Epilog Theatrum Kuks. Cyklovýlet Kuks - Jaroměř - Josefov - Starý Ples - Heřmanice

Dnes to bude žůžo. :-) Těším se.

V sedm budík. Moje zpackaná jednička dostane svou podobu. Dva měsíce jsem měla paskvil na zub v puse.

- A nekousejte na něj!

Dobrá rada nad zlato. Ono se na něj ani kousat nedalo. Zub zúžený. Vypadal, jak když někdo zasádroval díru do suché omítky. Jen jen se uvolnit. Estetika šla do háje...

Reference na Centrum estetické stomatologie a kliniku komplexní estetiky ARIES jen a jen ty nejlepší. OK. Nemá smlouvu s pojišťovnou. Ale já chci mít fční zuby. Už mám! Krásné prostředí, hodné sestřičky. Ošetřoval mě sám majitel, dr. Beran. Vše vysvětlil, dohodli jsme se, jak to chci. Líbilo se mi, jak hezky jednal se sestrou. Milé, tiché, příjemné ošetření. Výsledek - luxusní. Voda mi sice cákala do nosu, ale sestřička mi stále vyměňovala límce, abych neprovlhla. A pan doktor si ze rtu vytvořil kapsu, abych mohla dýchat. Dnes při mě nebesa stála. Ó, díky!

Na kole k mamince. Na kraj stezky známá tvář. Jaruška. Volám ahoj, ahoj, ahoj! Cestu lemuje Labe. Jako je Sněžka hora hor, tak Labe je pro mě řeka řek. Krásná příroda. Jak stárnu, víc a víc mě opájí. Sojka přede mnou letěla schovat se na strom. Jak jsem se přiblížila, znovu popoletěla do bezpečné vzdálenosti. A znovu a znovu... 

Maminka není. procházím. Volám. Jak se asi volá, že jo, mami?

- Haló! Haló, je tu někdo? 

Není. scházím o patro níž. Snad by mohla být v kapli. A je tam. Přicházím na závěrečné:

- Jděte ve jménu Páně! 

Vezu ji nahoru. Pozoruji, že je tak týden deset dnů posmutnělá. Pusinkuji ji. Nevyjadřuje radost. Otupělá? Čím?!

- Mami, mám tě ráda. Máš mě ráda? .-)

Terasa. Slunce. Nabíjení!!! Temno, umělé světlo - ZABÍJENÍ!!!  Borůvky. Jahody. Maliny. Blůmy. Nechávám u paní Dany v lednici tvaroh s čokoládou a borůvkami na odpoledne. Prosím, jestli by mohla maminka zůstat na terase. Mají to podepsané. ZBYTEČNĚ. Byrokracie. Upjatá korektnost. Lidi jsou sami na chodbě. PROČ NE NA TERASE?! Prosím, zda by mohla obědvat venku. Paní Dana se usmívá. Zná své klienty. Ví, že jí mamka uteče do hejna. Prý ani ve světlé jídelničce nechce být sama. Já bych tam sama teda taky nebyla. Ale často ji tam natrapicíruji. Před čtrnácti dny jí dali ke zdi. Čučet do zdi. Člověka, který mluví, vnímá, reaguje!!! Když vyměňovali linoleum, měli na jeden nebo dva dny jídelnu ve světlé části chodby. Tam to bylo fajn. Světlo. A houf.

Maminka si pochutnala na kafíčku se smetánkou. Vyprávím o ošetření zubu. Svěřuji jí svůj plán na dnešek. Na třináctou hodinu na kole dofrčet do Kuksu. Pod kaskádovým schodištěm Geisslers Hofcomoedianten - Malé příběhy velkého hraběte II a pak cyklovýlet Jaroměř - pevnost Josefov - Starý Ples kaple sv. Huberta s hornovým koncertem - stará sýpka Heřmanice... Proč se mi zdá smutná? Prohlížím fotečky ve foťáku. Ještě v červnu blonďatá hlava pečovatelky celuje maminku. Dnes tatáž hlava srší nenávist. To neva. Ale v čem tkví ta letargie... Vrtá mi to hlavou. Co se přihodilo? JÁ NA TO PŘIJDU. 

- Maminko, přijedu zas zítra.

