Exkurze přes Náchod do Nového Města a domů
Na FB jsem měla mezi přáteli renesančního člověka, novináře, alchymistu, filosofa Lea Švancaru. Selhalo mu srdce. Vypadal jako Rasputin. Byl milý. Naučil mě stahovat videa z YT. Je to jednoduché. V adrese odkazu umažeš ube. Zůstane jen yout. Odentruješ. Vybereš – jestli chceš jen zvuk nebo celé video. Hotovo
Leo publikoval text – viz níže.
Leo Švančara
Bez použití internetu měli v rámci jedné práce o čtenářských dovednostech vysvětlit čerství absolventi následující slova:
štulec, arkýř, kandelábr, rapír, antoušek, cidlina, souchotě, mantl, libela, splín, brak, dlab, echo, flakón, tyl, grunt, hrma, ingot, jupka, krecht, lorna, mluno, nátepník, ornát, pech, rek, sak, tipec, úzus, vindra, kar, zdviž, bandaska, krchov, váda, parazol, obrtlík, svat, koudel, zubačka, pikolík, vazelína, próba, krokev, struska, meandr, slať, poberta, cvikr, roub, vatra, buchar, klestí, pipeta, vantroky, šlem, ambit, podběrák, záděra, šamot, druk, hučka, sloha, kvelb, heligonka, rumiště, veřej, firhaněk, škapulíř, verpánek, bulík, krtina, kolorit, keson, ruměnec, bryčka, žebřiňák, vozka, štolba, kohorta, klaka, setník, žoužel, humno, talek, paravan, mašlovačka, houžev, korbel, portmonka, kastrát, hambálek, duchna, konkubína, ozim, eskapáda, rouno, pléd, ráčna, tovaryš, pergola.
Ze sta slov správně určili průměrně:
a) prvního stupně ZŠ - 7 slov
b) druhého stupně ZŠ - 15 slov
c) gymnázia - 21 slov
d) bakalářského studia - 29 slov
Průzkumu se zúčastnilo celkem 1217 osob.
Jak jste na tom vy?
(Pro lepší počítání na převod případně do tabulky to dávám ještě níže v odstavcích - okopírujete a vložíte do tabulky - a pak u každého slova, jehož význam byste nebyli schopni přesně vysvětlit, dáte do vedlejší buňky na příslušném řádku jedničku a pak vše lehce sečtete):
štulec
arkýř
kandelábr
rapír
antoušek
cidlina
souchotě
mantl
libela
splín
brak
dlab
echo
flakón
tyl
grunt
hrma
ingot
jupka
krecht
lorna
mluno
nátepník
ornát
pech
rek
sak
tipec
úzus
vindra
kar
zdviž
bandaska
krchov
váda
parazol
obrtlík
svat
koudel
zubačka
pikolík
vazelína
próba
krokev
struska
meandr
slať
poberta
cvikr
roub
vatra
buchar
klestí
pipeta
vantroky
šlem
ambit
podběrák
záděra
šamot
druk
hučka
sloha
kvelb
heligonka
rumiště
veřej
firhaněk
škapulíř
verpánek
bulík
krtina
kolorit
keson
ruměnec
bryčka
žebřiňák
vozka
štolba
kohorta
klaka
setník
žoužel
humno
talek
paravan
mašlovačka
houžev
korbel
portmonka
kastrát
hambálek
duchna
konkubína
ozim
eskapáda
rouno
pléd
ráčna
tovaryš
pergola
Nevěděla jsem cidlinu, nebyla si jistá hrmou – tak se jmenoval hlavní hrdina ostře sledovaných vlaků. U kohorty jsem myslela, že je to jízdní hlídka, skupina. Slovo firhaněk maminka používala jako firhaňk.
Vyšla jsem z toho dobře - jako starý člověk, který pamatuje slovní zásobu přelitou z 19. století. U slova mluno vím z literatury - z doby národního obrození. Elektřina. Prokop Diviš – mluno. Blesková síla. Mám dojem, jestli mluno na elektřinu nepřejmenoval Presl.
Slovo ráčna někdy čtu v nabídce Lidlu nebo Kauflandu.
