Erika mě načančala na porcelánovou svatbu s Boni pueri

Ráno jedna povinnost. Taková roztomilá a náročná. Zvládnu to? Zvládnu. Dokonce stíhám vymáchat pračku prádla v octové vodě. Naškrobit utěrky a plátěné ručníky. Vylézt na půdu a pověsit. Má tichá radost je zatím tajná. Přijde čas…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-04-ranko

Stihla jsem obstarat víc, než obvykle. Došlo i na vymáchání pračky prádla. Naškrobení plátěného. Vylézt na půdu… Vybrat kamna. Vyčistit okénko. Všechno zvládnuto.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-04-zlidstena

Dnes jedu k Erice na melíry. Erika je pro mě Paní Kadeřnice. Měla jsem v životě tři. Pár let jsem jezdívala k Míše do vyhlášeného kadeřnictví V Kopečku u Klapků. Pak i na pěší zónu. Po jejím odchodu od Klapků do hotelu Černigov jsem se nechala opečovávat tam. Pak u nás otevřela jedna šikovná; byla podobná herečce Evě Jakoubkové. Měly stejnou vadu. Nasávala. Chodila jsem k ní v době, kdy letěla písnička Glena Hansarda a Markéty Irglové. Měla jsem zlomenou ruku. Chodila jsem každý týden. Usedla jsem do křesla – z rádia zaznělo Falling Slowly. Kadeřnice byla milá, křehká, šikovná. Jen dech měla ovocný. Bylo to intenzivnější a intenzivnější.

- Já si odběhnu, moment.

Slyšela jsem kovový zvuk otevírání zátky od alkoholu.

Jednou jsem za ní vyletěla. držela v ruce láhev a nalévala se. Po čase už mi jen umyla hlavu, ale neudržela nůžky. Ty jó! Co s tím? Prý ať se ostříhám. Bylo třeba zdvihnout kotvy. Kam? Kam? Moje družinářka Monika nosila moc hezké střihy. Odkud? Chodila k Erice. Ta nepřibírala nové. Vecpala jsem se k ní. Aspoň jednou. Pak navždycky. Myslím, že už k ní chodím minimálně patnáct šestnáct let. Pečlivá, ochotná, trpělivá, milá, skvělá odbornice. Vytvořily jsme si hezký vztah. Erika i já jsme račice. Jen Eri typická. Já jdu do lva. Erika při melírech poctivě nabírá přesně obarvené prameny. Má nejmodernější nástroje. Ty násobí kvalitu její práce. Cítím se u ní jako v ráji. Bezvadná energie. Dnes jsem přijela asi s pěti minutovým zpožděním. Vzdala mi hold. Za co - to napíšu až za pár měsíců. To je má malá velká radost. No nemohu, no. Vypluje to…

Po dvou hodinách hotovo! Vděčnost. Po tolika letech poznávám její maminku. Přijela krásná baba. Šaty s tygřím vzorem.  Elegantní šmrncovní žena. Erika se u ní učila. A dobře se vyučila! Konečně na mé šediny naneseny tmavší čárky. Vlasy zkráceny.

Jedu přenádhernou podzimní krajinou. Kochám se. Začíná pršet.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-04-laska-nebeska

Před dvaceti lety lehce proletoval sníh. Řekli jsme si své ano v Novém Městě v obřadní renesanční síni. Jeli jsme včas. Petroušek s Honzíkem kouřili. Já v autě poslouchala kus Toboganu. Volali, ať už jdu. Musela jsem přerušit poslech mé oblíbené písničky Yvetty Simonové.

https://www.youtube.com/watch?v=2NdFgdJxBpQ

Já sedím jen tak v oblacích

Text dokonale korespondoval s mou náladou. Svědkem mi byla Linda. Petrouškovi Honzík. Hráli nám housličky. Myslela jsem si, jako to říkávali studenti o maturitě, že to bude fraška. Nebyla. Velký rituál.

Teď mi dochází, proč tehdy Yvetta Simonová v Toboganu zpívala. Ona má dnes narozeniny. Yvetta 4.11.1928. O rok mladší než moje mamka. Mamka 26.1.1927. Skoro o dva roky…

Tam, kde jsem jako miminko měla fontanelu, odtamtud mi sjel za zvuků smyčce obal se jménem Prokopová. Pomaloučku a nenápadně jsem ho zatlapala do země. Byl pryč.  Zmizel. Vturánu jsem se od země obalila novou blankou. HROBSKÁ. Nádherná vibrace. Překrásná. Miluji to jméno. Protože miluji jeho nositele, který mi ho umožnil užívat. Pak jsme jeli na hostinu do Tropicalu. Tam přijely naše starší děti s rodinami, maminka a sestra Iva. Po sedmnácti letech soužití svatba. Při obřadu jsem cítila velké dojetí a slzy. Žádná fraška. Dnes je to právě dvacet let. Mnoho lidí mi gratulovalo k porcelánové svatbě. Jedeme třicátý osmý rok.

