Fantastický - adventní

Užívám dne. Nikam nespěchám, nikdo mě nehoní. Jen tak si vegetuji. Poslouchám koledy a u toho povídání o vývoji lidstva. Moc se mi líbí konstatování, že na Zemi je dobojováno. Vyhráno. Já to teda ještě optikou nevidím, ale např. Péťovo hlášení:

- Tady čtu, že vláda nemá důvod pokračovat v omezování...

...ve mně vzbuzuje myšlenky dvojího typu: Nastolují další chaos? Je vyhráno? Nebo couvají? Nebo co?

Ráno pročítám ve svém sarkofágu náš Zpravodaj. Vždycky v klidu. Dnes mě zaujal jeden pozitivní příspěvek. Negativně. (První protimluv. Oymorón - svítání na západě, mrtvé milenky dech...) Očekávala bych jazykovou úroveň. (Je tu jeden šmírák a donašeč; co to melu, věrný čtenář přece! Ireno, dej si pozor na pusu!) Pročítám text absolutně bez fantazie, zdobnosti, obrazných pojmenování a publicismů, tedy výrazů typických pro styl publicistický. Informační slohový postup suchý, nudný, bez vtipu. Nasekán od pasu do klávesnice. Jak když píše dítě prvního stupně. Opakování stejných slov v textu. U slohových prací na učilišti i gymnáziu jsem podvlnkovávala stylistické nedostatky. Za okrajovou čárou učeň či student nalezl slovo synonyma! Věty typu když jsme..., tak jsme... snižovaly známku. Náš jazyk mateřský je nejtěžší a nejdokonalejší jazyk světa. Jak složitý je, tak složitě myslí jeho uživatelé. Máme mraky vynálezců a chytrých hlav rozesetých po světě. Pro jeden význam vysypeme z rukávu řady slov souznačných. Tak malý nárůdek a tolik vynikajících vědců, lékařů, fyziků, skladatelů... Znovu připomínám - angličtina má pro jedno slovo více významů. Jednoduché myšlení uživatelů tohoto jazyka. (Srovnej primitivní lego oproti důmyslnému Merkuru.) Pozoruji, jak nám klesá úroveň jazyka a vyjadřování. Vždycky jsem učila - vyhýbat se slovesu být. Použít ho jen v existenčním významu. Byli jsme - navštívili jsme, účastnili jsme se, vydali jsme se...

K lásce k mateřskému jazyku mě vedl můj učitel Jiří Matějka na druhém stupni základní devítileté školy. Plynule s námi přešel na gymnázium; tehdy si doplnil studium na třetí stupeň. Na gymnáziu mě vedl k lásce k dějinám. Bohužel zjišťuji, že všechno je jinak. Existuje nová chronologie lidstva. Tenhle pedagog - shodou okolností o deset let mladší než moje maminka a ze stejné vesnice :-) - celoživotní vzor. Milovala jsem ho. 

Pan učitel Matějka nám např. nádherně prakticky vysvětlil rozdíl mezi metaforou a přirovnáním. Celý život jsem jeho větičku používala ve výuce.

- Na střeše se tyčily prsty komínů.

- Na střeše se tyčily komíny jako prsty na rukou.

První věta - metafora. Druhá věta - přirovnání.

A žádné po skle stékaly kapky. Hledej! Sklo ronilo slzy. Po skle stékaly vodní drahokamy. Po skle se valily diamanty vody. Nebo vodní diamanty... Atd. atd. S jazykem je třeba si hrát, mít představivost, odvahu...

Na začátku roku jsem vždy dala k vlepení na první stránku sešitu Čapkovu chválu řeči české z knihy Marsyas.

A ještě musím pochválit tebe, tebe, česká řeči, jazyku z nejtěžších mezi všemi, jazyku z nejbohatších všemi významy a odstíny, řeči nejdokonalejší, nejcitlivější, nejkadencovanější ze všech řečí, které znám nebo jsem slyšel mluvit. Chtěl bych umět napsat vše, co dovedeš vyjádřit; chtěl bych užít aspoň jedinkrát všech krásných, určitých, živoucích slov, která jsou v tobě. Nikdy jsi mi neselhala; jen já jsem selhával, nenacházeje ve své tvrdé hlavě dosti vědomí, dosti povzletu, dosti poznání, abych to vše přesně vyjádřil. Musel bych žít sterým životem, abych tě plně poznal; doposud nikdo neshlédl vše, co jsi; ještě jsi před námi, tajemná, překypující a plná dalekých výhledů, budoucí vědomí národa, který vzestupuje.