Jak jste na tom vy? Kolik významů slov znáte?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-29-ranni-mlaskani
Dopoledne jsem měřila. Den rozplánován na časové díly… Na dvanáctou jsem chtěla stihnout tiskárnu. Nakonec se mi přihodilo zvláštní věc. Na masáž ve třináct hodin jsem přijela přesně. Protože jsem se do tiskárny nevykopala. Hodinu jsem oplendovala – slovo mé maminky. Rozuměj: postávat někde a překážet ostatním, okounět, lelkovat. Oplendování způsobilo, že jsem do tiskárny jela až z masáže. Nestihla. A co se mi tam přihodilo! Lidé většinou chodí za někým v pracovní době. Já v s nadějí v půl třetí. S jakou nadějí? Že třeba budou pracovat do tří.
Nakoukla jsem do kanceláře majitele. Vyběhly mi dveře z ruky. Ve vedlejší kanceláři z otevřených dveří vykoukla hlava mladíka:
- Kdopak nás tu shání?
- Dobrý den!Já sháním pana majitele.
- Ten už tady není. Co potřebujete?
- No, asi potřebuji grafika.
- Ten tu je každý den od šesti do devíti.
- Jako ráno? Tak to se s ním nemohu setkat. Absolutně ne. Neb v devět teprve vstávám. Víte, když si jdu ve tři lehnout, je třeba nabrat spánkem energii. A to je mi třeba, protože za rok oslavím sedmdesát.
Mladík držel v ruce hrneček s kafem. Div se nepolil. Udělal mi radost. Svůj údiv asi nehrál. Uviděl babku v krajkové čepici v úzkém kabátku, kozačkách nad kolena v minisukni. No jo. V šesté třídě jsme se učili zpaměti úryvek z Babičky Boženy Němcové. Bylo jí něco okolo šedesátky.
Z vozu slézá žena v bílé plachetce, v selském obleku. Děti zůstaly stát, všecky tři vedle sebe, ani z babičky oka nespustily! Tatínek jí tiskl ruku, maminka ji plačíc objímala, ona pak je plačíc též líbala na obě líce. Bětka přistrčila jí malého kojence, boubelatou Adélku, a babička se na ni smála, jmenovala ji malé robátko a udělala jí křížek. Pak ale ohlídla se po ostatních dětech, volajíc na ně tónem nejupřímnějším: "Moje zlaté děti, moje holátka, co jsem se na vás těšila!" Ale děti… nemohly se ani vzpamatovat! Jakpak, to byla babička zcela jinaká než všechny ty, co kdy viděly, takovou babičku ony ještě jaktěživi neviděly! Div na ní oči nenechaly! Kamkoli se postavila, obcházely ji kolem dokola a prohlížely od hlavy do paty. Obdivujou tmavý kožíšek s dlouhými varhánkami vzadu, řásnou zelenou mezulánku, lemovanou širokou pentlí; líbí se jim červený květovaný šátek, jejž babička na placku vázaný má pod bílou plachetkou; posedují na zem, aby dobře prohlídnout mohly červený cvikel na bílých punčochách a černé pantoflíčky. (…)
Ono to pokračuje. Určitě scénu znáte. Jak babička přivezla májová koťata v košíku. A teď v tiskárně stojí babka o deset let starší…
- Cože? Kolik že vám bude?
- Udělal jste mi velkou radost. Jistě chápete, že když ve tři usínám, v devět ještě spím.
- Já jsem si šel taky ve tři lehnout, ale ráno jsem vezl kluka do školky.
- No vidíte, protože jste mlád a chlapec plný síly.
Řehtali jsme se. Vybulíkovala jsem, co bych si přála. Ukázala jsem letáček.
- Vidíte, tyhle letáčky jste mi tiskli loni. A já potřebuji poukazy, ale inovativní.
- Já si na ty letáčky pamatuji. To jsem tisknul já.
Dozvídám se, že jeden z mladých mužů je elektrikář. A tenhle divící typ vystudoval střední polygrafickou školu. Ten tu je doma a ví, co má dělat.
- Víte, když přijdete prvního, tak tu ten grafik už bude celý den. Záleží, v kterou hodinu přijdete.
- No to je slovo! Ale měla bych asi přijít poněkud dřív, viďte?
