Excelentní

A je tu pátek. Šťastný pátek. Od jedenácti do čtrnácti oficiální zahájení Herbelife dovolené. Registrace, tašky s dárky. Od půl třetí do šesti školení. Jak rozplánovat den, abychom se vrátili do půl třetí. Začíná povinná školicí část. Vybírám koloběžky ze Špindlerovky. Na recepci mi volají do žlutého bodu. Neberou. Klušu ze snídaně po schodech. Vyzváním. Á, mám štěstí. Příjemný hlas.

- Dobrý den! Chtěli bychom se nechat vytáhnout na Martinovku a sjet dolů do Špindlu na koloběžkách.

- Na Martinovku ne, Špindlerovku vás vytáhneme.

- V kolik?

- V jedenáct.

- Doklušeme. Když tak počkejte.

Hlas souhlasí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-14-snidane-registrace

Od jedenácti je tu registrace na dovolenou. Potřebujeme odejít dřív. Vybavuji si protekci. Dostávám dvě tašky s dárky. Krásnými. Pásek na ruku až se vrátíme z výletu. Vybaveno.

Na recepci mi nabízejí kartičku na desetiprocentní slevu na atrakce v Yellow pointu. Beru.

Intuitivně sbíháme dnes na druhou stranu Špindlu než k lanovce na Medvědín. Přebíháme několikrát cestu.

- Peťuš, počkej, kde je ta cestička lesem?

Kousek dál MP nasazuje botičku.

- Prosím vás, jak se dostaneme dolů do města?

- Kam chcete?

- K bílému mostu.

- Tak tady po cestě.

- Prosím? Děkujeme.

Kroutím hlavou. To bychom šli půl hodiny. Matlák.

- Hele, támhle to je.

- Co kroutíš hlavou? Byl to pitomec. Asi nový.

- Peťuš, chybí mi Lucka s Míšou, Lenka s Danem, Inka… Oni nekvalifikovali. Ale Lucka určitě splnila. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-14-nad-spindl-a-spustit-se-dolu

Přes bílý most. Přes cestu. A už jsme ve Žlutém bodě. Raz dva tři – mladá obsluha velmi milá. Hlavně – mladí hoši s inteligencí. Slevovou kartičku mladý pán nechce vidět. Jen si píše hotel Harmony Club.

- A kolik jsme ušetřili?

- 70 korun.

- Jé, to je málo. :-) Včera jsme dostali poukázku na dvě kafe za cenu jednoho na Medvědíně. A víte, kolik jsme platili? Devadesát korun. Servírka nerozuměla, když jsem jí povídala, že máme zaplacena obě kafe. 

Pán pochopil. Směje se.  

- Buď ráda i za to.

Chvilenku s ním mluvím o odlivu lidí, o energiích. Ten kluk ví, zná – ilumináty, archonty… Ty bláho!

- Ještě čekáme na dva.

Petroušek je jak klučíček. Malý, veselý, radostný, optimistický hošík.

- Hele, to budou ti dva.

A byli to ti dva opozdilci. Nasedáme. Moje místo vedle řidiče. Student. Karlovka. Divný obor – nějaké vojenské myšlení nebo válečnictví, už nevím. Bydlí tu asi dva roky. Jinak pochází z Phy. Tady se mu líbí. Tady brigádničí. Jedeme deset km nad Špindl k Špindlerově boudě na konec světa.

- Jsem chcimírka.

- No jo, ale chcete-li mír, musíte si ho zajistit válkou.

- No jo, to nás taky učili před čtyřiceti lety na fakultě. To je Rothschildovo ovlivňování školství, myslí lidí. To se učilo stejně na obou stranách železné opony. Jak vysoko jedeme? Kolik můstků?

- Jedeme 10 km nahoru. Budete míjet tři kamenné můstky. Pamatujte, na nich má přednost vždycky auto. Ať jede nahoru nebo dolů. V zatáčkách jeďte opatrně. Tady u myslivny odbočíte a dojedete k lanovce na Medvědín, přes bílý most k nám.

Nahoře na Špindlerovce překrásná panoramata. Dostáváme poučení, přilbu.

- Není vám velká? Zezadu máte ještě kolečko.

- Možná je.

Slečna mi upravuje řemínek. Dostáváme instrukce. 

Péťa ještě speciálně poučuje mě.

- Hlavně prosím tě nebrzdi levou. To je přední. Víš, jak si rozbila hubu Lenka na Medvědíně.

- Peťuš, tady jsme to sjížděli naposledy s Michalem. Asi bych měla zavolat Lucce.

