Fakt si budu psát, co prožívám. Opravdu jo.

To jsem toho dnes stihla. Ani nevím, jak jsem přebaletila od rána do pozdního večera. Poslouchám krásnou slovanskou lidovou tklivou písničku.

Už se to chýlí ku zdárnému konečku. Terénní úpravy okolo domečku  

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-17_Terenni_upravy_u_domecku_-/

Večer. Poslední povinnost - připravit do krabičky svačinku Petrouškovi na zítra. Hotovo.

Ráno. Dospala jsem se. To si nemůže každý dovolit. Aby měl člověk v pořádku nervovou soustavu, nutno vyživovat tělo a dopřávat dostatek spánku. Kdo toto nedodržuje, vyskakuje jak čert z krabičky. Je nervní, vztahovačný, nevrlý, protivný. Dnes už nejsou jen hysterické ženy. Dnes znám i hysterické muže. Slabé loutky v silných pozicích. Řídí svět, ale nevědí, co se sebou. Ničí životy ve svém okolí, ukazují sílu, ale jsou vítězi jen ve svých očích. Netuší sílu Vesmírných zákonů. Všechno se vrací. Svět chce být klamán. Lež má krátké nohy. Pozor! Prý daleko neuteče. Ale zas se lží to mají lehčí. Stavějí se okolí do očí jako svatoušci. :-) Přistihneš je při lži? Koukají jak péro z gauče. Štronzo. Od nich dál. Mám raději upřímné, u nichž vím, že jsem pochybila. 

Zvonek. Vezou mi zboží! Státní svátek, ale kurýrní služba funguje. Svátek taky už nedodržuji. Vejšpluch s národem. Tehdy začala naše dnešní devastace.

Petroušek je tu. Můj rytíř. Můj životní druh, ochránce, partner. Zestárli jsme. Odváží židle pod pergolu. Váže plachty na stoly v zahradě. Chystám zemlbábu. Nechce se mi péct rohlíky. Nebo - to já bych je upekla, ale oběd by se odložil moc daleko. Míchám tvarohy. Vanilka. Citronová kůra. Rozinky. Kamenínový pekáč, který jsem kdysi našla v magacínu, strkám do trouby s kousky másla. Magacín. To bylo slovo, které jsem do roku 75 neznala. Ivkovi prarodiče měli magacín. Znala jsem jen magazín ve smyslu časopisu. Bydleli dole v domě, kde měli obchod. Když jsem se do toho domu vdala, lidé už odpočívali na hřbitově. Jejich byt osiřel za staženými roletami. Měli tu hodně věcí. Stroj na pražení kávy. Něco na mýdlo, už jsem zapomněla, co to bylo za vehykl. Regály. Můj první manžel Ivka taky někdy používal slovo kvelb. Karel Poláček vzešel z takového krámku, jako měli prarodiče mého prvního muže. Vždycky, když jsem šla rabovat, myšleno probírat se porcelánem, sklem, vším, co v bytě zůstalo, vzpomněla jsem si na Poláčka. Ne na jeho osud. Jen na jeho původ.

https://www.databazeknih.cz/zivotopis/karel-polacek-164

V jedné místnosti asi bydleli. Tam jsem našla pokladů! Tak zvláštně to tam čpělo. Dávnou dobou. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-17_Pekac_z_minuleho_stoleti/1568994465

Odsud jsem si vynesla do našeho bytu tenhle starodávný pekáč. Buchty z něj mají nepřekonatelnou kůrčičku. Zrovna tak zemlbába. Do rozteklého másla sázím rohlíky nacucané mlékem. Vrstvu jablek. Beru dvě sklenice z roku 2019. Vrstva tvarohu. Chtělo by to ještě vrstvu jablek. Dobrá. Loupu rychle naše krásná červená. Ta se smějí na svět! Ta chutnají! Máme jich moc. Hodně jsem jich porozdávala. Kdo chtěl, dostal. Kdo nechtěl, měl smůlu. Platí větička Petrouškova tatínka - samochtějícímu se křivda neděje.

Stíhám smýčit, uklízet. Pro větvičky na zátop. Vyčistit okýnko od kamen... 

- Mami, vyjíždíme s Kittynkou k vám. Pojedeš se mnou do Polska?

- Jestli to stihnu, tak jo. Ale pojedeme pozdě.

Tak se i stalo. Petroušek miluje na sladká jídla šlehačku. Má ji mít. Šlehám. Zbývá ještě asi necelá půlhodinka pečení. Jedeme. To zvládne. 

