Glorchestra v Kuksu

Už je to tady. Dnes v poledne se ozve rána a pojedeme z kopečka.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-17_Doma/

Chytla mě uklízivá. Zajímavé. Jsme o něčem přesvědčeni, ale ono se to pak jeví jinak. S hrůzou jsem dnes zjistila, že na jedné skříni v ložnici mám neumyto od malování. Jak jsem na to mohla zapomenout? Drhla jsem, myla a blýskala. Teď už mohu říci, ložnice a jedna z pracoven - hotovo.

Venku k zalknutí. Jdu nalít kytkám, zavlažit jim hrdélka. Ve skleníku - ťuk, ťuk, ťuk - dobré ráno! Tam mě vítali. Říkali, že se jim u nás dobře daří. A děkovali předem. Taky jsem jim dala napít.

Na FB mi najela Petra Rédlová, vrchní sestra z Anglie, s informacemi o Pfiseru; hovoří o odborném lékařském časopise a o tom, aby lidi neblbli. IQ kleslo, je třeba s nimi zatřást.

https://www.facebook.com/jaroslav.parizek/videos/817953796300377

Vakcína covid 19 prý způsobuje zablokování plic. Nová kazuistika z 5.8.2022 ve vědeckém časopise, který končí slovy ...of medicin sajens :-) Pacienti prý se cítili po druhé dávce dušní. Po vyšetření lékaři zjistili trombózy... Hm, dokonce nějaký lékař tvrdě prosazoval očkování z důvodu, že jeho příbuzný zemřel na covid. Po třetí dávce skončil v nemocnici s velkými bolestmi žeber. Vyšetření zjistilo embólii a ucpané tepny.

Ještě se přehrává rozhovor na Nadační fond Svědomí národa s lékařem, který za projevení názoru dostal před důchodem vyhazov! Protiprávní!

A ven. Mám sbírat prádlo, dožehlit... Ještě potřebuji ubezpečit ohledně fotovoltaiky, že ji umím ovládat. Prý jsem šikovná. Ale já to chci potvrdit tady, na místě.

Péťa je tu.

- Pojď, připevníme to pouzdro na kolo.

Běžím s ním zvědavá jako dítě. (Víte, kde je v té větě doplněk? Je to jako větička Hajná stála v dveřích překvapena.)

- Vidíš, tajdle ten páseček protáhneš a tyhle taky zajistíš sponkou a zalepíš suchým zipem.

Ještě že toho Petrouška mám. Neumím si ani přidělat pouzdérko na řidítka.

- Petuš, dnes jedu na Glorchestru do Kuksu.

- Zas tu budu sám!

- Nezlob!

Jak odjedu, realizuje se. Myslím, že ani dnes nebude plakat v samotě. Jdeme se smočit.

- Peťuš, vyfotíme se.

Aby mi udělal radost, hezky se do telefonu usměje.

- Ale Peťuš, jsou mi vidět prsa.

Znovu. Užíváme den. Slunce, radost, hojnost, spokojenost... Řehtáme se. Soused vedle zase sbíjí, ale mně to nervy nedrásá. On je upocen, my osvěženi ve vodě.

Jdu se omýt z chloru.

- Jedu na otočku na stadion.

- To já tu už asi nebudu. Ještě si udělám rychle z kroket z Tropicalu pozdní oběd, jedu.

- Kočky, mějte se krásně!

Odjíždím. Na sídlišti mi mává světlo mého žití ze svého auta.

Kuks. Na co jsem to přijela? Lidí mraky. Stále najíždějí noví a noví. Slečny u vchodu mi vysvětlují - kombinace vážné hudby s moderními prvky. No, no - v závěrečné skladbě se autor s filharmonií a Tatabojsem vyřádili. Počítačové obrazce rychle se měnící - kola, čtverce, housenky, sloupy, navíc stroboskop lítal po fasádách nádvoří - člověk si připadal jako když se má právě stát strojem. Docela mi bylo ouzko. Kam se hrabe Brutal! Jestli někdo chce kritizovat jeho hluk - ó jé! To jste nerušili na Kuksu. Chudáci holubi na věži.

U vstupu si chystám QR. Slečny milé. A hezké! Mají stejnokroj - černé šaty a k tomu na nohou zdravotní houpací koně. Prý je dostaly, aby vydržely na nohou. Líbí se mi upozornění, že vstupem do areálu dáváš souhlas s focením. Tečka. Takhle na GDPR! USMĚJ SE, V AREÁLU GLORCHESTRA SE FOTÍ!

