Energický. Pracovní. Měli jsme to hezké - dnes :-)

Energický. Pracovní. Jj, hezký den v našich zeměpisných  končinách... Ale ze začátku nevypadal.

Budík; dávno před ním se chystám meditovat. V pátek nepracuji. Ale! Dělám výjimky. A ráda. Na desátou klientka. To stihnu věcí... Jsem myslela. 

S Petrouškovým strejčínkem si posíláme dárky. Třicet let. Padli jsme si do oka napoprvé. V roce 2015 mi od strejčínka přišla k narozeninám v balíčku kniha Léčebný kód. Neměla jsem čas do ní juknout. Ležela v kuchyni. Teprve v srpnu jsem ji zběžně prolistovala. Pamatuji si - dopoledne. Seděla jsem v kuchyni na židli a valila oči. Skvělé čtení. Autor Loyd a Johnson. Johnson vystupuje v Tajemství - Secret. Knihu jsem téměř přečetla. V zářijovou neděli mi padlo na Cestách k sobě video s dr. Loydem. Zdraví nás přes skyp. Před příjezdem do Phy. Vyběhla jsem tehdy v noční košili  s ntb v rukou ven. Petroušek pracoval na zahradě. 

- Peťuš, představ si, bude tu dr. Loyd.

- Neznám.

S očima navrch hlavy vysvětluji, kdo to je. Má to háček. Vstupenka stojí okolo tři tisíc korun.

- Jeď. Pošlu ti peníze na účet.

Zhmotnilo se. Vše časově vyšlo, jak mělo. Koncem září t. r. jsem prožila kouzelný den ve druhé řadě na přednášce, meditacích v báječné atmosféře se srdečnými lidmi s dr. Loydem. Hodně jsem se naučila. Po příjezdu domů nám organizátorka poslala léčebné kódy na vztahy, zdraví, úspěch. Fungují. V posledním roce jsem je nepoužívala. Vrátila jsem se k nim intenzivně. V posledním měsíci FUNGUJÍ. Díky, vesmírná inteligence.

Jsem jeden celek se silou, která mě stvořila. :-)

Při meditaci mě dnes zaplavila vlna energie. Lezu do dne.

Jdu si namixovat snídani. Jako zmrzku; kopeček lesního ovoce, kopeček banánu. Mám na paměti slova farmaceutky homeopatičky. Se vztyčeným ukazováčkem:

- Herbalife je nejlepší výživa na světě! 

Na varné desce cedule jak hrom:

Půjčil jsem si na dopoledne tvé auto. Nejde mi baterie.

Ještě, že nemám v plánu výlet.Nechtěl mě rušit. Hlavou mi blesklo jet na kole. Už dlouho jsem neviděla řeku, sojky, stezku, krávy, koně.

Zapínám počítač. Startuje. Modrá plocha, anglický text. Čekám. Znovu startuje. Ještě jednou. Nikdy nenaběhne. Vypínám. Ihned se zapíná znovu. Fotím obrazovku. Posílám Lindě. Co mi píšou?

- Je nemocný. Chce se léčit.

Volám synovečka. Nebere. Hovor sám vypadl. Hm, mám tam profi účtenku, doklady... To teda den hezky začíná. Baterie chcípla. Počítač chcípnul... Pátek. Jak to vyřeším? Volám svým mágům. Měli se tu dnes zastavit wifi. Nová nějak kulhá. Vypadává. Dnes mi nejde ani tak o vypadávání netu, jako o chod počítače. Mají jen do jedenácti. Dovolené. Pátek. Někdo jim přerušil skleněné vlákno... Slyším, že pán je v presu. Ozve se. No, hlavně, aby to nebylo jako po konkurzu. My se vám ozveme... :-)  (Někdy. Nikdy.)

Na desátou paní. Štíhlounká, překrásná. Byla štíhlá už když přišla asi před čtyřmi pěti lety. Má zpoždění. To mi vyhovuje. Po ní nejde nikdo. Pohoda. Zvonek.

- Došla ti SMS, že se opozdím?

- Vůbec nevím. SMSky čtu s jednodenním zpožděním. Whats App nárazově. Telefon stále něco oznamuje. Vyhovuje mi, že přijela později. Telefon ignoruji. Na zmeškané hovory reaguji někdy až druhý den.

Svěřuje mi tajemství. Povídáme si. Schvaluji její plán. Udělala jsem to taky tak. Bacha na závist. Odsává energii. Maminka mi vždy kladla na srdce, abych se nesvěřovala. A Petroušek mi připomíná, abych nedávala blbcům zbytečné informace. Má pravdu, předsedo! :-) Když jsem tuto paní potkávala v jejich obchůdku, nebyla mi moc sympatická. Říkám jí:

- Víš, že jsem si tehdy myslela, že seš povrchní, namyšlená? Máme předsudky. Takhle mě taky lidé vnímají.

- Ne, lidé tě neumějí zařadit. Jsi pro ně přespříliš vzdělaná. To nemají rádi.

Měříme. Vynikající.

- Můžeš mi sem napsat jedničku? Já si to vždycky dávám na chvíli na ledničku.

Píšu jak za starých dob s radostí velkou jedničku se svým klikyhákem. Petroušek je tu.

- Á, slyším známý hlas. Dobrý den! Kdepak jste byla ráno, když jsem Vás potřeboval?

- Sháněl jste maso? (Neprodává maso, řekla svůj produkt. Chci uchovat její anonymitu. Nechci ji identifikovat.)