Loučím se hochy. Ten s kafem jde do provozu. Miluji vůni papíru. Miluji slohy - jako složky, svazky. Štůčky papíru. Balíky čtvrtek. Notýsky. Propisky. Gumy. Pera. Tužky. Sešívačky. Děrovačky... To je moje.
Vzpomínka: Když Iva začala po maturitě pracovat v Hradci v Komerční bance, pod stromeček mi zabalila balík. Našla jsem v něm karisblok, listy do karisbloku, balík kancelářského papíru, bankovní lepenky, versatilky… Co nasbírala v kanceláři. Ach, to byl nádherný dar. Něco z něj mám schováno dodnes.
Ještě k Babičce B. N. Co vám říká tenhle odstavec h příjezdu na Staré Bělidlo?
Dceru svoji by byla babička již skoro ani nepoznala; viděla ji vždycky před sebou co veselé selské děvče, a tu shledala se s paní málomluvnou, více vážné povahy, v panských šatech, panského mravu! To nebyla její Terezka! – Babička viděla také hned, že ta domácnost dceřina jest zcela jinaká než ta, na kterou ona posud byla navyklá. První dni byla radostí a překvapením jako omámena, ale poznenáhla začalo jí být nevolno, nepohodlno v novém domovu, a kdyby těch vnoučátek nebylo, ona by záhy zase do své chaloupky se byla vrátila.
Ona pak ve skutečnosti opravdu paní Novotná odjela pro neshody s dcerou…
Stavila jsem se v Penny. Telefon.
- Máš tady paní.
- Já vím. Ještě mám minutu. Už jsem doma!!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-29-do-knihovny
Paní jsem přeměřila, nakoupila. Jedu na přednášku o hradech a zámcích východních Čech. Před čtrnácti dny se mi tak nechtělo! Kastelán ratibořického zámku byl nemocen. Nepřišla jsem o nic.
- Přišla. Bylo náhradní Kladsko. To by se vám líbilo!
Dnes na programu Náchodské panství. Opakuji si dějiny… Branka – průsmyk, kterým k nám u Náchoda proudili nezvaní hosté. Pak se sídlo rozrostlo. Střídali se páni. Čekám, jak to bylo před Bílou horou. Ano, za Smiřických se lidem žilo dobře. Když nezaplatili daň, páni si ji odepsali jako výdaje. Aha, jeden ze Smiřických byl v Jičínském zámku v době výbuchu střelného prachu. Aha, stejně by o panství přišel. Byl totiž aktivním účastníkem stavovského odboje, osobně se účastnil květnové defenestrace roku 1618. Pořád se tu motá Albrecht z Valdtejna, po mamince Smiřický?
Roku 1623 koupila náchodské panství Magdalena Trčková z Lípy a o několik let později jej postoupila svému synovi Adamovi Erdmanovi Trčkovi. Adam byl posledním majitelem pocházejícím z české šlechty. Jeho švagrem byl velitel císařských vojsk Albrecht z Valdštejna, jehož matka pocházela rovněž z rodu Smiřických a jenž se snad na náchodském zámku roku 1583 narodil. Adam věrně stál po boku svéhorajče příbuzného až do jeho smrti 25. 2. 1634, kdy byl spolu s ním zavražděn v Chebu.
Ano, takhle to kastelán říkal. Magdalena Trčková byla skvělá obchodnice. Prodávala svému příbuznému Albrechtovi odlévané koule, sukno, vše pro armádu. Akorát Albrecht se nenarodil v Náchodě, jak tu čtu, ale v nedalekých Heřmanicích na tvrzi. Chtěl ji okolo roku 68 koupit Walda, jako Matuška. A když v Chebu 1634 prokláli Albrechta, myslím, že byl v posledním stádiu pohlavní nemoci sifilitidy; zemřel s ním i Adam Erdman Trčka. A pak přišli Piccolominiové. A to byl konec pro české nevolníky. To vidíme dnes. Neznali jejich mluvu. Dřeli je jak koně. Z rodu Piccolominiů je i Eneas Silvio Piccolomini, s morálkou si nedělal těžkosti. Žil si vesele… Je mu připisována myšlenka vzdávající hold husitům:
Leckterá husitská žena umí číst lépe, než kdekterý papežský prelát.
