Furt se de

Nevím, co to je, ale vnímám něco okolo sebe. Něco. Neklid? Zlo? Nějaké silové pole. Dnes jsem si povídala s jednou paní. Reagovala na můj rámeček, že jedno s deseti dětí se bojí jít do školy. Chodila jsem moc ráda. Do školky ne. Ovlivněna asi strachem, aby mi neutekla maminka. Když si šla lehnout, prý jsem jí říkala:

- Maminko, probuď se! Že neumřeš?

Nepamatuji se. Mám pocit, že jsem tatínkův odchod ani nepostřehla. Od první třídy jsem milovala školu. Občas jsem nedostala jedničku. Přijímala jsem to jako příležitost být lepší, lépe se naučit a dosáhnout nejlepšího hodnocení. Ta maminka mi v SZ popsala, jak hnusné je to dnes ve škole mezi dětmi. Nepřátelské. Děti si neumějí hrát. Demolují hračky. Řvou. Předhánějí se, kdo má lepší mobil... Ale ideální to není ani s učiteli. Neumějí přistupovat individuálně k rozmanitostem dětských duší. Učitelé nemají rozhled. To vnímám už mnoho let. Sama jsem po čtyřiceti letech ve škole zůstala doma s maminkou. Zajímavé. Moje milovaná škola mi vůbec nechyběla. Vůbec! Žádný stesk. Proč? Už to nebylo ono. V mládí jsem se několikrát kvůli operacím neúčastnila začátku školního roku. Trpěla jsem, že chybím.

Momentálně vedu dialog s učitelem na FB, který tvrdí, že škola byla drezura, že bylo zbytečné učit se všechno. Nebylo. Naši studenti byli úspěšní doma i ve světě. Měli jsme všestranně nadané odborníky. A takové ty řeči, jak píše autor – pan učitel – jak rozvíjí své děti, jak jsou děti kouzelné, to je krásná báchorka. Tak proč ti dva patnáctiletí zlosynové, určitě dobře a s citem vedeni tátou i mámou, si točili boj o život a smrt ubohé kočky, živého tvora!! v sušičce! Kecy v kleci, jak jsou děti moudré. Duše ano, ale děti?

Učitelé dnes neovládají pravopis. Už před deseti patnácti lety mi děkan PF sděloval, že diplomové práce jsou plné hrubek. Budoucí učitelé neumějí postavit kloudnou větu. Od maminky tady v SZ vím, že její dítě učitelka kritizuje za individuální sport, individuální hru na nástroj… A jak se paní učitelka stará, aby se dítě zapojilo do kolektivu? Jak stmeluje děti? To by mě zajímalo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-09-snidame

Ráno. Vstávám s nadšením. Půjdu se proběhnout. Na desátou přijdou lidé. Nejdřív kočky. Pak moje kurkumová horká vodička s pepřem. Koktejl. Kousek před devátou odcházím. Mám malou zastávku někde, kde vnímám změnu chování ke mně. Aha, jo takhle! Zase jsem si dovolila být upřímná. Říci pěkně na rovinu, jak to vnímám já. Kdy se naučím být zticha? Dýchám zhluboka. Nezaslouží si mě. Na zdar! Vybíhám náměstí. Sklopné auto spouští uhlí na pás do sklepa. To je perfektní. Dřív by lopatami shazovali uhlí do sklepa. Teď se uhlí po přepravníku dostává pohodlně do gotického sklepa.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-09-okolo-mesta

Sbíhám pod náměstí k řece. Tady je to hezké. Támhle je ta nádherná žlutá vila. Přes řeku vidím školu Na Ostrově. Když jsem tu někdy jela autem, soustředila jsem se na uzoučkou cestu, abych nespadla do řeky. U splavu stařičká elektrárna. Teď si mohu prohlédnout tabulku s nápisem, že elektrárnu v letech 1928-29 postavil Pěnička. Most nad hlavou je hnusný i odsud. Shora i zdola šeredná stavba. Ale oceněná! Všimla jsem si, že jsem jaksi mimo. Většinou to, co se líbí porotám, nelíbí se mně. Jsem divná.

Prohlížím si naše Benátky. Co štítů se cpalo do náměstí. Řemeslníci, obchodníci, měšťané se snažili stavět na odiv své jmění. Mít štít do náměstí. Tady zespodu to vypadá nádherně.

Dívám se na hodinky. Mám půlhodinky na návrat domů. Přebíhám okolo Karsitu na druhou stranu řeky. Rovnám si v hlavě. Ano, ubezpečuji se, že jsem blbá. Neumím držet jazyk za zuby. Jsem naprosto nemožná se svou upřímností. A nedám si pokoj a nedám. Přes řeku vidím kopec, po kterém jsem se celý leden spouštěla na běžkách do luk. Jak si tak nad sebou přemýšlím, potkávám známého.

- Ireno, ano, viděl jsem diskuzi ohledně parkování u tělocvičny. Takhle mně svrběly prsty. Ale ne. Nenapsal jsem. No, jsme jiní!

