posledním občanem SSSR.
Zatímco byl ve vesmíru, jeho země se rozpadla. Sergej tak násilně vytvořil světový rekord v nejdelším setrvání ve vesmíru.
Neexistoval žádný způsob, jak ho vrátit zpět na Zem. Prostě mu byl odepřen z legislativního a finančního hlediska návrat na Zem.
Bylo mu řečeno: ,,Země, která Vás poslala do vesmíru, už neexistuje a v současnosti není nikdo, kdo by Vás dopravil zpátky!"
Zatímco v Moskvě došlo k převratu, stanice ′′ MIR ′′ v pohodě, obíhala kolem Země.
Stanice se stala jeho domovem a de facto i posledním kouskem SSSR.
Čtyři měsíce předtím ho SSSR poslal do vesmíru ze sovětského vesmírného střediska Bajkonur. Jeho mise byla plánována celkem na pět měsíců. Sergej tedy rozhodně nebyl připraven na delší pobyt.
Rozpad SSSR způsobil obrovskou ránu sovětskému vesmírnému průmyslu. Sergejovi bylo řečeno, že už nikdo nemá peníze na jeho návrat.
Státní bezpečnostní služba ho požádala, aby zůstal na orbitě co nejdéle, že se to pokusí nějak vyřešit
V nejhorším případě by Sergej ještě mohl použít automatický záchranný modul na palubě, ale to si nedovolil, protože by to vedlo by to k automatické samodestrukci celé orbitální stanice MIR.
Jeho mise proto trvala nechtěně dvakrát déle, celkem 311 dní!
Mezitím v Rusku začala obrovská hyperinflace. Vláda Borise Jelcina začala prodávat vše co mohla, včetně křesel do stanice ′′ MIR"
Japonsko koupilo místo za 12 milionů dolarů, Rakousko za 7 milionů dolarů.
Chtěli prodat i samotnou stanici, ale nemohli, protože byla ještě ve zkušebním provozu a nikdo jiný než Rusové ji nebyl schopen udržovat v provozu..
Vždy přiletěl nějaký cizí astronaut, jehož země zaplatila Rusku miliony, ale na zpáteční cestě už neměli na palubě místo pro Krikaljova.
Nakonec sovětského kosmonauta zachránili až Němci, když Německo koupilo jeho místo na palubě pro svého astronauta za 24 milionů dolarů.
Sergej Krikaljov se tedy mohl vrátit domů 25 března 1992. Vlajku neexistujícího Sovětského svazu měl na rukávu svého skafandru. Byl celý bledý a sotva se držel na nohou.
Místo, kde přistál, poblíž Arkalyku, přestalo být sovětským územím a stalo se Kazachstánem. Jeho rodné město Leningrad se stalo Petrohradem. Jako ,,bolšij sovětský kosmonaut" dostal tehdy ještě poslední plat (600 rublů) Za což si mohl koupit asi jeden kilogram salámu. Je smutné kam Sovětský svaz, dříve silná a významná kosmická velmoc po ,,demokratických změnách" v 90 letech až spadl. Obyčejní lidé tehdy dokonce hladověli a kriminalita ovládla ulice..
O několik let později se stal prvním ruským astronautem, který se proletěl americkým raketoplánem NASA.
Za další dva roky byl také prvním kosmonautem na nové mezinárodní vesmírné stanici ISS.
V únoru 2007 byl jmenován viceprezidentem ruské společnosti RKK Eněrgija pro pilotované lety, při zachování jeho statusu kosmonauta, na něž je patřičně hrdý, jelikož byl jako ,,zapomenutý kosmonaut " tak dlouho ve vesmíru, jako ještě nikdo před ním. Dnes je Rusko v kosmickém výzkumu opět na špici a je je škoda, že národy už nespolupracují na dobývání a poznávaní vesmíru a namísto toho svět znovu utrácí své peníze za zbraně.
P. S. 3
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-25_Lzou_nam%2C_cest_se_vytratila/
Johan Peter Hasenclever
Můj děda byl pekař.
Myslím, že kdyby přidával lidem do chleba cvrčky, kobylky, červy a jiný hmyz, tak jak nám to schválila EU a jak to již praktikují některé supermarkety, lidé by ho nejspíš máčeli v proutěným koši v řece Vltavě a to hodně dlouho...
Dnes? Ale jděte!