Hadrový! Skvělý!
Jeden z dalších krásných - v téhle koronové době - zvláštních dnů.
Prohrábnu FB. Věci se dějí. Benjamin Fulford - mluvčí společnosti Bílého draka. Už před pěti šest lety mluvil o zatýkání. Konečně se to plní...
Viktor Váňa Irena Hrobská Právě že takto mluví už dlouho. A nic moc, aspoň ne veřejně. Ale něco se pomalu asi opravdu děje. A i kdyby ne, tak se to celkem pěkně poslouchá, jak je to nadějné. Akorát že stejně jde hlavně o to, jak se s tím vypořádáme každý sám v sobě. Věřím, že se jim něco zvrtne, že lidí, kteří to vidí, či tuší, je už mnohem víc. A že tato transformační doba, je velkou událostí aj velkou příležitostí. No jsme na začátku, tak to chce čas.
Viktor Váňa Ale něco na tom asi bude. Ředitel Disney opravdu odstoupil, Epstainova kauza je známá, na cele byl nalezen mrtvý. Tom Hanks je skutečně zavřený v hotelu v Austrálii a Holywoodský producent Harvey Weinstein je opravdu ve vězení. Teď dokonce prý má koronavirus i Merkelová (což je téměř jistě kachna, se kterými se budeme setkávat teď asi častěji). Takže něco na tom asi opravdu je. Jen tak dále.
Poslouchám o 5G. Během dne se dozvídám, že na 5G nebudou, jupííí, peníze. Opadl ze mě strach. Jeden z mých nepojmenovaných podvědomých strachů. Je pryč.
Doporučuji si poslechnout: Pesticidy, herbicidy, plísně, špatná strava, infekce, nedostatek pohybu, mikroplasty - u ničeho z toho není takový nárůst jako u elektromagnetického záření.
1919-2019 - nárůst u elektromagnetického záření trilionkrát. Když odpočítali elektro záření - propočítali od prvních telefonů do dneška - 1985 do 2019 - nárůst hladiny elektrosmogu na (1GHz) zhruba milionkrát.
5G poběží do 700 megaherců a na druhou stranu si číslo nepamatuji. Neb tomu nerozumím.
Vliv na lidský organismus: Jeden ze tří trpí nějakou chronickou chorobou. Prevalence je počet na konkrétní počet osob. Autismus, roztroušená skleróza...
2050 se počítá s 50% příznaky Alzheimera u populace. Brr. To mi bude 94 let.
Přerušuji poslech. Chvíli pracuji v zimní zahradě. Ti ptáci! Odvádějí mi pozornost. Jak motýli se lepí na krmítka. Měla bych dnes splnit výzvu na FB. Jednu svou fotografii z předešlých dob. Hrabu se v starých albech, pak v krabici s obálkami s fotkami... Objevuji mamčiny obrázky; její řidičák - platný do srpna 2020!! Mamince je 93. Má Alzheimera... Chjo. Paradoxy života. Copak na její demenci zapůsobilo nejvíc? Očkování na chřipku? Jak lehkovážné... Foukátka na dýchání? V DD je nepoužívá. V mládí babička vařila v hliníkových hrncích... Na druhou stranu celý život tady v zahradě... Probírám obálky. Přenáším se do dávné doby. Jé, krásný pocit... Zažívám zas rány, radosti, dobrodružství, vítězství v životě... Dívám se do své tváře. Na výraz. Na oči. Kdyby ta Irena věděla, že ji čeká velké štěstí...
Mám poslední baby špenát. Kvasnice a špenát neseženu. Špenát prý stojí na italské hranici. Kvasnice mi nějak nehrají... Snad je nedovážíme! Hledám v chytrém hrnci dušený špenát. rychle, rychle. Místo oleje krájím kousek domácího špíčku. Výborný oběd. Skvělý. Už slyším skyp. Volají z DD. Maminka dnes nějak špatně vidí. Ukazuji jí obrázky tatínka - toho pozná, ale mě nevidí ani na monitoru, natož na fotce... Chjo, jsem pozorovatel... Zkáza...
- Mami, pamatuješ na Luise?
- Pamatuju. Byl z jižní Ameriky.