Ach, to bylo krásné v Náchodě. Panství pak koupili Kuroni… Pozvedli úroveň zdejšího kulturního života. I divadlo na zámku zřídili…
A jdeme do Nového Města.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-29-do-noveho-mesta
Mají tam břízu na bráně, školu na krámě, faru na chrámě a krčmu v kostele. (vysvětelní viz videa)
1501 Jan Černčický z Kácova – hrad. Myslím ho pojmenoval Nový Městys nad Metují. Mám dojem, že ho postavil pro protestanty. Zámek i město prošly rukama Pernštejnů, mihnul se tu Albrecht z VAldštejna…
- 1501–1527: Jan Černčický z Kácova
- 1527–1547: Pernštejnové
- 1548–1623: Stubenberkové
- 1623–1624: Albrecht z Valdštejna
- 1624–1634: Trčkové z Lípy (mj. Adam Erdman Trčka z Lípy)
- 1634–1802: Lesliové
- 1802–1858: Ditrichštejnové
- 1858–1908: Lambergové a dědicové
- 1908–1948: Bartoňové z Dobenína
- 1948–1992: československý stát
- od roku 1992: Bartoňové z Dobenína
Dušan Jurkovič se inspiroval lidovou stavbou ze slovenských Čičman – evropská památka. V zahradě terasy, Jurkovičův zahradní domek majitel, zbořil a staví zde (2020) novou budovu, ačkoli měl povolení k rekonstrukci, při níž měl zachovat použitelné části domu.
Vedle zámku byl pivovar. Když se odsud Smetanovi rodiče stěhovali, paní Smetanová už byla ve vysokém stupni těhotenství. Kdyby kočár malinko hrknu, neměla by Litomyšl svého slavného rodáka, ale místo narození by patřilo Novému Městu.
Pamatuji si z prohlídky před mnoha lety, že tu byl v roce 1926 Masaryk. To objížděl východní Čechy. Zavítal i k nám do města na nějakou velikou průmyslovou výstavu. Na zámku měli telefon, výtahy, teplou vodu elektřinu. Co jsem nevěděla, že obraz T. G. M. nechtěl malíř František Kysela (snad nepletu jeho jméno) namalovat. Řekl si za něj milion. A dostal ho. Za tři sta tisíc v té době byla vila na Hanspaulce.
https://www.novemestonm.cz/turistika/zamek/o-zamku/
U vchodu do zámku stojí trpaslíci. Když na závodišti v Kuksu vzala dvě řady Braunových trpaslíků velká voda, tak tihle byli vyloveni a jsou tu. Bartoňové Dobenínové byli velice podnikaví. Pod zámkem koupili starý mlýn, přestavěli ho na elektrárnu..
Začínali s tkalcováním v jedné podhorské chalupě, barvíři, pak faktoři, pak měli malou manufaktruku, textilku v Bražci, pak největší textilní závody v našem kraji v Náchodě; vypracovali se v bohaté a zámožné… Za císaře dostali šlechtický titul. Nekoupili si ho. Zaplatili až po udělení milion tehdejších peněz, které dali na charitu! V Náchodě postavili chudobinec. Ve Starém Městě nechali postavit nový starobinec a chudobinec. Ladislav Bartoň nechal v České Skalici postavit 24 dělnických domků. Podporovali opravy a údržbu kostelů a klášterů, v pražském chrámu svatého Víta financovali vybavení kaple Bartoňů za 700 tisíc korun.Zasvěcena je Anežce České.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Barto%C5%88ov%C3%A9_z_Doben%C3%ADna
Jsou příbuzní s Čerychy a Nováky – my zdejší známe v Hradci Novákovy garáže…V našem městě Čerychova Lina. Velké majetky…
Dvě a půl hodiny nedherného vyprávění. Ptám se:
- Co dělali za války?
Tkali. Bylo těžké někoho dostat z hradeckého gestapa. Už vím – kam se směřuje v odpovědi na mou otázku. Chápu. Museli občas někde pro Němce něco upořádat… Pomoc nebyla zadarmo. Viz odkaz...
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-29-domu
Petroušek se vrátil ze zápasu.
- Vyhráls´?
- Ne všechno. Ale jo, vyhrál.
Tak to je důležité. Vyhrávat. Někdy taky prohrát, a zase se těšit na další utkání a výhru v něm.
Dobrou noc!