Hádají se, hádají. Zas jim na to naskočili, hloupě
Půlnoc. Dvě hodiny jsem tu prošmejdila a pročetla na internetu. Nestačím se divit. Tolik zloby, neuctivosti a hlouposti. Prohlédla jsem si hocha, který svůj argument vůči Vrábelovi, projevil v mraze barvou. Vrábela nemusím. Ale takhle se neargumentuje. Co si dovolí příště? Kyselinu? Nůž? Poslouchám Xavera. Dlouho jsem neměla potřebu ho nenavštívit. Nějak se vysoustruhoval v mně přijatelného. O víkendu jsem poslouchala v jeho nádražním studiu pořad s p. Macinkem. Něco unikátního. Slušný seriózní projev. Vtipný. Tak mi asi UI zas podstrčila studio na nádraží.
https://www.youtube.com/watch?v=M0Aam9P0qjw
Pročítám tady chvály na agenta Pávka. Jak jsem nefandila agenta Bureše, najednou s ním soucítím. Ano, chtěl mě zabodat. Ano, zavíral obchody. Ano, zakázal mi jezdit z okresu do okresu. Ano, ztratila jsem mnoho krásných chvil na lyžích. Ano obchodoval v petrochemickém průmyslu. Ano fosfáty... Ano, příměsi do nafty. Ano, řepka. Ano, ovládnutí českých médií. Byl bossem. Bohatý s vlivem mediálním a pak i politickým. Ano, likvidoval konkurenční fy. Ano, ano, ano. Mnoha lidem pomohl do funkce, třeba tomu, který stojí v čele Ostravy; a ten na něj nyní kydá hnůj. To je nehoráznost. Jsem z generace, která ctí půjčku za oplátku. Přinejmenším by měl držet tu svou nevymáchanou pusu - ten z Ostravy. Jen tak mimochodem - ráno, než mi nastaly povinnosti, jsem poslouchala první veřejný stream ABJ. Profesor Drulák - vzdělaný, nepohodlný, zrovna jako na potvoru mu zrušili místo. To je náhodička. Reorganizace. Vím od Vladimírka, dej mu pánbu věčnou slávu, že každá fakulta musí mít určitý počet profesorů. Pokud je nemá, zavírá studium. A oni se lehce zbaví profesora.
Vladimírek. Ó! Moje láska z mládí. Platonická. Odběhnu ve vzpomínce. Asi ve druhém ročníku na gymnáziu nám nabídli účast na archeologickém průzkumu v našem městě. Na místě, kde se vinula úzká asfaltka okolo cikánské kolonie a zahrad, tam jsme začali skrývat půdu. My studentky s motyčkou, jen tak lehké práce. Důchodci s rýči, lopatami. Vladimírka právě propustili z práce. Politický škraloup. Začal pracovat někde v Texlenu nebo v nějaké textilce v TU jako archivář. Na tom průzkumu byl už dělníkem. A naším šéfem. Vedl to. Krásný. Vlnky ve vlasech. Měl malé dva syny. To jsem nevěděla. To až po třiceti letech. Jen jsem na něj tak jako útočila. Koketovala. Jako že ho zvu k nám. A on zas z legrace odpovídal:
- Ireno, to by nás maminka mohla zastihnout inflagranti.
Netušila jsem, co to je. In flagranti. Ale intuitivně - hm, něco! Dnes vím, že se tam skrývá slovo oheň. zastihnout v hořícím přečinu. :-) Nestalo se.
Odkryli jsme na místě bývalého kláštera, kde už stály chaloupky, pár hrobů, zlatou minci jsme našli, kostry uložené v hrobech. Tam, kde je ulice Na Kameni. Etymologicky se nese, že tam asi nezůstal kámen na kameni, když husité přitáhli k Jaři, která byla proti nim. Dali jim co proto. Měšťany vytáhli v podvlíkáčkách a máčeli je v koších v Labi. Polykali andělíčky, někteří nepřežili. Klášter dole pod hradbami vyplenili. Vladimírek měl vodovodní trubku na profilu proříznutou. Zatloukl ji do země. Tam, kde byla voda jako zdroj života, tam se vždycky usazovali lidé. Na průřezu trubky nám ukázal usazeniny osídlení. Záplavy, uhlíky z dávného ohniště... Výzkum skončil. Slehla se zem. Zapomněla jsem. Žila jsem svůj život. Po plyšovém podvodu jsem jeho jméno četla na plakátě myslím OF? Kontaktovala jsem ho. Jasně! Vzpomněl si na mě. Kdo by na mě mohl zapomenout, že jo? Stává se mi moc často, že na mě lidé vzpomínají. :-) Stal se děkanem pedagogické fakulty. Kamarádili jsme se. Někdy mě se studenty pozval na besedu na fakultu. Pamatuji Jacquese Rupnika. Myslím, že za něj tam byla i Jiřina Prekopová. Mám od něj mnoho knih, sborníků. Někdy jsme spolu vyjeli do kraje. Ukazoval mi v krajině nerovnosti očima historika. V terénu kopeček mohl znamenat bývalé hradiště. Mám od něj schovaná každoroční PFka. Akademický malíř Škopek, nedávno odešel, mu namaloval vtipnou karikaturu. Ty jeho vlnky byly z takových jako osmiček.