Překvapila mě. Luis Arturo... Když cítila, že má něco s pamětí, dovezla mi krabičku s Luisovými dopisy a fotkami. Kdybych já věděla, kam jsem si ji uložila!! Vyprávím jí o mém včerejším hovoru po pomalu půl století s ním. Ještě se ptám, co maminka potřebuje, co dělají, jestli se jim věnují... Jestli jim chutnal dort. Doufám, že neusnuli. Na FB vidím jen první patro. To mě mrzí. Lepit, stříhat, vybarvovat mandaly... Cvičit u stolu... Odvezla bych lidi k oknu. proč nemohou být na chodbě se sluncem!!! Určitě seděli celý den v temnici. Mami, kdybych byla u tebe, jely bychom do zadní chodby. Do sluníčka!!! Cítím, jak je mamka sešlá. Ztrácí se mi před očima. Nedobíjí se. Vidím to. Tohle je špatně. Ta debilní tmavá zářivková ledová průchozí temnice!!! Sedět, čučet, čekat, blbnout.
Natáčím ptačí motýly. Petroušek je tu. Potichoučku, aby nebyl v nahrávce slyšet... Workoholik. Převlékne se a hned - práce a zase prrrráááce! Jde dozadu do zahrady řezat
větve.
- Peťuš, pojedu na kolo.
- Ledově fučí.
Frajerka jede. Jen v přílbě. Jak si dám šáteček s ubrouskem, vturánu brýle zarosené. Zastavuji u bécanů. Jsou zvyklí na krmení. Bečí! Jehňátko saje mlíčko. Maminka není ochotná. Dole pod svahem kejhla kačena. Tam v zimě běžkuji. Pevnostní labská luka. Letos nenapadl ani jednou sníh. Před dvěma lety šest neděl lítání na běžkách... Jehně čůrá. To jsem ještě nikdy neviděla. Stojí a močí. Chvíli je pozoruji. Prohlížím si tvary jejich těl. Asi bych je uměla namalovat. Jedu. Potkávám procházkáře. V přírodě nemáme mít náústek. Jen v místnosti. Říkejte to lidem. Zahýbám okolo Labe zpátky. Tolik lidí se tu producíruje. Pejskaři. Rodiče s dětmi... Roušku mám mimo nos. Necítím se dobře. Aby někdo neřekl... V roušce - to bych nedojela. Fotím slunce na hladině. Imaginativní...
Pod psaním poslouchám 5G z rána... Školy loute - bez tabletů, iPadů, mltfunkčních tabulí... Děti mají lepší studijní výsledky. To věřím. Nezasahuje jim to mozek.
Vracím se. Fotím zanesené Labe. Takhle se nám zhroutil pilíř pod náměstím. Špatný hospodář Povodí Labe!!!
- Ťuti, bolí mě uši. Navíc venku chodí lidi. Přeřízni ten špalek.
- Přetrhnu řetěz.
- Přeřízni ho. Večer s ním budu topit.
Pozoruji porcování. Jj, práce mě fascinuje. Dokážu se na ni celé hodiny dívat. Ne Churchill. Jerome Klapka Jerome.
Hrabu piliny, sbírám větvičky na zátop. Předstírám pomoc - jak jsem zjistila. Jdu domů.
- Ty ses zdejchla. Nechalas tam hrábě. Nezamklas...
- Jsem věděla, že vše zvládneš. Ťuti, jedu na nákup, když už mám tu hubenku.
Startuji. Ručička tachometru se nezdvihla. Hm. Kladivo. Poťukat. Na parkovišti volám zachránci. Poťukáním? Nedá. Diagnostikovat. :-) To jsou věci...
- Jde ti otáčkoměr?
- Asi ses pominul! Kdepak bych to asi našla! Ty seš jak Péťa. Vždycky se ptá, jestli tam mám benzín. Prosím tě, benzín, benzín. Kde se na to kouká? Otáčkoměr. Počkej, nastartuji. Popojedu. Nemusím. Ručička se nezdvihla.
- No, když stojíš, tak se nezdvihne.
- Ale, to já bych už poznala. Si myslíš, že ta hejblata nesleduji? Ale maskuji to. Jednou řeknu, že nemám benzín, hrozí nebezpečí, že si ho budu kupovat až do smrti. Petroušek vždycky říká: Počkej, počkej, jednou zůstaneš stát. Nevyplatí se ti to. Víš co mu odpovídám?