- Ne, potřeboval jsem vytlačit auto ze dvora. Chcípla baterka, potvora.

Paní se na chodbě loučí. Křehounká, subtilní. Volá na manžela:

- Tak kdybyste potřeboval zatlačit, něco vykopat, zdvihnout, brnkněte! :-)

Představuji si, že tahle křehulka drží v ruce krumpáč. :-) 

Volám ohledně počítače. Petroušek mě zrazuje:

- Budou na obědě.

A jsou. Ale nechávám vzkaz na poruchách. Pán se hlásí zpátky. Synchronizujeme si své časové plány. Měla bych jet za mamkou. Pro Petrouška přijela naše kamarádka. Odjeli obhlédnout nějakou práci v jejím domě. Bude potřebovat přivézt baterii...

- Myslíte, že my vypreparujete aspoň disk?

- Fakt nevím. Nevím. Jestli nebude poškozen.

- Víte co, já Vám tam ten počítač odvezu. Je to možné?

- To by bylo nejlepší. A stihnete to do třinácti? Pak musím odjet.

Domluveno. Porod - vytahat kabely z počítače. Na papír si píšu, kam který. Růžový do růžové, modrý do modré, zelený do zelené. Čvonč na net do jediné netové zdířky... Jiná toho tvaru tam fakt není. Vše si poznamenávám, zakresluji... Tragédka. Co kdybych pak ty dráty neuměla nandat zpět? Najednou se ve mně rozlil pocit klidu. Nic se neděje. Klid. Všechno je v pořádku. Počítač se ještě rozběhne... Otírám ho z prachu. Doma mě programovali: 

- Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej... 

Vždycky jim dělám radost v jejich přítomnosti. Dnes jsem jim udělala radost, ale byla jsem u toho jenom já. Kdo jim to vyřídí? Na svou růžovou krajkovou halenku jsem si počítač narazila zadním větrákem. Prachové vzorečky fukaru se mi obtiskly na přední díl.

Předala jsem počítač. Domů převléknout se. Za maminkou. Dnes spěchám.

- Maminka je dole na promítání.

Sjíždím dolů do jídelny. Jů, bezva. Promítají starý český film. Malé improvizované kino. Odvážím mamku na chvíli ven. Borůvky, jahody, kaštany, kofilu. Do prčic. Hlava děravá.! Meruňky, blůmy zůstaly pod stromem. Mamince vyprávím o vlivu Merkuru. Má na svědomí vypadávání služeb strojů. :-)

- Není ti zima?

- Mamko, vydržím to. Navléknu ti svetr.

Maminka se zálibně dívá na obaly čokolád.

- Kaštany - ty mám moc ráda. A kofilu taky.

Mrzí mě to zapomenuté ovoce. Volám Petrouškovi.

- Peťuš, potřebuješ odvézt pro baterii?

- Už ji mám doma. Co babča?

Mamka reaguje:

- Ahoj Petře!

- Co jsi měla k obědu?

- Člověče, nevím.

Doplňuji otázku:

- A cos měla teď dobrého?

- Kaštany?

- Ne, mrkni na stůl. Máš modrou pusu.

- Aha, borůvky.

- Holky, já musím jít dělat. Babčo, tak se měj fajn!

Loučíme se.

- Potřebuju na záchod.

- Tak mamčo, já tě odvezu a pak se půjdeš dívat na film, ano?

Na záchodě mamku zas cvičím v jednoduchých úkonech. Je šikovná. Dnes umí vytáhnout papír z držáku. Pustit jiný typ kohoutku. 

Parkuji ji v jídelně. Pusinku. Čokoládky jí snad vyvezou nahoru. Mohla jsem tam doběhnout...

Lidl. Telefon. 

- Máte to hotovo, ale přijeďte do patnácti hodin. Musím odjet do Hradce.

Ve fě jsem během pěti deseti minut. Počítač naskakuje. Děkuji, vesmírná inteligence. Dva roky chci koupit nový... Stále odkládám. Kdykoli čučím do zdi, než se rozhoupe k akci, vždy přijde myšlenka na nový. Dnes mi počítač zavolal:

- Haló, chci do důchodu. Sežeň si něco mladšího, rychlejšího... Už nemám ty reakce.

Kabely! Zkoumám poznámky na papíře... Barvy a tvary koncovek. Zasunuji kabílky intuitivně. Nejsem přeci béčko. Natož céčko! Počítač startuje.

- Já ti stále říkám, že seš šikovná.

Kecá. Převzal mantru mé rodiny. Studuj,studuj, hlavně na nic nesahej.

Pračka volá. Vymáchat její obsah v octové vodě. Pověsit. Posbírat ovoce. Odpeckovat. Zadělat na metýnku. Tu miluje Petroušek. Pracuji venku. Nemám ponětí o čase. Půl osmé!!! Ještě zalít zahradu. Pršelo před třemi dny. Málo.

Mlsal je tu.

- Tady to už hodinu voní. Tak jsem se šel podívat, a ono se tam peče něco dalšího.

Nandavám na talířek.

Kopírují na externí disk. Čas běží jak splašená kobyla.

22.36 hod. Telefon. Linduška. 

- Jsem doma. Bylo to náročné. Tři dny tři města. Na dovolenou bych tam určitě nejela.

- Ale švýcarské hory jsou krásné. Vodopády..

- To jo, lyžovat bych sem jela. Ale jinak NE!

- To je dobře, že seš doma.

- Dobrou!

- Dobrou!

Den se vlnil jako zmije. Ale zvládli jsme ho.

I vy?

Dobrou noc!