Neumím tankovat. Ani to nechci umět. Někteří lidé nemají oprávnění k řízení auta. A taky žijí. Tak já řídím, ale netankuji. Nemám vůbec přehled o cenách. Jen vím, že hodně stouply. Nevím ani, na co jezdím. A žiju.

Jo, chtěla jsem se zeptat vás čtenářů. Když takhle píšu, vy se poznáváte v mých příbězích? Když píšu, jak jsem zpicla buchtu. Nebo když píšu, že kozel je zahradník. Nebo když píšu, že zahradník je vrah. Vidíte se tu? Nebo to berete jen jako plané anonymní ohlédnutí za dnem? Za básnickou licencí? Za fantazijní nadsázku? Pokud vám mé psaní vadí, tak ho nečtěte. Děkuji. S bohem! Myslím to smrtelně vážně! Na zdar!!!

Náchod. Linda se orientuje. 43,90 Kč. A v Pze něco přes 48. To jsou věci.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-17_Par_kouknuti_za_hranici/

- Chceš na tržnici?

- Třeba. Už budou mít stažené rolety.

Nemají. Češi kupují. Bez rozmyslu. Bez čtení etiket. Jen JE TO LEVNÉ. Není to levné, ohrožuje to to nejdražší. Život. Jenže mnoha lidem na životě nesejde. O tom mě přesvědčily poslední dva roky. Prý máslo. Aha. 82% tuků. Ale ne těch smetanových. Těch, které v másle mají být. To je fuk, je to levné. A támhle to, to je taky zdravé. Něco jako ta vlastní sestra másla. Ale hodně vzdálená. Aha, je to Hera - jed až na půdu. Heru už mnoho let nekupuji.

- Ale když se to dá do pečiva, tak to neškodí.

Nechci urážet. Aby to náhodou někoho nerozcitlivělo. Jen otázka: Když se dá Hera do pečiva, tak jako neškodí? Aha. Když myslí. Jak chtěj jejich, našim to je jedno. Zboží překrásné. Cukroví. Tuky. Pyramidy Inky. tu měla ráda maminka. Odcházím. Telefon. 

- Mami, kde seš?

- Jdu k autu. Ne, počkej, stavím se ještě tady v té Aréně.

Zdá se, že je to tam trošku na vyšší úrovni. Jedna paní s hošíkem s dlouhými blond vlasy; kluk vypadá jak holčička; tak ta paní mi říká, že naproti na tržnici je to dražší, než tady. Neumím posoudit. Každopádně jsou trhovci tam i tady vstřícní. Potřebují prodat.

- Stavíme se ještě v Biedroňce?

Oslovuje nás tam starší pán. Prosí, jestli nemáme kartičku Biedroňky. Linda mu půjčuje. Pán nás za chvíli najde, že nabídka platila jen ráno asi do osmé hodiny. Klidně ať si ji ještě půjčí. Pro mě smutné zjištění. V obou obchodech - Berušce i Lidlu - jsou k nám Čechům jak k cizím. Asi zapomněli, jak pendlovali přes přechod s pivem, vajíčky, lentilkami. Jak k nám jezdili nakupovat maso, když sami neměli. Vykoupili řeznictví a pro Náchodské zbyly prázdné háky. Pán čeká za pokladnou. Linda mu chce zařídit kartičku. Pokladní neochotný chlap.

- Nemám.

- A můžete nám vyjít vstříc?

- Nemohu.

- Kde tady zařídíme vaši kartu?

- Nikde.

- Pane, až vy přijedete k nám do Čech, taky se k vám takhle hezky budu chovat. Hezky se na vás usměju.

V duchu si myslím něco nehezkého. Ale zůstávám decentní. Co všechno by se mu dalo hodit na hlavu? Ale proč? Škodila bych si. Odpovídá suše:

- OK.

Nevděk světem vládne. To je jasné. Ještě jdeme projít Lidl. Zdá se mi neuklizený.  Rozházený. To náš Lidl je čistý, v pořádku. U cedule Máslo za 40 zejí už jen prázdné krabice. Balí tu hodně kusy půlkilové za stovku. Mají ho všude. Za padesát čtvrtka není žádná výhra. Po Novém roce, po 1.1. budou taky v háprdepu. Zas jim naskočí daň. Ovšem od února jim stát vyšel vstříc v ochraně peněženek. Skoro rok!!

Na parkovišti jdeme k onomu důchodci. Linda mu kartičku. Pán je ze Šumperka.

- Jé, tam jsem měla strejdu. Erbenova devět.

- A já bydlím o dvě ulice vedle.

