Fleur, setkání se strejčínkem a v trávě

Konečně teplo. Léto, jak má být. Na obloze špinavá modř. Nedívám se tam.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/205-06-14-ranni-zahradou

Ranní zahrada mě vítá. Kde by mě, maminko, napadlo, že ji taky někdy budu milovat.

Co dnes? Chci si dotvořit krém z pampelišek. Nazdobit jahodový dort. Dojet na Fleur jarmark do Dvora. Uvařit. Přijede strejčínek. K večeru na Setkání v trávě.

Ireno, máš toho dost.

Kočky. Snídaně. Rituály hotovo. Petroušek natírá starou židli. Měla jsem ji na půdě pod střešním oknem.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-15-hydrate-pro-hydrataci

- Peťůůůš? Pití?

Ze zadní části zahrady se ozvalo jo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-14-krem-z-pampeliskovych-kvitku

Krém. Tak jak to dopadne? Mixuji krém z obou dávek. Myslela jsem si původně, že z jedné dávky nechám krém, z druhé balzám. Nakonec zvítězila hamižnost. Mít krém z kvítků pampelišky hodně. Moc. Mít ho na celý rok.

Volá Linda. LP se stěhuje. Postrádám velkorysost. Hrdlí se o motyčku, o rezavou lampu… Tak to jsme tedy nečekali. V telefonu mu vzkazujeme, aby nebyl tak podlý. On ji prý odposlouchával celé tři roky. Co hledal? Co čekal? Dobré, no. Nízké. To je pod lidskou úroveň. Nemám ráda, když za plotem mluví. Vzdaluji se. To není pro moje uši. Nechala jsem si udělat ještě jedno bidlo na prádlo. Daleko od plotu. Ctím soukromí. Za dveřmi neposlouchám. Natož abych někomu poslouchala soukromé hovory… Odposlech telefonu je policejní mores. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-14-blbustka-funguje

Krémík hotový. Odnáším ho do chladna. Vodotrysk v bílé porcelánové nádobě na sluníčku funguje. Nemám čas ho pozorovat. 

Rychle šlehám další krém. Tentokrát do letního jahodového dortu. Daří se mi dort rozříznout na tři placky.

Linda je tu. přivezla mi tři litry mléka od horské krávy. Joj, to je smetany!

Dort do lednice ztuhnout. Měly jsme spolu jet na Fleur trhy do Dvora. Ale jede si koupit křovinořez a sekačku.

Petroušku, sfrnknu si do Dvora. Ať se Kuga proletí.

V jeho hlase cítím starost. Abych to stihla. Jistím si rozvrh. Volám strejčínka. Ano, už je u druhého bratra. Přijede okolo půl druhé. To dám.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-14-fleur-jarmark

Cestou se zastavuji u Božích muk. Zdravím Sněženku a Černou horu. Krkonošky – moje hory.

Na trzích docela dost stánků. Ale neberou mě. Jediný pán z Kutné Hory, který vyrábí krémy, šlehaná másla… Zastavuji se u něj. Povídáme si o mých krémech, o dalších druzích másla. Znám jen bambucké a kakaové. Ptám se, jak vpravuje vitamín. Je to prý tekutina. Kupuji si fialkové máslo.

Ještě se zastavuji u pána s koloidním stříbrem a přírodní kosmetikou. Mluvíme o koloidním stříbře. Prý dodává mému prodejci, od něhož jsem si koloidní stříbro koupila. Jmenuje firmu agh2o. Ano, to je ona. Velice prozákaznická. Hned vedle je paní s ručně vyráběnými mýdly. Ta ještě neumím. Má je krásně nakrájená. Beru pomerančové s hřebíčkem. Mé oblíbené vůně vanilka, kokos, hřebíček, skořice. Docela mě zlobí stánky s hmyzem. Fujtajbl. Drahá výroba. Nezdravé pro naše trávení. Nejsme ptáci. Co to je za moresy!

Málo lidí. Nemají peníze. Před pár lety jsme porovnávali majetnost podle front u vleků. Pořád měli. Najednou jsou sjezdovky prázdné. U stánků téměř nikdo. Ti s mýdly přijeli až z Českých Budějovic. To je dálka!

Jedu domů. Třináct hodin. Ireno, fofry!

Škrábu nové brambory od Poláka. Vypadají moc dobře. Hup na páru se zeleninou. Krůtí prsa na cibulce. Běžím do skleníku pro poslední hlavičku salátu z druhé várky výsadby. Ještě mi dorůstá třetí várka.

Petroušek připravil venkovní sezení. Slunečník, polstry. Vínečko z bylinek mi nalil…

Ohřívám polévku. Šup. Stolujeme. Petroušek si myslel, že se oběda nedočká. A dočkal. Nádherně jsem všechno, ale všechno zvládla včas.

- Jdu na přední terasu vyhlížet strejčínka.

Je tu. Osmdesát tři let! Zvládnul přijet až z Pejřimova… :-) To bych neuměla. Sedíme, posloucháme, co je u nich nového. Petroušek vzpomíná na tatínka. Chodil do školy ve Věži.

