Furt v běhu :-)

Zas nový týden. Mám ráda konce. Čtvrtky, pátky... Začínám o hodinku dřív. Dana. Kdysi přišla na prezentaci ošetření pleti. Chodí dosud. Hezky zeštíhlela. Štíhlost, tedy kondici si drží.

Odjíždí. Zvonek. Otevírám na dálku. Tři čtvrti na deset. Paní asi přijela dřív. Ne, ne. Jiná si přijela pro jídlo. Bydlela za rohem. Asi před rokem utekla. Manžel pil. Do společného domu jezdívala pomáhat babičce. Ta teď umřela. Muselo jí málo zbývat do sta. Její manžel si v domě vše zařetízkoval... Paní chodí do práce i v sobotu, v neděli. Platí za něj za energie, aby nepřišli exekutoři... Ani opsat vodu nemůže. Rozvod jí nepomůže... Napadlo mě, jak na něj...    

Na desátou paní; zapomněla. Asi spí po směně. Bude určitě volat. Připravila jsem pro ni ferero koule z protein drink mixu. Namočila jsem přes noc jádra vlašských a lískových oříšků. Nekonečná mňamina. Jadýrka změkla. Do každé koule vsunu jadýrko. Pár posledních dostane mandličku. 

Volala s omluvou večer. Spala. 

Za poledne nákupy. Dojela jsem si do Lidlu pro vysavač. Rumba, centrál a ruční. To na pavouky stačí. U pásu lelkuji. Dutá rána. Rychlý pohyb k zemi. Dívám se směrem mihnutí před pokladny. Upadl vysoký relativně mladý pán. Kolem něj rudo. Lidi zůstali štronzo. Krev? Vypadl mu mozek? Křičím:

- Nekoukejte, nestůjte, pomozte mu! Rychle! Volám záchranku!

Nahlas si pro sebe mluvím:

- Záchranka je 158. 

Někdo vedle mě přitaká. Točím správně. Neklepou se mi ruce. Když jsem si zlomila ruku, celá jsem se chvěla a volala jsem policii. Chladnokrevně hlásím místo, co se stalo.

- Komunikuje pán?

Prodírám se k němu.

- Ne, nikoho nevolejte, jsem v pořádku. To je červená řepa.

Krev kolem něj má plátky. Nastrouhané. Pán nemíní vstát. Sedí. Chce záchranku na ucho.

- Nemohu ohnout nohu - jen 45°. Ohnul jsem ji víc. Nejezděte. Jsem v pořádku. Jen se musím prodýchat. 

Přiklekám k němu. Ptám se, jestli ho nebolí hlava. Jestli má odvoz. Jestli mu mohu pomoci postavit se.

Usmívá se na mě. Odvoz má. Ukazuje ven. Své auto. Zvláštním naučeným grifem se postavil. Hned si sedl na sokl výlohy. Položil si nohu na parapet. Sedí, odpočívá.

- Já to jen vydýchám. Strašně to bolí. Lídl za to může. Nacouvalo do mě auto. Od té doby neohnu nohu. 

Vracím se k pásu. Platím. Loučím se s ním. Ukládám nákup. U vedlejšího auta se nechutně hádají holka a kluk, asi sourozenci. Deset, dvanáct? Cestou od košíků mi bleskne myslí - nechej to. Nenechám!

- Hele, mladej, tohle je tvoje sestra. Chováš se k ní jako hovado.

Z auta vystupuje obézní matka. Nebezpečí! :-)

- Až zůstanete na světě sami, bez rodičů, budete vy dva ty nejbližší osoby.

Matka přivine ochranným gestem dceru k sobě. Prchám. Nechci slyšet obhajobu jejích nevycválanců. Mám na mysli Werichův výrok: S blbými nikdy nediskutujte; jednak je to ztráta času a jednak jim tím prokazujete laskavost, že je vůbec berete na vědomí.

- Děkuji vám za...

Už neslyším. Nezajímá mě řeč matky mladých dravců. Nechávám je tam. Ať se kousnou do zadku.

Domů. Vyložit nákup. Petroušek zpěváček přišel domů s písničkou. Jde za paní zubařkou.

- Máme pytlíček na zub? Nemáme viď?

- Máme.

Odjel. Minulý týden lísková zrada. Ráno našel na dlažbě oříšek. Jako já si ho rozbil. Přelomil si zub. Tak hezky, oba dílky zkosené. Pěkně by se slepily.

Rozbaluji krabici. Hledám u rychlého pohotovostního vysavače zdířku na nabíjení. Marně. Nechám rozkramařenou krabici, vysavač, návod, obaly, díly uprostřed kuchyně. Jedu k mamince. Ne, nejedu. Minulý týden mi upadl ovladač. Chci vyjet, ale nefunguje. Když mi upadne, začne se sekat v nejnevhodnější dobu. Jasně, když chci vyjet. Blokace brány je vždycky nejnevhodnější doba.

Volám Petrouškovi. Nebere. Asi leží v zubařském křesle. Napadla mě ta nejhloupější věc. Rozšroubovat ovladač. Nad dřezem. Poslední závit a rozstřel součástek neznámo kam. Ty vorle, tak to už nikdy nikdo nedá dokupy. Hledám v dřezu čudlíky. Takovou destičku s letovanými spoji, druhou půlku - tu mám na zemi. Pokouším se hlavolam složit. Intuitivně cpu čvončíčky do dírek - aha, to jsou ty knoflíčky na mačkání. Takhle primitivní to je. Aha,tady něco chybí. Baterie. Kdepak je? Hledám na zemi. Povedlo se mi jakž takž složit zázrak techniky. Ani jsem nestrhla závit. A stejně to nejde. Volám znovu. Nebere. Nechci rušit, ale už by to lepidlo mohlo být vytvrdlé. Další pokus. Péťa hovoří. Tak on hovoří a vidí, že jsem v nesnázích. Tak od teď zvoním, prozváním, vyzváním... Konečně volá.

