Haplo, DNA, Rh, člověk

Ráno. Zdá se, jako by se mnou nenápadně na koberci spal Mourek. Vycházím z ložnice, mám ho pod nohama.

- Mourku, kde se tu bereš? Doufám, žes´  nespal na koberečku!

Poslouchám a čtu zprávy od Lindy a Lucky. Lucka mi namluvila zprávu o Pepíčkovi, který včera opustil svět. Snažil se pomoci si, díky Herbalife a Asea signálním redukčním molekulám si prodloužil život. Naposledy jsem mu namluvila zprávu v prosinci. Má poslední slova: Pepíčku, mám Tě ráda. Od Lucky se dozvídám, že se k němu nedávno hnusně chovali v nemocnici. Nechali ho dlouho ležet v kaluži krve na zemi. Jdu k němu na profil. Píšu kondolenci.

Pepíčku, tak nezištného, tak laskavého, tak hodného, ochotného, optimistického člověka jsme v Tobě právě ztratili. S jakou pokorou jsi nesl osud! Pomáhal jsi. Neotřesitelnou víru v Boha jsi hájil. Tichou vzpomínku na Tebe nesu od včera. Překvapils´. Nevěřila jsem. Děkuji Ti za vše!! Budiž Ti země lehká! Pepo, sbohem!

Divný vstup do dne. Se vzpomínkou na Pepu. Kočky pod nohama. V koupelně se ke mně vinou kupodivu obě. V lednici očekávám nakrájený kus rozmrazeného masa. Ne. Leží na misce. Pročpak vám páníček nedal? Mističky čisté z myčky. Aha, on nekoukl o patro níž. Nastražila jsem maso k nakrájen na jiné místo, Ireno, to musíš dát na to zavedené místo. Tam, kde vždycky Petrouška pobídne miska s kousky:

Tady jsem! Doplň mě!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-28-snidame

Kočičky nasyceny. Teď já. Mám v hlavě stále svého nežijícího kolegu. Raduji se, že už vše splnil. Je vysvobozen. Ach, Pepo, příště to bude lepší. Nabral sis těžký osud, tak teď doufám přijedeš v dalším těle na dovolenou. Odpočineš si.

Prožívám den doma. To jsem měla vždycky ráda. celý týden mimo středy a soboty jsem spěchala za maminkou. Bylo to dost vysilující. Denně vymýšlet hry, kvízy, vyplňovat křížovky, cvičit. Mít oči na zádech, co mamince zas kde provedli. Co se jí ztratilo. Kde zapomněli její brýle s tyrkysovou tkaničkou. Jednou jsem v jídelně našla své kleště na ořechy. Nevím, jak se tam ocitly. Nechala jsem je mamince na pokoji, aby si vylouskala pár ořechů. Moje kleště najednou k dispozici – odnes si mě. Ráda jsem ve středu nevyjížděla. I dnes - nikam nemusím. 

Během práce jsem dosledovala film Lazebník sibiřský. Nádherná – jak to píšou? – freska ruského života, naturelu ruského člověka, zvyky, um, krásu přírody. Do toho rušivý zásah světa amerického… Skvělé výkony herců. Nádherná Mozartova hudba. Lidé mi do toho telefonovali. :-) V Hospodě na mýtince: On si zřídil hospodu. Ale chodili mu tam lidi.

Pod uši se mi dostaly tři pořady o haploskupinách, o DNA, o Rh faktoru. Tenhle pořad jsem poslouchala už někde na běžkách.

https://www.svobodny-vysilac.cz/2025-01-05-necenzurovane-net-cxxvii/

Simona s Mallorky a Janka si zas všímají krevní skupiny Rh- s řadou neobvyklých vlastností. Budou se věnovat DNA a vlnové genetiky. O Rh – vyprávěl asi před deseti lety Jarda Chvátal. Někde na přelomu Pyrenejského poloostrova se kdysi udála jakási zvláštní bitva… Pamatuji jen, že hovořil o Rh faktoru u Basků. Jejich Rh je mimozemského původu. Asi dvě tři počteníčka zpátky jsem sdílela odkaz na Nositele světla. Jana Tomajková se tam taky věnovala naší krvi a Rh faktoru mínus.

Cituji Janku.