Nerada odcházím večer, kdy je mamka nesvá, že na ni zapomenou. Do nekonečna ji uklidňuji, že se to nestane. Nerada odcházím dopoledne. Nerada, nerada, nerada... Ó, hrůza mě obchází, kdybych takhle měla skončit. Ne!

Oběd Petrouškovi. Já sportovní výživa. Přivezl koš hub. Téměř vyčištěné. 

- Peťuš, jedu.

Přeje mi hezkou zábavu. A to já se cestou bavím. Mám na to tři čtvrtě hodiny. Stále seskakuji. Má kráska s modrými rámečky od brýlí. Fotím ji z ulice. V zimě z pevnostních luk. U slunečních lázní - jů, to je slunečnic! Všude zlatobýl. U špendlíků mlsám. Přezrálé. Neskonale dobré. Je tu podzim. Vše zraje, sklízí se a sklizeno, nádherné barvy. Jaro má své. Začíná bíle. Léto má své. Letní zlatá pomaloučku přechází v podzimní oranž. Jeřabinky. Bezinky jdou do tmavé. Komín v Heřmanicích prázdný. Letos jsem tudy nejela v době hnízdění. Byli tam? Kde už jsou? Stejně očima hledám, jestli tu náhodou čápík nestojí u řeky. Nestojí. Je pozdě. Pro čápy i pro mě. Minuty běží. Já snad to představení nestihnu. Miluji chůdové scény Geisslerů. Vtipně vymyšleno, zrežírováno, zahráno. Holka, šlapej! Brod. Jméno vesnice i v Labi. Tady jsme loni viděli plavit koně. Vojenský brod. V době pevnosti. Stále si myslím, že už jsem v Kuksu. Ještě jedna zátočina. Jo, už jsem tu. Vyšlapat kopec. Poslední metry seskakuji. Sjíždím pruďas k místu střetnutí.  Lidé už posedávají po dlažbě... 

Úvodní slovo... Herec Bohadlo, schovaný pod "kecpultem". Zdraví mě. Prohodíme pár slov. Nad ním stojí na chůdách posouvač děje - vypravěč :-) Jdu si sednout přes cestu na dlažbu. Přála bych vám vidět tu brisknost, vtipnost textu, rytmus, rafinovanost výstupů, rychlé věty, zvuky cililink, grimasy... MILUJI TOHLE BAROKNÍ vyprávění. Divokost. Bláznění. :-)

Potlesk. Sbíráme se. Do sedel!! Pod kopcem na stezce seskočil jezdec na historickém kole. Krátké seznámení se strojem. Prof. Bohadlo dává z legrace na odiv svou nejmodernější skládačku. :-) U brodského brodu se odpojují. Jedeme lážo plážo na jaroměřský hřbitov. Jak to, že nám cesta uběhla - snad za patnáct minut? Já vím, neseskakovali jsme. Seznámení s náhrobkem Plačící žena. (Nad smrtí tchýně M. B. Brauna - rodina Miséliusových.) Vzadu - nádherná secesní hrobka Polických. Upozorňuji na náhrobek ak. sochaře Vl. Preclíka. Odborník na funerální tvorbu vyzdvihuje náš pevnostní garnizonní josefovský hřbitov. Souhlasím. Prý navštěvuje nejprve hřbitovy. Otisk společnosti. Ano - hřbitov ukazuje, kdo tu bydlel, vkus bohatých, chudých... Ředitelka festivalu - veselá, vstřícná, milá, příjemná. Slyším, že si stěžuje; má sedlo příliš dole. V Activu seřídili, nezkontrolovala výšku. Shání klíč č. 8. Nabízím pomoc. Volám Petrouškovi. Všichni jedou po stezce na druhé straně řeky. My letíme k nám. Stíhám ji upozornit na chrám sv. Mikuláše, na secesní vily... Ukazuji, kde všude stanovali návštěvníci Brutalu.

- Jo, to jsem viděla, když jsem tu byla s letáky. Tady bylo lidí...

Petroušek se pokouší šroub odšroubovat. Matice strhnutá. Pro pilku. Povedlo se. Teď nalézt nový šroub, matku... Nesu pití. Odlévám ze své sportovní výživy. Paní Kateřina chválí, děkuje. Mezitím vysbírala z trávy dvě pixly šroubů, matek. 

