Elektrický den

Ješiši, včera mi nešlo vložit. Bože, překontrolovat. Publikovat. Jedna ráno.

Úterý je pryč. A co středa?

Zase budík. Zase jak střela na nohou. Právě proto jsem zapomněla vložit text. Na jedenáctou přijde elektrikář.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-27-promenadou-rano-na-kondici

Ranní rituály. Snídaně. Vařím z litru mléka puding. Bude se hodit ke svačině.

Běžím; beru si balíček do zásilkovny. Vyzvednu nový. Chci si našlapat svůj krokový plán. Vybírám vhodnou trasu. Běžím po cyklostezce na soutok. Podél Metuje a tenisových kurtů. Támhle nahoře za chvíli budu štrádovat. Maminčino slovo. Vybíhám svůj kopec. Jdu k základům kostelíka sv. Jiljí. Obíhám velkým obloukem promenádu. Okolo kasáren na promču. Miluji výhledy přes barevné pásy polí a luk k obzoru. Pozoruji ráda javor s korunou narostlou jako srdce. Hlídám si čas. Těší mě, že okolo laviček uklizeno. Četa z TSM chodí uklízet binec po šmejdech. Nerozumím, jak někdo může odhodit papírek. Tuhle se mi stalo, že jsem místo jednoho kapesníčku najednou držela jen jeden. Otáčela jsem se, kde jsem ho vytrousila. Vrátila bych se. Nikde jsme ho neviděla. Mrzelo mě, že někde leží na cestičce. To se nedělá.

Blížím se zezadu k mateřské školce. Co jsem se tu nařvala jako tur po mamince. Dnes už by mi to nebylo nic platné. Už se mi ztratila. A je to pro mě to nej nej nejhorší. Maminku… Slyším dětský křik. Jako bych tam byla před šedesáti sedmi lety. Jenže to jsme měli k dispozici malou zahrádku, dětskýma očima se zdála být velká. Pískoviště u zdi s Novákovými. Dnes mají děti velký prostor. Uháním městem do trafiky. Odevzdávám balíček.

- Máš tu velký. Včera jsem ho přijímala.

- Ukaž? Ten nevezmu. Zavolám Petrouškovi.

Na mostě volá.

- Volal A. na jedenáctou počítá…

- Peťuš, už jsem skoro doma. Pošlu ti kód na balíček. 

Péťa mě kontroluje. Zná mou nedochvilnost. Rychle sportovní výživu. Volá nájemníček. Domlouváme se na termínu předání bytu.

- Ondro, jsem v časové tísni. Budu s tím počítat. Ano, sepíšeme.

Ještě volám své cikánečce. Vím, že se bojí, abych si to nerozmyslela. Ach, jak je šťastná.

- A to myslíte až ten další měsíc?

- Ne, myslím polovinu června.

Vypískla radostí.

- Já jsem vám tak vděčná, že jste mi dala příležitost.

- Dala. Píšete bez hrubek. Znáte interpunkci. Kde jste se to naučila?

- Ve škole. V HK.

- Trošku jsem se o vás zmínila, ale nechci moc psát.

- Pište, mně to nevadí. Jsem šťastná. Děkuji, děkuji.

- Péťa říkal, že se dostanete z té pihele.

- Já to tam vůbec neznám.

- Ve vaší ulici je pět minut od domu velká samoobsluha.

- Jé, to už nebudu na nikom závislá. Koupím si sama, co potřebuji.

Ještě dohadujeme konkrétnosti.

- Už nemám čas. Je jedenáct deset, za chvíli se ozve zvonek. Nebojte se. Zavolám, připravím…

Hovor přerušil zvonek. A. je tu. Jeho táta nám v domě roztahal kvalitně elektřinu. Byl tu minulý týden. Radil se s tatínkem. V domečku ve skládku vypověděla službu zásuvka. Porcelánová. Skládek jsem v pondělí z části vyklidila. A. si bere štafličky. Už ví, kde je má Péťa uklizené. Voláme Petrouškovi, kde je hlavní vypínač. 

- Když jsme stavěli dům, kabel dali do chrániček. Vede pod domem. Chaloupka se vypíná na sloupku.

- Vypnete dům?

- Vypnu.