Víme, že genetické experimenty, které na nás mimozemšťané dělali dlouhou dobu, sahají stovky tisíc let do minulosti. Nejde o nový fenomén. Zprávy o návštěvách vyšších božských sil nebo mimozemských bytostí a tajemných sil existují téměř ve všech starověkých kulturách světa. Tyto bytosti, andělé často přistávali na Zemi. Zjevovali se na horách nebo v jeskyních, aby lidstvu poskytli rady pro jeho rozvoj včetně tajemství věčného života. Všechny tyto legendy a tradice dále obsahují i zmínky, že se andělé z vesmíru nebo bohové z jiných dimenzí páří s pozemskými ženami. Plodí tak nadlidské potomky. Tyto bytosti unášely muže a ženy v průběhu historických dob. Přitom byli drženi neviditelnými silami. Ty manipulace nebo lékařské zákroky, které zanechaly nevysvětlitelné jizvy a mezery v paměti DNA. Takové legendy se vyskytují od severní Evropy po Egypt, u severoamerických indiánů, po celém světě. Přírodní věda dnes stále není schopna svými teoriemi prokázat, kde přesně se nachází původ moderního člověka. Hodně se zmiňuje ve vědě homo sapiens. Protože v naší genetice a údajném evolučním vývoji jsou velké mezery. Podle současných teorií se naši předkové směli v průběhu dlouhých věků pomalu vyvíjet z primitivnějších prvních lidí prostřednictvím náhodných mutací. Při čem naše DNA náhodně reagovala, přizpůsobovala se vlivům prostředí, aby zajistila naše přežití. A ačkoli není znám žádný biologický mechanismus, který by byl za něco takového zodpovědný, tak víme, že objevitel krevních skupin byl Rakušan dr. Karel Landsteiner; udělena Nobelova cena za medicínu. 1900 zjistil 4 krevní skupiny – vzniká tzv. systém ABO. (A, B, AB,O) Asi 85% krevních skupin je Rh+, pouze 15% Rh-.

Podle toho pak identifikoval tři krevní skupiny: A, B a C (dnes 0). Objev, kterým vykročil k úspěšným transfuzím, publikoval v roce 1901. Rok nato jeho spolupracovníci přidali skupinu AB. V roce 1930 Landsteiner obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu, ale s krví neskončil.

Proč k tomuto rozdělení krevních skupin dochází, není známo. A my se bádáním a pátráním postupně dozvídáme to, že se Rh- vyskytuje pouze u lidí a u žádného jiného suchozemského druhu. Proč tomu tak je, také není známo. Jedním z důvodů, proč se evoluční teoretici domnívají, že moderní člověk pochází z opic nebo primátů a neznámého společenského článku v podobě hypotetického pračlověka je skutečnost, že jeden druh opic má také Rh+. Dnes jsem zhlédla dokument o DNA na slovenské straně, kdy pěkně vysvětlují informace o DNA z hlediska vědy. Spojuje se to s teorií, kterou popsal Sičin, Tellinger v Tajné historii Anunnaků. Nejblíž nám jsou anunnakové. Ohromující je fakt, máme tu spousty informací. Pouze samostudium vede k spojování informací. U skupiny Rh víme, že asijská opice rhesus má údajně 93% lidského genomu. Afričtí šimpanzi asi 98%. Zajímavost byla, že některé domácí kočky mají s lidským genomem společných 90%, myší 85%. Proto se používají k laboratorním pokusům. Obecně lze říci, že lidé sdílejí nejméně 50% genů s celou řadou rostlin, živočichů nebo hmyzu, aniž by se jim podobali. Po dekódování genomu lidí a lidoopů bylo dalším krokem analyzování genomu domácích prasat. Přičemž výsledkem bylo, že prasata jsou údajně z více než 99% shodná s geny lidí. To je více než šimpanzi. Otazník je – jsou prasata také lidé? J Prasečí DNA se ve skutečnosti téměř zcela shoduje s lidskou, aniž by tato skutečnost byla široce zveřejněna. Také víme, že nejlépe vstřebatelným kolagenem k omlazení – dnešní boom- nejblíže je ten prasečí (poznámka Ireny – i my u Herbalife používáme collagen prasečí do produktu Collagen SKIN). Protože jsou nám prasata bližší než lidoopi, chtějí je vědci v medicíně využít k získávání orgánů a krve z geneticky modifikovaných prasat, která by se dala použít i u lidí, protože prasata sdílejí 100% kódujících sekvencí DNA s lidmi. Víme, že opice rhesus se nám v určitých ohledech podobají více než šimpanzi z Afriky, ačkoli biologové nadále tvrdí, že šimpanzi nebo gorily jsou člověku podstatně bližší než opice rhesus. Člověku ještě bližší je asijský orangutan. Proč opice rhesus není opicí, proč orangutani, šimpanzi a gorily nemají v krvi antigen opice rhesus, když máme mít tajemného společného předka, který mohl žít v Africe, nebo dokonce v Asii? Podle mých výzkumů to, co nám je nejblíž, je i vědecky dokázáno podle haploskupin našich předků a zkoumání známých podobností s dnešními žijícími lidmi, je právě Afrika, odkud ten genom pochází. Je důležité si uvědomit do dnešní doby to otroctví, které stále zažíváme. Posedlost zlatem je vystopována až k samým počátkům lidstva právě v podobnosti genetických úprav anunnaků jako bohů. Všechny tyto informace nám byly důkladně předány na hliněných destičkách z nejstarších dob písemnictví. Tyto tabulky poskytují také vysvětlení našich přirozených sklonů proč vypadáme tak, jak vypadáme a proč jsme v posledních několika staletích prodělávali tak rychlý mentální vývoj ve skocích; hluboko uvnitř našeho genomu mezi všemi těmi všemi brutálními a barbarskými geny se nacházejí také přirozená tendence k soucitu, lásce a míru. Je tam zakódovaná, ale je odpojená. Snažíme se k ní dostat. A věříme, že se mezi tím harampádím prolomí. Genom se mezitím vyvíjí. Umožňuje nám posouvat se stále blíž ke kompletně zrekonstruované DNA; ocitáme s o krok blíž k dokonalému genomu a naprostému osvícení na fyzické i duchovní frontě. Jestli naše civilizace zas upadne, odpadne, pokud jako lidstvo prohrajeme tenhle boj, budeme muset zaniknout a znovu se obnovovat a vyvíjet. Nyní vyšší level genetického inženýrství a upravování člověka1 nula, 2 nula… – smutná věc – módní slovo klonování. Genetické inženýrství a klonování v hlavách celosvětové populace vyvolává příšerné obrazy vědců jako řezníků při krájení a zase spojování lidských genů s cílem vytvořit nekonečnou řadu humanoidních zrůd a dalších nepředstavitelných tvorů, kteří měli zalidnit svět. Pokud by se splnily plány globalistů, víme, že se v hlavách lidí dějí děsné scénáře. Lidsko-zvířecích a neskutečně strašných mezidruhových klonů, především robotizace. Neznalost tohoto nového vědního oboru vtrhla na scénu… Velké zlo – nutno proti němu bojovat." Pořad pokračuje dál…