Ty vorle, já zapomněla - může to být Anglická. Ne. Řekl adresu a jméno. Až se dostaneme do Šumperka, ať se stavíme. No jo, to je hezké, když jsem už teď zapomněla u koho. Ale já tam mám jinou osobu. V tom krásném městě Kostelec. Ale ne. To si pletu se Škvoreckým. To krásné město Šumperk. S vyhořatým a nově zrekonstruovaným divadlem... 25.10.1994. Teď bylo výročí...

Volám domů.

- Peťuš? Jak ti chutnalo?

- Vynikající!

- Dej Honzíkovi.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-17_U_krav/

Jedeme domů. Na hranici obchodní zóna. Jsem vypuštěna. Sportissimo. U pokladny:

- Prosím vás, já jsem se tu v létě ptala na lyžařské sukně.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-17_Uz_ji_mam/

Slečna se moc hezky usmála. V létě - kdy není sezona. Tehdy mi poradili, ať si nechám třeba sedm osm sukní poslat na prodejnu a ať si je tam přijdu vyzkoušet. Dnes mě vede k regálům. Beru si jich asi osm. Jedna hezčí, než druhá. Na netu za dva sedm. Tady mají slevy. Jdu si ještě půjčit lyžařské kalhoty. Hm. Skoro tři tisíce. Převlékám přes ně sukně. To je super. Dají se nosit i na kalhoty i na tělo. Nakonec vybírám jednu. Mám radost. Velkou. Slečna mi je stále na blízku. U pokladny mi nabízí kartičku. Mé pouzdérko na kartičky je vrchovaté. Moje peněženka je knihovnou papírků, kartiček, poznámek, jen ne toho, co v ní má sedět.

Velmi příjemný nákup.

Ještě drogerii. U nás v městě asi Teta. Tady Dm. Nepodporuji kandidátku z Aspen institutu Danuši. Majitel tohoto řetězce jí poslal na účet pět milionů na kampaň. Co to znamená? Že svým nákupem podporuji tuhle kopii Zuzy z Gurunu. Mají tu šlehaná tělová másla, oleje... Měla jsem na terase vánoční hvězdu. Darovala mi ji vnučka. Vyrobila ji z pytlíků. Rozpadly se mi její vrstvy. Zdobila mi terasu celoročně. Po prvním karambolu mi vyrobila novou. Jenže letos ve vedrech i tahle začala odpadávat. No. Tak jsem si dnes koupila stromeček. Ta bílá hvězda je krásnější. Ale...

Stavujeme se v kravíně. Vítá mě klučík. Představuje se jménem a dodatkem:

- Já jsem vnuk pana L.

To se mi líbí. Umí komunikovat. Jeho bratrance jsem učila. Ten nejstarší - ten žil od dětských let prací v hospodářství. David. Miluje vůni hnoje. Miluje práci na poli. Miluje kydání. Miluje vše ve statku. Jeho srdce bije pro zemědělství. Prostředního moc neznám. Nejmladšího si pamatuji, když se narodil. Matej už je dospělý. Jdu za kravami, než mi načepuje láhev. Kravěnky. Krásné. Spanilé. Nádherné oči. Přepěkné čumáky. Živí nás. Dávají nám. Prý když jdou na popravu, pláčou. Fuj, tohle nechci vědět. Jsem alibista. Ale nekupuji maso. Jen ho občas dostanu. Kravičky krásné. Kupuji ryby, krůtí. Teď mám v mrazáku tácek nějakého masa z divočiny...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-17_Prijel_-_ale_na_mokre_kobyle_a_jeste_se_opopozdil/

Lije. Hnusné počasíčko.

- Mami, padají vločky.

Opravdu. Rozplácávají se po skle jak bílá slunce.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-17_Virame_jako_vyr/

Doma. Zatápím. Kitty se osměluje do kuchyně. Prská na Moura. Ale už ví, že je to nutné zlo, které jí nic neudělá. Kittynka. Rodila jsem ji. A rodila jsem i její děti. Jenže je stará a nervózní dáma. Linda ji chce pohladit. Má štěstí. Ruku ji tentokrát neurvala. :-) Kitty Lindě. :-) 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-17_Nova_limitovana_edice_-_pomeranc_s_cokoladou/

Vybaluji zboží. Dělám ochutnávku. Dnes poprvé limitovaná edice příchuť pomeranč čokoláda. Ne, ta čoko není v kouscích jako u máty. Je obsažena v příchuti. Náramná dobrota. Sedíme u stolu. Povídáme si. My a naše mladší děti. A Mour, Zrzka, Kitty.

To byl teda průlet.

Dobrou noc!