- Tak já jdu rychle upéct bagety. Půl hodinky!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-27-rano

Asi nevěří. Až do odpoledne stojí na štaflích a dělá hlavní rozvaděč tak, jak to má být. A jak to LP neuměl. Nevadí. 

Nesu mu zatím pohárek pudingu s jahodami a různými typy šlehaček. Kafe. Turka. S mlékem. Bez cukru.

Jdu do domu. Tvořím válečky. Zaplétám houstičky. Zaděláno. Vykynuto. Upečeno. Co navrch? Rybí pomazánku. Hotovo. Ještě lovím ze sklenice ze včera z bleskového salátu kolečko okurky. Vypadá to pěkně. 

Škrabu nové brambory. Vařím je v páře. Krůtí prsa mám naložená. Cvak. Dům se vypnul. Náš dům je na elektřinu. Vypne-li se, je tu slyšet obrovské ticho. Tady stále něco bzučí.

- Vypnul jste nám dům.

- Dobré znamení. Přišel jsem na jeden kabel. Nebudu muset vést tu lištu. Jen v rohu propojím kabely do jídelny.

Nahazuje dům. Nechávám programování trouby na večer. Jazyk. Den. Měsíc. Rok. Tvrdost vody. Teď ne. Dům už pak nemusel vypnout. Našel řešení. Všechno jsem stihla. Bagety, pomazánku z rybiček, kompot, puding… Všechno.

Zdobím mu dvě houstičky. Včerejší bleskový salát z okurek - dobrota. Mám ho nachystaný se smetanou ke krůtím prsům. Vytahuji kolečka, pokládám na pomazánku k ředvičkám a rajčeti. Pikantní chuť.

- Paní Hrobská, já bych u vás nemohl bydlet.

Valím oči. Vysvětluje.

- Protože u vás je všechno tak dobré.

Usmívám se.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-07-nazdobila-jsem-si-talirek

Jdu se naobědvat pod slunečník. Vedro.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-27-ornamenty-plisne/1712591226

Pozoruji vzorky plísně na hroznovém vínu. Zvláštní. Vypadá to jako pavouk prasklého skla.

Petroušek je tu. Chválí. Zásuvka zprovozněna. Porcelán, setsakramentsky drahý, nemá nějaký odpor. Zkrátka není vhodný do skládku. Tam bude prachobyčejná zásuvka. S Péťou zkoušejí vypínače. Asi se tomu říká jističe. Zapisuji. Světla jídelna. Zásuvky…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-27-rozvodna-hotova

Nabízím oběd. Prý ne. Neexistuje. Servíruji. Dostává čerstvý kompot. Uvařila jsem ho v poledne. Hlávkový salát se smetanou. Mám radost, že mu chutná. Mezitím jdu vytisknout tabulku s rozvody. Hotovo. Tak i chaloupka se dočkala po dvou letech revize. Teď už má drátky tak, jak to má být.

Venku se zvedá vítr.

- Peťuš, měla jsem do domu pustit víc tepla. Je mi zima.

- Ona tam je zima!

Chvilku odpočívám. Dnes je výročí atentátu na tu bestii Heydrichovu. Jednou jsem slyšela, že si objednali na západě jeho smrt, protože moc špízoval a ohrožoval soukmenovce. Frank – to byl prý primitiv, ten by zabíjel na počkání jen proto, že se mu nelíbí tvůj účes. Heydrich ten vybíjel plánovitě naši inteligenci. Ale stíhal ještě špízovat původ pohlavárů… Byl jim nebezpečný. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-27-podvecer-v-zahrade

- Peťuš, jdu zalít.

- Pojď, vezmeme si každý jednu hadici, máme to hned.

Jak pravil, tak se stalo. Vytáhla jsem poslední loňský porek.

Sedám si na lavičku, kde ráda sedává Žofie. Moureček páchá akrobacii mytí. Přes své břicho se dostane až na záda. Čistotný kocouří kolos. Najednou cvakly dveře. Péťa. Mourek se na mě vykašlal. Běží k páníčkovi. Co kdyby dostal maso. Petroušek přisedá. Chvilenku vedeme podvečerní šplechty.

- Žofka hezky chytá myši.

- No, docela hodně.

- Jdeme domů, je tu zima.

No. A na konci dne zjistím, že jsem včera nepublikovala. Budliky, budliky. Už mám hotovo. Úterý. A dnes středu. :-)

Dobrou noc!