Více zde: https://nepovinna-cetba.webnode.cz/news/karel-capek-chvala-reci-ceske/

Loňského roku jsem si vystřihla asi dvakrát nějaký nevypovídající článek z místního - lidé říkají kecálku. To nemyslím vůbec pejorativně. Dávala jsem  nicneříkající článek k dobru při různých příležitostech. Po jeho přečtení nevíte, o čem to bylo. Fotku cancání mám někde schovanou jako důkaz, jak VŠ vzdělaný člověk dokáže napsat do veřejného tisku stránku textu O NIČEM. Abych upřesnila - psaní ve stylu píšu Ti píšu, o tom že Ti píšu, protože Ti píšu.

Dnes ráno jsem si přečetla něco podobného jen na trošku vyšší úrovni. Co myslíte? Dělá se u stromu velká díra nebo se vykope velká jáma? Není v tom rozdíl? Co si představujete pod pojmem díra? Díra na kalhotách? Může být díra v zemi? Ano. A jáma na kalhotách? Ne. Díra dvakrát za sebou je nudná. Jednou bych použila jámu a podruhé díru.

Řeč je sama duše a kultura národa. Její zvučnost a melodie dává svědectví o poetických radostech kmene; její skladba a čistota projevuje tajemné zákony myšlení; její přesnost a logičnost udává míru rozumových darů národa. Tam, kde skřípá a vrže řeč, skřípá a haraší něco v hlubokém bytí lidu; každá nechutnost a jalovost řeči, každá fráze a ošumělost je symptomem něčeho zkaženého v kolektivním životě. Myšlenky jsou naše, ale řeč patří národu. Každá korupce jazyka porušuje národní vědomí. Zdokonaluje-li se národ, musí se zdokonalovat i jazyk; neboť je živý a vyvíjí se s námi všemi, stále nesen výškou duševního napětí národního. 

Více zde: https://nepovinna-cetba.webnode.cz/news/karel-capek-chvala-reci-ceske/

Stručný nekrolog za prvního polistopadového starostu našeho souměstí Pavla Mertlíka. Pavel už se nedožil křtu své knihy, kterou napsal se svou ženou Olinou. Zasnila jsem se. Vrátila se o dekády let zpátky. K nim domů. S jeho sestrou Erikou jsem kamarádila. Po jeho odchodu jsem vzpomínala. Jeho maminka nám upekla bábovku. Nikdo nebyl doma. Erika se vytasila s lahví vína. Já, Markéta a Erika jsme k bábovce ochutnávaly poprvé v životě ten skvělý mok. To byla ještě zelená láhev litrová. Žádná sedmička. Šla jsem pak od nich po promenádě po šancích domů lehká jak motýl... Dnes jsem si pročítala a připomínala znovu, jak byl Pavel důležitý pro naše souměstí. Prý je škoda dobrého člověka. Je. Přenesla jsem se do nedávné vernisáže v bastionu. Viděli jsme se naposledy. Připomínala jsem mu, že po něm chtěl nějakou informaci Láďa Bátora. Pavel mi tehdy odpověděl, přesně věděl, co po něm Vláďa chce do své rodové kroniky. Pavle, už se Tě nezeptám, jak se jmenovala prodavačka v mlékárně na rohu... Ani Láďa už se nedočká informace... 

Dopoledne jsem si pustila TV Šalingrad. Je s KTV, Věkem světla - alias Srdcem pro vlast označena jako dezinformační web. Systém padá. Někdy si říkám, jestli má Cimprcampr vůbec nějaké vzdělání. :-) Samozvaný Rumplcimprcampr vypadá jak absolvent, který nedochodil celou školní docházku. Špatně artikuluje. Vzhled připitomělého udavače. :-) 

Poznámka: Základní škola se NESTUDUJE!! Ta se navštěvuje, do té se chodí, až se VYCHODÍ! Na učilišti se učí a střední škola - jo, ta se STUDUJE. Zrovna tak vysoká.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-06_Dnes_mamincin_kremik_se_SKIN_Herbalife_NUTRITION/