Vyptávám se, jestli uvaděčky studují, co a kde studují. Ptají se - jestli kouřím. Ne. Tak nic.

Příjemný vlasatý kluk v letním klobouku se omlouvá za zpoždění o šest minut. Ukazuje, kde si za kolečko můžeme vybrat nápoj - alko, nealko, jaký chceme. Fotím ceny nápojů - světové. :-) Nějaký pán by si dal alko, ale nemůže.

- To si dejte, budete tady šest hodin, to vám vyprchá.

- Pane, neriskujte!

Objednávám si citronádu s mátou. Ta mi přišla vhod. Zálohovaný kelímek za padesátku tady vracím. Ten brutalový, ten jsem nevrátila. Byl taky o dvacet korun dražší!

https://www.rajce.idnes.cz/upload/video?albumID=18036313

Nádvoří plné lidí. Je tu párty. Nebo happening. Jsou tu elegantní strohé bílé stánky s pitím, s dekami a vstupenkami zdarma na prohlídku hospitalu... Celou dobu DJ hraje velmi příjemnou hudbu. Ale opravdu milou. Že by jeden z hlasů Kamil Střihavka? V devatenáct v bylinkové zahradě akrobacie na kruhu, pak jeden, co si kouzelně rozumí s obrovskou obručí. Vznáší se, přeskakuje ji, nechává ji běhat okolo sebe... Pak skupina - jak se tomu říká? Taky akrobacie. Tři lidé nad sebou. Zapomněla jsem. Je to podívaná. Nebezpečné. Ale mladí jsou secvičeni. Každý pohyb jistý. Stoprocentně jistý!

Bylinková zahrada. Zkouším si ve velkém kruhu osázeném reproduktory, jak zní kůže. Pěkná hračka. Když jsi uprostřed kruhu, hudba ti v něm lítá po obvodu.

Jdu do bylinkářství. Nějaká hezká mladá paní se raduje, že zas má mazání na svaly, klouby, šlachy. Vyptávám se, který ze čtyř druhů si bere. Je zdaleka a těšila se sem, až si bude moci pořídit. Tak mladá a už si maže klouby? Kupuji. Ještě přírodní krém na rty. A ruční mýdlo skořicové. A pytlík křížal. Ať si hospitál vydělá. :-)

Konečně koncert. Nejprve rapeři. Asi mají vždycky naštvaný text, že? Smutné - zpívají o našem světě. Pak jakási Katarze. Zpěvačka ze Slovenska. Raper Honza 518, Tata Boys... Koncert doprovázejí počítačové efekty. Na oko hezké. V závěru dlouhá hlučná skladba. Jakoby zvala transformovat se do kompjůtru. Brr. Schwabe, to ti nevyjde.

Zadej do vyhledavače rapper Honza 518 nebo jen Honza 518. Proč se jeho příjmení scvrklo do čísla? To si vyhledám ráno.

- Na co to lákáte za osmdesát korun?

- Na nahřívaný tabák

- Jo takhle.

- Proto se ptáme, jestli kouříte. Když ne, tak nic.

Celé nádvoří provoněno cigaretovým kouřem. Tady se báňá o sto šest. Vzduch je horký. Nádvoří je jak komín. Sedím na lavičce obložena popelníky. Jak za starých časů. A teprve při jmenování seznamu lidí a sponzorů slyším o british american tabacos a o Patriku Trojanovi. Vím o člověku, který ho určitě zná. :-)

Ještě nás zvou na after párty. Ne, jedu domů. Sjíždím uzounkou cestičkou do údolí. Támhle nahoře svítí světlo zrádce. Tam už nechci vkročit. Slabochy nechci ve svém životě mít.

Najíždím na státní. Děkuji, že vše zvládám, že jsem pod ochranou. Že jsem jeden celek se silou, která mě stvořila. Kočky mě vítají. Sbírám zapomenuté prádlo ze šňůry. Zrzka mě děsí. Dělá na mě nájezdy. Dělá jí radost, když vykviknu. Lítá kolem mě do koruny višně. Mourek mraucnul - mám hlad.

Kočky, pojďte. Páníček dostal nakázáno, aby ti Mourečku nedával večeři. Tak dostaneš půlnoční.

Nasyceni. Spokojeni. Pouštím kočičáky do tmy zahrady.

Bylo to tu zas - no jaké? Mírové, svobodné, klidné, zábavné, rozkošné.

Dobrou noc!