Dnes jsem na TV Šalingrad viděla půl krásné ženy v kožené vestičce. Robotka. Reagovala očima na předměty. K nerozeznání od živého člověka.

Asi před dvěma lety dostaly dvě mladé doktorky Nobelovu cenu za jakési nůžky na stříhání genů. Mě jako laika to vyděsilo. K čemu je to dobré? Jo, už vím – k odstranění nemoci. Nebo taky k robotizaci člověka. Odstřihneme mu lásku, sounáležitost…

Vynesla jsem na půdu poslední krabice, girlandu z Vánoc. Hledala jsem poslední betlém. Kam jsem ho postavila? Před očima jsem ho měla. Stavím po domě jeden porevoluční. Moc hezký. Krásný, barevný. Jeden od našeho malíře Jiřího Škopka.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-28-ten-jsme-meli-doma

A jeden – pro mě cenný, neb mě doprovázel mým dětstvím. Když jsem se vdala, maminka si do něj vlepila růžovou andělku. Ten jsem dnes sklidila taky. Maminčin.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-28-potahy

Měla jsem v úmyslu koupit potahy do auta. Počítala jsem s velkou pálkou. Tři osm. Tak nějak. Včera jsem volala Petrouškovi z Lidlu.

- Peťuš, mají tu krabici za devadesát devět korun. Potahy. Na zadní straně krabice jsou všechny značky. I Ford Kuga.

- Kup to.

- Za stovku?!

Tak dnes navlékl nádherné potahy do mého nového koníka. Nechápu to. Za stovku. Nerozumím. Co to je?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-28-uz-se-chystam

Večer. Teploučko. Kočky se drží doma. Na dlažbě si přesazuji hyacinty. Jdu si ven nasbírat mech. Daří se mu. Dusí trávu. Ale dnes se mi hodí jako dekorace. Ještě sázím větší misku plnou jarních cibulovin. Modřenec, narcisy, petrklíč, hyacinty. Poslední úkol na papírku z víkendu odškrtnut.

Konečně volá Linda. Jede z Phy.

- Mami, neptej se mě, kde jsem.

- Odhaduji osmnáctý kilometr.

- Mami, jak to víš? Dvacátý.

Mluvíme, mluvíme. Říkám:

- Odhadla bych, že jsi už tak na sedmdesátém km.

- Mamko, máš nepředstavitelný odhad.

- To víš. Ale mě ty km nezajímají. Mě zajímá, kde jsi. Ne na kterém kilometru.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-28-buchnu-na-gauc-skoci-na-me

Jdu si chvilku buchnout na gauč. Vturánu mám na sobě Žofii. Podupe mě. Tlačí na mě packami. Najednou se mi odrazí od žaludku, dost nepříjemné. Vyhoupne se na opěradlo. Kočička naše krásná.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-28-s-maminkou-v-pohadce

Během dne jsem v mysli u lidí, kteří tu nejsou. Kteří odešli. FB i vyhodil vzpomínku na tenhle den. Stahuji fotky s maminkou. Chodily jsme se koupat do západního sluníčka. Z chodby výhled na její dětství. Jsem tam. Hájovna. Habřinská škola. Mlýn Skořípka, kde mlynář Pácalt jedněmi dveřmi odnesl pytel s obilím. Druhými dveřmi přinesl mouku. Mamko, já tě slyším. Říkáš:

- Prosím tě, ty to náš líp, než já.

- Mamko, to bývala pohádka s tebou.

Teď žiju zas jinou pohádku. Pořád si člověk tvoří pohádkové kulisy. Jedny zmizí, druhé namaluješ, postavíš a sníš. Nic nesníš! Snění - důležitá psychohygiena.

Dobrou noc!