- Peťuš, nikdy se mi to nestane. Protože mám TEBE!! Óóó jé, jé, je. Ve hvězdách , stojí psáno...
Jdu do Kauflandu. V ruce taška a asi pět mrkví s nálepkou. Účtenku jsem nechala doma. Na recepci nikdo není. Jdu za malým zelinářem. Bouchla mě cedule s cenou za okurku. Ty vorle! Celou zimu nekupuji. Brčál prochlazuje vnitřní tělo... To bych nedala. Za tyhle peníze? Proč to ti lidé kupují!!! Bez vitamínů. Proč si nekoupí hlávku českého zelí. Nebo kysané. Mrkve v ruce. Ani nemusím vysvětlovat.
- Oni ty mrkve myjí...
- To je jako když myjí vajíčka.
- Přesně.
Bere moje mrkvičky; hází do odpadkového koše. Vybírám si jiné. V bedně už jsou některé naplesnivělé. Při výběru jsem pozorná. Dává mi je do pytlíku. Při odchodu na recepci vyzvednu.
Vykupuji tulipány. Ve slevě. Hlavičky smutné. Oranžové. Barevná kytice - krásná... Kupuji. U nás jim bude dobře. Mám jich plné sedadlo. A teď? Lidl. Jen nakouknu. Nic nechci. Šmejdím, obcházím, prohlížím. Beru červený punč. Když o na Vánoce sháním, není. Beru jedno demi sekt. Mucha ve slevě. Jé. Krása. Kabátek! Hacafírek. Žaket. Bundička. Velurová. No. Tak co? Mám si je koupit a doma vyzkoušet? To bych tu nechala majlant. Ne. Kterou si vyberu? Lososovou. Beru kouzelnou krabici s oranžovou krásou. Šáteček na puse - ten musím ubránit. Mp3 z kapsy kabátu za výstřih. Odložit tašku. Kabátek. Sundat šálku z krku. Vymotat se ze svetru přes hlavu. Ty dráty - pozor. A náhubek! Ať neprasknou gumičky! S krabicí s oranžovým paletkem a kabelkou metošit k zrcadlu. Hm. Pěkný. Čtyřicítka. No, mohla bych vyzkoušet ještě dvaačtyřicítku. Uháním zpátky. Zas k zrcadlu. Beru. Skládám do krabice s hedvábným papírem. Tak se prodávalo dřív. Nóbl zboží v hedvábných papírech a krásných krabicích. Hotovo. Tak - obléci se. To bude hned. Svetr přes hlavu. To je pech. Jsem nevěděla, že se tu budu svlékat. Dobývám se hlavou do správné díry. Pozor na sluchátka! Co na sluchátka! Hlavně náhubek!! Než se zas nasoukám do svého kabátku, hlavně si nevyškubnout sluchátka. Kabátek s uzoučkými rukávy. Velký ciferník u hodinek brání průniku ruky do rukávu. Chjo. Ještě šátek na krk. Vážu speciální uzel. Provléknout pod šňůru sluchátek. Hotovo. Že bych si vzala ještě ten stříbrnosemišový? Ty vorle! Zkusím bez zkoušení. Ne, raději ne. Vyzkoušet. Bůhví, jak to šili. Odkud to je? Bangladéš. Hm, to bude kvalita. Stříbrný řetízek místo poutka na pověšení. Tak ještě potřetí.