Petroušek přijel z práce s kyticí. My si vždycky děkujeme navzájem při výročích. Máme oba neblahou zkušenost z předešlých manželství. Pečujeme o sebe. Pomáháme si. Máme si vzájemně za co děkovat.

Povídáme si. Vyzvídám, co je nového. Směje se mi, že psali na FB… Hm. A já nečetla, že v Trutnově Siemens propustí padesát lidí. A Harttman Rico v Chvalkovicích končí. Bude jen ve Veverské Bítýšce. Tam závod Rico v socialismu vyráběl dámské vložky. Když vám upadla nitka do punčocháčů – hm, to byla pěkná honička, jak ji vylovit, aby nebyla vidět…

AI:

Společnost HARTMANN-RICO oznámila, že ke konci listopadu 2027 uzavře svůj výrobní závod v Chvalkovicích (Malá Bukovina 50, okres Náchod).

Klíčové informace o závodu

• Předmět výroby: Hygienické a zdravotnické materiály, prostředky pro inkontinenci či diagnostiku. Důvod uzavření: Tlak na snižování výrobních nákladů a silná cenová konkurence ze zemí mimo Evropskou unii.
• Dopad na zaměstnance: Konec závodu se dotkne 280 zaměstnanců (zhruba polovina jsou cizinci) a dalších 8 lidí v chráněné dílně Sanicare.

Když jsme se přestěhovali do našeho nového domu, vzala jsem do bytu v paneláku nájemnici. Cikánka. Čistá. Hodná. Neničili nic. Bydlela u nás se synem a tatínkem. Jestli si vzpomínám dobře, prodala na Slovensku byt. Pracovala přes agenturu v Rico. Strhávali jí nekřesťanské peníze. Za nějakou dobu – za rok nebo tak – už by se dostala do kmenových zaměstnanců. Ale vždycky se to tak nějak udělalo, aby místo bylo změněno; začínala zase novou lhůtu okrádání pod agenturou. Přesto byla pilná, peníze honila při přesčasech, koupili si někde v pevnosti nějaký byt. Má vzpomínka na Rico. Vykořisťování agenturou. To nemohli nabírat pracovníky přes personální odd.?? Vlastně dnes už personální – osobní odd. neexistuje. Už je jen odd. lidských zdrojů. Já zapomněla. Lidi už nejsou. Zdroje. :-(

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-04-cekani-na-veceri-po-veceri-myti

Kočky se navečeřely. Petroušek se vypravil na zápas. Vybavila jsem ho sportovní výživou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-04-boni-pueri-dokonali-mili-profesionalne-vedeni

Nenechala jsem si ujít příležitost koncertu v Chrámu sv. Mikuláše. Z Číny se vrátili Dobří chlapci. První koncert po návratu v našem městě. Viděla jsem je tu před dvěma lety. To už nejsou strnulí chlapci jako býval pravděpodobně původní pražský historický sbor při katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Podle dochovaných pramenů zde chlapecký sbor založil kapitulní děkan Vít v roce 1252. Současný známý český chlapecký sbor Boni pueri založil v roce 1982 v Hradci Králové sbormistr Jiří Skopal se svou manželkou Květoslavou. K historickému odkazu z 13. století se hrdě hlásí svým názvem dodnes. Původní zakladatele jsem nepoznala. Ale sbormistra Pavla Horáka ano. Někdy v osmdesátých letech jsem slavila narozeniny své milé kolegyně Hely Vyroubalové. Měly jsme se rády. Navštěvovaly jsme se. U ní jsem poznala tatínka Pavla Horáka. Hela mi říkala, že mu pomohla, když mu znemožňovali učit. Jeho syn dovedl Boni pueri do světa.

AI:

Pavel Horák nastoupil do Boni pueri jako student v roce 1987, od roku 1990 působil jako sbormistr a v roce 1996 převzal po Jiřím Skopalovi vedení sboru jako umělecký šéf. Pavel Horák je nicméně považován za zakladatele soukromé hudební školy BONI PUERI – ZUŠ, kterou pod sbor vybudoval v roce 2006.

