Fučí. Listopad se hlásí. Den určený k meditaci.
Ráno. Volnost. Svoboda. Dnes nemusím vůbec nic. Den určený k meditacím, léčení, vzestupu, osvobození od strachů. Čtu sáhodlouhé povídání
https://mayskykalendar.blogspot.com/2018/11/co-delate-pro-svuj-fyzicky-vzestup.html?fbclid=IwAR3HcGa9UjiDcujGbiwGjsl8HEBMOwKhWWPE5pcEQdy9V-QLFFFeJtbkM6Y#more
Snídaně. Co si dnes vyberu? Kopeček výrazného jablka a kopeček máty s čokoládou. Dávám míň mléka, víc vody. Už piju mléka tak šest litrů týdně. To není únosné. Mohla bych se v něm koupat. Miluji ho. Čím víc ho odsuzují, čím víc ho ředí, tím víc si ho považuji. NE. Všeho s mírou, Ireno! Dekády let snižuji své dovádění situací do extrému. Dnes už jsem extrémní jen někdy v rozhovoru s neznámou osobou, vnímám-li ji negativně.
Telefonuji starší Denisce. Dala mi lajk pod sdílení včerejšího povídání na blogu. Chechtá se. Jsem ráda, že si holky čtou v mé duši. Až tu jednou nebudu, mohou si listovat v mých myšlenkách. Taková byla naše mamka. O mamince mám jen málo k počtení. Tašku pohledů asi 70 let starých. Přenáším se do starých dob. Za posledních sedm osm let jsem se nejvíc dozvěděla o rodu maminky a tatínka.
Jdu se znovu podívat na obrázky maminky před rokem touhle dobou. Prohlížím si její netečný obličej loni první den v DD. Paní Věrka ji krmila. Hned jsem udělala přítrž. Žádné krmení! má zlomenou nohu, ne ruku. Srovnám-li to s dneškem, ač se neraduje, je semtam veselá, svérázná, cvičí mě. Sem tam mě sice vyděsí oznámením vyhlášení války, případně mě vyvede z míry děsem, že ji zatkli a zavřeli, případně že je těhotná... To padám. Ale vždy se rychle ubezpečím, že to není pravda. Nikdy v životě ji nezatkli. Chtěli zatknout tatínka. Byl živnostník. V plánu rudochů nevím kolik tisíc živnostníků za mříže. Nevím, kde se to v její mysli rodí. Někdy byla v Náchodě, někdy si vyjela do Kuksu na trhy... A přitom celý den nevytáhla nohy z DD. Asi vzpomínky, když jsme tam ještě tak před třemi lety jezdívaly spolu. Vytrvalá, ale už těžko dýchala a chodila. Cesta k tatínkovu hrobu byla přerušována:
- Počkej, já už nemůžu...
Vlastně je všechno v pořádku. Maminka si ve své mysli lítá do říše fantazie. Sem tam si zkonkrétňuje dotazy ke mně, kde je, proč tam je, jak dlouho, jestli to chtěla, proč nechodí, jaký je rok.
Včera jsem si nasdílela fůru zajímavostí od Heleny Heclové. Jdu se mrknout na odkaz na stavbu domečku z hlíny a slámy. Zaujalo mě: V naší osadě si lidé také mohou vyzkoušet, jaké je pobývat v přírodních domech. Už se ví, že záporné anionty obsažené ve vzduchu jsou blahodárné pro naše zdraví, přičemž v přírodě jich bývá 1000 až 5000 aniontů na mililitr vzduchu, zato v klimatizovaných místnostech 0 až 100, což je velmi málo, a kvůli tomu můžeme být často unavení až nemocní. V přírodních domech máte naopak víc energie, sám jsem si to vyzkoušel. Vliv na nás mají i tvary domu, střechy, například jsou dobré kruhové stavby nebo šestiúhelníkové, které nevytváří pocit hranic a omezení.- Můj koment: A doporučuje se na západní stranu pozemku vysázet smrky. Jejich jehlice vyrábějí právě ty záporné anionty. Nějak rozstřelují něco - molekuly?
Před spaním jsem poslouchala skvostné povídání s Helenou Heclovou. Tentokrát brilantně rozebrala pohádku O Smolíčkovi Pacholíčkovi. Unikátní. Vracela jsem si to zpět a zpět, abych si symboliku zapamatovala. Doporučuji!!
https://www.youtube.com/watch?v=TQs-ERxSvUY
Před polednem se jdu mrknout, jestli se zlovůli vojáků nepovedlo rozpoutat to, co se plánuje. Novinky.