Jedeme. Občas zastavujeme. Točím. Fotím.

- Podívej na ty malé koníky.

Zastavujeme. Kochám se jejich krásou, půvabem. Dva pony, dvě kozy, dvě ovce u Josefovy boudy.

- Já na tebe počkám u mostu. OK. Svištím si svým tempem dolů. Petroušek čeká s mobilem.

- Peťuš, točíš? Ukaž. Vždyť tam máš jednu jedinou fotku. To musíš přepnout na video.

Znovu mě čeká za dalším můstkem za další serpentinou.

Už se mu to povedlo.

Zas jede dopředu. Uhýbám k Myslivně. Ještě si točím červenou mašinku a děti. Myslela jsem, že tu bude Péťa. Alle není. Určitě zapomněl odbočit. Frčel dál po cestě. Jedu dlouhou cestu okolo restaurace, kde jsme se někdy zastavili na občerstvení. Míjím obrovskou houpačku na lanech. Proplétám se mezi lidmi. Už jsem u mostu. Odevzdávám koloběžku.

- Kde seš?

- U Yellow pointu. Já tu na tebe čekám u KRNAPu. 

- Tys´ neodbočil. Že jsi zapomněl?

Za chvilku je tu. Radostný.  Děkujeme za bezva služby. Taky za skvělé chování. Jak ho nazvat? Bezchybné. Obyčejné. Normální. Udělám mu reklamu na FB.

- Peťuš, nemám na nic chuť, nemám hlad, ale něco bych…

- Tak si dám kafe, ty víno. Krakonoš tu ještě není.

- Co když se mu něco stalo?

Usedáme do hotelu s německými názvy jídel…

Překvapil nás usměvavý číšník. I servírka se stará. Dávám si zelnou polévku. Moc dobrou. Při placení cena přijatelná.

Lezeme zas do kopce.

Péťo, dáme se tajdle vlevo. Budeme muset vlézt do lesa. Pamatuješ, poprvé jsme se tu brodili nějakým fekálem.

Škrábeme se z lesa k hotelu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-14-stastne-setkani

Dereme se. Už jsme na trávníku. Od garáží slyším:

- Tož to musíš přidat, sokolíku!!

Už mám slyšiny. To je Míšův hlas. Ne! To není možné! Lucka s Míšou a Dominičkem zase spolu?

Brečím. Takhle jsme se vždycky vítali. Obrovský Míša vyzdvihl Péťu do výšky. Mě objal. S Luckou vřelé objetí. A ono je to v reálu!

- Pojď sem, Irenko!

- Ježiši, od včera na vás pořád myslím. Jste spolu?

Lucka vyvedla věc, za kterou jsem s ní asi dva nebo už tři roky nepromluvila. Ignorovala jsem ji.

Tak tohle bylo nejšťastnější shledání. Už zas si voláme.

- Kde seš?

- Před sálem. Ještě ho neotevřeli.

- Drž mi místo. Přijdu až o půl třetí.

- Klidně přijď ve tři čtvrti…

Taky jo. Vidím ji hned na kraji. Ukazuje – sem nebo sem. Potichoučku mi špitá, jak se loni odstěhovala na tři měsíce do Olomouce. Sama. S Dominikem. Deprese. Michal si taky našel nějakou slípku. Nakonec jsou zase v jejich domečku. Úspěšný Míša hlavně na sportovní výživu si zas už dělá na oknech. Lucka vydělává s Herbalife.

My se školíme. Kluci plavou v bazénu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-14-vecere

Večeře. Setkávám se s kolegy. Debužírujeme. Sedíme na terase. Hledíme na Sv. Petra. Na nádhernou stříbrnou sochu. Nová někde z doby kovidu… Na kopce osvícené posledním sluncem. Mezi námi se proplétají číšníci a servírky z Filipín. Nesmírně milí lidé. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-14-wellness

Bazén, vířivka, sauna. Vše skvělé, ale nejvíc se raduji se shledání.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-14-mourek-doma-tise-smutni

To bylo dnes vynikající, radostné, překvapivé, fantastivké! Mourek sice prý smutní, ale má péči. Nakonec všechno dobře dopadlo. Jako v pohádce.

Dobrou noc!

P. S. Měla jsem pravděpodobně předtuchu. Pořád jsem o nich mluvila. To nebyla náhoda. Vesmír to už chystal. Jen já nevěděla, co mě čeká.

P. S. 2

Prý když zadělají kanálky podruhé, většinou člověk neoteče. Ale já mám zas maličko větší tvář. Snáším s pokorou a aulinem. :-)