Tolik teorie. Chlapci už opustili strnulé sborové zpívání. Jsou rozpohybovaní a jejich výkon je opravdu světový. Radost poslouchat jejich zvonivé hlásky. Líbí se mi vtipné aranže. Vmáčkla jsem se asi do páté řady. Vedle mě seděla nasupená posluchačka. Z druhé strany naopak velmi příjemná paní. Když jsem si točila, umožnila mi, abych se naklonila o něco víc až k ní. Vidíte, rozdíl jen mezi dvěma sousedy v jedné lavici. Natož v městě, ve státě...  Když jsem nakonec hýkala, myslela jsem, že mi dá baba facku. Vydržela jsem já i ona. Užila jsem si to asi jen já. Pod vlivem včerejší zprávy z FB o čtrnáctiletém zbitém vyděšeném hošíkovi v jedné sklepní kyjevské mučírně – mimochodem prý ČT ani muk, Prima malá zpráva – ronila jsem slzy při pohledu na ty krásné hochy jako panny. Ti nejmenší nebyli pomalu ani vidět. Maminky o ně pečovaly. Piplaly je. Vychovaly… Klučíčci krásně zvoní sborem.

Po koncertu jdu pozdravit Pavla Horáka. Přátelsky se ke mně hlásí. Když jsem učila v Hradci Králové na gymnáziu, kontaktovali jsme se. Blahopřeju mu k nádhernému dílu.

- Víte, že když jsem křičela bravo, sousedka vedle mě to nesla těžce?

- To víte, jsou různí lidé. 

Co mi měl odpovědět. Smáli jsme se. Nesla jsem si v sobě zážitek z koncertu i ze setkání k autu a domů. Hudba na mě v poslední době působí jinak než to bylo dřív. Velice silně.

Zatápím. Mourek jde domů. Poslouchám pana Holce na XTV:

V den, kdy ČT chce demonstrovat, že ji máme platit, zveřejnila průzkum u agentury STEM/MARK, které věří a která dělá odhady pro ČT. :-)  Dvě třetiny lidí nechtějí platit poplatky. 

Domníváte se, že by vláda měla svůj slib z programového prohlášení o zrušení poplatků za ČT a Čr:

Přehodnotit a zachovat poplatky 34% - (Odhady s rezervou)

Držet se vládního záměru převedení pod státní rozpočet, ale zajistit způsob financování a zachování nezávislosti 31%

Prosadit slib co nejdříve v současné podobě zákona 23%

Ve skutečnosti 31+23 procent – vlastně jde o podporu vlády; jde o lepší obsah, o kontrolu, o změnu manipulace…

Lidská hloupost září i na FB Jaroměř. Tam paní napsala takové nesmysly, ó, prezentovala svou neznalost zákona. Nikde v zákoně není nic o tom, že by televize měla někoho kontrolovat.

Olga Bianka Višňáková

Pomáhám hájit nezávislost České televize a Českého rozhlasu. Záleží mi na tom, aby sloužily veřejnosti a mohly důsledně kontrolovat každou vládu, ať je u moci kdokoli.

Proto ráda platím poplatky. Jejich zrušením by náklady na vysílání nezmizely — při financování ze státního rozpočtu bychom je dál hradili ze společných peněz, především z daní. Rozhodování o penězích by se ale více přiblížilo politikům, jejichž práci mají tato média také kontrolovat. A právě v tom vidím riziko většího politického tlaku.

Navíc bychom je stejně platili jenom promítnuté do jiných daní a poplatků a samozřejmě rozdělením také ve vyšší míře!

ČT ani rozhlas nepovažuji za bezchybné a věcná kritika jejich práce je samozřejmě namístě. Chci ale, aby měly podmínky pracovat svobodně a nezávisle. Proto na demonstraci jedu. a váš názor vám samozřejmě neberu, je demokracie

Vláda by klidně mohla udělat veřejnoprávní řízení. Je naprosto jiný mediální trh než při zřízení v padesátých letech. Ať vláda řekne: Nevypneme je, ale založíme skutečnou veřejnoprávní službu. Vymeteme celé Kavčí hory i Český rozhlas na Vinohradech. Zamkneme. Teď nabíráme v nových výběrových řízeních nové zaměstnance s přesným zadáním odpovídajícím současnému mediálnímu trhu a technickým možnostem. A bylo by po stávkách a demonstracích. Vlastně – demonstrovalo by se o něco víc. Přece za svobodu slova. :-) Jako ta tupoňa výše.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-04-zofka-dala-mourkovi-bombu-chce-byt-sama

Pozoruji muzlání koček. Mourek chce Žofince umýt kožich. Nerudná mu dala packou facku do tváře.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-04-zofka-miluje-hrani-s-ksiltovkou

Se mnou si ale hraje. Miluje, když ji zlobím s Péťovou kšiltovkou. Na oko kňučí, jenže má vždycky obličejík vysunutý tak, aby viděla a dýchala. Tuhle hru fakt zbožňuje.

Njn. Tak to jsem dnes hodně prožila. A ještě víc. Ale to napíšu až bude čas.

Dobrou noc!