- S vámi bych chtěl pracovat. :-)

- Jé, já to uklidila, že jo?

- Peťuš, je nervní.

- Neééé. Nejsem. 

- V patnáct musí v bastionu I.

Hotovo. Letíme po asi tři roky staré dlažbě. Než bychom si vyrazily zuby, jedeme na chodník. Dlažba vymačkána těžkými vozidly...

Dlouhý, předlouhý Šoubrák jsme vytlapaly s jazykem na vestě. Volá na někoho. Ó, její bratr. Můj oblíbenec. Posunkujeme, že vpravo... Všichni se scházíme před patnáctou na nádvoří bastionu. Prachárna. Stihly jsme to. Divadelní představení. Valdštejnské imaginárium. Myslím, že amatéři, ale dobří. Zapojují stínové divadlo, diváky, převleky, neživé figury. Divadlo tří herců. Alegorie života Albrechta z Valdštejna... Líbilo. Opravdu imaginativní.

Loučím se. Domů. Ostatní do ateliéru ak. sochaře Petra Nováka. Pak dál na Starý Ples. Kapli sv. Huberta s loveckým zámečkem postavil hrabě. Špork. Zbyla jen osmiboká kaple. Hornový koncert. Já - Lidl. Dusno. Vzdušná vlhkost. Vycházím ven. Slunce. Všude kaluže. Ptám se udiveně nějakého pána:

- Pršelo?

- No, krátce, ale lilo. Provazy.

Hm, to jsem nečekala. Domů.

- Uklidil jsem ti kolo a polstr na lehátku.

Hm, tam jsem si chtěla na chvíli lehnout. Ty vorle. On ho nechal promáchat. Prý než uklidil kolo. Nejdřív se uklízí polstr. Neva. Na žhavou dlažbu v kuchyni.

Na dvacátou do Heřmanic. Naposledy projíždím přejezdem mezi Jaroměří a Josefovem. Cení se na mě připravené značky na ráno. Zákaz vjezdu. Slepá ulice. Jednosměrná... Chjo. Od zítřka od nás z Josefova do Jaroměře asi na dva měsíce na náměstí přes Košice. Musíte to opravit? Musíme to vydržet! Koleje v našem městě neexistují. Jámy, díry jak po výbuchu. Archeologický průzkum dva roky! Železniční uzel! Trvá to už docela nepřiměřeně dlouho. Rozbitého, rozkopaného, opravovaného priveľa. A na jak dlouho? Kdy budou opravovat znovu?

Mám deset minut na dojezd do místa narození Albrechta z Valdštejna. Semafory. Auta se plíží. Stihnu jedno předjet. Tím pádem stíhám projet právě ve chvíli zelená - oranžová. Jedu do sýpky. Ale kam? Sjíždím z hlavního tahu. Prý u kostela. Prve jsme tu křižovali na kolách cestu. Řada zaparkovaných aut. Lidi. Tady to bude. Parkovat. Lístek. Začínáme.

Loučení. Mělo se hrát v zahradě. Směstnali nás operativně do průjezdu. Asociuje mi to ratejnu v DD. Průchoďák. Průjezd. Derniéra. Natáčí se. Don Juan aneb strašlivé hodování. Vtipné. Jeden motiv chápu dvojmo. Až budu mít příležitost, pozeptám se... Teta Karla se narodila jako chlapec, ale cítila se jako dívka. Musela odjet daleko, kde z ní udělali tetu Karlu... Kritika nebo schválení... Epilog. V sýpce; přišel tu na svět Albrecht z V. Letos 385 let od jeho zavraždění před smrtí v Chebu. (Syfilis.)

Líbilo. Odjezd. Kudy odsud? Zleva semafor pustil proud aut. Vpravo had čekající na zelenou. Hup. Jsem tam. Jedu.

- Peťuš, ten týden jsem si moc užila. Bylo to pěkné. Víkend jsme měli krásný. Dnešek se mi povedl. Jsem šťastná. S tebou.

A vy? Jste šťastní? Užili jste si týden, víkend, den? Vykonali jste každý den nějaké dobro? Udělali jste něco pro sebe? VY jste číslo jedna na světě!! Abyste měli sílu pomáhat a (chránit? Ne, to je falešný slogan) dávat. :-)

Dobrou noc!