Mou vnější výživu SKIN samozřejmě vyrábí Herbalife NUTRITION. Ale od května si občas máznu na tvář mandlový krém. Celý život ho používala maminka. Po jejím odchodu zbyl skoro celý kelímek. Mami, ráno jsem cítila tvou přítomnost. Mandlový krém. Mé dětství. Když jsem se k tobě přitulila jako holčička, vonělas.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-06_Kocky/

Důchodce má výhodu. Pokud nehoní doktora nebo slevu v obchodě, má čas. Já na tlačenici na slevu kašlu, čekárnám se vyhýbám, čas věnuji hraní s kočkami. Někde jsem četla, že pohled, jen pohled!! na hrající si kotě zvyšuje hormony štěstí a má vliv na otevřenost srdeční čakry. Náš Mour je u nás ještě nejistý. Prve jsem ho překvapila u kuchyňského ostrůvku na dlažbě. Vyhříval si pupek. Hned poutekl. Vyskočil si na gauč k Zrzce. Ta se na něj dívá divně. Diví se. Co tu dělá? Vždycky směl být jen venku. Vzala jsem ho na houpací křeslo. Tam ne. Tak na koš u kamen. Taky ne. Hřeje se na koberci. Cítím z něj ostych. Není tu jistý. Zvykáme si. Prve jsem ho zavolala z noci jinými dveřmi než na terasu. Váhal. Ale pak vběhl do tepla. Jeho koníček - zalehnout prázdné misky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-06_Hranolecky/

Petroušek má dnes volno. Obědváme spolu. V nějakých reklamních novinách jsem četla návod na přípravu hranolků. To všichni umíme. Jenže ve fritéze. Vynikající, co? Naprosto nevhodné!  Nakrájet. Vymáčet z nich škrob. Ofritovat. A pak dát na plech. Tak tento postup zavrhuji. Jak jsem nešikovná, tak jsem šikovná. (Druhý  hezký protimluv.) Nakrájela jsem hranolky. Oloupala jsem z nich výjimečně slupku. Jinak jíme už asi dva roky brambory se slupkou. Hodila jsem je na deset minut na páru. Byly kluzké. Já je zapomněla vymáchat ze škrobu. Horké jsem je proprala v sítě. Osušila. Na plech do horkovzdušné trouby. Bez oleje. Na sucho. Nebe v hubě by řekl můj host na besedě na gymnáziu. Nevíte, kdo říká nebe v hubě? Pan Zdeněk Troška. Skvělý čestný rovný milý vtipný srdečný člověk.

Vykládám Péťovi technologii toho, co konzumuje na talíři. Dostává se mi pochvaly.

- Když se toho dožiju, je ze mě za patnáct dnů důchodce.

- A kdy jdeš?

- Už jsem ti to říkal.

- Jednadvacátého prosince, když se vzbudím a nebudu (použil sloveso pro zvířata), tak jsem důchodce s účinností od prvního ledna.

V duchu se raduji. Dnes jsem mu říkala o svém vhledu a tisíci letech proplétání našich duší. Neumím to vysvětlit. Péťa filosofuje.

- Ale stejně je to - viď?

Čekám, co.

- Jak ten život rychle utekl.

- Já to pociťuji na své síle. Ubývá mi. Prokládám práci odpočinkem. Včera a předevčírem jsem nemohla, a byla jsem moc utahaná.

- Vem´ si, když se narodil Ondra a Honza, to je jako dnes. A tak dávno to je.

Přemýšlím si v duchu - v našem vnímání je to dávno, ale kdybychom měli dožití jako v biblických dobách, Metuzalém žil asi osm set let, případně víc, byl by úsek označený "dávno" přepočítáván jinak. Pro nás čtyřicet let půl života. Blíží se časy, kdy to nebude platit. Těším se na ně. Bitva vyhrána. Škarohlídi tu nemají co pohledávat. Snižují vibrace lidského pokolení. Je třeba vibrovat na vysoké úrovni. Líp a rychleji se provibrujeme do lepších časů. Já už tam jsem jednou nohou. Zvu vás. Ale víte, co to znamená!! S dobrou radostnou veselou myslí!

Dobrou noc!