https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/490307-cesti-a-americti-vojaci-jsou-v-afghanistanu-vysetrovani-kvuli-smrti-vezne-ktery-mel-zabit-rotneho-prochazku.html
Hm, hm, hm. Kluci se nepohodli na písečku. Kdopak si tam co vyřizoval. A byli to vůbec Češi? A proč ten psovod musel přijít o život?! Nastrkují tam naše. Čechy. Slovany. Plán vyhladit nás stále běží. Máme nějaký speciální nepřekonatelný význačný gen. Výlučný. Asi před měsícem jsem v Historii naruby poslouchala plány o likvidaci naší slovanské rasy z Harvardu. Dostaly se Rusům do ruky někdy v 80. letech.
https://zpravy.dt24.cz/zahranicni/odtajneni-zapadnich-dokumentu-pokud-vam-to-neotevre-oci-tak-potom-uz-nic/?fbclid=IwAR1FsBGQ9KteGwixrWN8y_HaMC0gjGnQgusn5ZwfUcoMS7HiCnly9NK1lVY
Zopakuji dnes ALLENA DULLLESE - hlavy politické americké zpravodajské služby v Evropě a bývalý ředitel CIA v roce 1948 řekl, cituji:
"Literatura, divadlo, filmy - vše bude reprezentovat všechny a parazitovat nejzákladnější lidské city. Budeme se snažit podporovat ty, kdo budou působit na lidské podvědomí kultem sexu, sadistického násilí, sadismu, zrady. Jedním slovem vše nemorální ve vedení států, bude převládat chaos, budeme nepatrně, ale aktivně a trvale propagovat psychicky narušené úředníky, vládu úplatkářů, kritizovat hodnoty a poctivost, slušnost a morálka bude terčem posměchu a nikdo je nebude postrádat. Bude to přežitek minulosti, hrubost a arogance, lež a alkoholismus, drogová závislost, zrada a nacionalismus, nenávist mezi národy - to vše budeme pěstovat v podvědomí lidí. Jen velmi málo kdo bude schopen pochopit co se děje. Ale tito lidé budou bezmocní a žít ve výsměchu. Najdeme způsob jak promluvit a umlčet, udělat z nich odpad Sovětské společnosti. Budeme trhat duchovní kořeny, likvidovat a ničit základy ruské lidské morálky. Těmito způsoby budeme ničit generaci za generací. Začneme s výchovou lidí v dětském věku a dospívající mládeže. Vždy budeme sázet na mládež, nastartujeme rozklad, zkázu a zrádcovství a tak docílíme všeho: (Konec citátu).
Je to děsné čtení. Jak se jim hezky plány daří. A mnoho lidí spí.
Ne, nespí. Chrápou, až drnčí tabulky v plastových rámech. (Mimochodem jsem
se v článku o eko domečku dočetla, že plastová okna jsou tak na dvacet
let, kdežto dřevěná s pravidelným ošetřováním na vždycky. Ty worle! To je
pro mě nové zjištění.) Lidé musí živit hypotéky, půjčky, taky své děti, jejich
potřeby do školy. Jo, na ošacení. To bylo dnes taky počtení. Jak nás oblékají
do šedých, bezbarvých šuntů. Nepestrých barev. Dětské oblečení s motivy lebek se skříženými hnáty. Uvědomují si lidé, kam zašla dětská móda? Z příspěvku Saši
Lech: Přehlídka
ropných derivátů. V energetice soustavně brečíme po obnovitelných zdrojích, ale
v ostatních oborech, třeba v oděvnictví, to neplatí? Bavlna, vlna, len,
hedvábí, to nejsou obnovitelné zdroje?
Proč jsou už téměř veškeré hadry na sebe (to už nejsou oděvy, to jsou vážně
pouze hadry) jen z ropy? Zejména v kontextu s tím šílenstvím v energetice a
zákazem tyčinek do uší?
Všimli jste si, jak nenápadně klesá podíl vlny v těch hadrech? V zimních
kabátech, svetrech a tak? Ještě před několika lety se bralo, že 50% vlny není
nic moc, ale dobře, je to zase levnější a lépe se to pere. Pak bylo 20%, pak
15%. Pak 5%, to už je skoro nic. Nyní se už uvádí jenom "měkkého vlněného
vzhledu". O kvalitě zpracování ani nemluvím, ona je totiž zbytečná, stejně
to je záležitost tak do půlky sezony, tak na co, že. Hlavně, že toho máme
hodně! Otroky je třeba neustále něčím zaměstnávat, tak ať si furt kupují
"ty hadry", co po sezóně vyhodí, možná dřív. To by tak hrálo, aby
měli kvalitní krásné oblečení, které po nich zdědí ještě vnučka - se vzpomínkou
na babičku!!! Žádné vzpomínky na babičku! Ani na maminku! Všechno vyhodit!
Žádná rodina! Žádná rodinná ani národní historie!
Do černého se trefila odpovědí Berenica Ray: Ale největší vítězství těch tvůrců je v tom, že přesvědčili myslící bytosti, že nosit oblečení s dírama a potrhané je "kůl"!! Biopole každého člověka reaguje na to, co má na sobě- a to velmi výrazně... Lebky a symboly smrti, šedá a špinavé tóny s kombinací s dírama je fakt silný nástroj na likvidaci duše...
