Finito. Hotovo. Na tři čtyři roky :-)

11.09.2019

Středa. Oblíbená. Nejezdím si drásat srdce pohledem na staré lidi uvězněné v temnotě bez slunce. Venku krásný podzimní den. Jestlipak byli obyvatelé Domova - domova??? - na sluníčku. Třeba v altánu, nebo v parku na lavičkách - všichni! Ne jeden vozík na jedno objetí zahrady... Všichni na slunce. Pozorovat stromy, oblohu, ptáky...

Nic. Od soboty mám v kbelíku namočené štětky. Už to musím skrámovat. Dnes zakomponuji do dne poslední místnost k vymalovaní. Koupelnu. To bude bonbónek. Finito. Dům vymalován. Loni kus, letos zbytek.

Jakou příchuť k snídani? Banán a lesní ovoce. Lesní už mi dochází. Mléko se srazilo? Kravské to umí. Zapomněla jsem ho dát do lednice.

Petroušek je tu. Odšroubovává potřebné. První nátěr. Otevírám slunci okno. Vlhké stěny rychle prosychají. To je něco jiného než v technické. Navíc jsou tu se mnou andělé. Kontroluji práci. Barevné světlo se promítá na strop. Spokojeně odbíhám upéct chleba. Melu oves. Melu špaldu. Mouky použiju až přijde čas. Nechávám stroji vyrobit kvalitní hmotu. Dnes žádný bochník. Do formy. Programuji troubu. Vracím se do koupelny.

Malba suchá. Ireno, šup, druhý nátěr. Ono by to stačilo jednou; jenže jsem právě dnes výjimečně systematická. Stárnu a stávám se chaotickou. Chaos i systém dle okamžité nálady a potřeby. Celý dům je dvakrát, puntičkářsky natírám i tady druhou vrstvu . Na tři čtyři roky pokoj. To už budu stát před sedmdesátkou...

Zbyl mi kvásek. Stroj po chlebu ještě nevymývám. Přilévám do něj sražené mléko, kvásek. Nastavuji 37°C. Kvasnice. Vejce, ovesnou, špaldovou mouku. Šikovný; vyrobil lívancové těsto. Sádlo, sádlo, sádlo... Na pánev. Tvořím malinkaté lívanečky. Dobrý nápad. Dobře to vypadá. Hezky se to jí. :-) Vyštrachala jsem jahodovo višňovou z roku 2017. Povedlo se. Skvělé!

Okno, obklady, podlahu... Myju octovou vodou. Vybavení, skříňky, nastěhovat až večer. Sama sebe myju. Vyfénovat. Letím na nákup. Chjo, musím objet město. Do 4. 10. masakr. Souměstí spojeno jen lávkou pro pěší. Z Jaře do Josefova se smí jezdit jednosměrně. Včera tam chytili Honzíka. Ono se nechce objíždět... Byli hodní. Neušetřil ani čas, ani peníze. :-) Trvalo jim to dlouho a stálo ho to sto korun. :-) Vyrážím. Do luk na objížďku se hrne snad deset aut. To zas bude hlemýžďárna. A byla. Předjíždím štrůdl čekající na příležitost vrcnout se na státní. A já se vrcám na náměstí. Vinotéka. Burčák.

Kaufland. Dávají mi jedenáct samolepek. Ptám se na co. Na nože. Na recepci dostávám razítko na účtenku. Ukazují mi skládačku na samolepky.

- Ty už mám. Musím ho brousit na koženém opasku. Nedávám ho do myčky. Krájí kouzelně. O Velikonocích stál doplatek třicet. 

- Víte, kolik se doplácí nyní? 99,90 Kč! 

- Šmejdi.

Ok, vylepuji lepky... Mám jich patnáct. Někomu je daruji...

Domů. Auto před domem. Že bych zapomněla na klienta? Nee. Snaščino auto. Zajíždím na desetkrát pod stání.

- Ahoj, babičko!! My už jdeme. Jen jsme se tu stavili z kroužku.

Pitíčka. Vyndavám míši. Omývám hroznové víno. Hodí se podnos s lívanečky. Prostírám venku.

- Babičko, podívej, tady jsem napsala úkol. Kochám se vnuky. D. si u nás napsala úkol. Ukazuje mi Živou abecedu. Jdeme na houpačku. Rozbaluji jim nanuka. Nabízím švestky. Malý chce všechno. Je rozkošný. Legrační. Dobře vedený. Snaška je velice hezky vede. Vnímám její výchovu. Péči.  Vnučinka mi vypráví, jak první dny ve škole... Vyptávám se na tělocvik, na obědy, jestli jsou děti hodné.... Snaška mi ukazuje na netu neobvyklé legínky. Dnes se ve škole ztratily. I neobvyklé se mohou ztratit... Kdo si je mohl splést? Uvidíme zítra. Dávám jim domů kostku chlebíka, lívanečky, marmeládku... Odjíždějí. 

Petroušek koupil novou baterii do sprchy. Vyměnil. Uhání pro mléko. Jemu nečiní problém objet město... Stoik. Večer. Doháním práci. Ve dvacet školení. Douklidit koupelnu.

- Peťuš, pojď se mnou pověsit prádlo.

- Aby tě neunesli mimoni?

- Byl bys smutný. Hlídej mě.

Sedám si k FB. Co moji hoši - kuchaříčci a číšníčci? Většinu si pamatuji podobou i jménem. Pročítám komenty. Měla jsem ve třídě dva Němečky. Jiří je momentálně kdesi za oceánem. V messingeru:

- Dobry den pani ucitelko

Jsem vam vcera napsal (zamaval) a az po odeslani jsem si uvedomil, ze je v cr uz dost pozde

- Jirko já jsem vzhůru ve dne v noci. Snažím se 6 hodin fakt spát, ale včera jsem šla v půl třetí. Jsem ráda, jak se svolávate. Byli jste moji milí, milovaní

- Jejda a co delate, ze tak ponocujete? Ucite jeste? Rad na vas vzpominam

To potěší. Jiřík se vsadil: Jestli odmaturuji, udělám na maturitním večírku striptýz. A splnil. Jenže spolužáci dobráci ne a ne zhasnout. Tehdy jsme se mlátili smíchy, jak nenápadně vyzýval: Zhasni. Důrazněji: Zhasni! Dělej, zhasni!!!

Na fotkách ho nemohu poznat. Takový střízlíček...

Irena Hrobská Ty vorle, kde je ten hošík, ten Jiřík, ten striptér :-) z maturitního večírku? No tedy - jak se někdo takhle za DVACET LET MŮŽE ZMĚNIT? (Slušně řečeno, neslušně vyžrat .-) ) Až se vrátíte, vyhledejte mou pomoc :-)

Jiří Němeček Irena Hrobská 😂😂 cely zivot jsem zil ve lzi. Vsichni mi rikaji, ze jsem porad stejny. A vy jste mi ted otevrela oci 😂

Řehtám se. Pročítám dny jeho dovolené. Vtipný! Bavím se. Řehtám se. Hodiny odbily půlnoc. Ráno na devátou klientka.

Dnes slavila Denisa. Naše. Na její svátek vyrobili kdysi tu hrůzu... Tehdy jsem učila na gymplu. SMS. Pusť si TV. Dnes jsem si ani nevzpomněla. Neskutečně šťastná - zapomněla jsem. Neslyšela jsem ani ťuk... Měla jsem štěstí. :-) :-) 

Dobrou noc!