- A já si tu vesnici pamatuji. To je směrem do Pelhřimova v takové zatáčce.

Oba přitakají. Už jsme do Pelhřimova nejeli víc jak deset let. Pamatuji, že ve Věži vždycky Petroušek řekne to o tatínkovi. Strejčínek mi dovezl dárky k narozeninám.

- Pošta mě naštvala, minule za malý balíček chtěli 180 korun!

- No to je nehorázné. Tak příště mi řekni, a já poštovné zařídím.

- Běž ukázat zahradu, ať může strejček jet.

Obcházíme zahradu. Strejčínek má taky zahrádku. Velký sadař. Prosí mě o odstřižení větývek pár žlutých růží na besídce. Ano. Jen ať si ustřihne. Vypěstuje si z nich nové rostliny pod sklenicí.

Ukazuji mu chaloupku. Líbí se mu. Loni touhle dobou byla zcela vymlácená. Rolety z oken pryč. Podlahy nebyly. Letos je to perlička. Skvost. Díky LP. Škoda. Lidé se scházejí a rozcházejí. Žil zdarma v krásném domě. Budoval. Pracoval. Nepřispíval. Prý si to odpracoval. Aha.

Strejčínkovi balím do krabice lískové oříšky, vlašské dva roky staré. Loni jsme neměli. Péťa natrhal košík třešní. Oplácíme za dary, které nám za ta léta navozil strejčínek. Kafe, vejce, dobroty, chleba od nich z pekárny, salám… Svatý člověk. Nikdy se neoženil. Pečoval o bratra Jénu. Toho jsem nikdy nepoznala. Nedávno zemřel.

Jdu zalévat. Péťa mi jde pomoci. Mám chvilku pohovět si.

- Tak jdeme?

Z věže odbíjejí klekání. Jdeme. Setkání v trávě. Chodíme spíš až k večeru. Na závěr vždy pozvou hvězdu. Nějakou skvělou kapelu. Hradišťan. Olga Lounová. Loni se mi líbila skupina hrající irskou hudbu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-14-setkani-v-trave

Sedíme se známými. Klábosíme. Zvuk nám buší do těl. Nic moc. Odcházejí.

- Peťuš, kam chodíš čůrat?

- Do Labe. Vedle těch TOIek.

- Tam nejdu. Jdu na břeh Labe.

Scházím k hladině. Ješiš, tady spadnu do řeky. Jé, nějaký chlápek měl ten samý nápad. Rychle se vzdaluji na cestu. Kam? Kráčím po pěšině k mostu. Tudy jsem ještě nikdy asi nešla. Koloběžka na cestě. Zdvihám oči. Nahoře nad cestou sedí pod mostní konstrukcí kluk asi třináctiletý.

- Já se tu chci vyčůrat. Otoč hlavu. Nedívej se!

Kluk pokýval. Otočil hlavu. Držel si dlaní tvář. Hotovo. Na mostě slyším hlasy.

- Kluku, děkuji! Hlídals´   mě dobře. Už můžeš.

Kluk pokýval hlavou. Vzdaluji se do hluku neposlouchatelné kapely ze Zlína. Zrovna se mi netrefili do vkusu. Tak třeba za rok. Moc lidí tu letos není. Vždycky si nebylo kam sednout. Zvláštní.

Fanda! Spolužák od mateřské školy.

- Františku, říkala jsem Lindě, že jsem byla na pohřbu. A že jsi mi povídal:

- Ty nechybíš na žádné akci. Nebo ty chodíš na všechny akce!

Smějeme se.

- Půjdeš v pondělí na slovíčko se starostou? Já se nemohu účastnit.

- Půjdu, už tu mám na papírku poznámky. Jenže mi propiska přestala psát. Mám mastné ruce.

Tři věci. Most přes řeku na cyklostezce. Ten si pojedu prohlédnout. Prý vysoký. Úzký. Dva cyklisté se nevyhnou. Tma v naší čtvrti – to už mám poznamenáno od sousedky na konci ulice. A letadla.

- Myslíš to páteční řádění? Včera jsem je teda vůbec neslyšela. Oni s těmi formacemi nesmějí nad obydlenou část.

- No včera lítali. A bylo to hrozné.

- Tak já to starostovi vyřídím.

Jdeme domů.

- Peťuš, to jsou hezké stíny, podívej!

- Fotím. Za kolejemi skáče po chodníku žabka. Taková malá šereda. Asi je tu čisté prostředí, když se jí tu líbí. Točím si žabičku. Ta spěchá do trávy.

- Jé. V naší ulici se svítí. Tak to si můžeš jeden bod na papírku škrtnout. Já jsem dřív měl telefon na ně. Do dvaceti čtyř hodin vždycky přijeli a opravili to. 

Mourek nás čeká. Falešnice Žofie je někde ve tmě.

Přišla. Usnula u mě na gauči. Teď přišla potlapkat deku. Hladím ji. Budou tři. Chce ven. Svítá. Nikam. Až za chvíli, až vstane páníček. 

Dobrou noc!