Dělal si ze mě legraci, když jsem mu bájila o věcech mezi nebem a zemí. Vyprávěl mi o své rodině, o tetě, o jedné černé rodinné ovci. Ukázal mi, kde tady u nás bydleli. Petroušek je měl v sousedství. Jednou o prázdninách jsem za ním jela na archeo průzkum do Mladých Buků. Kopali se studenty. Odkrývali minulost. Ubytovaní ve škole. Ze sjezdovky tam na to místo vidím. Někdo tam postavil tam nový domek. Měla jsem Vladimírka moc ráda. Obdivovala jsem jeho energii, nadšení, humor, znalosti, velkorysost, smysl pro čest. Bylo mi ctí, že snad možná i on mě měl rád. Srdíčko mu nesloužilo. Když jsem ho varovala, aby zhubnul, vždycky to převedl na vtip. Odešel den před Štědrým dnem 2019. Už to byly teď o Vánocích tři roky. V únoru bych mu blahopřála. Byl válečným dítětem. 1942. Bože, v tak těžkém roce zabíjení. Fašistického běsnění. Minulý rok jsme jeli s Péťou lyžovat přes Trutnov okolo sídliště, kde bydlel.
- Co dělá Vladimírek? Už jsem ho dlouho neviděl.
- Petroušku, je už dva roky po smrti.
- A jó. Jé! Máš pravdu.
Tuhle jsem četla vzpomínky někoho. Nějak taky zapomněl, že teta Božena umřela. Ptal se konverzačně tatínka:
- Tati, a co dělá teta Boženka?
- Stále mrtvá.
Vracím se k ABJ. https://www.youtube.com/watch?v=8dASL_a_E1o
Vedle profesora Druláka, dr. Lipovské a paní Bobošíkové tam hovoří kolega generála Pavla, Dr. Pavel Beneš.
Neposlouchám bahno TV. Kdysi jsem odpouštěla vulgarity pazgřivci zaprodanému Schwarzenbergovi. Často se v jeho jméně chybuje. Místo černý kopec ho lidi přejmenovávají na ocas. Schwanzen... V poslední době vypadá jako čert. Tohle ráčkující individuum zastupovalo náš stát jako ministr zahraničí. Při první volbě prezidenta jsem ho žrala. Jak silně jsem u toho chrapčila. Blboučká neprobuzená. Tenhle politik a Miloš Zeman neváhali používat neslušné výrazy. Dnes se situace ještě zhoršila. Nejen sprostá slova, ale slyšela jsem, že Bureš připravil lidem zabíjačku, oni po něm házeli prejtem. Proč si to od něj brali? To je úroveň! Jen tak mezi námi - jen aby jednou nevzpomínali, jak zacházeli s poživatinou! Nejsem žádný koblihář, ale toto není v souladu se slušnou normou. V pořadu analyzovali některé výroky Koláře. Prý kampaň generála Pavla bude vedena slušně. No, tak nevím. Kolář v médiích prý tento týden vykřikoval agresivně o Babišovi: Monstrum ulhané, které vykřikuje nesmyslně prázdná a hloupá hesla. Je vyhozený z pantů. Vyděšený. Vzteklý. Má zároveň strach. Bojí se, že prohraje. Chová se jako bláznivá troska. - To je tedy slušnost. Nebo jsem něco opominula? Už se to začalo tolerovat?!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-24_Posbirano_z_FB/
Babiš, když do kampaně dává jen své peníze, není nikomu zavázán. Jenerál dostal do kampaně mimo jiné peníze prokazatelně od občana Ruské federace. To není bezpečné! Ne? Demokratičnost a morální nadřazenost se tu dává společnosti najevo vulgaritou. Kdo nezapadá do jejich klanu, brodí se rétorickou stokou. Slovník nositelů pravých hodnot. Pěkná kultivovanost! Není to veselé pročítání, poslech, porovnávání. Voliči jenerála nemají právo nikoho dehonestovat. Jde tu jen o Losnu nebo Mažňáka. O dva panáky. Lidi ustáli očkování, chápali UK, drželi při sobě. Najednou se zase rozhádali, rozcházejí, mažou, blokují se. Smutné, že se to děje v rodinách. Neklid ve společnosti se stále a stále rozdmýchá. Jak si lidé umějí ubližovat jen kvůli neplatné volbě hlavy státu. V čele pětikoalice nevládne dle zákona. Nesměla jít vůbec do voleb. Lež, manipulace a ovládání lidských emocí. Kdyby to tak šlo slušně! Prožíváme zkoušky odolnosti vědomých. Matrix a UI přesně vědí, jak nás rozeštvat. Už to končí, ale ještě se snaží o ovlivňování. Už ne. My to přece víme. Tak proč se hádat?!!
Dvě stránky; už jsem se dobelhala k ránu. :-) Jak se starým lidem žene hlavou myšlenková bouře! Pro mě příjemné. Dnes jsem poslouchala na FB rozhovor s maminkou. Jeden z roku 2020. Vyzvídala jsem, jak to bylo se Šmahelem, knihkupcem. Druhý asi 2019? Vyprávěla mi u ní na pokoji o hruškách, kterým děda říkal starý děuky. Mám výhodu. Dost často se s maminkou setkávám. Mám to lehčí než ti, kteří mají jen pár fotek.
Dnes jsem měla druhý den kurzu infovidění. Dařilo se. Prohlížím si denní práci. Dnes ještě jsem zařadila info vidění. Ale už jsem pokračovala na Inko vnímání. Mám radost. Celý život jsem se radovala z úspěchů svých žáků, učňů, studentů. Je radost dívat se ve výcviku, jak pokračují po krůčcích. Jak se diví, konec konců i já, jak jim to jde.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-24_Kocicaci/
Ráno jdeme do toho. Tak tedy:
Dobrou noc!
P. S. Opravdu se mluva zvrhla. Ale ta naše čeština - ó, jak ta je mnohovrstevnatá, díky diakritice veselá, krásná, zajímavá:
Sup i čas, to letí.
Su piča století.
Pardon. Vulgární. Z FB.