Beru krabici se stříbrným kouskem. Krabice mi asociuje dětství. Když jsem vystěhovávala maminčin domeček, našla jsem krabici s překrásnou prvorepublikovou halenkou v hedvábném papíře. Donesla jsem to do muzea. Vcelku žádná děkovačka. Dnes toho lituji. Bůhví, v kterém kontejneru cennost ode mne skončila. Odložit tašku s punčem a demi sektem. Koupila jsem si hned u vchodu krásné žluté listopadky. Vyčuhují z tašky. Nezlámat je. Hlídat kabelku. Proč já jsem si nevzala košík! S krabicí se šedým paletkem a kabelkou metošit k zrcadlu.Opět - šáteček na puse - ten musím ubránit! Mp3 už mám zas v kapsičce u kabátku. Z kapsy za výstřih. Kabátek- opatrně. Sundat šálku z krku. Vymotat se ze svetru přes hlavu. Ty dráty v uších - pozor! A náhubek! Ať neprasknou gumičky! Hm. Pěkný. Čtyřicítka. Poučena. Zkouším hned dvaačtyřicítku. Vzhlížím se v zrcadle. Beru. Skládám do krabice s hedvábným papírem. Hotovo. Tak - obléci se. To bude hned - to už si nemyslím. To bude porod. Zas svetr přes hlavu. Trefit se hlavou do správné díry. Pozor na sluchátka! Co na sluchátka! Hlavně náhubek!! Než se zas nasoukám do svého kabátku, hlavně si nevyškubnout sluchátka. Kabátek s uzoučkými rukávy. Velký ciferník u hodinek brání průniku ruky do rukávu. Chjo. Ještě šátek na krk. Vážu speciální uzel. Podvléknout pod šňůru sluchátek. Hotovo. Beru obě krabice. Jsem šťastná. To jsem ani nečekala, že tady v těch temných hadrech najdu něco tak svěžího. Ty vorle! Šaty. Ale ty jsou! Vzoreček z dětství. Božínku, tak jemný. Odkládám tašku s punčem, demi sektem, kytkou, vedle stavím dvě krabice. Kabelku vedle. Hrabu, hledám čtyřicítku. Kdo to vyrábí? Bangladéš. Ó. Ty chci. Tak nanovo. Kontraband nechávám u nákupu; přehazuji přes kabelku kabátek, šálku, svetr... Kabelku nechám u krabic a tašky nákupem. Obchod se už vyprázdnil. Blbnu tu dvě hodiny. Ano - ctrl copy. Ctrl vložit. Opět - šáteček na puse - ten musím ubránit! Mp3 už mám zas v kapsičce u kabátku. Z kapsy za výstřih. Kabátek - opatrně. Sundat šálku z krku. Vymotat se ze svetru přes hlavu. Ty dráty v uších - pozor! A náhubek! Ať neprasknou gumičky! Rozepínám zip. Běžím do jiné uličky k zrcadlu.
- Pane, prosím vás, mohl byste mi zapnout ten zip?
Ochotný pán v roušce.
Nakrůcám se před zrcadlem. Spokojenost.
- Pane, prosím vás, byl byste tak hodný a rozepnul mi zip?
- Já tady na to čekám. To víte, že rozepnu. A rád.
Smějeme se. Utíkám zpátky do jiné uličky. Cestou si sundavám šatečky. A teď - hádejte co! Zas celé ctrl copy a ctrl vložit. Porod by byl jednodušší. - HOTOVO. OBLEČENA. BEZ ZTRÁTY NÁHUBKU. BEZ VYTRŽENÍ SLUCHÁTEK. JSEM ZKRÁTKA JEDINEČNÁ!
Jedu. Ručička tachometru opět netančí. No jo, tak půjde k panu doktorovi. On ji rozchodí. Zajíždím do vrat. Vynáším kontraband. Náruč kytek. Rychle umýt ruce. Žádná desinfekce. Žádná vnější a vnitřní klika. Normálka.
- Peťůůůš!
Ó, on mezitím usnul. Vybaluji nákup. Jdu si ozkoušet nové oblečení. To je labůžo. Bez košíku na frňáku a bez sluchátek. Tetelím se radostí. Kdybych se teď šla do tmy vyfotit - určitě bych na fotkách našla ORBíky. To by bylo ksichtíků. (Najděte si heslo ORB.)
Jdu se mrknout, jestli stále spí. Jedno oko přiotvírá. Využívám - takhle mi Linda otvírala v neděli oči: Mami, už se můžu probudit?
- Peťuš, koupila jsem ti krásné triko. S kapsičkou! Jak máš rád. A divej!!
- To máš hezké. To sis dobře koupila.
- Peťuš, nevypadám v tom jako stará mladá?
- Ty seš blázen. Máš to hezké.
- Péťo, máš z těch šatů radost? Já velkou!
- To víš, že jo.
Řehtáme se. Dvě hodiny. Jdu spát.
Dobrou noc!