Nikdo nemá čas o tomhle přemýšlet. Maminčiny šaty s vlčími máky z jejích tanečních sebrala moje sestra asi před osmi lety. Ustřihla je, zničila. Jinak bychom měly památku... Její něžné hedvábné halenky jsem odnesla do muzea. Jedna byla ještě v originální krabici. Kdepak asi skončila. Kralovala tam ředitelka, která ani nepoděkovala. Byla jsem ještě spící... Blbá.
Poledne. Petroušek.
- Popel nevynešený! V noci chrápe, barák povodnesli vo deset metrů, ani to neví... Smejčíš pavouky? Tak jedu ještě chvíli dělat... Kocour! Jde ven.
- Micka tu byla se mnou? A kde?
- Nevím. Cejtí zimu. Drží se v teple. Teď šla ven!
Velká voda se tu prohnala. Vítr tu proletěl :-) Energie člověka spoutaného prací. Petroušek. Milovaný člověk. Někdy mě štve. Někdy ho určitě štvu.
Vyčistit čtyři okna. Vysavač skel - luxusní pomocník. Drn, drn, hotovo. Už se stmívá. Za maminkou Beru jí chlebovou veku. Ale ta se povedla. Pšeničné chlebové minimum. Hodně žitného kvásku. Těsto řídké. Uau, ty worle. Zpracovávám. Dopadlo to SKVĚLE.
Beru mamince k večeři. Jenže už měla hermelín. Ředitel tam ještě straší. Ošetřují podlahovou krytinu. Tlumím zlost. Bezohledný hejsek. Nechci použít označení lidský šmejd. On neřekl pečovatelkám, aby maminka nejedla bílé jedovaté hnusy. Proč mě napadá slovo lidský hajzlík. Určitě se pletu. Maminka loni za tři měsíce odhodila snad 25 kil na hradecké LDN. Bez okrajování kůrek, bez zubů, vzdala život. Za rok je péčí natáhla. Veškerou péčí. Odkrajují kůrky - skvělé. Zoubečky opatrují. Díky! Holky pečovatelské andělské!! Velký dík!! Mamce narostlo břicho... Nebezpečné! Bagetku chutná s máslem a medem. Označuji papírkem - do lednice. Ivetka slibuje, že napíše do sešitu... Ráno k snídani, odpoledne ke svačině. Stoly z jídelny jsou dnes na chodbové křižovatce, na chodbovém náměstíčku. Luxusně útulné. Tady dřív stávával stromeček, magnetofon s koledičkami, tady se házelo balonem, četlo lidem na lavicích... Ne, lavice asi zůstaly i s polstry na terasách - nikomu nevadí. Na chodbách strohé židle. Neútulno. Dnes dík ošetření krytin se jídelna - hnus fůj, hnůj - ocitla v prostorách, které zvou k posezení. Lemují je okna s výhledem ven. Nějaký kretén vymyslel jídelnu bez oken. Depresivní. Budiž.
- Mami, pojď se ještě vyfotit. Hezky se usměj.
- Já tam vypadám jak ferina! Ty tam seš hezká.
Jo, cítím maminčino nitro. Krásná inteligentní, přenádherná žena, bytost, s neupravenou hlavou... Nic. Směju se. Co to je ferina? Kde to mamku napadlo? Co to je za slovo?
Krásná Kamilka prosí, jestli si maminku smí...
Určitě. smí. Bude půl sedmé. Ať to stihne. Holčička mladá, milá, snaživá, neurazí se... Obdivuji - mládě místo servírování, kuchaření, volí službu lidem.
Nákup. JÁ CHCI MALÝ KRÁMEÉÉÉÉK!!! Kauflaááánd! Fučí. Jdu jen s kabelkou. Musím se vrátit. Motýl demi sec jen za necelou stovku. Do kabelky ho nenaberu. Vracím se pro košík. Pan zelinář mi hlásí: Zlevnil jsem Vám maso... No jo, jenže já ho moc nekupuji. Prosím! Máte někdo domácí krůtu?? Brokolici, jarní cibulka (proč se to jmenuje před Vánoci jarní??) za čtyři koruny, ředkvičky za hubičku - asi za tři, nebo za čtyři, slevy na paprikách...
Doma. Auto tu není. Asi je na sportu. Micka čeká. Vleču tašky domů. Osm. Petroušek pověsil záclony. Vrací se.
- Tady se dnes nebude topit? Já ti to připravím. Jen škrtneš.
Řehtám se. Společně zakládáme oheň. Podpaluji JÁ. Moje vášeň. Teplo se rozlilo celým domem. Hned. Začala zima. Nutno dům prohřívat.
Uau! Dobrou noc!