Udělal mi radost. Tak jsme jiní dva. Akorát on umí prsty udržet, já ne.

Dobíhám po chodníku k domovu. Z dálky vidím dva dělníky montéry s taškami v přílbách.

- Vy jste ČEZ? A kde máta auto? To už jsem sto let neviděla - pěšího dělníka.

- My tu děláme revize v domech.

Zrovna tady nikde domy nejsou. Stojíme na dlouhém chodníku s bývalým ČSAD.

- A auto máme támhle za rohem.

Všechna čest, chlapíkům!

Zas tu přibyly smějící se, spíš výsměšné smajly od hlupáků k sobotnímu příspěvku syna paní místostarostky o nekonání MP. Odpovědi by se hodily do sociální studie. Jasně patrné rozlišení sociálních strat. Strata – vrstva. Pozorovatelný pokles IQ. 

Anonymní účastník 546

Chudáci rodiče s dětmi.. Jedou na turnaj a tady nějaký připrdlík má problém na neprůjezdné silnici. Tak ať to postaví na cestu od silnice k jídelně, rozjebou tam půl parku, aby tady měli bonzáci klid na duši.

Irena Hrobská

Anonymní účastník 546 Pro společnost, kde se dodržují zákony, je běžné v souhre s DI v předstihu zajistit parkování tak, aby se vešli všichni a v SOULADU SE ZÁKONEM.

Jaromír Břeň

Anonymní účastník 546 Tak jestli děti jedou na turnaj tak by jim nejspíš nevadilo dojít od místa kde se může parkovat. Nebo zvládnou jenom ten turnaj a zvednou prdel až na místě kde se koná

Skvělý postřeh:

Milan Sramek

Dnes vlastně značky nemaji žadny vyznam

Ano, u nás v městě se smí hrnout větve i s listím a hlínou do řeky a ty kulaté nesmysly na bílých tyčích jsou tu jen pro zmatení řidičů. Na dvou kilometrech sedmdesát značek. Nesmyslných – to mám z vánočního posezení se starostou od paní H. Konec konců tady na inkriminované fotce nesprávného parkování je zákaz vjezdu všech motorových v. Za tím značka omezující rychlost na třicet. Asi pro chodce a cyklisty do kopce.

Boris Mihálik

Jan Kotek to tak pane kolego asi nelze nahlížet, nebo si myslíte že ty kulaté nesmysly na bílé tyčí jsou tam pro prdel ??? Řidiče mají line prdele ? Když jdu na sportovní akci, tak si předtím dám aspoň kilometr pěší túru. Dnes by každý nejraději parkoval doma přímo v obýváku. Já jsem invalida a nedovolil bych si tam parkovat. Raději se tam doplazim.

Tak se probralo aspoň pár lidí se zdravým rozumem.

Dostávám zprávu od přítelkyně na FB. Smutnou. Oznamuje těžkou nemoc a metastázy. Hned se mi hlavou prohnaly myšlenky… Jsem přesvědčená, že se dá život a zdraví zachránit.

Mám hlavu zaplavenou smutkem. Myslím na umírajícího. Myslím, jak zachránit člověka. Píše mi paní do SZ jak to chodí ve škole. Sama učí, vidí, co se děje…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-09-krasne-rozkvetly

Rychle navážíme dřevo. Mezi kolečky jsem si vyfotila narcisky, které mám moc ráda. Hodně květů na jednom stonku. Nejraději mám ty maminčiny. Světlounké s oranžovým středem. Voní pohádkově. I tyhle rozkvetlé omamně voní jarem. Ale ještě ho nevolám. Je čas.

Přijeli bezva manželé s poukazem z plesu. Měřím oba. Vypočítávám AST oběma. Božínku! Neztratila jsem dvě hodiny zbytečně. Léčení pro duši. Souznění. Dostávám sklenici medu.

- Moje Linda se loni stala včelařkou. Má dvě včelstva. Vede ji starý včelař. Chodí k nim pro mléko.

Očividně mu zajiskřily oči. Má radost. A diví se.

- Já jsem kdysi založila na škole včelařský kroužek. Vydupala jsem ho ze země. Vyprosila jsem si u rodičů, aby své děti posílaly do kroužku. Můj včelař je pán, od kterého taky bereme mléko. Myslím, že tak dva tři včelaříčky jsem poslala díky němu do světa. Kolik bude mít Linda tak z těch dvou včelstev?

- Asi tak deset kilo. Ona jim všechno nevezme. Něco jim nechá.

- To on jí Zdenda poradí. Ten má taky asi dvacet včelstev.

Duše pookřála. Paní i pán skvostní. On hraje s Petrouškem ping pong. Prý aby ho Péťa někdy nechal vyhrát. :-)

Řehtáme se.

No, to byl zas informační den! Kdo to má vydržet! To neviditelné okolo sebe... Kdo? No ty, Irenko! Aby ses nezvedla. Všichni lidé to zvládají.

Jenže já bez prášku na hlavu.

Vidíš, jak seš silná. Odolná. Navyšuješ vědomí! Snažíš se. Netrap se. Už jdi spát!

Dobrou noc!