- Peťuš, nefunguje mi ovladač.

Ve chvilce je doma. Zoubek má slepený. Velkou radost on i já. Paní doktorka zoubku dává osm deset let. Zázrak. Slepený vlastní zub.

- Peťuš, koukla jsem se dovnitř.

- A neštěstí bylo hotovo, viď? Že ti zas ovladač upadl.

- Asi před týdnem. Ale fungoval. Peťuš, hledám, kde se zapne nabíječka do toho vysavače. Vydrží asi dvacet minut v pohotovosti.

Zkoumáme, kudy, kam. Zdířku nenacházíme. Jede pro baterie.

- Peťuš, tak se zeptej, kde se to napojí na nabíječku.

Dal mi svůj ovladač. Já k mamince. Beru ji v jídelně. V TV běží pohádka. Indiáni sedí tiše. Hledí před sebe. Nezdvihnou oči. Neslyší. Pohádečka dle mě NEVHODNÁ. Hudbu vnímají. Dřív jim v kavárničce - v útulném prostoru - pustili písničky šedesátých let... Jenže nové vedení domov degraduje... Nic.

Vezu mamku dozadu do chodby na světlo. Vybaluji hrušku, kafíčko...Necítím se tu dobře. Na vídrholci. Mamka "zlobí". Vnímá, že ji balamutím. 

- Já chci domů.

- Mamko, na pokoji je paní, co s tebou bydlí. Žvýká...

- No, právě. Já chci být sama.

Luštíme.

- A jak dlouho budeme luštit? Já bych chtěla domů.

- Mami, za hodinu máte večeři. Ochutnej hrušku. Je výborná.

- Je kyselá.

- Je sladká.

- Hruška bývá sladká. Ale tahle je kyselá.

- Protože ses napila kafíčka, ale jinak je sladká.

Luštíme. Tak kdy zas vyrukuje, že chce domů?

- Já bych ale chtěla jít domů.

- Mamko, minulý týden mi Hela Heclová vyložila můj horoskop... Koukej, mám ho tady v telefonu nahraný. 

Vyprávím jí o sobě, o minulých životech. Mamka pozorně poslouchá. Vyprávění se jí líbí. Fotíme se. Dávám fotečku na FB. Dnes jsme se hodně smály.

- Mami, tady máš hrušku. Je sladká?

- Vždyť jsem ji ještě neměla ani na jazyku.

- Měla. Před chvílí.

To vždycky mamku naštvu. Vždy si vymyslí logickou odpověď.

- Ty seš rapec.

- A co to je rapec?

- Moc rychlá.

Luštíme dál. Potřebuje na malou. Balím.

- Dělej. Já chci domů.

- Mami, jaks´mi to říkala? To slovo? Rapec? Co to je?

- To je ten, kdo všechno pohltí.

Tak to mě zmátla; jsem jelen. Řehtám se. Vezu ji na záchod, pak do jídelny. Pusu. Utíkám.

Petroušek mi spravil ovladač. Bere si svůj. Dostávám opravený. 

- Peťuš, kde ještě seženu věneček?

- U Šnáblů... Já ho koupím. Jako každoročně. Nezapomeň, dnes jdeš do divadla.

Ještě, že ho mám. Jedu na poslední chvíli. Začínají se zpožděním. Za mnou tu chybí moji známí;  přijíždějí o deset minut déle. Dělám si legraci:

- Tak už můžeme začít.

- My jsme se nemohli dostat. Tam dolů k soutoku někoho porazili. Byl tam vrtulník.

Znovu špásuji:

- Měli jste říci, že jedete do divadla.

- To jsme řekli. Prý nejsme první. Bylo tam aut. Všichni jsme se otáčeli. Objeli jsme to přes vesnice... Hodně jich jelo do divadla. 

Dnešní představení nebylo pro mě. Nelíbilo se mi. Nepochopila jsem. Usnula jsem. Nemohla jsem se dočkat konce. Pro jistotu nedali přestávku. Utekla bych. Klicperovo divadlo. Hraje režisér, který zdejší ochotníky vedl nesmírně skvěle asi dvě sezony. Hledám o autorovi, o premiéře... Premiéra 23.3.19 Fernando Krapp je zatím to nejlepší, co stávající 134. sezona Klicperova divadla přinesla. - No potěš! A už měli i derniéru. Kdyby to bylo to nejlepší... 

Doma. Petroušek kouří na terase. Pozoruje, jestli se trefím do vrat. Stíny latěk na plotě mě vždy matou. Trefila. :-) Asi na pětkrát. Postavila jsem se těsně ke zdi. To prý Péťa nedovede. :-) Loni jsem se postavila ke zdi tak, až jsem odřela lak. 

- Peťuš, tak kam se ten kabel strká?

Jdu do domu. Ruční vysavač na nabíječce. Super. Osprchovat. Psát. Co asi dělá strejčínek? Vzpomněla jsem si na čápy z bohuslavického komína. Doletěli napucaní moravskými hraboši na místo určení? Pochytej myšlenky, piš. Pod psaním poslouchám unikátní Duši K. Jaroušek má bezvadného hosta. Gynekoložku.

https://www.youtube.com/watch?v=HFbfJcwEGjA&t=1498s

Jsem šťastná. Nechť jsou všechny bytosti světa šťastny!

Dobrou noc!!